Jihočeši nastupovali do šestého duelu s vedením 3:2 na zápasy a s vědomím, že i případný neúspěch by nebyl tragédii. Zaručil by jim rozhodnutí před domácím publikem. „Bylo to hodně těžké. Od začátku bylo vidět, že je to pro nás poslední krok, o kterém se po právu říká, že je nejtěžší,“ rozhovořil se po zápase v Sazka Aréně Milan Toman. „Až na malé výjimky jsme to dobře ubránili a naštěstí přidali i dost dobré práce dopředu,“ pochvaloval si. V zápase sice Jandačovi hoši zvítězili 4:1, ale rozhodně to nebyla procházka růžovým sadem. V předchozích dvou duelech na slávistickém ledě vstoupili hosté do utkání lépe. „Bylo vidět, že první třetina byla z naší strany trochu bojácná. Slavia už neměla kam ukročit, prostě musela hrát tak, aby vyhrála. Možná i to se na nás trochu podepsalo,“ přemýšlí nahlas Toman. „Ve druhé třetině už jsme to ale začali roztáčet, jak to umíme, a to určitě Slavii hodně přibrzdilo. Od té doby jsme byli lepším týmem.“

Takřka všichni zúčastnění se shodli, že klíčový moment zápasu se odehrál v 15. a dvou následných minutách. V čase 14:23 vsítil Hruška vedoucí gól Pražanů a hned šestnáct sekund nato byl vyloučen Viktor Hübl. Slávisté okamžitě zatlačili na pilu a pouhých devět sekund po faulu českobudějovického centra mu musel jít za katr sekundovat právě Milan Toman. Hosté ale odolali. „Musím klukům poděkovat. Při sledování mi bylo ještě hůř než ostatním. Myslím si, že kluci to odehráli perfektně. Patří jim za to můj dík,“ ulevil si exsparťanský obránce. Jihočechům se podařilo ubránit takřka dvě minuty dvojnásobné nevýhody a i to byl jeden z impulsů, aby se do soupeře obuli.

V prostředním dějství vyrovnali a ve třetí třetině strhli kormidlo zápasu na svou stranu. Jenže stačilo málo a mohlo to být všechno úplně jinak. Zatímco na trestné pykal hostující útočník Hašek, vstřelila Slavia těsně před druhou sirénou branku. Puk se však dostal za čáru až po odpískání, které zaznělo na popud Červenkova seknutí do Romana Turka. „K podobným situacím docházelo víckrát, protože soupeř chodil před brankáře ve třech. Obránci si stáhnou dva hráče, ale třetí prostě doráží na gólmana. V tomhle případě prostě Červenka jednoznačně vjel do Edy,“ popsal další z důležitých milníků šestého čtvrtfinále Toman. „Rozhodně bylo pískáno už před tím, než se puk dostal do brány,“ ubezpečuje.

Červenka putoval na trestnou lavici, a do třetího dějství se tudíž vstoupilo ve čtyřech na obou stranách. Po třiceti osmi sekundách hry vsítil vítězný gól Jihočechů Petr Gřegořek. Milan Toman byl na ledě při třech gólech svého týmu a nechyběl ani u klíčové akce. „Vyplynulo to ze hry. Já jsem vytahoval puk z pásma a jen jsem koukal, komu z útočníků bych to dal do jízdy. Vanta s Hudym se ale křížili, takže jsem zkusil puk nastřelit na Hronka, aby to buď podržel a bylo buly, nebo aby se to dostalo za branku,“ popisoval situaci podsaditý bek jako by vyprávěl pohádku se šťastným koncem. „Vanta najel přede mne a dobře dohrál souboj s Žižkou. Dostal jsem se tím pádem k puku a povedlo se mi přihrát přesně. Vanta pak už jen našel Grega před brankou a jak to bylo dál, už každý ví,“ usmál se na závěr.

Českobudějovický MOUNTFIELD pak přidal v osobě Hřebejka třetí branku a bylo téměř rozhodnuto. Deset sekund před koncem duelu ještě napsal definitivní tečku za příběhem Jindřich Kotrla. „I přestože výsledek z posledního utkání byl trochu vyšší, samotný zápas i celá série byly hodně vyrovnané. Nedivil bych se, kdyby se to táhlo až do sedmého zápasu, ale nakonec se nám povedlo urvat čtvrté vítězství už v Praze,“ byl očividně spokojen Toman. „Velký dík patří samozřejmě divákům. Takovou kulisu, co tu vytvořili jsem já venku nikdy v životě nezažil,“ vysekl poklonu jednomu z nejlepších publik v zemi. Tomuto faktu se podřídila i oslava. Téměř tři tisícovky českobudějovických fandů si rozhodně oslavu postupu užili. Euforie tekla proudem a s rozjíveným obecenstvem si zaskákali i hráči na ledě. Celé defilé bylo zakončeno gratulací Viktoru Hüblovi k narození dcerky Viktorie. „Nechali jsme Vantu, aby začal, a pak jsme se chytli všichni,“ směje se Toman při vzpomínce na tradiční repliku kolébání.

Hned po utkání zařadil do svého hodnocení sedmadvacetiletý bek i další vtípky. To když došlo na slova o cestě domů a následné oslavě postupu v Českých Budějovicích. „Nějaký pivo si dáme už kvůli Vantovi. Je třeba to trochu oslavit, ale série byla tak těžká, že to vypadá na dvě tři a bude následovat čelo.“ Vážnost v jeho obličeji ale opět našla své místo, když došla řada na semifinálové plánování. „Pokud postoupí všechny čtyři týmy, co byly v základní části vepředu, tak to budou všechno vyrovnané zápasy. Já ale v první řadě koukám na Budějovice a zbytek je až daleko za tím,“ utnul nějaké filozofování spolehlivý bek. „Budeme odpočívat a ostatní, ať si to dohrajou, jak chtějí. Pak se uvidí,“ pousmál se Milan Toman.