Banes Motor České Budějovice
22.09.2018, Filip Kortus

Zavedl revoluci v kondiční přípravě, pomohl k postupu mezi elitu. Nyní Arnošt Binter oslavil devadesátiny

Změnil pohled na fyzickou přípravu hokejistů, výrazně se podílel na postupu Českých Budějovic zpět do extraligy. Ve sportu se pohybuje od svého mládí, i v těchto dnech zastává funkci v komisi fair play olympijského výboru. Arnošt Binter v červenci oslavil devadesáté narozeniny a ke kulatému výročí dostal překvapivý dárek. Pro klubový web vyprávěl o svých příhodách z dob, kdy tým připravoval na sezonu nebo o tom, jak často chodí na zápasy Motoru.

Ke sportu vás přivedli v mladém věku rodiče?
Se sportem jsem začal v Sokole. Jsem za to moc vděčný, protože nadšení a láska k tomu ve mně zůstala dodnes. Věnoval jsem se cyklistice, vyzkoušel jsem si snad všechny druhy sportů. Následně jsem studoval, zaměřoval jsem se především na tělocvik a češtinu. K lednímu hokeji jsem se dostal až v pokročilejším věku.

Jaké funkce vykonáváte i nadále?
Jsou dvě. Zasedám v komisi Fair play v olympijském výboru. Je krásné sledovat, kolik čestných sportovních počinů se k nám za celý rok dostane. Dále oceňujeme i sportovce za celoživotní dílo. Druhou funkcí je, že jsem už od roku 1992 předsedou komise lyžování České obce sokolské. Říkám to proto, že to všechno zahrnuje lidi, kteří to dělají zadarmo. Mohu to porovnat s tím, jak to chodí v profesionálním sportu a je opravdu obdivuhodné, kolik nadšení tomu lidé dávají.

Jak jste se dostal k lednímu hokeji?
Přišla za mnou velká hokejová osobnost František Mizera. Bylo to po sezoně, kdy Motor spadl z nejvyšší soutěže. Stal se ze mě kondiční trenér a měl jsem na starost fyzickou přípravu. V té době to nebyla obvyklá věc, suchou přípravu většina klubů neabsolvovala. Nebylo lehké hráčům dokázat, jak jsou na tom fyzicky, na ledě a i co se týče herního myšlení. Zvolil jsem způsob přípravy, který jsem nazval zápasové zatížení.

Jak tato metoda vypadala v praxi?
Vzal jsem kluky po sezoně na stadion. Řekl jsem jim, že ledová plocha je dlouhá zhruba šedesát metrů a šli jsme na dnešní atletický ovál na Sokolském ostrově. Každý zaběhl na maximum čtyři šedesátky a šel si na chvíli odpočinout. Chtěl jsem více méně simulovat krátká, dynamická střídání v hokeji. Měli jsme to rozdělené i na třetiny, jako tomu je v hokeji. Každý odběhl šestnáct rovinek a u každého jsem si udělal graf. Hráči si nedokázali správně rozvrhnout síly a časy se postupně zhoršovaly. To samé jsme dělali na ledě a ukázal jsem jim, že musí začít uvažovat jinak a umět s fyzickými silami lépe pracovat.

Arnošt Binter (kondiční trenér Motoru v sezonách 1963 až 1969):

Bývalý cyklistický závodník, aktivní protagonista bezmotorového létání. Po sestupu hokejistů Slavoje v první polovině šedesátých let dostal na starost kondiční přípravu budějovických hokejistů, byl pravou rukou trenérů Hajšmana, Vávry, Pejchy a Bartoně. Do přípravy týmu prosazoval sportovní všestrannost (basketbal, plavání, cyklistika...). Funkce kondičního trenéra nebyla po jeho odchodu obnovena. Zasloužil se o zavedení výuky snowboardingu ve školství, spolupracoval s trenéry akrobatického lyžování a snowboardistů a vytvořil systém jejich tréninků. Stále je členem komise Fair play Českého olympijského výboru.

Pracovali jste i na jiných činnostech?
Pracovali jsme i na herní inteligenci. Vzal jsem například hráče na basketbal a ukazoval jsem jim, jak správně bránit a vykrývat prostoru. V mnohém se to podobalo hokeji a věřím, že to klukům na ledě pomohlo. Nejdřív jsme vše dělali v rychlosti, když se nám to nedařilo, tak jsme si vše názorně ukázali v pomalém tempu a nacvičovali jsme si, jak přebírat hráče a podobné věci. Myslím si, že tehdy to znamenalo revoluci v herním myšlení.

Zapojoval jste do přípravy i cyklistiku, se kterou jste měl bohaté zkušenosti?
Samozřejmě. Jednou jsme vyrazili do Křemže a odtud do Českého Krumlova. V Křemži jsme projížděli kolem hospody a ozvalo se, jestli si hráči můžou dát pivo. Řekl jsem, že určitě, že na to čekám. Když jsme dorazili do Krumlova, tak všem docházely síly a bylo to na nich znát. Za týden se situace opakovala a ptal jsem se, jestli se zastavíme na pivo. Překvapivě už nikdo nechtěl. (úsměv) Bylo to zábavné, dodnes na to s ostatními rádi vzpomínáme. Celkově vzato byli v tehdejší době místní hráči za velké osobnosti. Znal je celý kraj, všude je poznávali. Lidé s nimi žili, ženský na ně letěly. (úsměv)

text

V historických análech je zaznamenáno, že jste odehráli nějaké přátelské duely i na italské půdě. Jak se to seběhlo?
Je to tak. Hráli jsme například v Cortině. Tenkrát byl skoro zázrak, že se nám podařilo vyrazit do ciziny. Zápasy měly přípravný charakter, pro nás bylo skvělé, že jsme si tam mohli zahrát. Výpravu domlouval trenér Bartoň, jenž v Itálii i následně v roli trenéra působil.

Chodíte se pravidelně dívat na zápasy Motoru?
Pravidelně nechodím, ale velice rád se dojdu podívat. Přiznám se, že na to nahlížím zcela jinak než většina ostatních. Bude to možná tím, že hokej se neustále vyvíjí a už je to naprosto něco jiného, než tomu bylo v naší době. U nás například bylo zakázáno jakkoliv debatovat s rozhodčími, byli jsme přesvědčeni, že to pouze odrazuje pozornost. Chodím sedávat na tribunu, je zajímavé pozorovat atmosféru a názory fanoušků. Občas na mě zvláštně koukají, když se po gólu nezvedám a neraduji, ale to jsem nedělal nikdy, nemám to v povaze.

Ke krásnému životnímu jubileu jste dostal dárek v podobě obrovského hokejového zážitku. Těšíte se na utkání NHL?
Od svého syna jsem dostal dárek v podobě zápasu NHL, které se bude konat ve Švédsku. Vyprávím se tam společně s ním a mým vnukem Honzou. Těším se na to, ale přiznám se, že k NHL mám výhrady. Je jasné, že když si stáhnou nejlepší hráče ze světa, tak budu mít nejlepší ligu ze všech. Mrzí mě, že nepustí hráče na olympijské hry. Dříve se kvůli olympiádě přestalo válčit. Nyní si ta soutěž diktuje podmínky a s hráči si nakládá, jak chce.

Sociální sítě

Branky a nahrávky: 5. Remeš (Vachun, Lev), 6. Pitel (Willmann), 29. Vachun (Mar. Kříž, Hoch), 31. Pitel (Willmann, Hoch), 39....