Veterán v českobudějovickém dresu už za svou hokejovou kariéru zažil leccos. Ale aby jeho sezónu ukončil gól v druhé polovině třetího prodloužení zápasu, to se mu ještě nestalo. I proto se do prostor pro rozhovory, kde byly hlasitě slyšet oslavné písně a pokřiky z vítkovické kabiny, vycházelo stálici obrany HC MOUNTFIELD špatně. Lehký úsměv na tváři mu však vykouzlily jeho děti, které na něj čekaly hned za dveřmi. Jakmile ale začal popisovat, co se v osudný okamžik stalo, znovu zvážněl. ,,To je jednoduché. Obě mužstva střídala, Vítkovičtí to měli blíže, jeli tři na dva, udělali z toho dva na jednoho a hezky zakončili. Dali gól," zakončil smutně Ptáček, který byl v nešťastný moment na ledě. Kdykoliv se v okamžiku rozhovoru otevřely dveře do domácí šatny, sálal z ní pocit zklamání, který žádný ze sportovců nechce nikdy zažít, ale s jistotou alespoň jednou zažije. ,,Řešilo se, co bude dál. Je to sport. Veselé to nebylo, jelikož jsme prohráli, ale život jde dál a v pondělí se domluvíme, co a jak bude."

Do prodloužení šli všichni hráči s tím, že jedna jediná branka rozhodne o tom, zda bude pro tým sezóna úspěšná nebo ne. Že to ale bude až v prodloužení třetím, to nečekal snad nikdo z nich. Proto František Ptáček jen těžko hledal jakýkoliv komentář k utkání, jenž vešlo do dějin. ,,Nad tím jsem ještě nepřemýšlel. Já myslím, že teď budeme mít čas popovídat si o tom. Zamrzí to, ale já myslím, že to muselo být pro diváky pěkné, a že to tady asi dlouho nezažili a nezažijí." Bývalému kapitánovi HC MOUNTFIELD se hlavou během přibývajících minut nic zvláštního nehonilo. V žádném případě si nepřipouštěl, že se v čase 86:08 stal ze zápasu unikát. ,,Já jsem jenom přišel do kabiny, věděl jsem, že uběhla dvacka a připravil jsem se na další. Člověk to nějak neřeší. Myslím, že jsme se točili na čtyři, na pět beků, takže já jsem si vždycky chvíli odpočinul a šel zpátky na led," komentoval českobudějovický bek náročnost utkání.

Kdo sledoval duel v Budvar aréně živě, musí dát za pravdu, že si spousta hráčů sáhla na dno svého fyzického fondu. Přesto se po více než sto minutách diváci hokejem bavili. ,,Já už trénuji dost dlouho na to, aby tělo bylo připravené. Přirovnal bych to k takové té klasické letní dřině. Obě mužstva to měla stejné. Je to výjimečné, ale organismus se s tím popere. Člověk doplní v kabině nějaké powergely, tekutiny a jde zpátky na led." Jako hráč už ve své kariéře zažil František Ptáček spoustu momentů, ze kterých vycházel jako vítěz, ale i se svěšenou hlavou. Proto bezprostřední okamžik po vyřazení hodnotil s nadhledem. ,,Mám to vypípnout? (smích) Tak samozřejmě, řekl jsem si pár slov pro sebe a věděl, že je konec."