Banes Motor České Budějovice
24.03.2017, Matěj Mayer

Jízda juniorů skončila v semifinále. Třinec postoupil zaslouženě, ví Radoš

Naposledy v roce 2009 se dostali junioři Českých Budějovic tak daleko. Po dlouhých letech v suterénu nejvyšší juniorské soutěže, kdy dokonce hrozil sestup do nižší ligy, se juniorskému týmu Motoru povedl parádní úspěch. Parta kolem trenérů Kupky a Roba se prokousala až do semifinále juniorské extraligy. V něm sice podlehla 0:3 na zápasy Třinci, s omezeným kádrem se však jedná o velký úspěch. „Semifinále považujeme za skvělý výsledek. Měli jsme dobrou partu, to byl asi hlavní faktor našeho úspěchu,“ hodnotí sezonu 19letý Jan Radoš, nejlépe střílející obránce týmu.

V průběhu základní části jste byli nějakou dobu první, nakonec jste skončili pátí. Byli jste s tím spokojeni?
Sezonu jsme rozjeli parádně. Dá se říct, že nám vycházelo vše, na co jsme sáhli, a potřebné štěstí bylo na naší straně také. I my sami jsme z toho byli příjemně překvapení. Jelikož jsme ale nedisponovali nejširším kádrem, tak jsme celkem dost utkání odehráli na neúplné tři lajny, což nám ubíralo síly. K tomu se váže i nepovedený konec základní části, ve kterém se k nám i to štěstí otočilo zády, a my se tabulkou propadali. I když jsme chtěli skončit do čtvrtého místa, abychom začínali v play-off doma, tak jsme nakonec byli s pátým místem spokojeni, protože jsme šli na Kladno, na které jsme si věřili.

Play-off jste začínali na kladenském ledě a hned jste dostali výprask 3:7. Co jste si po prvním utkání řekli?
Ten první zápas se nerozeběhl špatně. Do kabin se šlo po první třetině za vyrovnaného stavu. Bohužel jsme z ničeho nic na začátku druhé třetiny přestali hrát a nastala pětiminutová pasáž, ve které jsme dostali čtyři branky, díky kterým bylo rozhodnuto už v polovině utkání. Po zápase jsme ale nevěšeli hlavu. Všem bylo jasné, že série na čtyři vítězná utkání je dlouhá, a pokud dokážeme podávat soustředěný výkon celý zápas, máme na to, abychom v každém zápase uspěli.

Poté jste Kladno čtyřikrát v řadě porazili a postoupili do semifinále. Jak hodnotíte celou sérii?
Myslím, že ten první zápas nám ukázal, jak by to přesně nemělo být, a asi za něj můžeme být rádi, protože nás moc poučil. Do série jsme se dostali druhým zápasem na Kladně, ve kterém jsme podali skvělý týmový výkon podpořený úžasným výkonem brankáře. Dokázali jsme zvládnout všechny krizové situace, které při zápase nastaly, a dotáhli jej do vítězného konce. V tu chvíli naše sebevědomí vzrostlo a do každého zápasu jsme poté nastupovali s mnohem větší jistotou, což se projevilo i na dalších výsledcích čtvrtfinálové série. Jsem si jist, že jsme do semifinále postoupili zaslouženě.

Čekání na dalšího soupeře jste si spolu s dalšími dvěma spoluhráči zkrátil soubojem mezi vysokými školami, v němž jste nastoupil za Jihočeskou univerzitu. Nebáli se trenéři, že se zraníte? A jaká to pro vás byla zkušenost?
Největší strach jsme se Štěpánem Kadilákem a Honzou Bártou měli se trenérů zeptat. (smích) Asi se trochu báli, ale nám bylo naprosto jasné, že se nám nesmí nic stát. Dopadlo to dobře. Já jsem se na tu akci moc těšil hlavně kvůli divácké kulise, o které jsem věděl, že bude velice početná. Před tolika lidmi jsem ještě nikdy nehrál. Atmosféra zápasu byla skvělá a moc jsem si to užíval. Také jsem si po dlouhé době zahrál s Honzou Stodolovským, se kterým jsme toho prožili spoustu. Jsem za to moc rád a už se těším na další.

Jak se vůbec dalo univerzitní studium skloubit s nabitým programem v extralize juniorů? Jste jeden z mála možná i v celé lize, kdo to zvládá.
Studuji na Jihočeské univerzitě na Ekonomické fakultě obor Řízení a ekonomika podniku. V zimním semestru jsem si volil z několika přednastavených rozvrhů a vycházel jsem jak z rad starších studentů, co se kantorů týče, tak i z tréninkového plánu. Bohužel se mi škola kryla s ranními tréninky v pondělí a v úterý, navíc někdy i s odpoledními, takže jsem ze začátku týdne často na trénincích chyběl. Na druhou stranu bych to neviděl nijak negativně, protože jsem se cítil odpočatější, což bylo pro náš skromnější počet hráčů užitečné. Jelikož jsem všechny zkoušky zvládl úspěšně, postoupil jsem do letního semestru a zde jsem si navolil již vyhovující rozvrh.

Jako jeden z mála stíhá studovat vysokou školu. Za Jihočeskou univerzitu si zahrál proti VŠTE

Přesuňme se zpět k play-off. Vaším soupeřem v semifinále byl Třinec, kterému jste dali ve třech zápasech jen dva góly. Byli Oceláři opravdu o tolik lepší?
Kvalita Třince se nedá zpochybňovat. Už ze začátku sezony bylo jasné, že je to jeden z hlavních adeptů na celkové vítězství. Do finále postoupil zaslouženě. Že by byl ale o tolik lepší, to bych neřekl. V této semifinálové sérii jsme doplatili na naši koncovku, což byl takový náš kámen úrazu už i v základní části. Zejména v druhém zápase jsme měli opravdu dost šancí odskočit soupeři do vedení a zápas vyhrát. Bohužel se tak nestalo. I ve třetím zápase vypadá výsledek 0:5 hrozivě, ale neodpovídá předvedené hře. Šancí na skórování jsme měli dost.

Museli jste povolat i spoustu starších dorostenců, abyste dali kádr dohromady. Jak jste se s tím vyrovnávali?
S úzkým kádrem jsme se potýkali celou sezonu, řadu zápasů jsme odehráli na neúplné tři lajny, takže ke konci sezony jsme už na to byli zvyklí. K naší smůle se k tomu navrch přidala ještě další zranění. Doplnění kádru dorostenci bylo již nevyhnutelné, protože juniorů nás v sestavě bylo jen kolem deseti.

Přesto jste se probojovali mezi čtyři nejlepší týmu, což už se dlouho juniorům Českých Budějovic nepovedlo. Jak tedy celou sezonu hodnotíte?
Upřímně, tohle před sezonou nikdo nečekal. I sami bychom tomu asi těžko věřili. Ze začátku to byla taková euforie, nikdo se nedíval na to, co by mohlo být dál, šli jsme zápas od zápasu a drtivou většinu zápasů vyhrávali. Měli jsme i celkem dlouhé vítězné série, což bylo velice příjemné. Přibližně kolem Vánoc jsme začali myslet na to, že máme skvěle nakročeno do play-off a že je celkem velká šance na to, udělat letos nějaký úspěch. Paradoxně po Vánocích ta naše spanilá jízda skončila a objevily se výkyvy formy, které se s námi táhly až do konce základní části. Nakonec jsme to dotáhli až do semifinále, což považujeme jako skvělý celosezonní výsledek.

Co bylo největší příčinou úspěšné sezony? Měli jste dobrou partu?
Ano, měli. To byl asi hlavní faktor našeho úspěchu. V šatně i mimo ni panovala velice přátelská atmosféra. Dost se nás zná už od žáčků a odehráli jsme toho spolu spoustu. Přisoudil bych tomu i fakt, že už v loňské sezoně nás nastupovalo v sestavě juniorky hodně kluků ročníku 1997. Tyto klíčové zkušenosti jsme si přenesli do letošní sezony.

Jan Radoš letos prožil nejpovedenější sezonu kariéry. Ve 44 duelech nasbíral 21 bodů (8+13)

Je někdo, koho byste vyzdvihl jako vaši největší oporu v letošní sezoně?
Jednoznačně našeho brankáře Jirku Pateru, který celou sezonu předváděl spolehlivé a vyrovnané výkony. Místy předváděl v brance až neskutečné zákroky. Byl naší oporou a hlavním klíčem k úspěchu. Každopádně jsme předváděli skvělé týmové výkony, takže si pochvalu zaslouží nepochybně celý tým.

Po osobní stránce jste prožil velice dobrý rok. Jak ho hodnotíte?
Osobně jsem velice spokojen. Dostával jsem mnoho prostoru na ledě, za který jsem se snažil trenérům maximálně odvděčit svou prací pro tým. Myslím si, že se mi to v průběhu sezony dařilo. Dařilo se mi i bodově. Hlavně tolik gólů, to jsem za jednu sezonu nikdy nedal. (smích) Sezona mi přinesla mnoho zkušeností. Celkově jsem si ji užíval a budu na ni vzpomínat jen v dobrém.

Sociální sítě

Branky a nahrávky: 5. Remeš (Vachun, Lev), 6. Pitel (Willmann), 29. Vachun (Mar. Kříž, Hoch), 31. Pitel (Willmann, Hoch), 39....