08.03.2007, Tomáš Zetek

Štěpán Hřebejk: Nezopakovali jsme výkon z domácích zápasů, to rozhodlo

P r a h a – Takhle si své pražské účinkování českobudějovičtí hokejisté asi nepředstavovali. Posíleni dvěma výhrami cestovali vstříc Sazka Aréně sebevědomě a odhodláni navázat na dobré výkony zejména ze druhého domácího duelu. Nepovedlo se. Tým Vladimíra Růžičky ukázal, že není radno jej odepisovat a přejel Jihočechy, jak se patří. „Musíme se vzpamatovat a nastoupit jako jiné mužstvo,“ burcuje Štěpán Hřebejk, který patřil v nevydařeném utkání k nejaktivnějším hráčům MOUNTFIELDU.

Domácí vyhráli první třetinu 3:0. Dá se říct, že vám v úvodním dějství dokonale vrátili drtivý nástup ze druhého duelu?
„Nevím, jestli to bylo vyloženě o nástupu, ale rozhodně jsme nepředvedli ten výkon, jako právě ve druhém domácím zápase. Právě to bylo to, co rozhodlo.“

I přes inkasované branky jste však hráli v první dvacetiminutovce se Slavií vyrovnaný duel…
„Myslím, že to je pravda. Byla ale chyba, že po druhém gólu přišel hned ani ne minutu nato další. To soupeře dostalo do sedla a dá se říct, že jim tak nějak narostla křídla.“

Co se dělo po výsledkově nepovedené první třetině v šatně?
„Trenéři si k tomu řekli své a i my hráči jsme si uvědomili, že takhle to dál nejde. Chtěli jsme samozřejmě udělat všechno proto, abychom ten zápas zdramatizovali, ne-li otočili. To se ale bohužel nepovedlo.“

Jedním z důvodů byla situace ve 25. minutě, kdy Tomáš Vak dorážel kotouč za Hronka, ale sudí po dohodě s videorozhodčím branku neuznal. Vy jste sice na ledě nebyl, ale určitě jste se spoluhráči o tom momentu mluvil, že?
„Kluci, co byli na ledě, tak říkala, že puk se gólmanovi skutálel po betonu mezi nohy a pod tělo. Puk byl pořád vidět, ale rozhodčí hru přerušil. Do branky se dostal až po odpískání. Teď už se ale nemá cenu se o tom bavit. Je to pryč a musíme se soustředit na další zápas.“

Byl to přeci jen klíčový moment utkání. Kdybyste snížili, mohl se zápas vyvíjet zcela jinak. Necítili jste v tu chvíli křivdu?
„Křivdu ani ne. Určitě to člověk podvědomě cítí, že gól neplatil, i když by platit mohl. Ale jak říkám, nemá cenu to už řešit.“

V polovině zápasu jste hráli dlouho přesilovku pěti proti třem. Ani tam jste ale Hronka nepřekonali. Proč?
„Myslím si, že jsme si nedokázali pořádně připravit situace pro střelbu, aby se dalo pořádně pálit z první. Rozhodně to byl další klíčový okamžik zápasu, protože v play-off se nestává často, že by tým hrál dvě minut přesilovku pět na tři.“

Před koncem druhé třetiny jste dostali čtvrtou branku a duel se asi definitivně zlomil ve prospěch Slavie. Souhlasíte?
„Nevím, jestli to byl úplně definitivní zlom, protože my jsme už letos odehráli zápasy, kdy jsme hodně prohrávali a nakonec se nám ještě povedlo ten zápas zdramatizovat. Třeba na Spartě. Určitě se s tím pořád dalo něco dělat, ale my jsme ani ve třetí třetině nedokázali navázat na svůj dobrý výkon z domácích zápasů, proto to nevyšlo.“

Nenastoupili jste třeba do závěrečné třetiny s tím, že budete šetřit síly na další utkání, které vás čeká ani ne o dvacet čtyři hodin později?
„Ani náhodou jsme nešli do poslední třetiny s myšlenkami na odpočinek. Chtěli jsme dát nějaké góly a připravit soupeře na to, že další den to nebude mít jednoduché.“

Trenér Jandač udělal po první třetině změny v sestavě, které se týkaly i vás…
„Něco se tam pozměnilo. Já jsem šel do druhé lajny a Bobo Stantien místo mě na křídlo čtvrté pětky. Rozdíl byl jen v tom, že jsem přešel z bránícího levého křídla na pravé.“

Slávisté avizovali, že jsou v domácím prostředí připraveni hrát tvrději, dohrávat souboje…
„My jsme to věděli, že budou chtít hrát více do těla a byli jsem na to připraveni. Myslím, že nám to nedělalo problém.“

Vy sám jste se o tom přesvědčil několikrát. Ke konci zápasu vás soupeřovi hráči málem zlomili o mantinel. Ten střet vypadla hrozivě…
„Věděl jsem, že jdu proti dvěma hráčům, takže jsem se snažil trochu povyskočit a vlastně jsem se po tom střetu ohnul přes mantinel a ani jsem to skoro necítil.“

Co se dá změnit do dalšího zápasu, aby se neopakoval takovýto výsledek?
„Jde to rychle za sebou a my si musíme sami uvědomit, co bychom měli změnit. Není příliš času na nějaké pohovory nebo něco podobného.“