19.11.2017, Karel Svoboda

Vojtěch Doktor: Reprezentační premiérou jsem si splnil dílčí cíl

Na turnaji pěti zemí ve Finsku si odbyl svou reprezentační premiéru v U18 obránce staršího dorostu a juniorky Vojtěch Doktor.

Zúčastnil jste se své první reprezentační akce, jaké byly vaše první dojmy?

Když jsem se dozvěděl, že jsem nominován, tak jsem byl pochopitelně potěšen, ale bohužel zároveň i velice nervózní. První zápas v juniorce poté, co informace o mé nominaci dorazila na klub, mi uskočil snad každý puk. Na sraz jsem odjížděl s odhodláním, že bych chtěl ukázat, že hokej hrát umím, s přáním, aby se mi ta první akce vydařila. Zpočátku u mne převládala nervozita. Musím sebekriticky přiznat, že na prvních trénincích se mi příliš nedařilo, jak bych si představoval. Ale postupem času nervozita opadla a myslím, že nakonec jsem s celou svou reprezentační premiérou docela spokojený.

V úvodním utkání turnaje jste změřili síly s domácími Finy, které jste nakonec porazili 3:2 brankou v prodloužení. Jak silným soupeřem byl domácí tým?

Finy jsem viděl loni v rámci trojzápasu U17 v Českých Budějovicích. Věděl jsem o nich, že jsou velice šikovní na kotouči, nehráli nijak důrazně do těla, ale byl to výborný soupeř, který hrál chytře. Dokázali jsme je ubránit, perfektně zachytal brankář Lukáš Dostál, který na celém turnaji předváděl vynikající výkon. Vstřelili jsme dva góly a ještě minutu před koncem jsme směřovali k tříbodovému zisku.

Finové vyrovnali 26 sekund před koncem ze závaru, na jehož konci jste se obětavě válel v brankovišti. Po inkasované brance jste dokonce hromadně protestovali u hlavního rozhodčího. Můžete tu situaci nějak popsat?

Domácí se v poslední minutě tlačili do branky, stříleli, doráželi. Po střele z mezikruží, přišla rychlá přihrávka z rohu, do které jsem si lehnul, puk se ode mne odrazil k našemu brankáři. Domácí útočník skočil agresivní rybičku a zatlačil Lukáše Dostála i s pukem za brankovou čáru. A k tomu rozhodčímu. Já jsem nevěděl, jak se anglicky řekne brankoviště, tak jsem na něj začal křičet „He was in goalie area“ (smích), ale rozhodčí se s námi moc nebavil, odjel pryč a gól zkrátka uznal. V poslední minutě prodloužení jsme vstřelili vítězný gól, ke kterému mi byla připsána asistence, takže jsme nakonec byli i za dvoubodovou výhru rádi.

Druhý zápas vám podle výsledku příliš nevyšel. Švédi vás přehráli 4:1 a i podle ohlasů vašeho trenéra to byl velice těžký soupeř.

Švédové byli bezkonkurenčně nejlepším celkem na turnaji. Jak se často říká, že Švédi jsou výkonnostně odskočeni od ostatních, tak tady se mi to jenom potvrdilo. Perfektně bruslili, všechno prováděli v maximální rychlosti, šikulkovství Finů oni pozvedli na ještě vyšší úroveň. Hlavně jejich hra je opravdu parádní. Beci si mohou vymýšlet a dovolit, co chtějí. Zejména hra v útočném pásmu naprosto stírá rozdíl mezi útočníky a obránci. Opravdu hráli parádní moderní hokej a přejeli nás.

Naopak třetí zápas se Švýcary vypadal dle skóre poměrně jednoznačně. Reprezentanty s helvétským křížem na prsou jste porazili 4:0.

Tak jednoduché to nebylo. Švýcaři na začátku turnaje porazili USA po nájezdech, takže jsme je rozhodně nepodcenili. Hned v první minutě kapitán Kuba Lauko otevřel skóre zápasu a ten rychlý gól nás relativně uklidnil. Myslím, že hra nevypadala úplně nejlépe, ale opět nás několika zákroky podržel skvělý Lukáš Dostál, takže jsme to nějak uplácali k tříbodové výhře.

V posledním zápase vás čekali Spojené státy. Jednalo se o čtvrté utkání v pěti dnech, nebyla již znát únava?

Přesně tak. Myslím, že již jsme byli lehce unavení. Amerika nehrála nijak ideální hokej, měli jsme spoustu šancí, ale nedokázali jsme proměnit ani jednu a tak jsme prohráli 0:3.

Co jste si tedy odnesl z prvního reprezentačního srazu? Řekl vám něco trenér Bruk k vašim případným dalším reprezentačním vyhlídkám?

Já jsem samozřejmě rád, že jsem se mohl turnaje v českém národním dresu zúčastnit. Je to pro mě čest. Dále je to ohromná zkušenost, tato konfrontace s mezinárodním hokejem, možnost vidět, jak jsou na tom výkonnostně moji vrstevníci. S panem Brukem jsem po skončení turnaje nijak blíž osobně nemluvil. Nás obránce měl na starosti pan trenér Martinec z Hradce Králové. Nicméně před pár dny vyšel na serveru hokej.cz rozhovor s panem Brukem, ve kterém jsem byl pochválen, z čehož mám pochopitelně radost. Takže snad jsem tam nezanechal úplně marný dojem.

Váš bratr Jakub je členem budějovického A týmu. Loni jste si splnili klukovský sen, že jste si zahráli spolu za juniorku, tak se nabízí otázka, jaké jsou vaše další hokejové cíle?

Mým prvním cílem pro letošní sezónu bylo podívat se na reprezentační kemp U18, což se mi splnilo. Rád bych, aby mi ještě nějaká reprezentační pozvánka v budoucnu přišla. A když se ptáte na Jakuba, ano stejně jako on i já bych si chtěl někdy zahrát ve zcela zaplněné Budvar aréně. Ale vím, že k tomu je dlouhá cesta, takže musím prostě na sobě i nadále tvrdě pracovat, abych se postupně zlepšoval.