Pátý čtvrtfinálový duel ještě ani nezačal a už bylo o čem mluvit. Média se předháněla v publikování podivných tvrzení slávistických hráčů o tom, jak budou Jihočeši včele s dvojicí Hudec - Kotrla pykat za své zákroky. Vše zapříčinil konec čtvrtého zápasu této série, při němž se strhla potyčka mezi hráči. O této záležitosti již bylo napsáno dost a dost a někteří pražští novináři přidali k lepšímu i vlastní nadstavbu. Třeba o tom, že Michal Hudec chtěl Josefa Beránka zranit, že jej krosčekoval do hlavy a podobně. „Slavie nesmí dělat takové hlouposti, to si myslím já. V její hře je spoustu faulů. Navíc co říkali po zápase, to taky není moc dobré,“ myslí si obránce MOUNTFIELDU Marek Posmyk. I on byl na ledě v závěru čtvrtečního zápasu a přestože jeho postava vysloveně vyzývá k podobným situacím, zůstal stoicky klidný. „Já jsem držel Beryho. Kluci se tam pošťuchovali, já jsem to jen tak hlídal, aby se to nezvrhlo do nějaké bitky, která by znamenala, že pár hráčů by nemohlo hrát,“ vysvětluje své rozumné počínání Posmyk. Kdyby však šlo do tuhého a nesmyslné invektivy Jaroslava Bednáře by byly jeho spoluhráči opravdu vyslyšeny, rozhodně by nečině nepřihlížel. „Samozřejmě jsem připraven bránit své spoluhráče proti hrubým zákrokům, ale nebudu se prát, když není třeba,“ tvrdí takřka dvoumetrový a metrákový pořízek.

Kdo čekal od úvodních sekund hon za tvrdými zákroky a nečistým oplácením Pražanů, byl v neděli v Budvar Aréně zklamán. Moc takových však nebylo, protože každý inteligentní fanoušek chtěl vidět hlavně úspěch svého týmu a dobrý hokej. Pár tvrdých střetů a provokací sice na ledě k vidění bylo, ale za zmínku snad stálo “jen“ Hlavačkovo kopnutí do křečovitě se v bolestech svíjejícího Hřebejka či tvrdý úder do Bednářova obličeje v podání Jindřicha Kotrly.

Na konci vyrovnaného utkání byli spokojenější domácí. Zvítězili po boji 4:2. „Je to důležité vítězství. Podali jsme dobrý výkon odzadu a také se nám povedla konečně nějaká ta přesilovka,“ čišel po utkání spokojeností Marek Posmyk. Byl to právě on, kdo pomohl vybřednout svému celku z hluché snahy skórovat. Polovinu zápasu se hrálo bez gólu. Ve 32. minutě se trefil po akci Žižky Vondrka a Jihočeši jen nevěřícně kroutili hlavou, z čeho všeho že se dá nevstřelit branka. Dvě minuty před druhou pauzou ale naštěstí pro ně konečně propadl puk za Hronka. Autor gólu: Marek Posmyk. „Zkusil jsem za červenou vystřelit a trochu se mi povedla Lukáše Hronka zaskočit,“ přemítá robustní bek. Kotouč proletěl slávistickému gólmanovi mezi betony a branka to byla více než laciná. „Musíme se víc nutit do střelby, to je určitě cesta k tomu, abychom dávali více gólů,“ říká Posmyk.

Lukáš Hronek vstoupil do série ve třetím zápase a hned byl hvězdou. Jeho výkon ve středečním i ve čtvrtečním duelu byl kvalitní. Nutno však přiznat, že někdy mu hrála na smeč hlavně nemohoucnost českobudějovických hráčů vstřelit gól. „Lukáš odchytal dobré zápasy, ale dneska mu to prostě nesedlo. Dostal dva góly, které byly jeho. Těžko říct, koho postaví trenér Růžička na Slavii,“ nechtěl předjímat muskulaturní zadák. Jeho týmu se podařilo utnout rozjíždějící se sérii slávistů. Ti vyrovnali ze stavu 0:2 na zápasy na 2:2 a vypadali, že rozhodně nechtějí brzdit. „První zápas jim tam napadaly góly. Pak jsme měli těžkou pozici a nepovedlo se nám odpovědět. Ve druhém zápase jsme měli více ze hry, ale škoda, že jsme nezvládli dotáhnout to do vítězného konce. Právě z tohohle hlediska je dnešní výhra neskutečně cenná,“ nešetřil nadšením českobudějovický bek.

Marek Posmyk se stal v minisouboji se svými spoluhráči nejužitečnějším mužem zápasu. První branku totiž vstřelil a při dalších dvou úspěších svého celku byl přítomen na ledě. „Každý hráč je užitečný. Je potřeba hrát, aby bylo co nejvíc hráčů, kteří na sebe umí vzít zodpovědnost. Když budeme hrát tak, jako jsme hráli dnes, určitě postoupíme,“ burcuje spolehlivý obránce. Nechybělo však málo a na soupisce při utkáních ve vyřazovacích bojích vůbec nefiguroval. Závěr základní části totiž promarodil. „Trvalo dlouho než jsem se dostal do rytmu, protože pauza nebyla krátká. Ale doufám, že už jsem v takové formě, abych byl týmu přínosný,“ tvrdí skromně Marek Posmyk.