30.05.2014, Jakub Musil

Nekonečné výšlapy do kopců a žádná televize, takové bylo soustředění na Šumavě

ČESKÉ BUDĚJOVICE — „Nemohu vám slíbit nic jiného než krev, dřinu, slzy a pot.“ Dnes již památná věta Winstona Churchilla už, doufejme, nikdy nebude mít takový nádech jako za druhé světové války, přesto si asi dokážeme představit, že v podobném duchu hovořil Petr Rosol s Radkem Bělohlavem ke svým svěřencům před týdenním soustředěním na Šumavě. A minimálně ve dvou bodech by měl pravdu. Dřina to byla veliká a pot tekl plným proudem.

Pro hokejisty to bývá ta nejméně oblíbená část roku. Bez ní by to ale nešlo. Jak moc je důležitá se ukazuje vždy v kritických obdobích sezóny, když hráčům dochází síly. Tam se projeví, jestli byla letní příprava dost tvrdá a zda z ní ještě lze čerpat. Na jihu Čech už bývá tradicí, že vrcholem letní dřiny je převážně cyklistické soustředění v šumavských kopcích.

„Před dvěma roky jsme byli ve Frymburku, ale tohle bylo ještě náročnější. Bylo tu víc cyklistiky a tu já zrovna nemusím,“ srovnával pro Českobudějovický deník navrátilec Michal Švihálek. Letošní soustředění totiž jihočeští hokejisté strávili v Pasečné nedaleko Lipna, odkud je to kousek k vrcholu Svatý Tomáš, který leží v nadmořské výšce 995 metrů a hráčům dával pořádně zabrat. „Svatý Tomáš byl hodně nepříjemný, ale to k tomu patří. Počítali jsme s tím, že to bude dřina,“ nehledal výmluvy Roman Vráblík.

Náročnost podobných výšlapů uznal i asistent trenéra Radek Bělohlav. „Na Svatého Tomáše znají všechny trasy nazpaměť. Těch výjezdů tam museli zvládnout opravdu hodně. Potřebujeme dostat sílu do nohou a z tohoto pohledu jsou výjezdy na kole do kopců ideální,“ objasňoval Bělohlav, který byl se soustředěním očividně spokojený. „Všichni makali naplno a to, co jsme po nich chtěli, zvládli. Nic jiného jim také nezbývalo,“ usmíval se Bělohlav a dodal, že kromě kola museli hráči skousnout i běh a posilování.

Nezbytnou součástí každého soustředění je i utužení kolektivu a penzion Dobík, který vlastní bývalý českobudějovický hokejista Jiří Dobeš, byl k tomuto účelu jako stvořený. „Všechny pokoje a vybavení bylo perfektní, ale hlavně se mi líbilo, že na pokojích nebyly televize a v penzionu prakticky ani telefonní signál, takže se hráči museli zabavit tak trochu postaru, což je pro tým, kde je spousta nových hráčů, ideální. Netrávili čas u playstationa, ale v klubovně hráli pinčes, karty nebo jiné společenské hry,“ pochvaloval si Bělohlav.

Ani on se však tvrdé dřině nevyhnul. Tým se totiž do místa soustředění i zpět musel dostat na kolech. A vedení klubu šlo hráčům příkladem. Do Pasečné dorazil i generální manažer Stanislav Bednařík a spolu s Radkem Bělohlavem absolvoval trasu z uctivé vzdálenosti do Českých Budějovic s mužstvem.