Lukáš Kříž na kole válí. Baví mě jet na krev, usmívá se obránce

Na trati měřící 35 kilometrů jste skončil na závodě Bike Prague na 25. místě. Věřil jste v takhle dobré umístění?
Upřímně jsem nic takového nečekal, startovalo nás něco okolo tisíce závodníků a náš tým ještě vystartoval až v řadách někde kolem čísel 400. Tak jsem si spíše říkal, že když se budu pohybovat do tří set a vůbec dojedu, tak budu spokojený. Když se teď na to ale koukám zpětně, tak mě mrzí, že jsme nevystartovali víc vpředu, často na trase byly úzké cesty, kde se nedalo předjet, a musel jsem vyčkat na širší cestu. Mohlo z toho být ještě lepší umístění.

Věřil byste si i na pětašedesátikilometrovou trať?
Přemýšlel jsem o tom, říkal jsem si, že na silničním kole to pro mě není nic strašného, ale když si uvědomím, jaký je mezi silničním a horským kolem rozdíl, tak jsem rád, že jsem si vybral tu kratší trať.

Na jakém kole tedy běžně jezdíte?
Mám silniční kolo, takzvanou galusku, jezdím na ni zhruba tři roky, ale rád bych to vystřídal za horské, které mě hodně nadchlo. Jak jízda na silnici, tak v terénu má něco do sebe, ale po zkušenosti ze závodu upřednostňuji nyní terén (úsměv).

Jak vás závod a atmosféra kolem něj bavila?
Byl to můj úplně první závod na kole a ještě ke všemu na horském, na kterém jsem tak čtyři roky neseděl. Ale musím říct, že mě to skutečně nadchlo a rád bych si vyzkoušel ještě nějaký závod. Atmosféra okolo závodu byla příjemná.

Spoluhráči často mluví o tom, že vám na kole nestíhají, jak jste k takovému talentu přišel?
Tak to bych se taky rád dozvěděl. Kolo mě baví, když se na něm zrovna nejezdí nějaký trénink, tak i taková lehká vyjížďka je příjemný relax a regenerace pro tělo.

Dělal jste motokros, to bych chápal, že se vám za řídítky líbí, ale už méně chápu, že se vám chce po zkušenostech s motokrosem šlapat do pedálů…
Když to tak porovnám, tak rozdíl je pouze v těch pedálech. Závod, který jsem jel, byl v těžkém terénu, různé sjezdy přes kameny, přejezdy přes potoky, v tomhle jsem trošku blázen, baví mě skákat a divočit v takových podmínkách. Jet takzvaně na krev.

Na motorce si ještě občas sjedete?
Momentálně žádnou nemám, takže spíš na nějaké půjčené, ale rád bych si ji zase pořídil a proháněl se po trati.

Přichází léto, hodně lidí kolo vytáhne. Máte nějaké oblíbené trasy, které byste Jihočechům doporučil?
Tady po jižních Čechách je spousta příjemných cyklostezek.Třeba na Lipně nebo okolo Kleti. Dá se jezdit takřka všude, ale nějakou oblíbenou trasu nemám, snažím se to měnit.

Jaká byla nejextrémnější trasa, kterou jste kdy absolvoval?
Tak pokud můžu do té nejextrémnějsi trasy zařadit závod v Praze, tak by to byl asi on. Nejdelší trasu jsem jel asi něco přes sto kilometrů.

V Budějovicích máme s letní přípravou na kole spojenou jednu nepříjemnou událost. Promítá se Bernatův úraz dodnes nějak do přípravy, co se týče přípravy bezpečnosti tras, pokynů trenérů?
Myslím, že to má spousta z nás ještě pořád živě v hlavě, co se přihodilo. Určitě si každý dává velký pozor a je opatrný, trenéři nás k tomu často nabádají, abychom jeli z kopců a v nepřehledných situacích pomalu.

Kdo je vám z týmu většinou nejblíže za zády a komu naopak v cíli nadělíte nejvíce minut?
Většinou za mnou přijede skupinka, kde je například Martin Záhora, Adam Přibyl a Jan Mucha, ti jezdí také velice slušně. Každému to na kole nevyhovuje, ale nikdo v týmu není takový, že by jezdil pokaždé vyloženě na chvostu.
Foto: Jaroslav Kocián