Banes Motor České Budějovice
10.12.2012, Michal Špírek

Roman Bernat: Život se mi změnil od základů. Ale dál ho budu žít naplno

Č. B u d ě j o v i c e - Příběh Romana Bernata není třeba dlouze představovat. Je to již více než půl roku, co po srážce s nákladním automobilem přišel devatenáctiletý hráč o dolní končetinu. Nehoda se stala v rámci letní přípravy HC Mountfield. V rozhovoru pro klubové stránky Bernat ukazuje, že ho jen tak něco nezlomí a vzkazuje: „Chtěl bych co nejdřív zahodit berle a přiblížit se k normálnímu životu. Můj sen? Postavit se jednou v budoucnu na brusle a zkusit se svézt na ledě.“
Ve středu 30.5. 2012 došlo k nešťastné dopravní nehodě, kdy devatenáctiletý člen kádru HC Mountfield Roman Bernat skončil pod koly nákladního automobilu. Nehoda se stala během přesunu českobudějovického týmu v rámci letní přípravy na jízdních kolech z tréninku v Hluboké nad Vltavou. Bernat utrpěl vážná zranění, v jejichž důsledku mu museli lékaři amputovat nohu, ale to nejcennější mladíkovi zachránili: život. Ještě dva týdny po operaci udržovali lékaři Romana v umělém spánku. Od té doby dělá Bernat pokroky a už nyní plánuje, že do budoucna by rád zůstal v hokejovém prostředí. Romana jsme zastihli v rehabilitačním centru Malvazinky, kde se poctivě věnuje rehabilitacím.

ROZHOVOR S ROMANEM BERNATEM

Asi se nedá vyhnout tomu, abychom se bavili i o nepříjemných věcech a vzpomínkách. Máte něco, o čem byste radši nemluvil, nebo jste pro to být úplně otevřený a nenechávat si žádnou třináctou komnatu?
Klidně se ptejte, já mam sice z té nehody i potom z nemocnice v paměti jen hodně malé střípky, ale co si budu pamatovat, tak zkusím říct.

Dobře. Jaké vzpomínky z onoho osudného dne, kdy jste úraz utrpěl, to tedy jsou?
Pamatuju si, jak jsme nasedli na kola, přesunovali se na hřiště a pak už jen sjíždění úseku, kde mě ten náklaďák nabral. Stalo se to všechno ve vteřině, potom už mám jen pár střípků. Zůstal jsem ležet na silnici a díky bohu za chvíli přijela sanitka. Dále si pamatuji jenom, jak mě přivezli do nemocnice, no a pak si vybavuji až okamžik, když jsem se za čtrnáct dní probudil z umělého spánku.

Už máte nějaké zprávy o tom, jestli tam ten náklaďák měl nebo neměl zákaz vjezdu? Zajímá vás to vůbec, nebo to neřešíte?
Do toho úseku je zákaz vjezdu aut nad 3,5 tuny, takže nevím, co tam dělal a z informací, co mám, vím, že neměl ani nějaké zvláštní povolení. Ale je zbytečné se k tomu vracet, nohu už mi to nevrátí. Jen mě mrzí, že mě nijak nekontaktoval jak řidič, tak ani nikdo z města Hluboká nad Vltavou, kterému auto patřilo.

Hloupá otázka, která ale asi musí padnout: jaká byla vaše první reakce, když jste se probral z kómatu a zjistil jste, že jste přišel o nohu?
Tak zprvu jsem to vnímal jenom lehce, protože jsem byl ještě hodně pod vlivem opiátů, takže mi to došlo až trochu později. Když mi to docvaklo, tak to byla asi nejhorší chvíle v mém životě, dlouho jsem z toho nemohl ani spát.

Měl jste poté takové to období „Proč zrovna já?“, kdy člověk přemýšlí o tom, co a proč se mu přihodilo?
Samozřejmě, že jsem to obrečel. Ale když mi pak lékaři řekli, že to bylo buď noha, nebo život, tak jsem byl rád, že vůbec žiju. Myslím si, že ta srážka byla nevyhnutelná. Byla jen otázka, který z nás pod tím náklaďákem skončí.

Využíval jste následně služeb nějakého psychologa?
Psycholog za mnou chodil, ale v první řadě jsem si to musel srovnat v hlavě sám a nějak se s tím smířit.

Asi je těžké si představit, kolik bolesti jste si prožil a kolik jí prožíváte i při rehabilitaci…
Bolestivé to je, ale jsou i horší věci. (úsměv)

V podobných případech se při ztrátě končetiny objevují tzv. fantomové bolesti, zažil jste je také?
Fantomové bolesti jsem měl v nemocnici velké, postupně se s pomocí prášků omezovaly, ale když mě pustili domů, tak jsem je pořád měl. Z ničeho nic jsem se chtěl třeba podrbat pod kolenem nebo ještě dneska cítím chvílemi chodidlo nebo prsty u nohy.

Můžete říci něco o průběhu rehabilitační péče? Co už máte za sebou a co je ještě před vámi?
Právě jsem v rehabilitačním centru Malvazinky v Praze, kam jsem se dostal na doporučení jak od lékařů, tak i od několika lidí po podobných úrazech. Jednou už jsem tu byl, je to asi měsíc a půl zpátky, po čerstvém zhojení zatím ještě bez protézy, ale teď už tu jsem s náhradní nohou a začínám se učit chodit opět po dvou. Zatím ještě po menších krůčkách, protože měkká tkáň ve svalech není na té noze úplně zhojená, takže je to bolestivé, ale časem by se to mělo srovnat a chůze by měla být bez problémů. Mám tady skvělou paní fyzioterapeutku, která se o mě stará a vymýšlí mi program. V plánu je například bazén, vířivka, masáže, posilovna a hlavně nácvik chůze s protézou. V budoucnu mi slíbila, že mě postaví i na brusle, ale myslím, že na to je ještě dost času. (úsměv)

Je to makačka? Asi je výhoda, že jste na dřinu byl zvyklý z hokeje, ne?
Že by to bylo jednoduché, se říct asi nedá. Ale je pravda, že mám výhodu v tom, že jsem byl zvyklý pořád něco dělat, takže o to mám tu dřinu teď jednodušší. Je to náročné hlavně po psychické stránce, chtít a nevzdávat to, ale to musím překonat, protože bych chtěl co nejdřív zahodit berle a přiblížit se k normálnímu životu.

Zpěvák Fanánek ze Tří sester, který přišel o nohu ve dvaceti letech, říká, že je důležité, aby člověk po úraze nebyl bolestín, ale sám zjistil, co jde a co nejde a zabojoval. Vnímáte to stejně?
Samozřejmě hned, co mě pustili z nemocnice domů, tak jsem nebyl schopen udělat si v podstatě nic sám a byl jsem odkázaný na pomoc rodičů, bráchy, spolužáků a kamarádů. Všem za jejich pomoc patří moje obrovské díky. Vážím si toho, co pro mě všichni dělají, ale postupně mě to začínalo nechci říct štvát, spíš jen jsem chtěl být zase soběstačný a potřebovat minimum pomoci od druhých, v tom to s Fanánkem cítím asi podobně. (úsměv)

Ještě využiji slova Fanánka , ten říkal, že jeho výhodou bylo, že byl vysedávačem po hospodách a po tom, co se mu to stalo, mu zůstal jeden stejný cíl: dojít do hospody. U vás je to ale jinak. Dal jste před sebe už nějaký cíl, kterého chcete dosáhnout? Vysedávání po hospodách to asi nebude, co…
To zrovna asi ne no. (smích) Ne, tak částečně bych chtěl určitě zůstat u hokeje, když to půjde, udělat si třeba trenérskou licenci. Teď už jsem začal pomáhat trénovat mládež v Soběslavi a až na pár výjimek se mi to líbí. Jinak můj velký sen je postavit se jednou v budoucnu na brusle a zkusit se svézt na ledě, pokud to bude možné.

Držím palce. Na hokej jste evidentně nezanevřel. Za to na kolo už asi chtít sednout nebudete, že?
Hokej budu mít rád vždycky, ale s tím kolem už to bude asi trochu jinak no. Přece jenom, když teď vidím kolo, tak si na to vzpomenu, ale někdy časem si na něj určitě sednu. Ale musím říct, že budu chtít jezdit jenom tam, kde se s autem nemůžu potkat. I když člověk nikdy neví, co se stane i tam, kam auta nesmí.

HC Mountfield vyhlásil sbírku na vaši podporu, jak se na to díváte?
Vůbec nemám tušení, kolik na tom kontě je a ani jsem se na to ještě neptal. Vím akorát, že klub tam vložil nějaký počáteční vklad. Každopádně všem, kteří se rozhodli přispět, bych chtěl moc poděkovat a myslím, že každá jejich koruna se bude hodit.

Říká se, že všechno zlé je pro něco dobré. Co si o tomhle přísloví myslíte, našel jste už na tom, co se vám přihodilo, něco pozitivního?
Přemýšlel jsem o tom, ale nic mě nenapadlo. Co ale vím určitě je to, že budu mít více času na věci, na které jsem předtím moc času neměl. Jako třeba na školu a tak. (smích) Trávím teď více času s rodinou, kamarády, i do té školy teď musím chodit denně, na což jsem nebyl tak úplně zvyklý. Změnil se mi od základů můj život, z toho nejhoršího jsem se snad už dostal a tak si musím najít nějaký nový způsob života. Co taky můžu říct s jistotou je, že jsem rád, že žiju a budu dál žít život naplno.


"Na kole s nejlepší fyzioterapeutkou Hankou Kohoutovou z Malvazinek."

Sbírka

HC Mountfield vytvořil konto na pomoc Romanu Bernatovi.
Veřejnost a fanoušci nejenom českobudějovického klubu mohou přispět částkou dle svého uvážení. Konto bylo založeno po vzájemné dohodě vedení klubu s rodinou Romana Bernata.
Číslo účtu: 2107857943 / 2700 (UniCredit Bank)

Tento týden se též můžete zúčastnit aukce na podporu Romana Bernata, když vydražit můžete artefakty od bývalých či současných hokejistů. Více informací k této aukci přineseme na webových stránkách.

Sociální sítě

Branky a nahrávky: 5. Remeš (Vachun, Lev), 6. Pitel (Willmann), 29. Vachun (Mar. Kříž, Hoch), 31. Pitel (Willmann, Hoch), 39....

×
×
Odehrané v 17:00 | Muži
HC Oceláři Třinec
Banes Motor České Budějovice