ČEZ MOTOR ČESKÉ BUDĚJOVICE
19.09.2013, Michal Špírek

Předseda fanklubu Pavel „Pajky“ Vágner: Fandové Motoru nejsou žádní kapříci!

Byli asi nejvíce postiženými v letní kauze kolem českobudějovického hokeje. Ale byli to právě oni, kdo nenechal padnout tradiční baštu hokeje a nyní už se těší z nového Motoru. Fanoušci. V rozhovoru jsme se pokusili vydat na cestu do hlubin fanouškovy duše, zpovídaným byl příznivec z těch nejvěrnějších - předseda fanklubu Pavel Vágner, všem známý jako Pajky. Sbíral podpisy pod petice za záchranu budějovického hokeje, spoluorganizoval pochody městem. "Všichni, kteří se podílí na obrození hokeje v Českých Budějovicích, jsou pro nás ikony a hrdinové," říká nyní významně.

Já vás vnímám jako takového guru současných budějovických fanoušků. Přijde vám takové označení směšné?
Svým způsobem takovou nálepku mám. Guru bych tomu tedy neříkal, ale jako předseda fanklubu mám určitou zodpovědnost za ostatní fanoušky a musím za ně nějak vystupovat. Jsem mezi fanoušky na vedoucím místě a každý proto očekává, že v tomto směru pro ně něco udělám.

Jak to vlastně přerostlo v to, že z běžného fanouška se z vás stal předseda fanklubu?
Zhruba kolem roku 1990 začala vznikat skupinka patnácti dvaceti lidí, která se pravidelně na starém zimáku scházela, kdy jsme chtěli fandění a atmosféře na stadionu nějak pomoci, dát tomu oficialitu. V tu dobu už existoval fanklub, přihlásili jsme se do něj a hned jsme šli za vedením, zda by nám nepřislíbili nějaké permanentky atd., to mi bylo sedmnáct.

Hokej jste sám nikdy aktivně neprovozoval?
Chytal jsem v hokeji a hokejbale, ale jen pro radost, ne na žádné vysoké úrovni. Ale ten hokej mě chytil, i díky navazování přátelství s ostatními fanoušky po celé republice. Poprvé jsem se na výjezd vydal do Plzně zhruba v patnácti letech, kdy jsem tam jel stopem. Pak to tak nějak začalo, oblíbili jsme si výjezdy do Litvínova, z kterých se stala celodenní akce s posezením v hospodě U Nudle (smích). Až dodnes těžíme ze vztahů, které jsme navázali tehdy, až na výjimky vím, že ať přijedeme kamkoliv, tak tam máme přátele a bude o nás dobře postaráno. (pozn. autora: Že má českobudějovický fanklub mezi ostatními výborné jméno svědčí i akce na podporu Motoru v prvních extraligových kolech. Například vůdce kotle Sparty se vyjádřil takto: "Je to domluvená akce fanoušků napříč celou extraligou. V hokeji jsme všichni kamarádi a na fanoušky z Českých Budějovic nedá nikdo dopustit, děláme to hlavně kvůli nim.")

Fandit – je to pro vás stále jen koníček, nebo už to přerostlo v něco víc?
Už je to u mě nedílná součást života. Stojí mě to i dost času a…

Kolik?
No (úsměv). V poslední době se tomu věnuji denně, během sezóny dokážu i vypnout. Ale základem je, že fandění je pro mě koníček. Koníček, který stojí opravdu hodně peněz. Pro mě je to odreagování, relaxace, jdu si užít atmosféru a dát si pár piv s kamarády. Bez toho to nejde.

Nedá mi to se nevrátit k letním událostem v českobudějovickém hokeji. Jednoduchá otázka - jaký jste z toho všeho měl pocit?
Smutný. Smutný pocit, který se táhnul přes dva měsíce. Jediné, co nás drželo nad vodou, je sounáležitost s fankluby ostatních klubů po celé republice, které s námi soucítily, snažily se podpořit a držely s námi basu. Byli jsme přesvědčení, že to nemůžeme vzdát, jsme bojovníci, žádní kapříci, a to se také ukázalo!

Uměl jste si představit, že najednou vše skončí a vy přestanete chodit na hokej?
Obával jsem se toho, ale z druhé strany si to nepřipouštěl, stále jsem věřil, že se z toho špatného snu probudím, vezmu telefon a tam bude ta krásná zpráva, že hrajeme aspoň tu první ligu pod rukama, kterým držíme palce. Kdyby to nedopadlo, bral bych to hodně těžce. Kdyby to tu nedopadlo podle přání fanoušků a my tím vlastně byli nuceni na hokej nechodit.

Při rozhodování o hokeji muselo pro vás být příjemným vysvědčením, když se z radnice nesly hlasy, že například v rozhodnutí o přidělení stadionu skupině kolem Radka Bělohlava hrálo hlavní roli slovo fanoušků.
Určitě ano, měli jsme z toho příjemný pocit, když jsme seděli před Radou města. Byli jsme tam dotazování na spoustu otázek, někteří z těch lidí, co rozhodovali, ještě pár dní zpátky nevěděli o zdejším hokeji nic, byli bez informací. Můžeme právem cítit, že máme na záchraně zdejšího hokeje nějakou zásluhu. Myslím si, že ze strany fanoušků se udělalo maximum.

První utkání Motoru dalo zapomenout na upadající atmosféru z posledních let, lidé ukázali, že fandit umí. Ale s tím, že v minulých sezónách atmosféra upadávala, souhlasíte?
Je to tak, což souviselo i s příchodem firmy, která tu působila. Peníze se utrácely tam, kde nemusely, hlásaly se veliké cíle. Míříme výš, chceme do finále, to nevěstilo nic dobrého. Mělo zůstat u zbožného přání, základem postup do čtvrtfinále a pak uvidíme, a nevyhlašovat do světa řeči o titulu, nebyli jsme klubem, který by si to mohl dovolit. Následovaly různé aféry, nákupy drahých hráčů, naopak kluci, kteří by tu byli schopni hrát, byli odejiti. Fanoušci tomu všemu přestávali rozumět a začali se od klubu pochopitelně odvracet. Za sebe můžu říct, že kotel sice stále zůstával dál, kdy musíme kluky na ledě táhnout a povzbuzovat, ale optimismus se i u nás začal ztrácet. Lidé ubývali, nabyli přesvědčení, že hokej pod hlavičkou této firmy nedělá dobrotu. O čemž jsme se přesvědčili po poslední sezóně. Spousta fanoušků si našla cestu zpátky ihned poté, co ta firma zmizela a s ní i doba neustálého mlžení o dění okolo klubu.

Jak jsou fanoušci rádi za zachování hokeje se ukázalo hned v prvním přípravném zápase, na který přišlo přes 5000 diváků...
Zápas s Kladnem byl toužebně očekávaný snad v celých Budějcích. Už ten pochod před ním nasvědčoval, že zájem a nálada bude výborná. Ale předčilo to všechna očekávání, protože taková euforie tady snad ještě nebyla. Každý, kdo přišel a užil si tu nevšední atmosféru, tak má zážitek na celý život. A určitě spousta těch lidí bude chodit i nadále. Nikdo nečeká takové množství a ani snad atmošku pořád, ale je to výzva. Lidi by konečně měli pochopit, že to je hlavně a především zábava a užít si každý zápas. Nechat se strhnout kotlem a být nedílnou součástí zápasů.

A co vám naznačily první zápasy první ligy?
Že fandění a sounáležitost s klubem funguje. S Brodem doma to byla paráda a bylo vidět, že hráči bojujou. Fanoušci je nenechali vydechnout a hnali je aspoň za jedním gólem. Výsledek nevadil a vynahradili jsme si to v Třebíči. Tam už byla atmosféra přímo neskutečná a tři sta lidí fandilo po celý zápas. I hráči si myslím, že koukali jak blázni (úsměv).

Komu vlastně fanoušek fandí – sportu, městu, klubu, hokejistům?
Nejsnáze se fanoušek spojí vždy s klubem, který má určitou tradici, historii. Lidé chodí na hokej třeba i pětačtyřicet let, jsou zvyklí chodit na Motor a vždy tomu tak říkali. Mezi lidmi je znám Motor a ten nám přirostl v srdci, takže jednoznačně – klub.

Kdybyste měl Motoru a znovuzrozenému budějovickému hokeji vůbec něco popřát, co by to bylo?
Snad hodně sportovního štěstíčka a úspěchů při shánění sponzorů, které prostě potřebujeme. A za fanoušky můžu slíbit, že za ním budeme stát a to i v dobách, kdy se třeba nebude výsledkově dařit. Samozřejmě by si každý přál hned postoupit zpátky, ale realita může být jiná. Všichni, kdo se podílí na obrození hokeje v Českých Budějovicích, jsou pro nás ikony a hrdinové.

Máte pětiletého syna, jak byste se tvářil, kdyby se chtěl dát na hokej, podpořil byste ho?
Hahá, stoprocentně, brusle má, hokejku má, uvidíme, co ho bude bavit, je to na něm.

A co když přijde s tím, že chce být příštím předsedou fanklubu?
(úsměv) No, proč ne? Ale v tom případě doufám, že mezitím přijde ještě někdo další, protože takovou dobu bych tam asi nevydržel!


Vzkaz Aleše Kotalíka Pajkymu a všem fanouškům

„Za všechny moc děkuji všem fanouškům! Zvláště těm, co za námi nejvíce stáli, bylo a je to po nás strašně příjemné a důležité. Vaše podpora je pro nás velkou motivací i do budoucna, abychom hokej dělali tak, abyste na klub byli hrdí. Aby zde vznikl ten správný klubismus, kdy budeme vědět, že fandové za námi stojí a my budeme hrát hokej právě a jen pro ně.“


Jak se Pajky dostal k fandění, o jeho prvním výjezdu či nejlepším hokejovém zážitku se můžete dočíst v zářijovém čísle časopisu Barbar.


Čtěte také: Unikátní příběhy - Motor má příznivce i v Mexiku či Austrálii
Sociální sítě

Motor ani s náskokem na prvním místě neusíná na vavřínech, naopak! Přichází další posila, šikovný mladý útočník z @HCSpartaPraha...

Úvodní fázi sezony hodnotil asistent trenéra ALEŠ TOTTER. Pro klubový web hovořil o skvělém bodovém počinu či zranění Romana...

Smutná zpráva zasáhla celý český hokejový národ. Nejstarší žijící český ligový hokejista pan Václav Lenc dnes bohužel ve věku 99...

Smutná zpráva doputovala do našeho klubu. Zemřel nejstarší ligový hokejista Václav Lenc. Bylo mu 99 let. Celé rodině a všem...