Jedenadvacet hodin po vynikajícím taktickém výkonu zakončeném vítěznou trefou Tomáše Haranta pár desítek sekund před koncem normální hrací doby nastoupili Jihočeši ke druhému střetnutí s Libercem. A znovu to bylo náročné utkání po všech stránkách. „Věděli jsme, že druhý zápas bude ještě těžší než ten první. Mohli jsme ale hrát oproti Liberci zase trochu uvolněněji, protože jsme byli po včerejším vítězství v pohodě,“ říká Zdeněk Kutlák a ihned přidává recept na skvělý výsledek. „Důležité bylo, že jsme perfektně dodržovali taktické pokyny.“ I přes tuto skutečnost museli Jihočeši opět dotahovat jednogólové vedení domácího celku. Znovu se o to postaral Kutlák. Tentokráte efektní střelou od modré čáry. „Byla to i trochu náhoda, že jsem to takhle trefil,“ přiznává střelec. „Dostal jsem od Petra Sailera na poslední chvíli přihrávku, takže to ke mně jakžtakž prošlo. Bylo štěstí, že se mi to podařilo dobře trefit a myslím si, že Falta měl zakrytý výhled. Jsem rád, že to takhle vyšlo a pomohlo to týmu k obratu v zápase.“ Českobudějovické mužstvo touto trefou zavelelo k obratu a během necelých čtyř minut rozhodlo třemi úspěchy o osudu utkání. Nutno podotknout, že dvě z těchto branek byli pro gólmana Pavla Falta přinejmenším laciné. Těžko říct, jak by se série vyvíjela, kdyby se nezranil Milan Hnilička. „Falta je velmi kvalitní gólman a nám je jedno, jestli tam stojí ten nebo ten. Jestli chceme vyhrávat zápasy, tak musíme dávat góly každému brankáři.“ Zdeněk Kutlák se díky své trefě stal prozatímně nejlepším střelcem celé série. Sám hráč však tento primát nikterak nevnímá. „Oba dva góly byly trochu se štěstím. Navíc je úplně jedno, kdo ty branky dává. Důležité je to, že je dává mužstvo, takže nějaký primát nejlepšího střelce série já moc neberu,“ tvrdí. Nestává se často, aby si osmý tým tabulky vyšlápl hned v prvních utkáních na favorita soutěže. V sérii mezi Libercem a Českými Budějovicemi to ale tak zatím je. „My jsme sem nejeli jako nějací obětní beránci nebo v tom smyslu, že tady dostaneme dvakrát výprask a uvidíme. Přijeli jsme sem bojovat a uhrát co nejlepší výsledek, což se nám podařilo do puntíku,“ usmívá se Kutlák. I přes zjevnou spokojenost zůstává nohama na zemi. „Tahle série určitě ještě není nijak rozhodnutá, protože Liberec má velice kvalitní tým, což dokazoval v celé základní části, kterou ne nadarmo vyhrál. Já jsem přesvědčený, že oni budou stále bojovat, nám naopak chybí ještě dvě vítězství. Naše výhoda je teď ale bezesporu v tom, že jsme na tom lépe psychicky.“

Nebývá to obvyklé, aby čtvrtá pětka střílela v takto důležitých utkáních vítězné branky. Ve druhém čtvrtfinálovém zápase se tak stalo. Formace ve složení Mertl – Květoň – Hřebejk předvedla v obou zápasech velice kvalitní výkon. A i když se mladíci vinou časté hry v nerovnovážném stavu sil na ledě nedostávali tak často na kluziště, jejich nasazení a rtuťovitost dělaly domácím problémy. Jejich příspěvek k úspěchu byl o to hodnotnější, že dokázali konkurovat soupeři i přesto, že Bílí Tygři hráli druhé utkání lépe a ve větším tempu než to předešlé. „My jsme počítali s tím, že do nás šlápnou víc než v prvním zápase. Ukázalo se, že to byla pravda. I přes jejich kvalitní výkon jsme ale dokázali vyhrát, takže pochopitelně panuje spokojenost,“ rozdával po závěrečné siréně úsměvy Štěpán Hřebejk. I podle jeho slov bylo hlavním strůjcem jejich vítězství dodržování taktických pokynů a obětavá hra. „Před zápasem jsme si jasně řekli, že i když jsme tu vyhráli ten první zápas, tak to nemusí vůbec nic znamenat. Do utkání jsme šli znovu s velkou vůlí po vítězství. Na naší straně byla určitě výhoda v tom, že Liberec věděl, že jsme to sem přijeli zkusit a neměli co ztratit. Byli tím možná trochu poznamenáni psychicky.“ Domácí tým se stejně jako v prvním zápase ujal vedení a dostával se do tempa. Jihočeši ale včas zabrzdili jeho snahy a včele s výborně chytajícím Romanem Turkem nedovolili soupeři zvýšit vedení. Naopak, postupem času se opět do herního projevu Bílých Tygrů začala vkrádat nervozita a místy i křeč. „Na ně možná dolehla tíha zodpovědnosti nebo povinnosti. Naše první vítězství je podle mého názoru ještě o něco víc svázalo. Na druhou stranu oni se dostali do vedení, což je evidentně zvedlo. Nám se ale stejně jako v neděli podařilo vyrovnat, a vrátit je tak na zem,“ říká Hřebejk. Rozhodující fáze utkání se udála mezi 29. a 33. minutou. Nejprve od modré vyrovnal Kutlák, aby ani ne čtyři minuty nato vsítil vítěznou trefu právě Štěpán Hřebejk. „Po buly jsme viděl, že se puk odrazil na mojí stranu a jejich bek se moc neměl k tomu to dojet, tak jsem si pro to šel sám. On si mě pořád držel docela daleko od těla, takže jsem měl za brankou prostor udělat protisměrnou kličku,“ sype z rukávu popis akce hbitý forvard. „V tom jsem viděl, jak Tomáš Mertl na sebe stahuje dalšího hráče, takže se tam objevil větší prostor. Zkusil jsem rychle vyjet a hodit to do ohně. Abych pravdu řekl, tak ani nevím, jak to do té branky zajelo,“ směje se třiadvacetiletý útočník a s osobitou dávkou skromnosti dodává: „Zkoušel jsem dostat puk někam před branku, protože jsem věděl, že tam je ještě Lukáš Květoň. Prostě jsem to tam zkusil zamést, ale abych se soustředil vyloženě na to, že ho trefím mezi nohy, to určitě ne. Bylo to štěstí.“

Na jedné straně velká radost a odhodlání pokračovat v senzaci. Na druhé straně svěšené hlavy a nevěřící kroutění hlavou. To byl obrázek mixzóny po druhém zápase souboje severu proti jihu. Liberečtí Bílí Tygři dokázali skvělému Turkovi vsítit opět pouze jeden gól. Střelcem byl Andrej Podkonický. „S dvěma góly ve dvou zápasech nemůžeme počítat s nějakým úspěchem,“ souká ze sebe posmutněle slovenský sniper. Ani v nejčernějších snech si Severočeši nepředstavovali takovýto vstup do čtvrtfinálové série. Výkony týmu kouče Palečka opravdu nejsou ideální. „Těžko říct, čím to je, že jsme takhle vypadli z formy, ale určitě nehrajeme tu hru, co jsme hráli celou sezonu. Musíme se vzchopit,“ zvedá hlavu Podkonický. „Svou roli možná hrála i nervozita, zejména v prvním zápase nám tam dost odskakovaly puky, kdežto soupeř hrál uvolněně, neměl co ztratit.“ Na psychiku vítěze základní části určitě působí i fakt, že za sebou hráči nemají Milana Hniličku, který se hned zkraje prvního střetnutí zranil. I přestože výkon Pavla Falty nebyl bezvadný a dvě branky si asi za rámeček nedá, sami hráči však tento psychický blok vesměs popírají. „Není to chyba v brankáři. Je to v hráčích v poli. Soupeř nám to nahodí do pásma a my pak nejsme schopni se z něho pořádně dostat, navíc nás jasně přehrávali v soubojích jeden na jednoho,“ vypočítává centr elitní formace Bílých Tygrů. „Když jsme se dostali do pásma, tak jsme nedokázali vytvořit pořádnou kombinaci ani střely od modré nám nedoletí k brance. To je velký rozdíl, protože oni hned nahazují na branku a doráží.“ Stejně jako českobudějovičtí hokejisté, i borci z Liberce dobře ví, že série není rozhodnuta. Tak jako Jihočeši uspěli venku, může se historie v opačném gardu opakovat ve čtvrtek a v pátek pod Černou věží. „Série je dlouhá a hraje se na čtyři zápasy. Prohráli jsme dva, takže je pořád všechno otevřené. Pokud chceme zvítězit v sérii, musíme uhrát ty dva zápasy v Budějovicích, Napřed však musíme vyhrát hned ten první, to bude strašně důležité,“ tvrdí odhodlaně Podkonický a ihned snová plány na dvojzápas na jihu Čech. „Musíme hrát lépe zezadu skoro bych řekl to, co oni hráli u nás, čili nahazovat puky, dobře a rychle napadat. Oni navíc dohrávali každý souboj, což nás nenechávalo v klidu,“ říká slovenský útočník, který nemůže neprohodit cosi o žalostné koncovce svého celku. Liberecké tygry zdobila v základní části efektivita při využívání přesilových her. Ve čtvrtfinále je tomu ale přesně naopak. „Od začátku série máme strašně špatné přesilovky, hráli jsme jich snad patnáct a nevyužili jsme žádnou,“ krčí rameny Andrej Podkonický.