10.02.2007, Tomáš Zetek

V Žilině jsem byl zvyklý na více prostoru, usmívá se Róbert Krajči

Č e s k é B u d ě j o v i c e - Další do party sympatických Slováků v jihočeské metropoli. Jako by vedení MOUNTFIELDU na ně mělo patent. Z potápějící se Žiliny si odskočil na závěr sezony do Českých Budějovic Róbert Krajči. Zájem o něj měly kluby jako Košice, Slovan Bratislava nebo pražská Slavie. Čerstvě šestadvacetiletý forvard se však rozhodl pro Jihočechy. „Důležité bylo, že jsem tu znal pár kluků. Chtěl jsem si zkusit český chlebík, získat další zkušenosti a vyhrát se,“ tvrdí vstřícně hbitý křídelník.

Proslýchá se, že hokejový klub ze Žiliny na tom v posledních měsících není zrovna nejlépe. Je to pravda?
Ano. Od začátku sezony se postupně vyřazovali hráči. Ti lepší zkrátka odcházeli a nám se přestalo dařit, prohrávali jsme zápasy. Vyměnil se majitel a ten řekl, že nebude dávat tolik peněz na hráče a dá spíše prostor mladším klukům. Dostal jsem nabídku od Budějovic a jsem rád, že jsem mohl přijít.

O vás se zajímaly krom Českých Budějovic i jiné kluby…
Nějaká jednání tam byla. Ze Slovenska jsem měl tři nabídky - Košice, Slovan a Martin. V Čechách to byla Slavia.

Proč jste se rozhodl právě pro jihočeský celek?
Důležité bylo, že jsem tu znal pár kluků. Třeba René Vydareného nebo Míšu Hudece. Ale také tu je mladší kádr, který má vysoké ambice. Chtěl jsem si zkusit český chlebík, získat další zkušenosti a vyhrát se.

V případě pražské Slavie jste jednal s manažerem Vladimírem Růžičkou?
Můj agent s ním jednal, ale trvalo to už dlouhou dobu. Do toho se ozvaly České Budějovice a jednání byla od začátku jasná a korektní, takže jsem se rozhodl pro ně.

Vy jste naskočil hned po svém příchodu do zápasového rytmu. Dá se porovnávat úroveň české a slovenské nejvyšší soutěže?
Rozhodně. Hned první zápas jsem hrál na Slavii a ten rozdíl byl od začátku jasně viditelný. Hraje se tu rychlejší hokej, více do těla a celkově byl poznat velký rozdíl od hry ve slovenského lize.

Zápas v pražské Sazka Aréně pro vás měl tedy rozhodně pikantní náboj. Zaprvé to byla vaše premiéra v české lize a novém angažmá a zadruhé vlastně proti týmu, který podle vašich slov tak dlouho otálel při jednáních o vašem osudu. Necítil jste, že jim chcete dokázat, oč přišli?
Ani ne. Soustředil jsem se hlavně na hru a na to, abych podal co nejlepší výkon. Den před tím jsem byl poprvé s klukama na ledě a pak hned přišel zápas, takže jsem se spíše oťukával. Doufám, že se do toho postupem času dostanu a budu pro mužstvo platným hráčem.

V novém dresu jste odehrál zatím čtyři utkání. Jak jste byl spokojen s prostorem, který vám trenéři dopřáli?
Musím si vybudovat pozici vlastním výkonem a pílí. Zatím jsem ve třetí pětce, ale doufám, že se probojuji ještě výš. V Žilině jsem byl zvyklý na více prostoru na ledě, ale tady je samozřejmě daleko větší konkurence a hraje hlavně ten, kdo si to nejvíce zaslouží. Kluci hrají spolu už dlouho a jsou tu sehrané dvojice nebo trojice. Musím o své místo bojovat, ale rozhodně jsem rád, že mi trenér dává důvěru. Já se musím pokusit mu ji splatit kvalitní prací.

Chcete se probýt do prvních dvou formací, ale postupem času se budou vracet do sestavy zranění hráči a není nereálné, že spíše půjdete opačným směrem v žebříčku vytíženosti na ledě…
Je to všude stejné. Nikde nemá člověk místo zadarmo. Já musím ukázat, že dokážu hrát tak, jak ode mě trenér očekává a proč mě klub angažoval. Doufám, že budu dostávat co nejvíc prostor a podávat výkony tak, aby se mnou byl trenér spokojený.

Na první pohled působíte jako klasické křídlo, které má pokyny forčekovat a utahat soupeře svým pohybem. Je právě tohle vaše práce?
Jasně. Proto mě trenér chtěl. Přišel jsem ale také jako střelec. Zatím se oťukávám, ale snad tam brzy nějaký gólík spadne.

Vy jste před dvěma lety vyhrál v dresu Žiliny slovenský titul. Přitom jste rozhodně nepatřili mezi favority. Jaká to byla sezona?
My jsme neměli nejlepší hráče ligy, ale byli jsme dobrá parta. Probojovali jsme se do play-off až ze šestého místa a prakticky celou sezonu nás většina lidí a novinářů odepisovala. My prošli až do finále a tam to gradovalo. Všichni bláznili, že zrovna my jsme se dostali tak daleko. Chtěli jsme všem dokázat, že máme na to vyhrát i ve finále a nakonec se to povedlo vybojovat.

Titul. To je slovo, které se letos v Českých Budějovicích říká hodně opatrně. Už dlouho neměli Jihočeši tak dobrou pozici na konci základní části. Myslíte, že je možné s tímhle mužstvem dojít až na vrchol?
Netřeba to zakřiknout. Podle mě můžeme dojít hodně daleko a všichni to víme.

Bydlíte ve svém novém působišti s rodinou nebo jste ji nechal doma na Slovensku?
Rodinu mám zatím doma. Čekám, jestli se neobjeví nějaký byt. Ale těžko si něco zařizovat na dva měsíce. Zatím bydlíme s Bobem Stantienem v penzionu, takže uvidíme, jak to bude dál.

Většina hráčů, kteří přijdou do Českých Budějovic, si nemůže vynachválit, jak pěkné to je město. Stihl jste už nějakou tu exkurzi?
Trošku už jsme byli s Bobem na náměstí, ale spíše zajdeme do kina nebo na kávičku či večeři. Ale je to tady moc hezké, to je pravda.

Druhého února jste měl šestadvacáté narozeniny. Stihl jste je vůbec ve shonu posledních týdnů oslavit?
Měl jsem je v pátek, ale zrovna jsem odjížděl ze Žiliny sem, takže oslava nebyla. Ale o víkendu jedu zase na dva dny domů, tak se snad uvidím s rodinou a oslavím to se svými syny.

Děkuji za rozhovor a přeji v novém působišti mnoho zdaru!