13.02.2020, Michal Špírek

Resetovaný Václav Karabáček bral góly i jako pomstu. Proti Slavii ale nic nemám, zdůrazňuje

PRAHA — Naposledy nastoupil před měsícem. Proti Slavii. Pak mu vystavilo stopku zranění. A vrátil se do zápasového kolotoče opět proti Slavii. Útočník Václav Karabáček byl na utkání natěšený, odměnou za jeho výkon mu byl gól a dvě asistence. A divákovi nemohlo uniknout ani to, jak Karabáček utkání prožíval, když často gestikuloval a pokřikoval směrem ke slávistické střídačce.

Do zápasu jste nastoupil po delší době. Jak jste se na ledě cítil?
Výborně. Dlouho jsem se na utkání těšil. Během zranění jsem načerpal hodně sil, bruslilo mi to. A bruslilo to celému týmu, myslím, že jsme vyhráli zaslouženě. Celý tým šlapal.

Jak jste prožíval čas, kdy jste nemohl naskočit do utkání?
Trénoval jsem. A zlepšoval jsem se ve věcech, na kterých jsem musel zapracovat. V psychice, v kondici. A hodně mi to pomohlo. Měl jsem teď měsíc čas trénovat a přemýšlet o tom, jak mám hrát. Myslím, že mi to prospělo, ale musím to takhle dávat a takhle se projevovat každý zápas.

Na čem konkrétně jste tedy chtěl ze své strany přes vynucenou herní pauzu zapracovat?
Celkově jsem nepodával v sezóně výkony, co minulý rok, například jak jsem hrál loni v play-off. Soustředil jsem se, abych se srovnal v hlavě, nebyl otrávený tím, že jsem hrozně chtěl hrát lépe, ale nešlo mi to. Jak jsem měl k dispozici čas a odpočinek, tak mi hlava trochu vychladla, resetoval jsem se. A doufám, že výkon jako na Slavii budu předvádět i v dalších zápasech.

Nastoupil jste v útočné trojici s Radkem Prokešem a poprvé i po boku Adama Rašky. Připsal jste si gól a dvě asistence, znamená to, že vám spolupráce s nejnovější motoráckou posilou seděla?
Adam je výborný hráč. Umí to dát hned, je šikovný, měli jsme tam ve trojici s Radkem Prokešem hezké akce. Dávali jsme si to dobře, byl jsem s tím spokojený.

Slavii jste ukončili osm zápasů trvající neporazitelnost, tak se zlomyslně zeptám - potěšilo vás to?
V kabině o té jejich vítězné šňůře něco zaznělo. Ale my na to nekoukáme, s každým soupeřem jdeme vyhrát a je nám vcelku jedno, jaké měl předchozí výsledky. Jak máme v tabulce velký náskok, tak si musíme pořád tlačit do hlavy, že musíme vyhrávat za každou cenu, jak to máme naučené. A to je náš jediný cíl.

Je to už lehce přes rok, kdy jste právě na Slavii v emocích pokřikoval na rozhodčího dnes již proslavenou hlášku a vyfasoval jste dodatečný disciplinární trest. Vzpomněl jste si na to, když jste v Edenu nyní nastoupil?
Ale jo. Já byl i tentokrát hrozně nabitej, takže to bylo něco podobného, jako tehdy. Já mám tohle rád, je dobře, když můžu hrát se zápalem. Protože když se zápalem nehraju, jsem nulovej.

Bylo znát, jak jste byl natěšený. A zápas jste prožíval i tak, že jste často něco pokřikoval po slávistické lavičce, po vstřelených gólech jste k ní například naznačoval, že nic neslyšíte, při průjezdech kolem jejich střídačky jste to doprovázel komunikací, která nevypadala úplně přátelsky. Máte něco proti Slavii?
To vůbec není nic proti Slavii. To bylo jen proti jednomu hráči. Narval mě zezadu, když jsem na to vůbec nemohl být připraven. Kdyby to byl čistý hit, neřeknu nic.

Který hráč to byl?
Třicetšestka (útočník Martin Ondráček, pozn. autora), ale já nechci žalovat, to je jedno, jen tím chci říct, že tohle se v hokeji nedělá.

Takže zmíněný Ondráčkův atak vás nastartoval?
To mě naštvalo. Jejich lavice pak na mě byla naštvaná, ale vše bylo z mé strany mířeno jen proti jednomu hráči. On poté dostal dva góly během dvou střídání a to mě potěšilo.

Má cenu se vás v takovém módu, kdy dá se říct provokujete soupeře, pokoušet zklidňovat?
Pro mě jediná cesta, jak se za něco takového soupeři pomstít, je gólem. A třeba mu udělat tohle. To ho nejvíc nase*e. Nebo možná ani ne, ale mě to prostě těší. A mám z toho radost. Není to ale moje standardní hra, že bych někomu nadával, takhle reaguji jen, když soupeř provede věc, kterou dělat nemá.

Na konci zápasu jste po gólu a asistencím neměl daleko k tomu se s protihráčem, konkrétně Filipem Vlčkem, i poprat. Nemrzelo vás, že z toho nakonec byl jen takový vzájemný pád na led a nedošlo k pěstní výměně?
Pětkrát nás v závěru utkání dohráli zezadu, mě mlátil také pořád, i když jsem vůbec neměl kotouč. Tak jsem se ho zeptal, jestli nechce jít do bitky. A on zrovna jít nechtěl, bylo z toho vzájemné vyloučení. Nemrzí mě to. To jsou emoce.

K dispozici jste měli reprezentační pauzu. Jak jste ji využili? Vidíte i přes obrovský náskok v tabulce, zda je třeba ještě něco pilovat?
Určitě. Vždycky je co zlepšovat. Podle mého nám k dokonalosti ještě hodně chybí. To, jak nastupujeme a vyhráváme, je výborné, ale my si musíme cpát do hlavy, což je ta nejtěžší věc, že chceme být stále lepší a lepší. Když vedete tabulku o více než třicet bodů, tak to prostě těžké je. Ale když se dokážete v takovémhle laufu zdokonalovat, tak vás to posílí podle mě nejvíce.