Kladenský brankář Kopřiva se od začátku zápasu musel cítit jako na střelnici. Jenomže Jihočeši ne a ne reprezentačního brankáře překonat. Jak na to musel ukázat svým spoluhráčům nejmladší hráč na hřišti, Roman Horák. Ve 13.minutě Kopřivu po příhře Bílka překonal. „Já jsem nejdříve chtěl puk rovnou tečovat do branky, jenomže se mi zvedl. Tak jsem do něj ještě ve vzduchu bouchnul a padlo to tam,“ vzpomínal student sportovního gymnázia na brankovou situaci. Co relikvie v podobě puku, kteří si hokejisté při premiérovém gólu berou, nezapomněl na něj Horák? „Jel mi pro něj, pokud se nepletu, Petr Gřegořek. Mám ho, schovám si ho, za první gól v extralize je to cenné,“ nezastíral Horák.

Horák tak nasměroval svůj tým k vítězství. „Jsme rádi, že jsme vyhráli, že máme tři body, jsme zase o krok dále. Doufáme, že vyhrajeme i v úterý a bude klid.“ Klidem měl Horák na mysli jistotu, že HC MOUNTFIELD mine souboj v baráži. Nyní mají Jihočeši náskok na poslední Boleslav 13 bodů, neměl by tento rozdíl již stačit? „Už je to dost velký náskok, ale nesmíme situaci podcenit, ještě tam ta možnost stále je,“ zdvihá varovný prst opora juniorského týmu.

Romana Horáka přibrzdilo v rozletu sezónou zranění, zpět do hokejového kolotoče naskočil teprve nedávno. „Měl jsem přetržený vaz v lokti, při zápase 42.kola se Znojmem jsem jel do souboje a prolomil se mi loket, takže jsem poté pět nebo šest týdnů vůbec nemohl střílet, hrát. Měl jsem ruku v sádře. Jsem rád, že už jsem se dal dohromady a věřím, že mě trenéři vezmou na mistrovství světa osmnáctek.“ Sedmnáctiletý forvard tak naznačil, co by pro něj bylo třešničkou na dortu za povedenou sezónou. Neměl Horák obavy, že o mistrovství kvůli zranění přijde? „Měl jsem strach, ale doktor říkal, že bych mistrovství měl v pohodě stihnout. Herně jsem doufal, že se tam dostanu, ale musím ještě něco nahrát, abych se do toho dostal.“

Roman Horák se tedy zapsal do střelecké listiny HC MOUNTFIELD. Další trefu by mohl přidat třeba už v úterním zápase s Boleslaví. Jenomže je tu jeden háček, ve stejný den totiž čeká juniorské mužstvo první zápas semifinálové série s Vítkovicemi, a to na ledě ostravského týmu. Kam tedy Horák zamíří? „Ještě nevím, jak to bude, jak se dohodnou trenéři, to záleží na nich. Já o tom nerozhoduji.“ Ale kdyby si měl Horák vybrat, které mužstvo v úterý zvolí, byla by to juniorka či áčko? „To se takhle nedá říct, budu rád, když mě vezmou za chlapy, je to další zkušenost. Na druhé straně s juniorkou můžeme něco vyhrát. Ale přeci jenom, extraliga jako soutěž je pro mě samozřejmě výše.“ Trenér HC MOUNTFIELD Jan Tlačil situaci okolo úterní nominace juniorů do svého mužstva také neobjasnil. „Bavíme se o tom. Snažíme se najít takové řešení, abychom pomohli sobě a juniorům nerozbili mužstvo.“

Jméno Roman Horák vám, pokud jste dlouhodobějším fanouškem ledního hokeje, musí být povědomé. Roman Horák starší patřil mezi hvězdy českého hokeje a nyní svého syna podporuje. „Táta na hokeji byl. Vždy se mě zeptá, jestli budu hrát, a když ano, tak přijde.“ Radí otec synovi v jeho hokejové kariéře? „Pořád. Radí mi a já ho poslouchám. Každá jeho rada je cenná, já nemám tolik zkušeností jako on, a ani nemůžu, je mi sedmnáct let,“odpověděl sympaticky talentovaný hráč. A po zápase vzpomínal, v kolika že letech se poprvé prosadil mezi elitou otec. „Já mám za to, že až v osmnácti či devatenácti. Mě je nyní sedmnáct, osmnáctiny oslavím v květnu.“ Roman Horák junior tedy otce a zároveň svůj vzor trumfl. A věřte, že jeho první branka rozhodně nebyla tou poslední...

---

Velikou zásluhu na vítězství měl Tibor Melichárek. ten přidal k Horákově trefě hned dva zásahy a zařídil HC MOUNTFIELD úspěch. Melichárek patří v play-out k nejlepším a také nejproduktivnějším hráčům českobudějovického mužstva.

Tibore, jak byste utkání ve zkratce zhodnotil?
Důležité vítězství, v play-out je nezbytné vyhrávat doma a to se nám podařilo. Do utkání jsme dobře vstoupili, ale škoda, že jsme nevstřelili více gólů. Stále to bylo o gól, Kladno mělo své šance a naštěstí jsme to udrželi. Byla škoda, že při tom množství šancí jsme se nedostali do vícególového vedení, což by nás uklidnilo.

Kladno jste přestříleli neuvěřitelným rozdílem, nakonec to na střely skončilo 58:12. A přesto to byly takové nervy…
Na začátku jsme měli veliký tlak, hodně šancí, pár tyček. Jenomže příležitosti jsme neproměnili, takže to bylo stále nervózní, soupeři tam mohlo stále něco spadnout. Posledních zhruba sedm minut jsme se hru snažili střežit zezadu, nepustit Kladno do šance, což se nám podařilo. Odehráli jsme to dozadu bez chyby.

Po neustálém tlaku vašeho týmu Kladno najednou udeřilo ve vlastním oslabení, to týmu asi moc neprospělo. Nebyli jste z toho nervózní?
Nervózní ne, byli jsme naštvaní. Přesilovky nám nejdou dopředu a ještě dostat góla, to zamrzí… Ale stále jsme byli ve vedení.

Můžete popsat své dvě branky, kterými jste týmu de facto zařídil tři body?
Při první jsem šel v podstatě sám na bránu, dostal jsem pěknou přihrávku od Milana Tomana a střílel jsem pod vyrážečku k tyči. Při druhém jsem vystihl rozehrávku a zakončoval jsem zpoza hráče po ledě. Ty střely vcelku vyšly.(úsměv)

Vám se v play-out nesmírně daří, střílíte jednu branku za druhou, musíte být spokojen, ne?
Nemyslím si, že bych měl nějakou extra střeleckou formu (úsměv). Ale samozřejmě jsem rád, že nějaký ten gól dám. A nejdůležitější je, že sbíráme body, chybí krůček k úplnému klidu.