10.02.2019, Filip Kortus

První pozvánka do reprezentace? Splněný dětský sen, hlásí Tomáš Cibulka

Lepší premiérovou sezonu v dorostenecké kategorii si snad ani nemohl přát. Ofenzivní obránce Tomáš Cibulka patří v pouhých čtrnácti letech k tahounům svého týmu a jeho výkonů si všimli i v národním týmu, kam se poprvé v kariéře podívá. V rozhovoru prozradil, jak moc se na sraz těší a hovořil i o tom, jak ho připravuje jeho otec, který je kondičním trenérem v A-týmu Motoru.

Jak hodnotíte dosavadní ročník v dorostu?
Průběh sezony zatím není takový, jaký bychom si představovali. Čekali jsme, že se nám podaří postoupit do play off, což aktuálně nevypadá moc reálně. Minimální šance stále je, ale ztráta na první postupové místo už je propastná. Do poslední chvíle uděláme maximum, aby se nám to ještě podařilo.

V jaké fázi sezony se s týmem nacházíte?
Hrajeme nadstavbovou část, která je rozdělena do několika skupin. V té naší je šest týmů a do play off postupuje pouze vítěz. Jsme aktuálně na čtvrté pozici a ztrácíme šestnáct bodů.

Patříte mezi tři nejlépe bodující hráče v týmu. Považujete se za ofenzivně laděného beka?
Ano, útočím rád. Baví mě se zapojovat do ofenzivních akcí, hrát s kotoučem. Útočné choutky mám opravdu velké, s radostí útočníky podporuji. I na trénincích to nacvičujeme a je to dobré.

Často jste nasazován do samostatných nájezdů. Je to činnost, na kterou si i z pozice obránce věříte?
Důvěru v nich dostávám opravdu často. Věřím si na ně, i když se to ne vždy povede. Velkou zásluhu na tom mají brankářské tréninky, při kterých máme možnost nájezdy trénovat a zdokonalovat se v nich. Tréninky jsou pro mne zároveň obrovská příležitost, protože se mohu srovnávat se staršími spoluhráči a střílet proti starším brankářům.

Před nedávnem jste se zúčastnil mistrovství republiky krajů. Jak na turnaj vzpomínáte?
Skončili jsme na osmé pozici, ale dle mého názoru jsme mohli dopadnout lépe. Vypadli jsme z turnaje s Ústeckým krajem, jinak by nás čekaly boje o medaile. Byla to pro mne druhá účast na mistrovství republiky krajů, ve výběru jsem účinkoval už loni. Na turnajích panuje vždy výborná atmosféra, je to velice pěkný zážitek.

Co pro vás znamená premiérová pozvánka do reprezentačního kempu do patnácti let?
Je to splnění dětského snu. Velice si cením, že se tam mohu jet podívat. Zároveň si uvědomuji, že to je pouze začátek a přál bych si, abych se dostal i do starších kategorií.

Ptal jste se starších spoluhráčů na první zkušenosti s mládežnickou reprezentací?
Nominaci jsem se dozvěděl teprve nedávno, takže na to ještě nebyl prostor. Rozhodně se ale chystám kluků zeptat, abych věděl, co mě čeká.

Váš otec je kondičním trenérem v A-týmu. Řešíte doma něco jiného než hokej a situaci v Motoru?
Pochopitelně hokej doma řešíme velmi často, ať už se jedná o dorost nebo áčko. Poslední dobou ale věnujeme plno času i studiu, protože mě po základní škole čekají přijímací zkoušky na střední.

Učil vás odmala, jak správně se starat o své tělo?
Vedl mě k tomu, je to pro mne jedině dobře. Poslední dva tři roky se soustředíme na to, co dělat před a po utkání. Je to třeba, aby se předešlo nějakým zraněním. Hodně to spolu probíráme.

Sestavujete spolu i jídelníček?
Říkal mi, že nyní jsem ve vývoji, tím pádem tolik nezáleží na tom, abych si striktně držel určitou stravu. Bavíme se o tom, co je pro mé tělo dobré, jaké je ideální stravování v den zápasu. Ale nijak se tím nesvazujeme.

Líbí se vám, jakou práci táta dělá? Kdybyste se nestal profesionálním hokejistou, vydal byste se stejným směrem?
Určitě, zamlouvá se mi to. V budoucnu bych si přál, abych vystudoval vysokou školu zaměřenou na fyzioterapii.