06.03.2005, Tomáš Zetek

Pocity z postupu? Hlavně velká úleva, úsmívá se Chábera

Č e s k é   B u d ě j o v i c e - Nejzářivějšími hvězdami semifinálové série s Chomutovem byli určitě hráči jako Dvořák, Prospal, Ference či důležití střelci Hřebejk s Havelkou. Základním kamenem mužstva je ale vždy brankář. Jan Chábera zaskočil na poslední chvilku za nemocného Romana Turka a svého úkolu se zhostil se ctí. Po vítězné brance v prodloužení mu spadl velký kámen ze srdce. “Nyní se už ale musíme připravit na finále a vyhrát i tam,“ tvrdí odhodlaně mladík z českobudějovického brankoviště.

Proč myslíte? Vaše mužstvo přeci tlačí bota spíše v proměňování šancí. Spoluhráči z útoku sice mají šance, ale v žádném z zápasů jste nedali v normální hrací době více než dvě branky…
„To asi jo, ale gólman je vždycky jeden z nejdůležitějších článků týmu. Rozhodně by asi v případě neúspěchu zaznělo, že jsem mladý a že se to dalo řešit jinak. Ale postoupili jsme, takže to nemá cenu řešit. Je to výborné, že jsme to zvládli. Musíme se teď hlavně dobře připravit na finále a vyhrát i tam.“

Série s Chomutovem byla vyrovnaná do poslední minuty. To jste asi po hladkém čtvrtfinále s Ostravou nečekali…
„Určitě jsme počítali, že to bude snazší. Mysleli jsme si, že po tom, co odehráli těžkou pětizápasovou sérii s Hradcem, budou unavení. Počítali jsme s tím, že bychom je mohli udělat zase na tři zápasy, maximálně na čtyři. To se ale nestalo. Nakonec jsme ale postoupili a to je to nejdůležitější.“

Původní jedničkou pro play-off byl Roman Turek. Ten také odchytal ve skvělé formě celou čtvrtfinálovou sérii. V brance jste se ale v prvním zápase proti Chomutov objevil vy. Jak se to seběhlo?
„Eda nebyl již dva dny před začátkem série na tréninku, protože onemocněl virózou. Já jsem tedy pochopitelně musel tušit a počítat s tím, že kdyby se nedal včas dohromady, tak bych musel nastoupit od začátku.“

Tak se také nakonec stalo. Kdy jste se dozvěděl, že půjdete najisto do branky?
„Trenér mi to řekl v den prvního utkání na ranním rozbruslení. Ale jak říkám, jsem tady od toho, abych chytal, takže jsem s touto variantou musel počítat.

Vy jste dlouho před tím nechytal. Trenéři určili za jedničku pro play-off Romana Turka a snažili se ho již na konci základní části dostat do formy. Jaký jste měl ze svého startu v tak důležité sérii pocit?
„Bylo to určitě trochu nepříjemné. Před tím jsem skoro měsíc nechytal, takže jsem nemohl být ve formě a hlavně mi chyběl zápasový rytmus, který je pro takto vypjaté souboje velice důležitý. S tím se ale musí každý gólman vypořádat. Říká se, že dobrý hráč se ukáže až pod tlakem. Psychicky jsem na tom nebyl nijak špatně, ale hlavně jsem nad tím nepřemýšlel. Říkal jsem si, že to je sport a vyhraje ten lepší.“

Hned první utkání přineslo velké drama a zápas dospěl až k samostatným nájezdům. Co vám problesklo hlavou po závěrečné siréně?
„Rozhodně jsem si věřil. My jsme měli v tom zápase docela převahu, tak jsem věřil, že já něco chytím a kluci pár gólů dají. Nájezdy mě navíc dost baví.

Měl jste vytipované některé hráče soupeře, kteří by se proti vám mohli rozjet, nebo jste se soustředil hlavně na sebe?<
„Určitě hlavně sám na sebe. Při nájezdech musí být gólman naprosto soustředěný. Před tím než se na mě hráč rozjel, tak jsem se akorát podíval, zda je to pravák nebo levák. Všichni dělají víceméně podobné kličky. Určil jsem si, kam půjde a pak jsem si na to počkal. Hlídal jsem si to hodně mezi nohy, to je jediné.“

Po dvou utkáních v Budvar Aréně byla série vyrovnaná. Kdyby jste nezvládli penaltovou loterii, mohli jste na tom být ještě hůř. Tak krušné chvilky hned na úvod série jste asi nečekal, že?
„To asi nečekal nikdo. My jsme tam pak jeli s velkým odhodláním. Prostě jsme chtěli hlavně vyhrát první zápas a řekli jsme si, že když vyhrajeme oba, tak to bude v pohodě a když ne, tak se vrátí série sem. Prohra v prvním zápase u nich byla naprostým šokem a měli jsme potom i trochu štěstí. Ale nakonec jsme to, myslím, zaslouženě zvládli.“

Extrémně vyrovnaná série dospěla do rozhodujícího pátého utkání. Prakticky po dobu celé série na Vás byl vyvíjen enormní tlak. Jak jste se srovnal s tím, že teď už může rozhodnout jediná chyba?
„Já jsem se na to snažil soustředit jako na každý jiný zápas, ale samozřejmě jsem cítil, že kdybychom prohráli, tak je konec sezony. Nikdo z nás si to ale vůbec nepřipouštěl. Šli jsme za vítězstvím jako tým a to rozhodlo.

Vy nemáte až zas tolik zkušenosti. Nebyl jste před tak bouřlivou kulisou v utkání “o všechno“ nervózní?
„Ne, já diváky skoro vůbec nevnímám. Snažím se soustředit na hru a hrát jakoby byl prázdný zimák.“

Chomutovští hokejisté praktikovali nepříliš pohledný zato vysoce účelný styl. Jak jste se srovnal s tím, že na vás nešlo příliš mnoho střel?
„Tak to je nepříjemný pocit pro každého gólmana. Bylo to těžké na soustředění. Celou dobu tam člověk stojí a pak na něj najednou někdo ujede. Je to velice těžké, ale já se s tím musím nějak vyrovnat. Je to asi jako kdyby gólman celý zápas nechytal a pak tam šel studený na nájezdy.“

Nebývale vyrovnanou a těžkou sérii proti Chomutovu váš tým zvládl. Nyní vás čeká finále s Ústím. Lvi mají podstatně hokejovější a techničtější hráče. Myslíte, že jejich styl bude vašemu celku vyhovovat více?
„Tak oni to budou hrát podle mého názoru taky hodně zezadu. Ten, kdo to sleduje, tak ví, že kdo dá první gól, je na tom vždycky lépe. Myslím si, že nebudou chtít hlavně inkasovat. Je to tým, který umí hrát do útoku ale také dobře bránit.

Už je rozhodnuto o tom, kdo nastoupí do branky ve finále?
„Zatím ještě ne.“

Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí.