Kde má původ váš zvýšený zájem o českobudějovický hokej?
JAKUB: Náš vztah k hokeji pramení už kdysi dávno, kdy za Motor hrál náš bratranec. Ten ale absolvoval pouze několik sezon v mládežnickém věku, kdy hrál v ročníku jako třeba Tomáš Mertl. Náš bližší vztah k hokeji přišel, když za Motor začal hrát přítel naší sestry Kláry Jirka Ferebauer. On vstoupil do naší rodiny a začali jsme to víc sledovat. Díky závodům a našim dalším aktivitám se známe s pár klukama, co hrají hokej. A asi jako každého nás zaujalo znovuzrození Motoru.
MATĚJ: Do roku 2011 jsem o hokej ani fotbal nejevil zájem. Jak již řekl Kuba – v momentě, kdy Jirka začal chodit s naší sestrou, tak jsem se začal zajímat o výsledky a všechno kolem. Vyústilo to v to, že když máme možnost, tak se jdeme podívat na Motor. Po motorkách je pro mě aktuálně hokej číslem jedna.

Vaše firma se podílela na chodu nového klubu i finančně jako sponzor, ne?
MATĚJ: Ano, ale vůbec bych to ani nezmiňoval. Pouze jsme využili možnost, abychom za nějaké peníze měli reklamu naší firmy na zimáku. Ale ta částka není pro chod klubu nikterak zásadní.

Neopadl váš zájem o Motor po odchodu Jiřího Ferebauera?
MATĚJ: Ne. Mně osobně přirostl Motor k srdci, i když jeho historii tolik neznám. Pročetl jsem si několik knížek a o to víc mě to baví. Moc pěkné je, že místní hokejisté, kteří dřív hráli, vložili do klubu své peníze a zachránili ho. Sami jsme vrcholoví sportovci a víme, jak je těžké se na profesionální úroveň dostat a kolik překážek je třeba překonat. Proto nás to baví a klub podporujeme.

Pokud máte trošku volného času, tak se jdete podívat do Budvar arény?

JAKUB: Ano. Ale abych se přiznal, tak letos jsem byl zatím jen jednou nebo dvakrát. Máme permanentky a snažíme se navštěvovat zápasy, když to jen trošku jde. A když to nevyjde, tak mám na telefonu aplikaci, díky které sleduji každý zápas podrobně.
MATĚJ: Když nejsem pracovně pryč, tak rád jdu. Ale ne vždycky to vyjde.

Dostávají se k vám i po konci Jiřího Ferebauera v Motoru ty „správné informace?“
JAKUB: Samozřejmě, že člověk se u piva něco dozví. Ale nechceme se řadit na úroveň lidí, kteří soudí podle řečí, které se k nim dostanou. Sledujeme výsledky a snažíme se fandit. Sami dobře víme, že jako v každém jiném sportu to občas jde, občas ne.

Věříte jako fanoušci už letos v postup Motoru do nejvyšší soutěže?
JAKUB: Myslím si, že je to reálné, ale na druhou stranu hrozně těžké. První Chomutov je momentálně asi jinde než ostatní týmy. Tabulka na dalších místech je hodně vyrovnaná a základní část je ještě relativně dlouhá. Potom do toho přibydou ještě dva týmy z extraligy. Bude to hodně těžké, ale šance je vždycky.
MATĚJ: Bylo by to asi hodně nad plán, když by se povedlo postoupit hned ve druhé sezoně. Podle mě by bylo dobré se udržet v horních patrech tabulky a příští rok, pokud to finanční situace dovolí, jít za postupem. Ale všichni víme, že finance jsou ve sportu na prvním místě a od nich se odvíjí skoro všechno.

Stalo se vám někdy na závodech, že jste se s někým ze soupeřů bavili o českém hokeji?
MATĚJ: Jezdím mistrovství Německa a je docela standardní, že se špičkujeme se soupeři, jestli je lepší český nebo německý hokej. Já mám samozřejmě připraveno plno argumentů pro náš hokej. Kuba jezdí v Anglii a nevím, jestli Anglie vůbec zná hokej…
JAKUB: Zná. V Anglii se hraje hokej, ale na nižší úrovni. Průměrní prvoligoví hráči jsou tam za hvězdy. Měli jsme už několik diskuzí v týmu, kde jsem jim vysvětloval, jak to v Česku chodí mezi mantinely. Oni o tom neví skoro nic a hrozně se divili, že český hokej je na takové úrovni, a že někteří naši hokejisté hrají NHL. Shodou okolností přiletěl kolega závodník s přítelkyní z Anglie na sobotní zápas s Chomutovem a oba byli nadšení z hokeje i atmosféry.
MATĚJ: U mě je to podobné. Začátkem roku jsem měl u sebe na návštěvě můj německý tým a vzal jsem je na Motor. Sice jsme prohráli, ale všichni od té doby znali HC Motor a nakoupil jsem jim i zimní čepice s =M=. Byl to pro ně hezký zážitek.

Hnacím motorem českobudějovických hokejistů jsou diváci, kteří podporují tým v dobrém i ve zlém. Co říkáte atmosféře během zápasů?
MATĚJ: Ve čtvrtek jsem měl slovo s panem Bělohlavem, jelikož jsme jeden ze sponzorů týmu. A k tomuto tématu jsme se dostali a on říkal, že nechápe ostatní prvoligové týmy, jak to dokáží zvládat bez divácké podpory. Mě samotného to trošku překvapilo, protože do toho tolik nevidím. Ale určitě je i zásluhou diváků, že se Motoru tak daří. Já to hrozně obdivuji. Kdykoliv přijdu na stadion, tak je skoro plný a mám z toho obrovskou radost.
JAKUB: Je to úplně skvělé. I z našeho sportu známe, jak divácká podpora dokáže pomoci. A obzvlášť když se nedaří, tak to udělá hrozně moc. U nás je to markantní, že když se daří, tak jsme hvězdy. A když to tolik nejde, tak jsme největší blbci, co neumí jezdit na motorce. Proto je moc důležité, že na Motor chodí tolik lidí, a i když to nejde úplně ideálně, tak dokáží klub podpořit. Bydlel jsem nějaký čas ve Zlíně a bylo to zrovna v době, kdy Motor loni hrál první ligu. Jezdil jsem se tudíž dívat alespoň na zápasy do Olomouce. A když jsem viděl, že je tam pomalu stejně lidí z Motoru jako z Olomouce, tak to bylo hrozně příjemné. Myslím si, že máme být na co hrdí.

Když se jdete podívat jako diváci na hokej nebo na závody. Dá se vůbec srovnávat atmosféra?
JAKUB: Nedá. My jezdíme na okruzích, které mají tři až pět kilometrů a diváci se pochopitelně rozmělní. A navíc lidi fandí dvaceti nebo třiceti jezdcům. Při hokeji celá hala řve za jeden tým. Když přijde na závody sto tisíc diváků, tak kvůli mně jich je tam tisíc. V hokeji je to o to výraznější, že to kluci na ledě slyší. Musí to být moc příjemné. Jaké větší poděkování pro vás může být, než když přijde plný stadion, zápas se podaří, proběhne děkovačka a hráči vidí, že za nimi fanoušci stojí.

Vy v přilbě neslyšíte při závodech nic?

JAKUB: Ne. Slyšíme motorku a tím to končí.
MATĚJ: Devadesát procent jezdců k tomu používá ještě špunty do uší. Tím pádem fakt není šance slyšet diváky, i když u tratě jsou. Ale chtěl bych to někdy zažít. Přijdu na zimák, tam pět nebo šest tisíc lidí fandí a všechno slyším napřímo. Myslím si, že v hokejové helmě musí být slyšet všechno. Musí to být pěkné.

S hokejisty se i připravujete na suchu, je to tak?
MATĚJ: Já už od roku 2011 trénuji s Mírou Hýsků, což je vedoucí oddílu TJ Karate České Budějovice. A připojil se k nám po zranění i Jirka Ferebauer. Náš trénink je hodně podobný. Už loni jsme s Ferym chvíli trénovali, když tu byl poslední sezonu Mountfield, tak jsme se připravovali s Frantou Ptáčkem. Hokejisté věnují víc času nohám, což my tolik nemusíme. Ale koncepce tréninků je podobná.

Co byste závěrem popřáli fanouškům Motoru?
JAKUB: Ať jsou trpěliví a fandí dál. Sami známe, že ne vždy se daří, a i když si to samozřejmě nepřeji, tak může přijít slabší období. Přesto ať zůstanou věrní a jsou se svým klubem. Snad se zadaří a Motor brzy postoupí do extraligy, protože tam rozhodně patří.
MATĚJ: Ačkoliv tomu moc nerozumím po odborné stránce, tak se mi neskutečně líbí, kolik diváků na hokej chodí. Musím souhlasit s Kubou – moc bych si přál, aby se Motor vrátil do extraligy. V tomhle složení a obrovským nadšením aby hokej v Českých Budějovicích pokračoval dál.

Bratři Smržové před Centrem BAZALKA