Banes Motor České Budějovice
06.03.2006, Tomáš Zetek

Po druhé třetině jsme si to vyříkali a už to šlo lépe, shodují se hráči

Č e s k é B u d ě j o v i c e – Svěřenci trenéra Josefa Jandače to zvládli. Jihočeši si zajistili vítězstvím o dvě branky postup do vyřazovacích bojů. Domácí zaváhání s Litvínovem se neopakovalo a již jistého účastníka baráže ze Vsetína pokořili českobudějovičtí hokejisté zejména díky dvěma trefám útočného dua Šimánek – Brabenec. „Rychlý gól Jirky Šimánka na 2:2 nám hrozně pomohl, zvedl nám sebevědomí a řekl bych, že od toho momentu jsme byli lepší a nakonec přidali i góly,“ popisuje klíčovou třetí třetinu zápasu Kamil Brabenec.
Nebylo to opět lehké utkání. Jihočeši sice začali nepoměrně lépe a aktivněji než v zápase s Chemopetrolem, ale vsetínská houževnatost a dobré bruslení byly vcelku těžkým oříškem. „Bylo to, stejně jako s každým slabším soupeřem, co sem přijede hodně bránit, těžké utkání. Museli jsme se tlačit více do útoku, což se nám dařilo lépe než v minulém nevydařeném zápase,“ tvrdí útočník Jiří Šimánek. Před olympijskou přestávkou si vybudovali Jihočeši vynikající výchozí pozici do závěrečného extraligového sprintu, na jehož konci měl být postup do play-off. Při pohledu na rozlosování a bodová konta mužstev pohybujících se kolem hraničního pásma osmé příčky Českým Budějovicím mnoho odborníků věřilo. Veškerá předsevzetí ale vzala za své hloupou prohrou s Litvínovem a následným těsným neúspěchem v nedobytném Liberci. „ Tři neděle jsme se tady připravovali na to, že z těch čtyř utkání dvě vyhrajeme. Hned první dva nám ale nevyšli, takže je to pro nás úleva, že jsme dnes vyhráli a dokázali postoupit,“ usmívá se střelec svou branek večera. Obě měly naprosto nebetyčnou důležitost. V čase 42:06 hbitý forvard vyrovnával nádhernou brankou stav utkání na 2:2. „Křiknul jsem v pásmu na Kotrče, který mi to hodil mezi beky. Napřed jsem myslel, že budu střílet, ale brankář hodně vyjel a mně nezbývalo nic jiného, než zajet do strany. Když gólman ležel, tak už stačilo objet branku a pak už to bylo jednoduché,“ popisuje svůj úspěch jako by se nechumelilo a navazuje na čtvrtou branku, jež definitivně zlomila vaz všem vsetínským nadějím. „Bylo to nahození na branku, kam jsem dojížděl. Od gólmana se mi puk odrazil do hrudi a pak to tam nějak zapadlo. Nevěděl jsem, jestli rozhodčí nepískne třeba postavení v brankovišti nebo nějakou jinou věc, tak jsem se radši na něj podíval a když ukázal na branku, tak to bylo jasné.“ Obě trefy přišly ve třetí třetině, která byla z hlediska domácího týmu jednoznačně nejlepší partií zápasu. „Vyříkali jsme si po druhé třetině mezi sebou v kabině nějaké věci. Šlo o to, abychom si víc pomáhali a hráli lépe s kotoučem a ne tak často nahazovali. Bylo třeba je přehrát chytrostí, protože jsme neměli tolik šancí, abychom je úplně jasně převálcovali. Sami jsme si řekli, že do toho musíme jít naplno, protože to mohl být taky poslední domácí zápas sezony, což jsme pochopitelně nechtěli,“ má jasno jihočeský odchovanec, jehož odpověď na otázku s krycím názvem “Play-off“ je stručná, leč výstižná. „O play-off jsme se bavili asi tak, že jsme si řekli, že jsme tam. To je všechno.“ Nepopírá fakt, že nervozita byla patrná, avšak závěr zápasu si domácí hráči užili plnými doušky. „Něco o výsledcích z ostatních zápasů jsme věděli, protože probíhají na kostce, ale hlavně jsme se soustředili na vlastní výkon. Asi půl minuty před koncem nám trenéři řekli, že Pardubice už dohráli a že jsme tam,“ uzavírá Jiří Šimánek.

Přestože v síti Sasu Hoviho skončily čtyři puky, v dresu domácích byli v zápase jen dva šťastní střelci. Kromě Šimánka vsítil dva góly také Kamil Brabence. Nejprve v 16. minutě založil brankovou listinu utkání a deset minut před vypršením šedesáté minuty se díky jeho střele ujali domácí vedení, které nakonec nejen že udrželi, ale ještě o jeden zářez navýšili. „Při prvním gólu jsem šel před branku a viděl, že Marek Posmyk natahuje ke střele, tak jsem se tam tlačil ještě víc. Nakonec mi jeho rána škrtla o kalhoty, a změnila tak směr, že to spadlo do branky,“ vzpomíná na otevření skóre centr první formace. „Před druhým gólem odvedl dobrou práci Míša Hudec, když dobře napadal a podařilo se mu sklepnout jejich přihrávku ke mně. Já jsem si to postrčil a jen vystřelil na branku doprostřed a byl to gól.“ Podle Brabencova názoru na utkání je jasné, že “povinné“ body se nerodily vůbec ale vůbec jednoduše. „Hrozně moc jsme chtěli a i když to tak možná nevypadalo, tak jsme pořád strašně honili puk a oni nás pak přehrávali jednou dlouhou přihrávkou, po které chodili do přečíslení a hráli na brejky. Byli jsme hodně vyčerpaní a po druhé třetině jsme si řekli, že takhle teda ne,“ tvrdí devětadvacetiletý útočník. O druhé pauze došlo v šatně na mytí hlav. Do útrob stadionu musel dokonce za hráči přijít sám manažer Jaromír Látal. Do třetího dějství Jihočeši vlétli a bylo jasné, že horkokrevná debata své ovoce přinese. „Trochu jsme změnili styl. Rychlý gól Jirky Šimánka na 2:2 nám hrozně pomohl, zvedl nám sebevědomí a řekl bych, že od toho momentu jsme byli lepší a nakonec přidali i góly,“ říká Brabenec. Když necelých šest minut před koncem normální hrací doby utrhl své mužstvo na dvougólový rozdíl Šimánek, domácí se hodně uvolnili. Pak ale přišlo vyloučení Hudce, při němž dlouhých čtyři a půl minuty před posledním hvizdem vsetínští trenéři odvolali brankáře, a hrálo tak šest na čtyři. Od té chvíle se českobudějovičtí hráči pořádně nedostali k puku. I přes tuto skutečnost hosté nebyli schopni vyprodukovat ve třetí části ani jeden jediný střelecký pokus. Jelikož ani Jihočechům se nepodařilo nasměrovat puk mezi tři opuštěné tyč, mohli se radovat z výhry 4:2. „Bylo to prakticky stejně těžké utkání jako s Litvínovem. Nic nemohli ztratit, o nic jim nešlo a hráli v pohodě. Vždy je těžké se v podobných zápasech prosadit, jelikož soupeř uvolněně a dobře bruslí. Když je navíc psychicky nic netíží, hrají prostě uvolněně,“ všiml si vytáhlý útočník. Bruslařské schopnosti byly pro hosty velkou výhodou. „My jsme zprvu zkoušeli s nimi lítat, srážet se a podobné věci, ale to se nedá vydržet celý zápas. Do karet hrál hostům také metr, jenž nastolili sudí Homola s Bolinou. Neuvěřitelný počet drobných háčků a minifaulů holí zůstal téměř bez povšimnutí, což hráčům domácích na klidu nepřidalo. Vsetínští navíc občas ukázali, že umějí hrát i do těla a rozhodně nehodlají závěr sezony před baráží odklouzat. „Tvrdost u mantinelu je dneska normální a já jsem ji nijak přehnaně nevnímal, ani si nemyslím, že by hráli nějak zákeřně.Bylo to nepříjemné, ale nemyslím si, že by to někdo dělal úplně schválně. Každý se občas potřebuje přiháknout a popojet si. S podivem je pouze to, že se to dneska prakticky vůbec nepískalo,“ poukázal dvojnásobný střelec. To všechno ale on i jeho spoluhráči v pohodě přežili, jelikož na konci je čekala sladká odměna v podobě postupové jistoty. „Play-off budeme hrát hlavně naplno, protože chceme co nejdál. Nemůžeme jít do vyřazovacích bojů s tím, že jsme se tam dostali, a tím to pro nás končí. Máme ty nejvyšší ambice a chceme se poprat o dobrý výsledek,“ hlásá odhodlaně Kamil Brabenec a přidává i svůj názor na případného soupeře pro vyřazovací boje. „Já osobně bych chtěl hrát s Libercem, protože se mi proti němu dobře hraje, ale to je jen můj pocit. Nevím, jak je to u kluků. Jedna věc je, co bych chtěl já, ale samozřejmě to může být všechno jinak, rozhodne náhoda.“

Více než specifický náboj mělo utkání Českých Budějovic, které bojovaly o postup do elitní osmičky, a Vsetína, jenž se už delší dobu připravuje na baráž, pro Luboše Roba. Útočník, který strávil prakticky celou svou kariéru na jihu Čech, se objevil poprvé v Budvar aréně jako soupeř. O to zajímavější to bylo v tom, že se proti svým bývalým spoluhráčům postavil v takto důležitém duelu. „Hrál jsem proti Budějovicím poprvé a ještě k tomu tady, takže to pro mne bylo určitě specifické utkání. I přesto bych ale neřekl, že jsem byl nějak přemotivovaný nebo něco podobného. Jenom jsem chtěl lidem dokázat, že jsem to ještě nezapomněl hrát,“ tvrdí s osobitým úsměvem na tváři protřelý útočník. To, čeho chtěl dosáhnout, dosáhnul. V zápase byl totiž nejlepším hráčem hostujícího celku a do svých statistik si připsal dva kanadské body za branku a asistenci. „Samozřejmě mě těší, že jsem se podílel na obou brankách. Cítil jsem se v pohodě a jsem rád, že se mi tohle utkání povedlo.“ Byl to právě Luboš Rob, kdo poprvé překonal ve 23. minutě českobudějovického Jana Cháberu. Svůj tradiční úlet po křídle zakončil jedovatou střelou. „Všiml jsem si, že Cháby nejde proti mně, takže jsem měl čas se podívat, kam vystřelit. On pak začal trochu couvat a já jsem si řekl, že to chce dát hodně nahoru a nebo mezi nohy. Nakonec jsem tam tu skulinku našel, takže to bylo vědomé, takhle to zkusit,“ pokyvuje hlavou “Kondor“. Vzhledem k jeho odvedené práci má na jihu Čech stále hodně fanoušků, a tak se při zápase ozývalo i jeho jméno. „Moje hlava a srdce je stále v Budějovicích a bylo to moc příjemné,“ děkuje na dálku křídelník. Ze strany vsetínského mužstva se utkání neodvíjelo úplně nejhůře. Počáteční tlak domácích přečkalo a po první třetině prohrávalo pouze o jednu branku. „Budějovice nedaly ze začátku dva góly, čímž nám neutekly.“ V druhém dějství se Valachům povedl dokonalý obrat. Dvěma trefami zaskočili Jihočechy a vypadalo to, že na body by Vsetín mohl dosáhnout. „Druhou třetinu jsme sehráli výborně a zaslouženě si ji vyhráli. Škoda, že se nenaučíme hrát třeba za stavu 2:1 nebo 2:2 a nedokážeme ten výsledek udržet do konce,“ naráží Rob na promrhání nadějného vedení ze závěrečné části, kdy hosté inkasovali v rozmezí dvanácti minut hned třikrát, a sami se tak připravili o přijatelnější výsledek. „Já jsem cítil, že Budějovice jsou trochu nervózní. Oni potřebovali vyhrát, jelikož tyhle tři body by jim hodně pomohli k play-off, takže to na nich bylo znát.“ Luboš Rob i se svými spoluhráči musel sklonit hlavu nad výkonem domácích zejména z poslední třetiny. On sám však prožil výjimečný večer. „Vždycky, když nějaký hráč hraje v týmu, kde dříve hrával, tak prohodí pár slov s bývalými spoluhráči. Ne že bychom se nějak přehnaně hecovali, ale takovou malou svačinku jsem tady slíbil. Kluci si ji ale za ten výkon, co předvedli, zaslouží, takže i když jsme prohráli, tak tohle pro ně udělám rád,“ popisuje neúnavný šprýmař své prostředky ke zlepšení nálady v týmu. Není to však tak dlouho, co byl na druhé straně barikády a chtěl v barvách Český Budějovic po návratu do nejvyšší soutěže opět po dlouhé době bojovat o mety nejzářivějších hodnot. „Pro mne to nebyla lehká situace. Já jsem o tom mluvil s Edou Turkem a vím od něj, že tady všichni do play-off strašně moc chtějí a udělají pro to všechno. Určitě jsem nehrál, abych nějak Budějovicím pomohl, ale tak aby ten zápas z naší strany nějak vypadal. My se navíc musíme připravovat na baráž, takže nejsme v situaci, kdy bychom mohli nějak vypouštět zápasy,“ má jasno Luboš Rob.

Sociální sítě

Branky a nahrávky: 5. Remeš (Vachun, Lev), 6. Pitel (Willmann), 29. Vachun (Mar. Kříž, Hoch), 31. Pitel (Willmann, Hoch), 39....

×
×
Dnes v 17:00 | Muži
HC Oceláři Třinec
Banes Motor České Budějovice