12.02.2021, Petra Bicková

MUŽI S CÉČKEM: Václav Mařík hrál fotbal i hokej, po revoluci se stal úspěšným hoteliérem

V sezoně 1973/74 nosil kapitánské céčko legendární útočník Václav Mařík, který má za sebou velmi bohatou hokejovou kariéru. Získal celkem dva tituly mistra republiky a po návratu z vojny pomohl Motoru do extraligy. V nejvyšší soutěži sehrál za Motor 462 utkání, v nichž nastřílel téměř dvě stovky branek. Jak se mu dnes daří?

Budějovický rodák Václav Mařík byl výjimečný svou obojživelností. Kromě hokeje hrál totiž i fotbal. V obou sportech nastupoval dokonce za dorostenecký národní tým. Nakonec ale zvítězil hokej: „Myslím si, že hokej je populárnější sport než fotbal, takže z toho důvodu jsem zůstal u něho,“ vysvětluje své rozhodnutí Mařík. Že se rozhodl správně, potvrdil svou významnou hokejovou kariérou.

V osmnácti letech naskočil do A-týmu Motoru, který hrál druhou nejvyšší soutěž. V roce 1970 se České Budějovice vrátily do extraligy a velký podíl na tom měl právě Mařík. Na základě svých výkonů si vysloužil pozvánku do reprezentace, ze které má výbornou bilanci - čtyři zápasy, tři góly. „Kdybych se více snažil, mohl jsem mít statistiky lepší. Kvůli tomu, že jsem byl trochu divočejší, tak z toho více nebylo. V roce 1972 jsem byl také ve výběru, hrál jsem proti Švédsku v Praze. Nakonec ale za národní mužstvo na mistrovství světa nastoupil Béda Brunclík, který hrál za Košice, ale byl to Pražák. Říkalo se, že tam šel na úkor mě,“ vzpomíná Mařík. „Řekl bych, že to byla smůla, ale asi jsem si to zavařil vždycky sám,“ dodal Mařík. Okusil moskevskou Cenu Izvestijí. "To je pro mě takový největší úspěch a zážitek mé kariéry," vzpomíná Mařík.

V sezoně 1973/1974 se stal kapitánem týmu Motoru. „Trenér mi to nabídl asi proto, abych mohl diskutovat s rozhodčími, ale popravdě bych si asi nepamatoval, v jaké sezoně to přesně bylo,“ směje se čtyřiasedmdesátiletý Mařík.

Budějovický odchovanec byl členem stříbrného týmu v roce 1981. „Člověk na to vzpomíná, že to byla velká škoda. Poprvé byly zrušeny remízy, kdyby k tomu nedošlo, tak jsme vyhráli my. Bohužel jsme o to ale přišli,“ smutní Mařík.

Po smolném stříbru odešel Mařík do Milevska. „Nejdřív jsem si myslel, že ještě můžu extraligu hrát, ale když se na to podívám zpětně, tak to vidím jinak. Bylo mi 34 let, což dřív bylo pro hokejistu hodně. Dneska je to normální, v nejvyšší soutěži jsou hráči, kterým je 40,“ říká Mařík. V Milevsku ale nebyl příliš spokojený. „Pak jsem to tam zabalil a šel jsem do Lince, kde jsem působil jako hrající trenér.“ Angažmá v Rakousku si bývalý kapitán naopak pochvaloval, jelikož jezdil třikrát týdně na západ v době, kdy v jeho zemi vládl totalitní režim.

Mařík se do Budějovic ještě vrátil jako asistent trenéra. Povolal si ho k sobě Karel Pražák, v trenérském týmu spolu působili od září roku 1987 do prosince 1988. Po revoluci dal budějovický odchovanec hokeji definitivní sbohem a začal podnikat. Konkrétně v oboru hoteliérství. Otázka proč zrovna hoteliérství byla pro bývalého hokejistu celkem těžká. „Můj kmotr vlastnil hotel v Táboře, ale myslím, že to s tím nijak nesouvisí, my se s nimi moc nestýkali. Prostě jsme koupili barák ve Čtyřech Dvorech a udělali z toho penzion. Pak jsme koupili druhý a ještě třetí,“ vysvětlil svou cestu k podnikání. Aktuálně hotely patří už synům, kteří se také o ně starají. K rodinnému podnikání se pomalu přidávají i vnoučata.

V Budvar aréně si Václav Mařík s Karel Pražákem našel místo mezi střídačkami, odkud pravidelně sleduje zápasy svých následovníků. A co říká na aktuální výsledky? „Jsem z toho smutný. Příští rok, kdy už se bude sestupovat, nebude jednoduchý,“ hodnotí aktuální situaci Motoru veterán Václav Mařík. „Já jako dvojnásobný mistr extraligy jsem se vrátil do Budějovic do druhé ligy, to se dneska nevidí, a to mě mrzí,“ zakončil rozhovor bývalý kapitán Mařík.

Zdeněk Kaucký - kapitán ze sezóny 1958/59

Jan Šrámek - kapitán ze sezóny 1965/66

Josef Pártl - kapitán z let 1970-1973

Karel Pražák - kapitán ze sezóny 1973/1974