Hodně zklamaný byl po utkání kapitán českobudějovického plavidla extraligovými vodami Radek Bělohlav. „Snažili jsme se hrát hokej, ale naše snaha byla asi větší než by bylo zapotřebí,“ hledal důvody smolné prohry. Utkání připomínalo hru kočky s myší. Jihočeši byli jednoznačně aktivnějším a hokejovějším celkem, což dokazovali prakticky celý zápas. Po kvalitním výkonu a výhře z minulého kola s Vítkovicemi se čekalo další tříbodové vítězství, které ale bohužel pro Jihočechy nepřišlo. „Šli jsme do utkání s jasným cílem, kterým byly tři body. To se nám ale nepovedlo a jsme velmi zklamaní. Z těchto dvou domácích zápasů jsme měli mít šest bodů," krčil rameny mistr světa z Vídně 1996. „Mohli jsme je mít, ale nakonec nemáme ani čtyři, protože jsme dnes v závěru ztratili i ten bod.“ To, na co HC České Budějovice opět doplatil, je tristní střelecká produktivita, která rozhodně v soutěži nepatří mezi nejlepší. „Myslím, že hlavně musíme využívat šance. Měli jsme hodně přesilovek, byla tam i situace pět na tři. Nedáváme prostě góly, což je základ. Kdybychom je dali, tak tady tohle vůbec nemusíme řešit,“ sypal popel na hlavu svou i svých spoluhráčů Bělohlav. S přibývajícím časem se dušičky v domácích hráčích zmenšovaly. Vzhledem k vývoji zápasu se stávala výhra snad i povinnou. „Postupem času na nás možná trochu působila i psychika. Pohled na hodiny je pak hodně frustrující a může to na někoho působit nepříjemně.“ Přirovnání nebe a dudy je slabou kávou proti porovnání produktivity obou čtvrtečních soupeřů. „Vary si za celý zápas vytvořily jedinou vážnější šanci čtyři vteřiny před koncem jinak prakticky žádnou neměly, a přesto dokázaly dát tři góly. My jsme měli velké množství šancí, ale prostě jsme je nevyužili. V tom je hlavní důvod naší prohry,“ nehledá žádné výmluvy pětatřicetiletý harcovník, jenž neopomněl zmínit ani takřka sebezničující obranné pojetí západočeské hry. „Je to i trochu vyčerpávající, když soupeř stojí celý zápas na modré čáře a takto brání. Na to se ale nemůžeme vymlouvat, protože my jsme měli jednoznačně více brankových příležitostí.“ Radek Bělohlav odehrál již druhé utkání po předlouhé pauze zaviněné zlomeninou nártu. „Necítím se ideálně. Před týdnem jsem sundal berle, takže to ještě rozhodně není ono. Nemohl jsem moc trénovat, protože to není úplně v pořádku,“ tvrdí tradiční srdcař a bojovník, jenž se nechce na svou indispozici vůbec ohlížet. „Injekce jsem odmítl, ale chybí tam prostě ten krok navíc. Bohužel to ale není jen o fyzické stránce, protože to bylo poněkud komplikované zranění a neléčí se to lehce. Doufejme, že každý den bude na to uzdravení lepší a v lednu budu zase v lepší pohodě.“

Šťastným hrdinou utkání se mohl stejně jako o dva dny dříve stát Marek Posmyk. V úterý rozhodl svou dělovou ranou ve 34. minutě zápas s Vítkovicemi, když rozštípl nerozhodný stav a převážil výsledek vítěznou trefou na českobudějovickou stranu. Dnes jeho gól Jihočechům nepomohl. „ Hodnocení utkání nemůže být jiné než záporné. O výsledku celého zápasu rozhodla chyba čtyři sekundy před koncem, kdy jsme to, jak se říká, posrali. Mohli jsme mít alespoň ten jeden bod, ale nemáme vůbec nic. Hodně nás to mrzí,“ nečišel zrovna spokojeností robustní bek. Zápas se při tom nevyvíjel pro domácí špatně. Na Skuhravého trefu odpověděl v prvním dějství záhy Ondřej Veselý. Když právě Posmyk strhl vedení na domácí stranu, zdálo se, že vše půjde již lehce. Branka deset sekund před koncem druhé části však byla studenou sprchou. Poslední a nejdůležitější ranou do týla se ale stala až šedesátá minuta normální hrací doby. Kumstát svou trefou čtyři vteřiny před koncem rozhodl o exportu bodů do lázeňského města. „Do každého zápasu jdeme vyhrát. I dnes jsme samozřejmě šli pro tři body, bohužel to nevyšlo. Byli jsme aktivnější, měli jsme obrovské množství šancí, ale prostě je musíme více využívat. Naše střelecká potence je jednoduše mizerná. Hráli jsme hodně přesilovek, z kterých by měl nějaký gól padnout. Další věc je ta, že nejsme důrazní před brankou, málo se tlačíme do gólů,“ vypočetl sebekriticky hlavní kazy současné hry klubu zpod Černé věže. V okamžiku, kdy měl přijít rozhodující úder domácích, se nestalo vůbec nic. V čase 57:39 byl totiž vyloučen Ustrnul a nabídl Jihočechům šanci na jedinečné a šťastné zakončení zápasu. To však nepřišlo. „V závěru už jsme se to snažili hlavně udržet, ale ani to se nám nepovedlo a dopadlo to tak, jak to dopadlo,“ říká obránce, který stoupá v klubové tabulce střelců vzhůru. „Mrzí mne, že můj gól nepomohl k výhře týmu jako třeba ten v minulém zápase,“ tvrdí Posmyk, jenž nevidí ve své produktivitě žádnou vědu. „Hlavně je třeba hodně střílet, to je nejdůležitější. Dneska jsme měli mnoho střeleckých pokusů a je velká škoda, že to tam nepadlo víckrát.“ V brance Karlových Varů nastoupil za zraněného Mensatora znovu Petr Přikryl. Toto zjištění kvitoval bývalý bek Linze po svém. „Mně je to jedno, kdo stojí v brance. Já chci střílet tak, abych dal gól každému brankáři. Když to tam padne, tak je to super, ať tam stojí kdokoli.“

Karlovarští hokejisté asi marně po utkání pátrali ve své paměti, kdy zažili šťastnější utkání. Tuto skutečnost potvrdil i jejich kapitán Václav Skuhravý. „Budějovice byly prakticky po dobu skoro celého zápasu lepším mužstvem. Tři body si však odvážíme my, protože hokej se hraje na góly. Hodnocení zápasu z našeho hlediska nemůže být jiné než dobré,“ zářil reprezentační forvard. Ten se stal základním kamenem karlovarského úspěchu. V čase 6:16 vsítil z Řezníčkovy příhry první branku, která otupila počáteční drtivý nápor domácích. Přibližně deset sekund před koncem normální hrací doby pak byl klíčovým spojovacím článkem vítězné kombinace Energie. „Někdo nahazoval puk a Luboš Hurtaj jel do rohu ještě s jedním budějovickým hráčem. Pak jsem tam přijel já a vytáhl jsem zpod nich kotouč. Vyjížděl jsem k brance, když v tom jsem zahlédl, jak jeden z našich hráčů najíždí do prostoru, tak jsem mu to hodil a on to tam dal, abych přiznal ani nevím jak,“ poutavě popisuje klíčový moment dne, jako by předčítal stránky z Babičky Boženy Němcové. „Neviděl jsem tu situaci do konce, protože přede mnou přejížděl hráč, takže ani nevím, jak ten gól přesně padnul,“ smál se sympatický Západočech. Samotný dějový tok zápasu si hosté asi do zlatého rámečku nedají. „ Málo jsme bruslili, nepřinutili jsme se k aktivní hře a Budějovice toho využily. Lépe se pohybovaly a tvořily si šance. Musíme přiznat, že hrály opravdu super. My můžeme být jen rádi, že jsme to takhle přežili.“ Svěřenci kouče Zdeňka Venery namlsáni vítězstvím nad favoritem celého letošního extraligového ročníku ze Slavie nepřijeli na jih Čech z nízkými ambicemi. „Po každé jedeme pro tři body, ale vzhledem k průběhu utkání jsme pochopitelně velice spokojeni,“ mnul si ruce Skuhravý. Ačkoli přijeli do Budvar arény Karlovarští pro body, jejich hokej se opět upnul na defenzívu, kvůli níž si prakticky nedokázali vytvořit souvislejší tlak na soupeřova brankáře. S podobnými úmysly přijeli Západočeši na jih i v devátém kole. Od té doby někteří hokejový znalci v Českých Budějovicích Energii jednoduše nefandí. Zápas skončil bez branek a jeho sledování někteří odcházející tehdy označili za ztrátu času. „Vzpomínám si na to utkání. Tenkrát jsme měli sérii proher a řekli jsme si, že budeme hlavně bránit, abychom nedostávali moc gólů. Dneska už to bylo něco jiného. Chtěli jsme tu hrát a hlavně vyhrát, což se nám nakonec povedlo,“ podtrhuje muskulaturní útočník, který nemůže nezmínit pohádkový konec souboje. „Určitě jsme takovýto závěr ani ve snu neplánovali. Hráli jsme dvě minuty před koncem oslabení a pak zbývalo do konce asi dvacet sekund, takže jsme chtěli hlavně nedostat branku a dotáhnout to do prodloužení alespoň za ten bod. Pár sekund před koncem jsme ale dostali příležitost, a tak jsme prostě toho góla dali,“ uzavírá s širokým úsměvem Václav Skuhravý.