Extraligová klání se přímo úměrně s postupem času přiostřují a přibývá nervozity, ale také taktických bitev a nekonečných šachů. Jedním takovým utkáním byl i úterní duel MOUNTFIELDU v Sazka Aréně. Po první třetině byl zápas bez gólu a bez vážnější příležitosti volající po gólu na jedné či druhé straně. Propracované a zodpovědné obrany vládly nad ofenzívou i po čtyřiceti odehraných minutách. Zlom přišel ve 45. minutě, kdy v rozmezí 34 sekund hosté dvakrát inkasovali. Nutno přiznat, že v obou případech dost nešťastně. „Do té doby jsme hráli dobrý zápas. Dostali jsme smolný gól, pak přišla hrubka za bránou a bylo to o dva góly,“ přibližuje zrychlený tok dějin utkání Kamil Brabenec. Slavie letos není v ideální formě a absolutistický monarcha sešívaných Vladimír Růžička rozhodně neprožívá na lavičce nejpovedenější ročník. Pražané už mnohokrát v sezoně podobně vedli a směřovali k vítězství v utkání. Přesto je v mnoha případech ztratili. „Když se prohrává 0:2, tak je jedno, jestli hrajeme proti Slavii nebo proti Vsetínu. V takové chvíli je třeba prostě udělat něco, aby se výsledek otočil, ať je to jakýkoli soupeř,“ tvrdí českobudějovický útočník.

Co se dá po takové sprše od soupeře vlastně dělat? „Hodně jsme se hecovali a říkali si, že máme spoustu času. Pořád jsme si ale věřili a říkali, že musíme hrát aktivně a napadat soupeře ve více lidech,“ odhaluje plán zpětného úderu Brabenec. „Před tím jsme hráli hlavně zezadu, takže po dvou inkasovaných brankách jsme museli hru trochu otevřít. Slávisté začali dělat pod tlakem chyby, což nám pomohlo.“ Právě odchovanec Komety Brno byl na ledě u branky Jána Muchy, která přiblížila hosty na dostřel Pražanům. „Byla to secvičená situace. Viktor výborně vyhrál buly, já jsem odblokoval u kruhů hráče, který tam šel trochu hloupě, a Honza měl dost času připravit si střelu a výborně to trefil,“ vzpomněl na důležitý moment třicetiletý forvard. Minutu a jedenáct sekund poté už bylo vyrovnáno. Jihočechům se povedlo prakticky to samé, co Slavii. A opět u toho byl brabenec. „Vyplynul to z toho, že Viktor naháněl v útočném pásmu beka a Míša Hudec šel s pukem za branku. Já jsem tušil, že to nahodí před branku, tak jsem se snažil dostat přes soupeře k a Míša mi to hodil přímo na hokejku,“ popisuje svůj statistický počin křídelník elitní českobudějovické formace.

Zápas tedy dospěl až do prodloužení a dlužno přiznat, že asi zaslouženě. V nastavené pětiminutovce ale gól nepadl a na řadu přišla trestná střílení. V první trojici musel za hosty zachraňovat na poslední chvíli brilantní kličkou do bekhendu Jiří Šimánek. Ve druhé rundě branka nepadla, a protože Hudec s Hüblem se tentokrát neosvědčili a i Šimánek podruhé selhal, dostal prostor v sedmé sérii právě Kamil Brabenec. „Do rozhodování jsem trenérům nemluvil. Po sérii šesti nájezdů se mě kouč zeptal, jestli pojedu. Řekl jsem, že ano,“ vysvětluje s telegrafickým tónem hráč. „Na předchozí nájezdy jsem se díval, ale bylo těžké z toho něco vyhodnotit, protože každý hráč dělá něco jiného. Jsou tam rozdíly mezi praváky a leváky. Soustředil jsem se hlavně na to, abych donutil brankáře k prvnímu pohybu, což se nakonec povedlo,“ pochvaloval si hrdina večera.

Střela do horního kouta Hronovy klece byla vytříbená. „Od začátku jsem věděl, že to chci dát nahoru. Šlo hlavně o to, jak si připravím gólmana. Myslím, že se mi to povedlo docela dobře. Navíc se mi podařilo i celkem přesně vystřelit, takže jsem rozhodně spokojený.“ Šťastný střelec se ještě ani nedoklouzal na střídačku a domácí kapitán Josef Beránek už vyrazil na Jana Cháberu. Jeho betony však laxní střelu exreprezentanta zastavily. „Seděl jsem na střídačce a ten nájezd jsem vůbec neviděl. Až podle reakce spoluhráčů jsem poznal, že je hotovo,“ usmívá se Kamil Brabenec. A jestli cítil na svých bedrech velké břemeno odpovědnosti? „Nervozita je patrná, protože jde o bonusový bod. Každý bod je důležitý a může hrát v závěru klíčovou roli. Není to ale úplně tak vyhrocené, jako kdyby to bylo finále extraligy,“ uzavírá vstřícně druhý nejproduktivnější Jihočech této sezony.