Dlouhou dobu to byl pro celek MOUNTFIELDU "zápas blbec". Jihočeši sice vedli od 13. minuty, kdy se elegantně trefil kanonýr Hübl, ale jejich další vehementní snaha o přidání uklidňující trefy přišla vniveč. Ve zbytku první a v průběhu druhé třetiny hned třikrát cinkala za Málkem tyč! Ke všemu ve 40. minutě přišla vyrovnávací branka do šatny. Budějovičtí hokejisté se ale nevzdali a dvěma trefami v posledním dějství nakonec přece jen strhli vítězství na svojí stranu. Do toho všeho se "připletla" hodně nečekaná posila. Většina z přítomných 5 269 platících diváků si notně protírala oči při pohledu na hráče s číslem 9. Málokdo věděl o angažování budějovického odchovance Josefa Melichara. Ten si v nelehké situaci vedl zdatně. Několikrát dokázal uhasit oheň před Romanem Turkem, solidně pracoval v oslabeních a na led se dostal i v přesilovce. Stejně jako diváci v hale při zápase, i my jsme se po poslední siréně v mix zóně ptali:

Jak se vlastně vše odehrálo, že jste nastoupil v dresu MOUNTFIELDU?
V pondělí jsem trénoval v Milevsku, v úterý taky, ve středu s juniorkou, ve čtvrtek jsem šel do Áčka, v pátek jsem odřekl Švédsko. V pátek a v sobotu jsme se bavili, jestli bych mohl hrát. Petr Gřegořek dostal bohužel nějakou infekci a tam se otevřela ta cesta. Klub mi vyšel vstříc a já jsem rád, že jsem si mohl zahrát.

Jaké jsou možnosti ohledně vaše dalšího setrvání v Českých Budějovicích?
Tak možnosti... Jsem volný hráč, s agentem jsme předpokládali, že to celé bude jinak a že bude větší zájem. Jedna nabídka byla, ale tu jsme odřekli. Momentálně čekám, jak se budou vyvíjet kempy. Zájem má čtyři, pět klubů, ale čekají, jak se jim ukáží hráči po zranění. Velký ryby jsou pryč, teď jsou na řadě ty menší a já musím počkat.

Preferujete NHL?
Jsou tam čtyři kluby z NHL a rozlousknout se to musí do 29. září, to začíná první zápas NHL a do té doby bych měl mít jasno co a jak.

Jak se vám líbil zápas?
Tak byla výborná atmosféra. Měl jsem strach, ale potěšilo mě, že jsme vyhráli. Odvedli jsme výborný výkon. Mohli jsme vést dva, tři nula, mohlo to být bez nervů. Zápas se ale vyvíjel tak, jak měl a pro diváky to bylo určitě dobře.

Chodil jste hodně na přesilovky. Zkoušel jste je před zápasem?
Jednou při tréninku jsem tam s pukem vjel, nejsem žádný technický hráč, snažím se hrát jednoduše.

Jak moc vám pomohlo, že jste hned v úvodu zablokoval soupeře v nájezdu?
Určitě mi to pomohlo, pokud bych hned dostal góla, to by mě určitě srazilo. Každá malá nahrávka, každé vyhození při oslabení nebo jít do kontaktu a vyhrát ten souboj, to je moje hra a to mi jde. Pokud to dělám dobře, pomáhá mi to k sebevědomí a víc si pak dovolím.

Uvidíme vás ještě v dresu HC MOUNTFIELD?
Jak jsem říkal, do 29. září musím mít jasno o dalším angažmá. Do té doby jsem tady. Pokud se rychle - během pondělí nebo úterý - nepřihodí nic nového, budu rád hrát v dalším kole. Do 29. září je to tak, že preferuju Budějovice před jakoukoli nabídkou z Evropy, pokud přijde nabídka z NHL, pojedu okamžitě.

---

O poznání smutnější byl další navrátilec na budějovický led Stanislav Jasečko. Na jihu Čech toho zažil mnoho a to nejen na ledě, ale i v soukromém životě, neboť se zde oženil. Sportovně uznal zaslouženost domácí výhry, na druhou stranu ho hodně mrzelo, že Plzeňští byli k bodu velmi blízko. Po dvou třetinách se štěstím drželi remízu 1:1, ale naděje na bodový zisk se jim rozplynula v poslední třetině, kdy zkraje inkasovali v oslabení a ke konci dokonce i ve vlastní přesilovce.

Co říkáte na průběh zápasu?
Inkasovali jsme na 1:0, drželi jsme to a za stavu 1:1 jsme mohli nějaký ten gól dát my. Bohužel nedali a prosadili se domácí. Ke konci už to bylo jednoznačné. Navíc jsme ve vlastní přesilovce dostali gól na 3:1 a bylo po zápase.

Na vyloučení to bylo 10:10, přesilovek bylo hodně. Čím to, že jste se neprosadili víc?
Přesilovky samozřejmě trénujeme. Chodí na ně dvě vybrané lajny a deset přesilovek, to je dost. Chlapci už možná byli unavení, pak i ten gól vznikl z toho. Možná při takovém počtu vyloučení to bude chtít víc rozložit zátěž na větší množství hráčů.

Mohla ke konci hrát svou roli i psychika, nedařilo se...
To snad ani ne. Budějovice jsou zvyklé hrát na menším kluzišti. Už když jsem tu hrál s Vítkovicemi, tak jsem si všiml, že přesilovky mají výborně zvládnuté. Jsou při nich dobře sehraní. Na větším hřišti je to zase o něčem jiném, doma se snad budeme prosazovat víc a nakonec jestli si dobře pamatuju, tak v přípravě jsme doma s Budějovicemi přesilovky využili a nakonec i vyhráli.

Při hře v plném počtu hráčů na ledě jste se necítili tak zatlačení?
No, tak ano, byly tam momenty, kdy nás zmáčkli, ale i my jsme dokázali domácí zatlačit a Eda je podržel. Kdybysme na začátku dali gól my, vyvíjel by se zápas jinak. Ale dopadlo to nakonec, jak to dopadlo.

Nezaskočilo vás nasazení nečekané posily v dresu soupeře?
To vůbec, ani jsme se o tom nebavili. Já jsem si toho všimnul na rozbruslení. Ale nemyslím si, že by byl typem hráče, který by měl rozhodovat zápasy. Je to obránce, hrál dobře, ale nevšimnul jsem si, že by v jejich dresu nějak vynikal.

Shodou okolností jste v dresu Plzně v prvních dvou kolech narazil na Vítkovice a Budějovice, kluby, v nichž jste před příchodem do Plzně působil. Nepadla na vás nostalgie?
Tak samozřejmě, nějaký čas jsem odehrál v jednom i druhém klubu. Vzpomínka je, ale tam, kde jsem placený, musím odvádět dobré výkony a snažit se. S Vítkami to bylo dobré, zvládli jsme to na poslední chvíli. Tady to dnes nevyšlo, ale tak snad zase vyhrajeme doma. Sezóna je ještě dlouhá.