Banes Motor České Budějovice
25.10.2015, Karel Svoboda

Roman Fousek (1/2): Připravujeme hráče do dorosteneckých kategorií

Další pozvání ke krátkému posezení přijal Roman Fousek, který od letošní sezóny zastává funkci „Vedoucí Sportovního střediska I“ („Vedoucí SpS I“).

Roman Fousek je odchovancem českobudějovického hokeje. V pozici hráče prošel všemi mládežnickými týmy budějovického Motoru. Po vojně v TJ Tábor se probojoval do sestavy tehdy extraligového Jindřichova Hradce, v jehož dresu odehrál jednu extraligovou sezónu. Po několika dalších sezónách v jihočeských klubech hrajících nižší soutěže si uvědomil pravdivost pořekadla, že práce šlechtí a ukončil aktivní hráčskou kariéru. Začal pracovat a hokej si ponechal pouze jako zábavu „pro žízeň“.

Jak jste se tedy dostal k trénování?

V roce 2003 se mi narodil syn. Usoudil jsem, že není úplné nemehlo, a někdy v roce 2007 jsem ho začal vodit na tréninky hokeje. V té době jsem si také řekl, že je škoda, abych prostál tolik času za mantinelem, a dohodl se s tehdejším vedením HC na počáteční trenérské výpomoci. Postupně jsem absolvoval trenérskou licenci C, potom licenci B a v současné době jsem studentem trenérské licence A na FTVS v Praze. Mám za sebou druhý ročník, čeká mě závěrečná seminární práce a státnice.

Takže v HC České Budějovice jste od roku 2007, ale s určitým „odskokem“ k Pouzarovi, přesněji řečeno do HC Budějovičtí Lvi. Proč a kdy jste tam odešel?

Odešel jsem v roce 2012. Dostal jsem nabídku od Jardy Pouzara a prožil tam tři opravdu krásné roky, kdy jsme startovali jeho nově rodící se klub. Bylo to určité riziko. Když jsem přišel na první trénink, bylo pouhých 12 dětí, ale postupem času jsme se dostali až na číslo 70. Byla to svým způsobem rodinná firma, vzpomínám na ta léta opravdu rád a mám dobrý pocit, že jsem pomohl ten projekt nastartovat.

A proč jste odešel a vrátil se do HC České Budějovice?

Před letošní sezónou jsem dostal nabídku od HC České Budějovice. Chtěl jsem se zase posunout v hokeji a v trénování i větších kluků, a proto jsem podal přihlášku do výběrového řízení na pozici „Vedoucí Sps I“. Podobně jako malé hokejisty i mě motivuje ta motorácká atmosféra, ten restartovaný klub, který pohltil České Budějovice. Vidím to u svého syna, jak je zblázněný do hokeje.

Takže postoupíme k vaší funkci, díky níž spolu hovoříme. Ale doufám, že nebude odpověď stejná jako u Lukáše Chaloupky. Co je pracovní náplní Vedoucího Sps I?

Asi vás zklamu (smích). Odpověď bude hodně podobná. Mám na starost kompletně všechny žákovské kategorie, což zahrnuje mladší žáky B + A a starší žáky B + A. Svou práci bych rozdělil do dvou rovin. Ta první rovina je sportovní, zahrnuje dodržování metodiky stanovené metodickou komisí. Komunikuji se všemi trenéry, které jsem sám před sezónou vybral do „svého“ trenérského týmu. Je to Franta Bombic, který je se mnou u mladších žáků B a starších žáků B, dále Rosťa Kadlec a Filip Turek, kteří tvoří druhou dvojici u mladších žáků A a starších žáků A. V této čtveřici jsme v podstatě na jedné vlně, v denním kontaktu, a 10 hodin denně spolu řešíme hokej. Známe všechny hráče Sps I. a konzultujeme spoustu věcí, např. kdo jak trénuje, kdo má problém ve škole, komu to zrovna nejde, komu naopak třeba vyšel víkendový zápas.

A ta druhá rovina vaší práce?

To je administrativní činnost. Řeším registrace hráčů, přestupy, hostování, kompletně zajišťuji ledy pro žákovské kategorie, sepisuji hlášenky, objednávám autobusy na zápasy, pracuji s HOSYSem (pozn.: elektronická evidence klubů a zápasů na webu). Ono se to nezdá, ale administrativy je poměrně dost.

Zmínil jste i případné řešení problémů ve škole. Škola je v tomto žákovském věku zajímavé téma. Jakým způsobem funguje spolupráce klubu se sportovní školou, s Grünwaldovkou? V čem spočívá výhoda, že mladý hokejista dochází do školních škamen (pozn.: lavic) právě tam?

Obecně mohu k problematice školy říct, že kontrolujeme klukům prospěch, dbáme na disciplínu a obecné fungování kluků ve škole. Sportovní škola nám v rámci možností vychází vstříc s rozvrhem, protože máme tréninky i v ranních hodinách. Naopak někteří z kluků na jiných školách mají problémy s uvolňováním na tréninky, které zasahují do jejich rozvrhu. Schválně říkám v rámci možností, protože při současném pojetí hokejových týmů je situace nelehká a těžko rozvrhově řešitelná. Vysvětlím. Podíváme-li například na starší žáky A, jsou to hokejisté narození v roce 2002. Ale co se týče školní docházky, mírná většina jich chodí do osmé třídy a zbývající přibližná polovina chodí do třídy sedmé. Takže potřebujeme na jeden trénink, který je například od 13.15 hodin polovinu jedné třídy a polovinu třídy úplně jiné.

Dále jsme domluveni i na určité úpravě hodin tělesné výchovy, kde tělocvikář po dohodě s námi cvičí s žáky kompenzační cvičení. Po sezóně škola zajišťuje plovárnu i další věci, což hodnotím jednoznačně kladně.

V jednom z minulých zápisů ze správní rady jsem se dočetl o postaršování hráčů se jmenovitým výčtem hráčů, kteří dostali povolení. Osobně moc nerozumím této zdánlivé byrokratické mašinerii. Proč, když se vyloupne nadaný jedinec, není jeho vyzkoušení o kategorii výš v kompetenci příslušných hlavních trenérů, ale proč to schvaluje trenérská rada?

Já bych se u postaršování hráčů zastavil. My jsme si letos řekli, že nechceme hráče postaršovat, že chceme, aby se prosadili ve svých ročnících. Chceme, aby se opravdu prosazovali a aby byli lídry ve své věkové kategorii. To je naše koncepční priorita. Naší prioritou není postaršovat hráče. Když se ukáže, že někdo ve své věkové kategorii natolik dominuje, že tam v podstatě strádá, můžeme se o tom bavit.

Výčet hráčů v zápise ze správní rady sice úplně nekoresponduje s koncepční prioritou nepostrašovat, ale vysvětlím. U vybraných hráčů se nejedná o klasické postaršování, ve skutečnosti se jedná o umožnění některým hráčům klubu, aby se zapojili se do tréninkové činnosti se starším ročníkem. Nebudou absolvovat plnou tréninkovou zátěž, ale pouze vybrané tréninkové jednotky podle potřeby. Po určitém čase vyhodnotíme, zda je to přínosem, či nikoliv. Od začátku sezony jsou postaršeni v pravém slova smyslu pouze dva hráči, a to Václav Nedorost a Tomáš Cibulka.

Jak je to u žákovských kategorií s tlakem na zápasové výsledky?

Já bych to řekl takto. Nehrajeme na výsledky, vedení klubu netlačí na výsledky. Cílem je, aby kluci, kteří jsou nominovaní, dostali prostor ve hře. Samozřejmě, že chceme vyhrávat, hlavně i sami kluci chtějí vyhrávat, ale tomu nepodřizujeme všechno, nestahujeme sestavu od poloviny zápasu na dvě lajny, netrénujeme speciální přesilovky. My se snažíme kluky všeobecně zdokonalovat. Chceme, aby se kluci v zápase dokázali prosadit v situaci jeden na jednoho, i kombinačně, a aby dokázali natrénované dovednosti přenést do hry. Také je důležité, aby hráli pro tým. Výrazné individuality přirozeně samy vyplynou, když to má někdo v sobě, prostě se prosadí. Ale v tomto věku jsou mezi hráči ohromné rozdíly, co se týče fyzických dispozic i rychlosti mentálního vývoje. Může se snadno stát, že klouček, který se před časem jevil jako nevýrazný, může během jednoho roku vylítnout do pozice tahouna týmu. Proto je zapotřebí dávat prostor všem hráčům.

Předpokládám, že zápasy hrajete klasicky na tři pětky. Jaké jsou počty hráčů v jednotlivých žákovských kategoriích?

Ano, zápasy hrajeme na tři lajny. V mladších žácích B máme 24 hráčů, v mladších žácích A máme 26 hráčů, ve starších žácích B 19 hráčů a ve starších žácích A 20 hráčů. A to samozřejmě jsou nižší počty, než máme v základnách, které už ovlivnil ten boom znovuzrození Motoru. Ale i tak je to víc hráčů, než kolik jich může o víkendu dostat prostor v zápase. Proto se snažíme hráčům, kteří mají z různých důvodů horší výkonnost, domlouvat hostování v ostatních jihočeských klubech, jež se v dané věkové kategorii potýkají s nedostatkem dětí a takovou výpomoc vítají. Pro hostující hráče je to dobrý impuls, zpravidla dostávají mnohem větší prostor v zápasech, herně rostou a zdokonalují se.

Jak by tedy měl vypadat zjednodušeně řečeno „produkt“, který postupně absolvuje všechny žákovské kategorie a věkově již nakračuje do mladšího dorostu?

Naším základním snažením je připravit kluky pro dorostenecké kategorie. Kluci k nám přijdou ze základen a měli by zvládat jasně definované základy bruslení. My na to navazujeme, protože bruslení je základním stavebním kamenem individuálních dovedností každého hokejisty. Dále rozvíjíme herní činnosti jednotlivce, postupně zapojujeme kombinace a ve starších žácích A začínáme úplně zeširoka se základní hokejovou taktikou. Kluci pomalu získávají povědomí, jak by ten hokej měl vypadat. Samozřejmě chceme předejít tomu, aby se trenéři v dorostu museli zabývat základními nedostatky typu, že hráč neumí přijmout přihrávku do bekhendu nebo udělat obrat doprava. Postupně také ve starších žácích přicházejí ke slovu i kondiční záležitosti a síla. Zkrátka se snažíme, aby byli kluci připraveni na fyzickou dřinu, která je při přechodu do dorostenecké kategorie nemine.

Nicméně, ne každý mladý hokejista se přechodem do dorostenecké kategorie s úspěchem prokouše, o prosazení se do mužského hokeje ani nemluvě. Je tu evidentní pyramidový efekt postupně se zužujícího počtu. Napadá mě kacířská otázka, jestli není pro většinu kluků škoda věnovat se takto neperspektivní činnosti (smích)?

To si rozhodně nemyslím. Pochopitelně, ne každý z hráčů bude hrát vrcholově hokej, jak si mnohdy rodiče myslí. Ale my se snažíme na kluky pedagogicky působit, učit je slušnému chování a fair play, jsme na ně přísní. Měli by si vštípit disciplínu a řád, což začíná v kabině, pokračuje přes autobus až na led.

Filozofie klubu u mladých hráčů sleduje v podstatě dva cíle. Ten první je ryze sportovní a logicky je snahou z těch jedinců, kteří k tomu mají předpoklady a přidají ještě píli, vypiplat hokejisty pro Áčko, reprezentaci či NHL. Ale samozřejmě jsme realisti a víme, že se to podaří jen malému procentu z nich. Proto je naším druhým cílem pracovat tak, aby hráči, kteří na vrcholovou kariéru nedosáhnou, měli na dětství strávené s hokejem hezkou vzpomínku a byli posíleni do života o vhodné charakterové vlastnosti. Jinak řečeno, u té drtivé většiny chceme, aby se naučili žít a orientovat v kolektivu, měli sociální vazby, ctili disciplínu apod. Mně osobně dal lední hokej do života hodně, a já jsem přesvědčený o tom, že hokej je správná věc a smysluplná náplň volného času v dětství.




Druhá část rozhovoru: “Roman Fousek (2/2): VTM je výborný projekt“.

Sociální sítě

Branky a nahrávky: 5. Remeš (Vachun, Lev), 6. Pitel (Willmann), 29. Vachun (Mar. Kříž, Hoch), 31. Pitel (Willmann, Hoch), 39....