06.12.2011, Petr Lundák

Kanonýr Milan Gulaš dobře ví, že třetí třetiny se takto hrát nedají

Č e s k é   B u d ě j o v i c e - Už poněkolikáté v této sezoně se hráči českobudějovického HC MOUNTFIELD museli bát v posledních minutách o výsledek zápasu. A zase už poněkolikáté ten samý zápas měli přitom dobře rozehraný. Proti úřadujícímu mistrovi už po dvaceti minutách vedli o tři branky, ale závěr byl zase infarktový. I ten domácí zvládli a připisují si další tři body. Na těch má zásluhu i střelec druhé branky, Milan Gulaš.

Milane, budete s námi souhlasit, když řekneme, že zápas proti Třinci jste rozhodli v první třetině?
Taktika byla předem jasná. Vystoupili jsme do utkání perfektně, vlítli na ně a hned nám tam padly tři góly. Chtěli jsme pak zápas kontrolovat, jenže to jsme splnili jen ve druhé třetině.

Co se tedy s vámi stalo potom?
Poslední třtinu jsme odehráli hrozně laxně. Takto prostě hrát nemůžeme. A zejména proti takovým týmům jako je Třinec. Mají perfektní mužstvo a udržení podobných utkání nás stojí hodně sil. Také jsme měli ke konci i kus štěstí.

V první dvacetiminutovce jste ale mohli dát snad pět nebo šest gólů. Zvonily i dvě tyčky! Vzpomněli jste si na to ve třetí třetině při závěrečném tlaku Ocelářů?
To je přesně ono, prostě jsme nedali řadu tutových šancí. Myslíme si, že zápas je rozhodnutý za stavu tři nula a nakonec to dopadne tak, že ve třetí třetině to honíme všude možně, abychom vydolovali body. Takže, dnes to byla výhra se štěstím. A pro nás je to zase ponaučení do dalších zápasů, že tímto stylem se poslední třetina hrát nedá!

Ale váš úvod byl opravdu neskutečný. Myslíte si, že byl z vaší hry Třinec tak překvapený nebo jste byli spíše překvapení vy, jak to jde?
Na Třinec jsme se hodně těšili, protože proti nim se hraje vždycky pěkný hokej. Využili jsme každou naší šanci, což je jenom dobře. Budu se ale opakovat, konec nám nevyšel.

Vyhráli jste páté utkání v řadě, nálada se v šatně nese asi na pohodové vlně, ne?
Jasně, však to sami slyšíte, jak kabina hraje (ukazuje na domácí šatnu, kde nahlas vyhrává vítězná píseň). Sice nás čeká těžký zápas na Slávii, což nikdy nebývá nic lehkého. Ale umíme tam hrát, snad tedy výherní sérii protáhneme.

Jen tak jsem do puku plácnul, říká kapitán vítězů

Františku, to byla vaše taktika, se takto hladově vrhnout na hosty z Třince?
Ano. Věděli jsme totiž, že když se nám to povede, uklidníme se. Bylo důležité, že nám na Vojtka góly padaly. Sice další vývoj zápasu už tak dobrý nebyl, ale první třetina vyšla nad naše očekávání.

Jako první jste otevíral skóre vy. A ta trefa byla dost šťastná, že?
Přišel mi puk a já to plácnul směrem k bráně, jejich obránce si moji střelu do brány srazil. Proto neměl brankář šanci. Ale i takové branky platí.

Jenže od druhé třetiny třinečtí hráči začali více bruslit a dostávat vás pod tlak. Dokonce mohli i vyrovnat. Měli jste v hlavách, že už vedete tři nula a nic se nemůže stát?
Jasně, podobné věci máte v hlavě pořád. Tři nula je už větší náskok, ale věděli jsme, že mají kvalitní tým a pokusí se ještě dostat do zápasu. V závěru jsme měli i velkou kliku.

Tomáš Klimenta: Nejhorší třetina, co jsem v Třinci zažil!

Tomáši, jak si vysvětlit vaší první třetinu? Už to skoro vypadalo, že si domů z Budějovic odvezete pěkný příděl?
Je to pravda, první část jsme prostě odehráli příšerně! Dělali jsme úplné opaky toho, co jsme si před zápasem řekli v kabině. Těžko říci, čím to bylo.
Klidně jsme mohli dostat šest nebo sedm branek. Já, co jsem v Třinci, tak si snad nepamatuji tak hroznou třetinu, opravdu. Nejhorší třetina!

Určitě vás to musí mrzet, protože ke konci zápasu jste sahali k vyrovnání?
Samozřejmě, že ano. Jak už jsem ale řek, nikdy jsem v Třinci nic takového neviděl.

V první třetině jste také přišli o spoluhráče Cartelliho, nevíte, co se mu přesně stalo?
Momentálně opravdu nevím, co je s Mariem. Ale myslím si, že snad měl něco se zády a musel ihned odjet do nemocnice na vyšetření. Ale detaily neznám.