Hokejisté Českých Budějovic si po třech výhrách v řadě hodně věřili. Do Budvar arény však přijel těžký soupeř. Znojemští Orli hrají letos v extralize první housle a včele se spolehlivým gólmanem Jiřím Trvajem aspirují na mety nejvyšší. „Znojmo ukázalo, že hraje velice dobře a že na tom místě tabulky, kde jsou, tak jsou právem,“ zhodnotil soupeře Kamil Brabenec. Domácí vstoupili skvěle do utkání a úvodní nápor korunovali již ve druhé minutě otevřením skóre. Svůj první úspěch si v novém působišti připsal krásnou střelou Tomáš Vak. Prakticky celá první třetina byla, až na krátké výjimky, v režii Jandačova týmu. V té však spadl do Trvajovy sítě pouze jeden puk. Není žádnou novinkou, že Jihočeši mají občas prostřední třetiny slabší, než by bylo zdrávo. Nejinak tomu bylo i v úterý. „Měli jsme opět vlažný nástup do druhé třetiny. Na konci první jsme hráli dobře, ale pak tam přišlo jiné mužstvo. Možná jsme si trochu ulevili, Znojmo to vycítilo a začalo na nás trochu šlapat, z čehož pramenily naše chyby a potom bylo opět složitější se dostat do tempa,“ všiml si vytáhlý útočník.
Domácí po dvou brankách Moravanů nastupovali do třetí části s jednogólovým mankem. To dokázal v čase 44:31 vymazat právě Brabenec, když zúročil přihrávku Martina Hanzala. „Měli jsme už před tím jeden závar a puk byl vyhozený do středního pásma. Tam ho dobře zachytil Hanzlík a poslal mi to doleva, gólman si trochu povyjel a já střílel vedle nohy a spadlo to tam,“ nedělal šťastný střelec ze své branky velkou slávu. Po jeho trefě se oba týmy soustředily hlavně na obrannou hru, která na obou stranách přinesla své ovoce. Zápas dospěl opět do prodloužení. „Vzhledem k průběhu utkání můžeme být s bodem podle mého názoru spokojeni. Jen škoda, že jsme nevyužili víc šancí, které jsme měli. Mohlo by to vypadat jinak. Vrátili jsme se opět k tomu, že máme hodně šancí, ale na gól se strašně nadřeme,“ povzdechl si jeden z nejlepších hráčů večera. „Z toho plyne, že pak přichází nervozita a už je vše o něco těžší. Když se k tomu přidá trochu horší led, tak nám puky třeba uskakují, kam nemají, a je to opět složitější. Proto se snažíme využít šance ze začátku třetiny, ale to se nám dnes bohužel nepodařilo a museli jsme bránit jednogólový náskok. Soupeř poté otočil a my jsme nakonec rádi, že jsme vyrovnali.“
V nastavené pětiminutovce se hra samozřejmě hodně otevřela a více ze hry měli Jihočeši. Tento fakt ještě umocnilo vyloučení Němečka, jenž podrazil do zakončení se deroucího Hřebejka. Tvrdá rány Gřegořka či Kutláka kryl spolehlivý Trvaj. Dvě sekundy před závěrečnou sirénou opřel svou bombu Vak jen do tyče. „Neudělali jsme tři body, což nás hodně mrzí. Je to smolné, že je to zase z domácího zápasu jen bod. Naše hra je podle mého názoru lepší než výsledky. Kdybychom třeba některé domácí remízy zvládli lépe, tak jsme mohli mít o čtyři pět bodíků více a zase by se nám dýchalo lépe,“ dobře ví o ztracených zápasech s Vítkovicemi či Třincem Brabenec. Nepropadá však v žádném případě skepsi z toho, že tým nezískává v domácích utkáních plný počet bodů. „Myslím si, že když budeme takhle makat i dál a proměňovat šance, tak můžeme jít ještě výš.“

„The Large is here!“ zakřičel by zcela jistě před utkáním se Znojmem Andrew Ference, kdyby stejně jako loni seděl vedle svého kamaráda v českobudějovické kabině. Ano, je to tak. Po dlouhých deseti letech se opět postavil Roman Turek do branky extraligových Českých Budějovic. Svou opětovnou premiéru si odbyl již v neděli ve Vsetíně. Do klece se však mohl postavit ještě o kolo dříve v domácím zápase s Bílými Tygry z Liberce. Kouč Josef Jandač ale nechtěl nic riskovat a nechal obrovitého gólmana nejprve nasát atmosféru ze střídačky. „Řekl jsem před zápasem s Libercem, že jsem připravený, ale bylo domluveno, že první utkání budu ještě na lavičce. Byl jsem samozřejmě připraven, že můžu nastoupit, ale nakonec to vyšlo na Vsetín,“ popisuje svůj start do sezony Turek, jenž nestihl úvod ročníku kvůli artroskopii kolena. Před prvním domácím zápasem sezony prý nervozitu necítil. „Neřekl bych, že jsem byl nervózní, ale je to vždy zvláštní pocit nastupovat poprvé sezoně před domácím publikem,“ usmíval se tradičně dobře naložený brankář.
Když však přišla řeč na samotné utkání opět na oko zvážněl. „V první třetině jsme si vytvořili nějaké šance a dali jsme jeden gól. Ve druhé nás ale soupeř trochu zatlačil a měl i šance, z nichž dvě proměnil,“ negratuloval zrovna svým spoluhráčům mistr světa z Vídně 1996. Druhé dějství bylo v režii Znojemských Orlů, což dokumentoval i obrat ve skóre. Poté přišli opět ke slovu domácí. „Ve třetí části už byla hra podobná jako v té úvodní, kdy jsme měli více ze hry a podařilo se nám vyrovnat. Je škoda, že se nám v závěru nebo v prodloužení nepodařilo vytvořit v přesilovce větší tlak a vystřelit na branku, protože jsme mohli rozhodnout a získat bod navíc,“ naráží strážce českobudějovické svatyně na vzestupnou tendenci aktivity svých spoluhráčů, která zcela jistě v prodloužení vrcholila. Výborně chytající Jiří Trvaj však svůj tým podržel.
Oba úspěchy hostujícího celku z druhé třetiny by se svým způsobem daly zařadit do kategorie šťastných. První v čase 30:20 přišla po krkolomném nahození před branku, kde zůstal zapomenutý Jiří Beroun a dostal puk mezi tělem a ramenem gólmana do sítě. „Puk trochu skákal a ten hráč to trefil tak nějak všelijak pod nohama a ještě nastojato. Takovéhle střely holt někdy do branky propadnou a to se bohužel stalo,“ klopil zrak domácí brankář. Druhá trefa byla ještě záhadnější, když Plášek jako pravověrný Orel obletěl klec a zametl touš za čáru. Aktivita Jihočechů z kraje třetí části ale donutila přetíženou defenzívu Znojemských k chybám a Brabenec střelou nad ledem ve 45. minutě jednu z nich využil. „Určitě jsme rádi, že se nám podařilo vyrovnat ve třetí třetině, jelikož jsme tam měli dost šancí. Někdy jsme netrefili bránu jindy to chytil gólman, takže jsme rádi,“ nebyl zase tak nespokojený Roman Turek, jenž si po svém návratu nemohl vynachválit přízeň českobudějovických fanoušků. „Tady se hraje dobře. Diváci fandí celý zápas a je to skvělé. Samozřejmě když člověk za sebou slyší skandovat své jméno, že je to krásný pocit,“ uzavírá populární “Eddie“.

Do svého bývalého působiště se v dresu Znojemských Orlů navrátil Zdeněk Ondřej. Vzrůstem nepříliš vysoký útočník vynikal tvrdou hrou a jak se o něm s oblibou a nadsázkou říkalo, tak jeho největší zálibou byly nálety na mantinel. V úterý však v Budvar aréně předváděl svůj hokejový um spíše po technické stránce. Se šesti střelami na Turkovu branku byl jednoznačně nejpilnějším hráčem hostí. Spolu s Jiřím Dopitou a Davidem Ludvíkem tvoří v posledních utkáních druhou útočnou formaci, která nikterak nezaostává za tradičním duem Uram – Pucher. „Dostal jsem se do druhé pětky a jsem za to rád. Je to pro mne určitě další škola hrát s Jirkou v jedné řadě. Důležité je ale, že hrajeme jako tým a daří se nám, to rozhoduje,“ má jasno Ondřej.
Ten si na své konto v utkání připsal kromě dvou trestných minut, šesti střel a jednoho vyhraného buly také podle všeho nejhezčí akci utkání. Ve 44. minutě našlápl na červené čáře a po průletu jihočeskou obranou si ocitl sám v plné rychlosti před Turkem. Domácí gólman se snažil podle svých slov útočníka překvapit, a tak použil zákrok ala Domink Hašek. Vystrčil tedy hbitě hokejku a následnou otočkou si pojistil celou situaci. „Dostal jsem přihrávku ve středním pásmu a obšlápl jsem si obránce. Měl jsem dobrou rychlost a všiml jsem si, že Eda malinko vyjel, tak jsem mu naznačil a chtěl jsem to stáhnout do bekhendu, ale když jsem se dostal k němu, tak mi to šikovně vyškrábl brankařkou. Mrzí mě to,“ popisoval celou situaci. Moravané nakonec udrželi na jihu Čech bod, a prodloužili tak svou sérii neporanitelnosti na devět utkání. „Prodloužili jsme sérii a zase jsme neprohráli, to je skvělé,“ neskrýval nadšení Ondřej.
Českobudějovičtí podle jeho slov soupeře příliš nepřekvapili. „Věděli jsme, že Budějovice budou hrát výborně, což se potvrdilo. Hráli dobře ve středním pásmu a na to jsme se připravovali. Věděli jsme, že moc gólů tady nepadá, což se také potvrdilo. My jsme se stejně jako domácí snažili vycházet ze zabezpečené obrany, čekat na soupeřovy chyby a snažit se dát gól z nějakého brejku.“ Tato taktika na domácí hráče platila, ale krom druhé třetiny ji hosté příliš nepoužívali, jelikož zejména v první a třetí části byly Budějovice lepším týmem. „Byli jsme v první třetině trochu pomalejší, než jsme se rozhýbali. Ve druhé třetině si ale myslím, že jsme se hodně zlepšili a hráli jsme jako ty předchozí zápasy,“ zestručnil své hodnocení hokejově hodně nepříjemný útočník, který se při svém povídání dostal i ke vzpomínce na své českobudějovické působení. Z jeho slov jasně plyne, že na svou minulost rozhodně nezapomněl a své začátky v Jindřichově Hradci spojuje i s klubem zpod Černé věže. „Jsem jihočeský patriot, takže samozřejmě výsledky Budějovic sleduji a vím, že začaly dobře, což jim přeji. Je za námi ale teprve první čtvrtina, takže je ještě brzy něco hodnotit. Každopádně jim budu držet pálce. Hlavně si ale budu přát, aby pokračovala naše série a dotáhli jsme to do play-off a pak co nejvýše,“ směje se Zdeněk Ondřej.