A skutečně. Vsetínští hokejisté získali po novém roce pouze tři body. V neděli dokázali vyhrát na ledě Třince 3:1 a leckterému sázkaři tak zkazili tiket. Bylo to jedno z nejpřekvapivějších vítězství v posledních kolech. Kdo však přišel do Budvar arény ve třinácté minutě první třetiny utkání mezi HC MOUNTFIELD a Vsetínem, nestačil se divit. „Je pravda, že jsme si představovali, že to utkání bude vypadat jinak a myslím si, že si to představovali jinak i diváci,“ uznal českobudějovický obránce Zdeněk Kutlák. Na ukazateli skóre svítil stav 0:2 a na ledě hrály přinejmenším dva vyrovnané týmy. Nemožné! Chtělo by se říct. Ona to však byla realita. A navíc šance na vsetínské straně přibývaly a nebýt několika dobrých a místy i šťastných zákroků brankáře Chábery, mohl jít Vsetín do kabiny i s vyšším než dvoubrankovým rozdílem. „Čím si tu první třetinu vysvětlit? Nevím. Rozhodně bych nechtěl mluvit o nějakém podcenění, protože takhle k tomu utkání nikdo nepřistoupil. Prostě se stane, že to takhle někdy nesedne,“ zamyslel se Kutlák. „Měli jsme tam opravdu velké kiksy, ale naštěstí se nám to povedlo otočit, takže to je dobrý.“ Utkání Jihočeši dovedli otočit ve velkém stylu. Během necelých osmi minut ztratili hosté naději na úspěch. Ve druhé části hry totiž vyjelo na led úplně jiné mužstvo. Jen červené dresy zůstaly. Co se v kabině o první přestávce stalo? „Budete se divit, ale žádné řvaní nebylo. Spíš naopak,“ popisoval Kutlák. „Trenér říkal, že náš výkon chápe, že vidí, proč takhle hrajeme. Každopádně nám kladl na srdce, že musíme zahrát jinak. První třetinu hodit za hlavu a vyjet na led úplně vyměnění.“ To se povedlo. Vsetínští najednou nevěděli, kde jim hlava stojí a na finského brankáře Vehviläinena se valil jeden útok za druhým. A co hůř pro hosty. Vsetínský brankář začal lovit puky i ze své sítě. „Nastoupili jsme do druhé třetiny s jiným hokejem a jiným přístupem a začali dávat góly,“ usmíval se Kutlák. Když už vytáhl Vehviläinen puk z branky počtvrté, nechal se do třetí třetiny vystřídat. Byl to právě gól, na kterém měl velký podíl Zdeněk Kutlák. Ten zpoza branky předložil puk Jiřímu Šimánkovi. Českobudějovický útočník pak pohodlně zavěsil. „Trochu se tam otevřel prostor,“ zavzpomínal Kutlák. „Já jsem si puk po modré podržel, zavezl jsem ho. Povedla se mi přihrávka o branku a že se ještě povedla i přihrávka před branku na Jirku Šimánka bylo víceméně o štěstí. Hlavní bylo, že Jirka to parádně zakončil.“
Parádní vstup do svého angažmá měla i nová tvář v českobudějovickém dresu. Jiří Hašek přijel ve čtvrtek večer z Třince, v pátek si dopoledne zatrénoval s týmem a večer už řádil na ledě. Na porážce Vsetína se podílel dvěma góly. Svou první brankou zahájil úspěšný obrat a druhou zvyšoval už na šest dva. „Dvě branky bych nečekal ani ve snu,“ usmíval se hráč. „Taky mě to bude asi něco stát. Už ráno jsem musel uhradit zápisné a teď ještě navíc tohle. Jako bývalý pokladník Třince z toho nemám radost,“ Úplně neznámý pro něj nemusel být ani úvod zápasu se Vsetínem. Oproti svým novým spoluhráčům totiž v neděli se Vsetínem hrál a tohle pro něj bylo už páté měření sil s Valachy v této sezoně. I v Třinci Vsetín vedl 2:0, ale tam dokázal dohrát zápas do vítězného konce. „Tady je však mužstvo úplně jiné. V současné době asi o dost silnější než v Třinci,“ dodal Hašek. „Navíc tam se nám poslední dobou úplně nedařilo.“ To potvrdili jeho bývalí spoluhráči i ve včerejším zápase proti Slavii. Na vlastním ledě prohráli 0:7. „Výsledek mi řekli kluci až v kabině. Já se ani na světelnou tabuli nekoukal. Těžko říct, co v tom je. Nebudu lhát, když řeknu, že výsledky Třince mi nejsou lhostejné. Klukům moc nezávidím. Ale v současné situaci jsem v novém klubu a prvořadé výsledky jsou pro mě tady. Jsem rád, že můj momentální tým vyhrál.“ V utkání nastoupil Hašek ve čtvrtém útoku společně s mladým Gulašem a juniorem Červeným a společně nezahráli špatně. „Gól jsme nedostali, takže to je dobré,“ řekl. „Kluci měli za úkol lítat po ledě a já bránit. Pokyny trenéra jsme snad dokázali splnit. Nebyli jsme moc sehraní, ale snad se to bude jen a jen zlepšovat.“

---

Při pohledu na soupisku Vsetína těžko upoutá českobudějovického fanouška nějaké jméno. V momentálně posledním týmu tabulky najde fanoušek jen neznámá jména jako Haluza, Mocek, Andersons nebo třeba Därzinš. Jihočecha však přeci jenom jedno jméno upoutá více. Útočník Jan Fadrný totiž také oblékal českobudějovický dres. V sezoně 2003/2004 nedokázal zabránit sestupu českobudějovického týmu do I. ligy. „Nejde o to, že ve druhé třetině hráli domácí jinak. Jinak jsme hráli hlavně my,“ tvrdí Fadrný.

V dnešním zápase jste rychle vedli dva nula a měly utkání dobře rozehrané. Co se potom stalo?
Začali jsem s domácím týmem hrát hokej, což jsme nemohli. Jihočeši jsou kvalitativně někde jinde, než jsme my. Dopadlo to potom, jak to dopadlo.

Vy osobně jste se podílel na obou brankách Vsetína…
První branka padla v oslabení. Získal jsem puk, zasekl jsem ho a periferně jsem viděl najíždějícího Därzinše a on jel sám na branku. Nic extra.

A ten druhý?
Tam byla situace pět na tři. Celé jsme to sehráli téměř do prázdné brány.

Jak se změnila hra HC MOUNTFIELD. V první třetině jste přece mohli přidat i více branek a najednou jste byli pod obrovským tlakem…
Spíš mi jsme změnili svou hru. Chtěli jsme začít hrát hokej. Nešlo to. Udělali jsme dost velké chyby a domácí nás za ně dokázali potrestat. Proto jsou tam, kde jsou.

Začátek zápasu byl podobný tomu, co jste sehráli v Třinci. V čem to bylo potom jiné?
V Třinci jsme už také vedli 2:0. Dostali jsem gól někdy na začátku druhé třetiny, ale dokázali jsme to držet. Dokázali jsem hrát svojí hru po celý zápas. Je třeba fakt, že Třinec se v současnosti trápí a my měli i dost štěstí. Všechno prostě hrálo pro nás. Jihočeši nás jasně přejeli. To se nedá srovnávat.

Ve Vsetíně působíte na střídavý start z prvoligového Havířova. Kolik zápasů ještě máte sehrát?
Měl bych odehrát ve Vsetíně ještě dva zápasy. V neděli jedeme do Znojma a v úterý doma hostíme Slavii.

A co bude potom?
V tuhle chvíli nemám nejmenší tušení, co bude dál…