11.10.2015, Karel Svoboda

Lukáš Chaloupka: Přeju si, aby nastartované základny šlapaly

Další pozvání do horkého křesla přijal Lukáš Chaloupka, který v současné hierarchii HC ČB zastává funkci „Vedoucí Sportovního střediska II“ („Vedoucí SpS II“).

Lukáš Chaloupka je odchovancem českobudějovického hokeje, v obraně dorosteneckého týmu vybojoval v roce 1999 titul Mistra republiky (z tohoto týmu do světa velkého hokeje prorazili například Jiří Novotný, Milan Michálek, Michal Vondrka, Václav Nedorost či Filip Novák). S trénováním dětí začal na sklonku své hráčské kariéry v rámci zahraničního angažmá, na domácí půdě působil nejprve v HC Český Krumlov a letos završí již svou šestou sezóny ve službách mládežnického hokeje v Českých Budějovicích.

V čem spočívá a co obsahově obnáší funkce Vedoucí SpS II?

Znamená to, že mám organizačně i administrativně na starosti všechny čtyři základny - A, B, C i D. Každá základna má své hlavní trenéry a asistenty, přičemž když se na složení trenérských týmů podíváte, zjistíte, že se různě prolínáme napříč základnami. Já osobně jsem hlavním trenérem základny A, základnu B vede Jirka Hanzal a základnu C a D má na starosti Radek Vondruška. Ze shora zmíněné funkce vyplývá, že nesu zodpovědnost za plnění tréninkových metodických plánů, které nám stanovila metodická rada klubu. Kromě vlastního trénování mám na starosti i nezbytné papírování a kontrolu ostatních hlavních trenérů základen, což zahrnuje včasné odevzdávání tréninkových plánů, tréninkových deníků, aktualizaci seznamů hráčů apod.

Zkuste mi vysvětlit rozdělení dětí do jednotlivých základen.

Hodně zjednodušeně řečeno základna D jsou prvňáci, základna C druháci, základna D třeťáci a základna A čtvrťáci. Zjednodušení spočívá v tom, že jednak hodně dětí má dnes odklad povinné školní docházky a jednak v tom, že žákovské týmy už nejsou jako za mých mladých let organizované podle školních tříd, ale podle ročníku narození. Přesněji řečeno, letos tvoří základnu D děti narozené v roce 2009, základnu C děti narozené v roce 2008, základnu B ročník 2007 a základnu A ročník 2006.

Jak často základny trénují?

Základny mají tréninky třikrát týdně na ledě, k tomu mají tzv. suché tréninky v souladu s klubovou metodikou. Pro mne osobně to v praxi znamená, že jsem na zimáku sedm dní v týdnu.

V minulém rozhovoru s Kamilou Hansovou jsme se dozvěděli, jakými dovednostmi by měli být začínající hokejisté vybaveni v okamžiku, kdy opouštějí přípravku a přecházejí do základen. Jak potom navazujete v základnách?

Samozřejmě, že alfou a omegou dnešního hokeje je bruslení a paní Hansová s námi spolupracuje i ve všech základnách. Dochází na tréninky a má dostatek prostoru na svou práci. My připravujeme klukům v tréninku také cvičení na stanovištích, která rozvíjejí bruslení jako základní hokejovou dovednost. Ale postupně zapojujeme i další věci s hokejkou a kotoučem – vedení kotouče, základy přihrávky a střelby. Těžko vám tady stručně popíšu komplexní metodiku po dobu čtyř let, v rámci klubu ale úzce spolupracujeme s hlavním klubovým metodikem panem Míškem, který postup detailně zpracoval. My vytváříme tréninkové jednotky, které se drží tohoto plánu a zároveň se snažíme zařadit co nejvíce různých her a soutěží, protože učení touto formou malé hráče baví a dokážou se přitom zdravě vyhecovat.

Jak je to se zápasy takto malých dětí? Od jakého věku začínají nějaká soutěžní utkání?

Vezmu to od nejstarších. Základna A hraje první polovinu sezóny turnaje v minihokeji a v průběhu prosince přechází na zápasy na velké hřiště. Základny B a C hrají po celou sezónu pouze turnaje v minihokeji a základna D teoreticky žádné zápasy v sezóně nemá. Ale lze domlouvat přátelské zápasy a my takové nabídky neodmítáme. Je to sice podle mého názoru vzhledem k jejich dovednostem předčasné, ale z hokejového hlediska chápu určitou nadrženost kluků na pravý hokejový zápas, takže to bereme jako zpestření jejich tréninkového procesu. Pro kluky je to i určitá odměna za trénink.

Jak je to s brankáři, v kolika letech a jak se z bruslícího hráče stává brankář?

Již v základně D provádějí trenéři brankářů určitý nábor, kde si mnoho zájemců postupně vyzkouší brankářskou výstroj. Brankářem se kluci stávají někdy v průběhu základny D a základny C, kdy vykrystalizují dva až tři kluci v ročníku, kteří se opravdu chtějí stát gólmanem. Přesto většinu tréninkového procesu i tito budoucí brankáři bruslí a trénují v hráčské výstroji, pouze jeden trénink v týdnu je gólmanský, zbylé dva tréninky jsou zapojeni jako běžní hráči. I brankář se jako základ musí naučit pořádně bruslit.

Je nějaký tlak na výsledky ze strany vedení klubu nebo ze strany vás, trenérů?

Vůbec ne. V této věkové kategorii se snažíme uplatňovat princip, aby hrál každý malý hokejista a aby dostal na ledě stejný prostor bez ohledu na to, zda mu to jde hůře či lépe. My navíc nerozlišujeme posty, každý dostane příležitost, aby si vyzkoušel útok i obranu. Samozřejmě, že je pěkné, když kluci vyhrají zápas a zaskáčou si vítězné rybičky, všichni mají radost z vítězství, i rodiče na tribuně, ale stěžejní to není. Tady bych si rád vypůjčil citaci z nedávného rozhovoru Michala Broše pro deník Sport, který řekl, že není cílem mít mistra světa v devíti letech, ale že je třeba, aby dítě bylo mistrem světa ve dvaceti.

Tento zajímavý rozhovor s bývalým reprezentantem, kde poměrně jasně a bez obalu pojmenoval některé nešvary v českém mládežnickém hokeji, jsem samozřejmě četl, a tak si můžeme vypůjčit další kontroverzní téma, a to jsou rodiče. Nejprve dovolte obecnou otázku, jak funguje zapojení rodičů do tréninkového procesu u základen?

Rodiče jsou samozřejmě nedílnou součástí. V základně D a C mohou před a po tréninku do kabiny, kde pomáhají svým klukům s oblékáním do výstroje a zavazováním bruslí. V základnách B a A mají již vstup do kabiny zakázán, kluci si umí celou výstroj obléct sami, pouze s utažením bruslí, na které ještě nemají dostatečnou sílu, jim pomáháme my, trenéři.

No, to zní jako idyla mezi trenéry a rodiči, ale sundejme si rychle růžové brýle. Četl jsem poslední zápis Správní rady, a tam jeden z bodů řeší nevhodné chování dvou rodičů u základny C, resp. základny D. Můžete mi k tomuto bodu něco dodat?

Začnu zeširoka. Role rodičů je opravdu jiná, než bývala za mých dětských let. Nepamatuji se, že by na tréninky chodilo tak početné obecenstvo rodičů, v podstatě jsme měli na všech trénincích prázdné hlediště. A dneska? Tréninky jsou pod velkým drobnohledem leckdy nespokojených rodičů, každému tréninku v žákovských kategoriích jich přihlíží mnoho. Někteří z nich bohužel nerespektují autoritu trenéra a tento pocit vědomě či nevědomě doma přenášejí na své dítě. Samozřejmě to nezobecňuji, většina rodičů je v pohodě, ale často bývá mlčící většina zastíněná tou nespokojenou menšinou. Je to obecný problém dnešní doby a opět odkážu na rozhovor Michala Broše, který to pojmenoval naprosto trefně. Za mých mladých let, když trenér vyhodil hráče z tréninku, tak hráč to ještě doma schytal od táty. Já osobně se to svému tátovi bál říct. Dnes, když trenér napomene hráče, podporu rodiče nemá, naopak. A co se týče těch dvou incidentů, k tomu už bych se raději nevracel. Pouze pevně věřím, že se podobné nepřijatelné excesy nebudou opakovat.

Vraťme se tedy od rodičů zpátky k vlastním dětem. Kolik máte vlastně v jednotlivých základnách dětí, v celorepublikových médiích se často píše o nedostatku dětí, o malém zájmu a ochotě dětí sportovat.

To musím zaklepat na dřevo. Poslední léta se v rámci náborů nijak nepotýkáme s nedostatkem dětí. V současné době máme v základně D 35 dětí, v základně C 42 dětí, v základně B 27 dětí a v základně A 35 dětí. Úmyslně říkám „dětí“, neboť máme v základnách dokonce i tři dívky. Já osobně ta velká a potěšující čísla přičítám zejména tomu, že Motor je určitým fenoménem v Budějovicích. Lidé na zdejší hokej, přestože se tu ze známých důvodů extraliga nehraje, chodí v hojném počtu a fandí. Byl jsem se podívat na první domácí zápas sezóny proti Prostějovu, a už jen z té úvodní laserové show jsem byl nadšený. Zkrátka Motor, to je pro mě osobně něco jako Mercedes mezi automobily, značka, která k Budějovicím patří, na kterou je spousta lidí hrdá, a toto povědomí nám podle mě pomáhá přitáhnout děti k hokeji a do přípravky.

To jsou hezké počty, ale počítám-li, že do žákovských kategorií je pro tým dostatečný počet zhruba 23 hráčů (4 lajny a 3 gólmani), jak se potom v klubu řeší nadbytek dětí?

Doposud se to řešilo různě, že u početnějších ročníků se například přihlašovaly dva týmy do krajského přeboru nebo se někteří hráči uvolňovali na hostování do jiných jihočeských klubů, které se s nedostatkem hráčů potýkaly. Já osobně si myslím, že se nemůže posouvat moc dětí až do starších žáků, a že by v průběhu vývoje týmu jako celku měl nastat určitý výběr. Tady se zvažuje určitý koncept, že první zúžení kádru nastane při postupu do mladších žáků, do páté třídy. Opravdové zúžení kádru pak nastává při přechodu ze žákovských do dorosteneckých kategorií. I zde ale v prvním roce funguje mladší dorost B jako alternativa, jíž prošla spousta hráčů, kteří dnes úspěšně pokračují ve starším dorostu či v juniorce. Ale problematika dorosteneckých kategorií není otázka pro mě. Podle mě by se rodiče měli připravit na situaci, že v páté třídě může dojít k určitému zeštíhlení kádru.

Vaše trenérská kariéra je zatím v plenkách, ale přesto, máte nějaký okamžik u takto malých dětí, na který jste zvlášť pyšný, na který vzpomínáte?

Samozřejmě, prostudujte si trošku nedávné úspěchy žákovských kategorií (smích). V sezóně 2013/2014 jsem společně s Frantou Čechem vedl tým starších žáků a dokázali jsme vyhrát jednu skupinu žákovské ligy a kvalifikovat se na Mistrovství ČR, kde jsme se v konfrontaci šesti nejlepších klubů výsledkově neztratili a obsadili krásné 3. místo. Tady bych chtěl podotknout, že to není jen můj úspěch. Je to zejména úspěch kluků ročníku 2000, protože - upřímně řečeno – neměli jsme famózní hokejové individuality v týmu, ale neskutečnou bojovností, obětavostí a kolektivním pojetím hry jsme urvali vytoužený bronz. Já jsem ty kluky vedl pouze v osmé třídě, takže velikou zásluhu na tomto úspěchu mají i jejich předešlí trenéři. Pro mě to byla nádherná, dramatická sezóna a ten „bronzový Zlín“ byl třešničkou na dortu. Navíc se mi potvrdilo, co říkám již delší dobu, že Standa Hrubec (hlavní trenér budějovických mládežnických brankářů) dělá svou práci velice dobře. Přivezli jsme totiž na jih Čech i individuální ocenění v této hráčské kategorii. Zkrátka jsem měl tenkrát hřejivý pocit, že jsme důstojně reprezentovali náš klub na prestižní akci a dělali tam Českým Budějovicím dobré jméno. Mimochodem letos v březnu jsme získali na slavnostním vyhlášení v Metropolu 2. místo v anketě „Nejlepší jihočeský sportovec do 15 let v roce 2014 – kategorie týmy“.

Jaké jsou vaše další plány, trenérské ambice?

No, já jsem poté, co to Vláďa Růžička u nároďáku zabalil, spal několik dní s telefonem pod polštářem, kdy se konečně Sláva Lener ozve s adekvátní nabídkou, ale nic …(smích).
Ne, malinko vážněji. Já bych chtěl, aby to tu fungovalo, aby základny šlapaly. Přeji si, aby se nám českobudějovický hokejový boom, který je zde nastartovaný A týmem, kladně promítal do základen a aby měl Motor dostatečně širokou základnu malých nadšených dětí.

Zmiňovaný rozhovor s bývalým reprezentantem Michalem Brošem: “Broš o současné mládeži: Máslo na hlavě mají rodiče i trenéři“.