Hlediště v Budvar Aréně vyprovázelo po konci střetnutí domácí hokejisty bouřlivým potleskem. Vypadalo to jako loučení s finálovým snem. České Budějovice v semifinále narazily na nesmírně silného protivníka a už po čtyřech utkáních se ocitly na hranici vyřazení z play-off. Českobudějovičtí fanoušci tak své miláčky chtěli potleskem odměnit za skvělou práci v celé sezoně. „Bylo to hezké, ale my nic nebalíme. Pořád se ještě může stát, že sérii otočíme. Určitě se o to ještě na Slavii popereme,“ vzkázal jeden z mladíků v sestavě kouče Josefa Jandače Milan Gulaš. „Dnes jsme si opět ověřili, že se Slavií můžeme hrát a dokonce ji můžeme přehrát. Pražané občas vůbec nevěděli, která bije. Jediné, co nám chybělo, byla trocha sportovního štěstí,“ posteskl si útočník, který valnou část sezony strávil v českobudějovické juniorce. Trenér Josef Jandač měl před zápasem plnou hlavu starostí. Pro zranění vypadl ze sestavy Jindřich Kotrla a zařadil se tak na marodku k Viktoru Hüblovi a Radku Bělohlavovi. Navíc do poslední chvíle nebylo jisté, zda do nedělního střetnutí zasáhnou Ondřej Veselý a Petr Gřegořek. Jejich jména se v oficiálním zápise objevila až patnáct minut před úvodním vhazováním. Nově poskládaným útokům chvilku trvalo, než se sehrály. Slavia z toho vytěžila aktivní nástup, hned po šestadvaceti vteřinách se do výtečné šance protlačil Josef Beránek, ale z křídla trefil Romana Turka jen do břicha. V čase 6.04 zase nebezpečně tečoval dělovku Pojkara Jaroslav Bednář. Žádná z těchto šancí však branku nepřinesla. Naopak se ujal náhodně nahozený puk od Radka Dudy zpoza branky. „Byl to smolný gól. Kdybychom jej nedostali, možná se mohlo vyvíjet vše jinak,“ uvedl Gulaš.
Borci v červených dresech se po valnou část první třetiny spíše trápili. Probralo je až skvěle ubráněné oslabení tří proti pěti v závěru úvodní části hry. Do druhé dvacetiminutovky pak domácí vletěli jako vyměnění. V čase 20.49 z dorážky tlačil puk za Fraňka Tomáš Harant, o minutu a půl později Gulaš svou ranou z prostoru mezi kruhy trefil jen Fraňkovi betony. V čase 23.11 už to domácím vyšlo. Hudec přiťukl kotouč do jízdy Gřegořkovi a ten nechytatelnou střelou do šibenice vyrovnal. „Řekli jsme si o přestávce věci, které musíme zlepšit. Chtěli jsme více střílet a to se nám nakonec vyplatilo, protože jsme dali dva góly,“ připomněl mladý forvard ještě další branku Kamila Brabence. Jihočeši šli do vedení ještě v poslední třetině. Tomáš Vak v přesilové hře doklepl za Fraňka volně ležící kotouč a upravil na 3:2. Jenže Slavia pak odhalila svou nezměrnou sílu. Dvě minuty po Vakově trefě nahodil touš před Fraňka Josef Beránek a Petr Kadlec tečoval jeho střelu za Turkova záda. A v čase 53.43 uklidil do horního rohu Turkovy klece puk i Michal Sup. „Z toho gólu jsem hodně nešťastný,“ řekl Gulaš, který byl v ten moment na ledě a spolu s Ivem Kotaškou nestihl pokrýt přihrávajícího Jaroslava Bednáře. „Byl to můj hráč a ujel mi. Jednoznačně moje chyba,“ zlobil se českobudějovický mladík sám na sebe.
Další zápas série se hraje až ve středu. A Jihočechům přijdou dva dny volna nesmírně vhod. Při absenci tří klíčových útočníků docházely úzké skupině klíčových hráčů rychle síly. Navíc ostatní marodi mohou doléčit své drobné šrámy, které v průběhu semifinále utržili. „Na volno se samozřejmě těšíme. Kouč se snaží prostřídávat čtyři lajny, ale stejně toho bylo hodně. V pátém utkání už se nebudeme mít na co šetřit. Kdo ví, může to být poslední zápas sezony. Musíme dát do hry úplně všechno, aby nebyl,“ burcuje před pátým duelem v Sazka Aréně Milan Gulaš.

Českobudějovičtí hokejisté předvedli ve dvou víkendových zápasech vynikající výkon. Slavia sice veze domů dvě důležité výhry, ale nadšeně bojující jihočeský soubor ji připravil celou řadu horkých chvil. Ve čtvrtém souboji série dokonce dvakrát vedl. „Podle mě to byl náš nejlepší zápas v sérii. Hráli jsme dobře, ale o osudu utkání rozhodly náhodné teče. Jinak jsme Slavii k ničemu moc nepouštěli,“ poznamenal centr třetí českobudějovické formace Tomáš Vak. Jandačovi hoši ošklivě doplatili na to, že se jim nepodařilo delší dobu držet Slavii v šachu. Ve vedení byli vždy maximálně tři minuty. Pak vždy přispěchal některý z hostujících hráčů s rychlou odpovědí. Na gól Kamila Brabence reagoval po dvou minutách a pětačtyřiceti vteřinách Tomáš Vlasák. Vyrovnávací trefu na 3:3 zase zařídil Petr Kadlec za minutu a třiačtyřicet sekund. „Určitě to nebyla nekoncentrovanost. Prostě měla Slavia štěstí. Ale to nás neomlouvá. Měli jsme si ty situace lépe pohlídat,“ komentoval odchovanec havlíčkobrodského hokeje, který byl v neděli zřejmě nejlepším českobudějovickým hráčem.
Poprvé se do střelecké listiny mohl zapsat v čase 32.32. Za slávistickou klecí odvedl skvělou práci Milan Gulaš. Čistě vyhrál osobní souboj a nabil Vakovi do čisté šance. Ten dva metry před brankou z první vypálil, ale puk uvízl Fraňkovi kdesi pod betony. „Koukali jsme na sebe a bylo z jeho očí patrné, že sám ani pořádně nevěděl, jak to vlastně chytil. Byla to smůla a víceméně i náhoda, že se puk nedošoural za čáru,“ vracel se k vyložené příležitosti z poloviny střetnutí její autor. Na gól si tak musel počkat až do šestačtyřicáté minuty, kdy při přesilové hře uklidil za Petra Fraňka vyražený puk po střele Petra Sailera. „Jen tak jsem do toho plácl. Byla to chyba beků, kteří si to měli pohlídat,“ glosoval trefu na 3:2 útočník, který sezonu začínal v dresu Energie Karlovy Vary.
Jestli Slavia v Budvar Aréně něčím skutečně zaujala, byla to opět celá řada drobných i větších provokací. Králem v této disciplíně se stal během nedělního večera útočník Radek Duda, který na konci druhé části hry vyvolal před hostující střídačkou potyčku se slovenským forvardem Michalem Hudecem. Cestou do kabin pak ještě drobného štírka přetáhl holí po zádech. Ivo Prorok pak zase dost nepochopitelně atakoval brankáře Romana Turka v čase 44.53 a domácí ikona musela být pár minut přímo na ledové ploše ošetřována. „K play-off tohle prostě patří. My jsme se v kabině zavázali, že oplácet nebudeme a také se nenecháme vyprovokovat. Jestli jim to dělá dobře, ať to dělají. Ale my se snažíme, aby to šlo mimo nás,“ mávl rukou Vak, který však sám měl v závěrečným sekvencích zápasu co dělat, aby udržel nervy na uzdě. Kouč Josef Jandač na něj hodně spoléhal při power-play Českých Budějovic. Vak chodil na klíčová vhazování, ovšem prakticky neměl šanci na nich uspět. „Hráč by měl při buly stát na čárkách, ale Beránek stojí pořád bokem a má pak strašnou výhodu. Každý, kdo byl na zimáku, to snad viděl,“ nechápavě kroutil hlavou českobudějovický specialista na vhazování. „Rozhodčí by si to měli hlídat, ale to se nedělo. Beránek si při vhazováních dělá úplně, co se mu zachce,“ zlobil se druhý nejtěžší muž Jandačovy sestavy.

Slávistická sestava doznala oproti sobotnímu měření sil jediné změny. Místo Milana Kopeckého se ve čtvrté formaci od první minutky objevil odchovanec českobudějovického hokeje Michal Vondrka. Hráč, který dres s Budvarem na prsou oblékl naposledy na podzim 2003, do semifinálových bojů zasáhl teprve podruhé. A po celých padesát minut, kdy jej kouč Vladimír Růžička stavěl, byl pořádně vidět. „O nominaci jsem se dozvěděl ráno před zápasem. Bylo to pro mě překvapení a zároveň jsem byl moc rád. Utkání s Budějovicemi jsou pro mě pořád moc prestižní a za druhé potřebuji ve svém věku hrát. Pro mě je hrozné, když jen sedím na střídačce a nehraji,“ konstatoval útočník, jehož hlavu zdobí při letošních vyřazovacích bojích zářivě blonďaté vlasy. Do utkání nastoupila Slavia velmi dobře. Už po šestadvaceti vteřinách hry mohl otevřít skóre Josef Beránek, ale jeho střelu z křídla Turek pokryl. Sérii ran na českobudějovickou klec završil úspěšným zásahem vyhlášený bouřlivák Radek Duda, který zaznamenal gól zpoza klece odrazem o Turkovo lýtko. „Chtěli jsme hodně střílet. I sebelepší brankář může inkasovat lehčí gól. Když jsme tu hráli v základní části, potvrdil to David Hruška, který dal branku z brankové čáry z rohu hřiště,“ připomněl Vondrka Hruškovu trefu z 30. října 2005, kdy Slavia Praha na jihu Čech zvítězila 5:2.
Vynikající nástup Pražanů mohl ještě umocnit Jaroslav Bednář, ale jeho pohotová teč Pojkarovy střely skončila na startu sedmé minuty hry těsně vedle. Svou šanci si vypracoval i Vondrka. V čase 9.18 přejel útočnou modrou čáru a svůj projektil otřel o brankovou konstrukci. „Tyčka to nebyla. Šlo to do oblouku. Ale střela to byla hezká. Dostal jsem puk do jízdy, ale viděl jsem, že už to nikomu dalšímu rozhodit nemohu. Proto jsem se řídil heslem, když nevíš, co s pukem, vystřel. Málem to vyšlo,“ usmíval se při vzpomínce na svůj pokus třiadvacetiletý útočník. Od jeho příležitosti však nadlouho počítali šance jen domácí hráči. První vlaštovku zaznamenal v závěru první třetiny po Hřebejkově přistrčení Jiří Šimánek. Dělostřeleckou pasáž na začátku druhé třetiny úspěšně dotáhl do konce krásnou střelou do šibenice bek Gřegořek. Od té doby byli Jihočeši jasně lepší. Chybělo jen trochu více štěstí a klidu na hokejkách. Jinak by Slavia asi těžko dosáhla na třetí výhru v sérii. „Máme velmi dobré momenty. Z nich jsme dnes vytěžili čtyři góly. Na druhou stranu trpíme tím, že máme občas úplně nepochopitelné výpadky, kdy vypadneme z tempa a soupeř nás jasně přehrává,“ krčil rameny Vondrka.
Díky zkušenostem klíčových hráčů Slavia nakonec na výhru dosáhla. Ve středu se bude v Sazka Aréně hrát pátý duel série. A už za stavu 3 - 1 na zápasy pro Růžičkovu partu. Navzdory tomu, že Slávisté nastoupí doma a mohou si dovolit ještě dvě zaváhání, nemyslí si Vondrka, že je o osudu semifinále rozhodnuto. „Pamatuji si, že v mé první sezoně za Slavii jsme na tom byli podobně v sérii se Spartou,“ upozornil. Tehdy vedla Sparta v pražském derby nad svým edenským sokem již 3 - 1 na utkání a v pátém souboji ještě tři sekundy před vypršením šedesáté minuty svítil na ukazateli skóre stav 3:2 pro holešovický klub. Jenže pak v poslední chvíli vyrovnal Milan Antoš a Slavia dotáhla nakonec celou sérii do vítězného konce. „Na to si musíme dát pozor. Poslední krok je vždy nejtěžší. Máme psychickou výhodu, ale ve finále ještě nejsme. A nebudeme tam ani tři sekundy před koncem toho pátého zápasu. Musíme být pořád hrozně obezřetní,“ varoval Michal Vondrka.