Sezonu 2002/03 Českobudějovičtí zvládli velmi dobře. Konečná šestá příčka byla hodnocena velmi kladně. Přesto však už na jaře došlo k dílčím změnám. Z funkce hlavního trenéra odstoupil kvůli zdravotním a rodinným problémům Jaroslav Pouzar. Za jeho nástupce označil generální manažer Pařízek Jana Nelibu. „Hned od začátku jsem o něj usilovně stál. Čekali jsme na něj poměrně dlouho a nakonec jsme byli velmi rádi, že se nám ho povedlo získat," prozradil Pařízek. Angažování Neliby opřel o snahu proměnit hokejisty s pověstnou rybí krví v eskadru dříčů. „Své kvality potvrdil během svého angažmá ve Vsetíně, na Kladně i ve Finsku," připomněl úspěchy charismatického trenéra Pařízek. Spolu s ním byl jako trenér jmenován bývalý kouč Českých Budějovic Vladimír Caldr.
„Chtěli jsme ustanovit rovnocennou dvojici koučů, chtěli jsme se vydat stejnou cestou jako Vsetín, nebo ve fotbale Liberec, který dokonce pod trenéry Škorpilem a Csaplárem získal mistrovský titul. Toto rozhodnutí dnes možná vypadá jako chyba, ale ve chvíli, kdy jsme se pro něj rozhodli jsme v úspěch věřili," řekl Pařízek. „Přitom však jeden z nich měl právo veta. Měl mít rozhodující slovo v případech neshod," dodal manažer oddílu, který však odmítl uvést toho, kdo měl mít v takových chvílích hlavní slovo. „Nechci to říkat především s ohledem na jejich budoucí trenérskou kariéru. Vážně by to nebylo dobré," omluvil se Pařízek. Popřel zároveň, že by mezi oběma trenéry vznikaly velké rozpory, které nakonec měly vyústit v odstoupení Jana Neliby. „O žádných problémech nevím. Snažím se navštěvovat všechny tréninky i předzápasové porady a žádných rozporů jsem si nevšiml," zdůraznil Pařízek.

Ovšem pouze v trenérech nebyl jediný problém. Do mužstva se po dvou letech vrátil bojovník Bělohlav, hostování ve Slavii vypršelo střelci Petru Sailerovi, v týmu zůstal i Gýna a těsně před zahájením soutěže přišel šikovný forvard Jaroslav Kristek. Ovšem, při vší úctě, odchody Štrauba a Míky se nahradit nepovedlo. „Se Štraubem jsme o další spolupráci jednali, ale on jí z rodinných důvodů odmítl. Slyšel jsem teď i názory, že jsme se neshodli na penězích, ale mohu slíbit jednu věc. Josefu Štraubovi bych ihned kontrakt vylepšil, jen kdybych jej dokázal udržet v kádru nadále," tvrdil rozhodně Jaroslav Pařízek.
Zcela jiná situace byla v případě vysokého ostrostřelce Petra Míky. Slávistický forvard se sice už v průběhu minulé sezony vyjadřoval, že by rád na jihu Čech zůstal, zakotvil však nakonec ve Vítkovicích. „Petr byl pod smlouvou ve Slavii a peníze, které po nás Pražané požadovali za jeho přestup, jsme neměli. Prostředky jsme měli až po odchodu Milana Michálka, který odešel do zámoří, jenže přesně v tu dobu se s Petrem Míkou dohodly na hostování ve Vítkovicích," posteskl si manažer.

Jaroslav Pařízek tak své síly napnul k angažování nejlepšího střelce sezony 2002/03 Jana Marka. Sám Marek avizoval svůj zájem hrát v Českých Budějovicích, přesto nakonec skončil ve Spartě. Při tragické koncovce českobudějovického týmu byla jeho absence skutečně citelná. „Na jeho příchodu jsme pracovali tři měsíce, ale nakonec jsme se dozvěděli, že Honza Marek už měl tou dobou podepsanou smlouvu ve Spartě. Nevím, zda za tím stál on, ale pravdou zůstává, že v době, kdy jsme s ním jednali, jsme už neměli šanci ho získat," krčil rameny bývalý kouč HC České Budějovice.
V průběhu sezony pak ztroskotala jednání i o příchodu Josefa Vašíčka, Petra Tenkráta, brankáře Jána Lašáka, Karla Mošovského, Romana Kaděry a Stanislava Neckáře.

„Chci však zdůraznit, že sestavování kádru se odvíjí od výše financí, se kterými disponujeme," nakousl ožehavé téma nízkého rozpočtu Pařízek. Klubu se před sezonou nepodařilo sehnat hlavního sponzora a musel nakonec hospodařit s 55 000 000 miliony. Pro zajímavost, Pardubice měly rozpočet pětkrát vyšší. „Pro sehnání generálního partnera, který by nás ročně dotoval alespoň patnácti miliony, jsem skutečně udělal maximum. Oslovil jsem spoustu firem, ale pro nikoho zřejmě není Jihočeský kraj dost lukrativní oblastí," uvedl generální manažer klubu. Jihočeské firemní giganty, jako je Madeta, či Budvar, přispěly do klubového rozpočtu částkou v řádu milionů korun. „Naším největším sponzorem byla paradoxně marketingová společnost BPA, která rovnoměrně rozděluje peníze do všech klubů," podotkl Pařízek. Slabá rovněž byla podpora města, které na extraligový hokej nevyčlenilo ani korunu. „Jiným klubům extraligy město přispívá ročně téměř desetimilionovou částkou," povzdechl si Jaroslav Pařízek.

Omezenými financemi vysvětluje i posílení mužstva před sezonou. Nákup zvučných posil vzhledem k ekonomickým možnostem nepřipadal v úvahu. „Mohl jsem hazardovat jako můj předchůdce, který po sobě zanechal dluh ve výši 8 600 000 korun. Já jsem se však snažil o to, aby byl HC České Budějovice zdravou obchodní společností. I když přiznávám, že to bylo na úkor hráčské kvality," dodal Pařízek.

Před samotnou sezonou klub vytyčil jako svůj plán postup do play-off. „Podle mne to bylo reálné. Tvrdili to trenéři, vedení i mnoho odborníků z celé republiky. Jediné, co k tomu bylo potřeba, aby hráči na ledě prodali to, co v sobě mají," řekl Pařízek. Klubovým ambicím dávaly za pravdu i renomované deníky, či týdeníky. Deník Sport tipoval České Budějovice na sedmé místo, týdeník Gól mezi jisté účastníky play-off. Určité potíže prorokoval pouze časopis Hattrick, který tipoval Jihočechy na konečnou 11.příčku.

Úvod soutěže byl ale katastrofální. Českobudějovičtí postupně podlehli Zlínu, Vítkovicím, Plzni, Spartě, Karlovým Varům, Znojmu a Vsetínu. Právě po zápase na Valašsku oznámil svou rezignaci trenér Jan Neliba. Po čase dokonce kapitán týmu Luboš Rob veřejně přiznal, že styl hry, který se snažil týmu vtisknout, nebyl na jihočeské podmínky použitelný. Hráčům prostě nebyly metody slovutného kouče po chuti. „Sám to dodnes nechápu. Těsně před sezonou jsem viděl, jak Honzovi Nelibovi koupili k jeho padesátým narozeninám krásné kolo. Ta atmosféra vůbec nenaznačovala, že by mělo dojít k nějakým problémům," nechápavě kroutil hlavou Pařízek. To, že Nelibu v jeho pozici příliš nepodpořil, popírá. „Kdekdo mi vyčítá, že jsem za něj nepostavil. Ale, když mi Honza po Vsetínu zavolal, že končí, já jsem se ho ihned snažil přesvědčit. On mi ale odpověděl, že to nemám více zkoušet, že s tímhle týmem prostě dále pracovat nechce," vrátil se na začátek října Pařízek.

Výkonnostní propad však pokračoval. Tým neukočíroval proti Kladnu ani Vladimír Caldr a tak přišel zachránit České Budějovice Jaroslav Pouzar. České Budějovice dokonce v 10.kole porazily Litvínov 3:1, ale trapný výkon v Liberci a porážka 3:7 vyvolaly další změny. Z týmu byli okamžitě vyřazeni Vladimír Hudáček, Rudolf Suchánek a Filip Turek. „Především Turek a Hudáček měli být hráči, kteří nás měli táhnout v cestě do klidného středu tabulky. Proto jsem je vyřadil. Pak jsem s nimi ještě jednal o jejich návratu do kádru, ale pouze za podmínek, že smlouvu přepracujeme do prémiových složek. To oba odmítli, stejně jako dočasné přeřazení do nižší soutěže a raději zvolili možnost odchodu," řekl Jaroslav Pařízek, který však zdůraznil, že vůči oběma se zachoval korektně. „Oba měli možnost trénovat, navíc oba dostali možnost hrát v ambiciozních klubech," upozornil.

Jiná situace panovala ohledně odchodu Rudolfa Suchánka. Hrající legenda zažila v ročníku 2002/03 báječnou sezonu, kterou nikdy předtím nesehrála. „V dubnu jsem s Rudolfem hovořil a ptal jsem se ho, zda není rozumné v nejlepším přestat. Řekl, že chce dále pokračovat a že se cítí dobře. V úvodu sezony hrál ale špatně. Zavolal jsem si ho do kanceláře po Liberci a on už mi ve dveřích řekl, že ví, že hraje špatně, ale že je limitovaný bolestmi zad. Proto jsme se dohodli na tom, že ukončí kariéru," vysvětlil neslavný odchod Suchánka z extraligové scény Pařízek. Za dva týdny se Suchánek do kanceláře generálního manažera vrátil. Dojednal si angažmá v Milevsku. „Ptal jsem se ho, zda se již cítí v pořádku a on řekl, že na druhou ligu bude i přes bolesti zad stačit. Proto jsem mu nebránil," dodal Pařízek.

K hráčským výměnám mělo dojít už dříve. Po 5.kole se usilovně vyjednávalo o trejdech mezi Slavií a Českými Budějovicemi. „Konkrétní jména prozrazovat nechci, protože by to bylo vzhledem k tomu, že Slavia hraje stále v play-off, nekorektní," připomněl Pařízek. Další vlnu trejdů, které měly přijít po prohře 1:4 v Třinci většina extraligových manažerů odmítla. Nakonec došlo přeci jen k radikálnímu řezu sestavou a po 12.kole odešli Turek, Suchánek a Hudáček.
Nakonec došlo i k výměně na trase Slavia - České Budějovice. Na jih Čech putoval Jan Fadrný, do Edenu se stěhoval Michal Vondrka. „Dnes mi také skoro všichni tuto výměnu vyčítají, ale v tu chvíli se jednalo o velmi dobrý tah. Fadrný byl zkušeným hráčem, který se ihned prosadil do druhého útoku. V listopadu jej bohužel přibrzdilo zranění a do své bývalé formy už se nedostal. Navíc Vondrka avizoval, že po sezoně chce odejít. Proto jsme zvolili možnost trejdu. A že Vondrka nedostával mnoho příležistostí? To je v kompetenci trenérů. Já řeknu jen toli, že v létě jsem mu potvrdil opci, protože jsem věděl, že se jedná o perspektivního hráče. Do rozohodování však trenérům v žádném případě nemluvím," zdůraznil manažer Pařízek.

Po otřesu v kádru dokonce dočasně došlo ke zlepšení výkonů. Brankář Kučera dokázal v klíčových chvílích podržet, začalo se dařit i střelcům a vše vypadalo velmi optimisticky. Tým však zdeptala rozsáhlá marodka. Postupně se zranili Rob, Sailer, Jindra, Fadrný, Gýna a Rachůnek a tým se s citelnou ztrátou nedokázal vyrovnat. Desetkrát v řadě prohrál, což vyústilo ve druhou výměnu trenérů v sezoně. Po prohře 1:5 ve Vsetíně byl z funkce odvolán Jaroslav Pouzar. „Řeknu to zcela narovinu, nebyla to moje iniciativa, ale bylo to na popud prezidenta Vavrocha. V době, kdy mě informoval o trenérské rošádě už měl oslovené nové kandidáty. Mohl jsem to jako generální manažer zastavit, ale nechtěl jsem jít v té fázi sezony proti prezidentovi," uvedl Pařízek.

V hektickém vánočním období, kdy do svých funkcí nastoupili Ladislav Kolda a Radek Ťoupal, tým posílili Čech, Mezin a Jakeš dokonce na zasedání správní rady nabídl Jaroslav Pařízek svou rezignaci. „Ta však nebyla správní radou přijata. Byl jsem ujišťován, že mám plnou podporu vedení. Chctěl bych ještě podotknout, že v klubu nebyla od začátku prosince dobrá atmosféra, a to možná může být i jedna z příčin sestupu," narazil Pařízek na období, kdy byl z funkce prezidenta klubu odvolán RNDr.Petr Podlaha a na jeho místo byl jmenován JUDr.František Vavroch.

V měsíci lednu došlo znovu ke krátkodobému zlepšení výkonů, ale po domácí remíze 4:4 se Vsetínem hráči ztratili chuť a závěr soutěže dopadl tragicky. „Ten konec sezony byl skutečně nedůstojný tomu, že hráči jsou profesionálové a mají na ledě odvést maximum v každém zápase. Naši hráči se znovu bohužel naučili prohrávat a to velice negativně ovlivnilo i přípravu na baráž a pochopitelně i samotnou baráž," řekl klubový boss.

Barážová série přinesla Jihočechům velké vystřízlivění. V prvním utkání byla Jihlava v určitých fázích zápasu i lepší a za svou odvážnost si úvodní výhru zasloužila. „Přikláním se k názoru, že hráči utkání podcenili. Mysleli si, že tým z první ligy nemůže mít žádnou šanci na úspěch a laxním přístupem se navíc připravili pět minut před koncem třetí třetiny o jasnou výhru," zlobil se Pařízek. Po zápase Pařízek jednal s viceprezidentem klubu Tripesem, sportovním manažerem Caldrem a marketingovým manažerem Pouzarem. Usnesli se, že nejlepším řešením krizové situace bude Pařízkův nástup na střídačku prvního týmu. „Souhlasili s tím i trenéři, kteří to považovali za správný impuls. Zkoušel jsem se spojit i s prezidentem Vavrochem, který se však účastnil soudního přelíčení a měl vypnutý telefon," přiblížil hektický čtvrteční den Pařízek.
Ve čtvrtek odpoledne svolal prezident Vavroch schůzi, které se kromě něj zúčastnil i Pařízek, Pouzar, Caldr, Kolda, Ťoupal a Liška a znovu probíral příchod generálního manažera na střídačku. Ze sedmi lidí však byl proti tomuto kroku pouze JUDr.Vavroch.

Určitý impuls pro hráče změna trenéra znamenala. Druhý zápas měli Jihočeši jasně ve své moci. Bartoš minul odkrytou klec, dvakrát za Suchanem zvonila tyč. Gól však dala Jihlava, když Bakus tečoval nemastnou střelu Šmardy a Dukla vyhrála 0:1. Po zápase se ve VIP salónku sešla neoficiální schůzka části správní rady. „O půlnoci mi volal pan Vavroch, že mne s okamžitou platností odvolává ze všech funkcí. Den poté se ukázalo, že prezident vůbec k takovému kroku neměl mandát a že potřeboval souhlas od správní rady klubu. Těžko se k tomu vyjadřovat, ale ani tohle na hráče nezapůsobilo moc dobře," upozornil Pařízek.
Jihlava nakonec zvládla všechny čtyři zápasy a vybojovala si v nekratším možném čase právo bojovat příští sezonu v extralize.

Na týden se generální manažer Pařízek schoval před okolním světem. Vyřazení s ním hodně otřáslo. Od pondělí se však znovu pustil do práce. Postupně hovořil se šestadvaceti hráči, jediný, kdo osobní pohovor neabsolovoval, byl brankář Andrej Mezin, který je od soboty na soustředění s běloruským národním týmem. „Pětaosmdesát procent hráčů řeklo, že v klubu chce zůstat. Jména těch ostatních zatím říkat nechci, protože i oni si vzali čas na rozmyšlenou. Ve hře jsou i varianty, že by do 31.ledna 2005 hráli extraligu a pak přišli Českým Budějovicím pomoci v boji o baráž a o případný postup zpět," řekl Pařízek. Tato situace panuje i v případě Martina Štrby. Ten by rád odešel do zahraničí, ale pokud to prý bude možné, rád by se na play-off první ligy a na baráž vrátil, aby klubu pomohl k návratu mezi elitu. Výsledky pohovorů by měly podle Pařízka posloužit budoucímu generálnímu manažerovi k tomu, aby věděl s kým příští rok počítat.

Nejbližší akcí v kalendáři HC České Budějovice je zasedání správní rady klubu, kterého se bude účastnit i Jaroslav Pařízek. „Na něm přednesu analýzu právě skončené sezony a zároveň dám svou funkci k dispozici. Zda ji rada přijme, či ne, to už není otázka pro mne. Ať to ale skončí jakkoliv, mám přání, aby se atmosféra v klubu zlepšila a aby si všichni uvědomili, že nejdůležitější je návrat mezi elitu. Čím dříve se do extraligy České Budějovice vrátí, tím dříve se mně uleví," zakončil obsáhlé povídání Pařízek.

Čtyři klíčové zápasy sezony podle manažera Jaroslava Pařízka

14.listopadu - České Budějovice - Třinec 0:5

Českobudějovičtí hokejisté za sebou měli úspěšnou sérii čtyř výher v řadě. Utkání s Třincem jim však vůbec nevyšlo a inkasovali pět branek.
Mohli jsme se dostat blíže příčkám, které by zajišťovaly účast v play-off. Bohužel, zápas dopadl fiaskem. Hráči zápas zle podcenili a utrpěli jsme krutý debakl. Hokejisté podcenění koneckonců přiznali i na pohovorech, které jsme vedli v týdnu.

12.prosince - Vsetín - České Budějovice 5:1

Jihočeši zdárně doma proti Znojmu zastavili sérii deseti zápasů bez výhry. Ve Vsetíně se mohli dostat na čtyři body právě za Vsetín. České Budějovice však totálně selhaly. Jedinou branku dal po hrubce Biegla Bartoš, Bělohlav za stavu 3:1 netrefil zcela prázdnou bránu.
Kdybychom vyhráli, sezona se mohla vyvíjet úplně jinak. Nehledě na to, že právě tento zápas znamenal odvolání kouče Pouzara z funkce.

20.ledna - České Budějovice - Plzeň 3:3po prodloužení

Vlastní nedisciplinovastí se hráči HC České Budějovice připravili o důležitou výhru. Plzeň výrazně držel brankář Roman Málek. Právě remízou na jihu Čech Plzeň zahájila svou cestu do play-off.
Sice nás v zápase poškodil rozhodčí, ale domnívám se, že zkušený tým by neměl vedení 3:1 osm minut před koncem ztratit. A kdyby Plzeň prohrála? V baráži hrála s Jihlavou ona a ne my.

13.února - České Budějovice - Vsetín 4:4po prodloužení

Vsetínští vedli v utkání už 4:0, skvělým závěrem se České Budějovice dostaly zpět do hry. V poslední minutě spálil obrovskou šanci Kotaška. Remíza byla pro Jihočechy spíše prohrou. Po ní už nevyhráli v jediném střetnutí.
V případě vítězství jsme se mohli dotáhnout na čtyři body na Vsetín. Kdyby se nám podařilo vyhrát, podle losu věřím, že bychom se čtrnáctému místu vyhnuli.