Jako první je třeba si uvědomit, co všechno má tento hokejista za svou kariéru za sebou. Jako mladý se zejména díky své neobvyklé bruslařské technice a tehdy nebývalé otevřenosti znelíbil některým funkcionářům tehdejšího Motoru a, ačkoliv byl členem všech mládežnických reprezentačních výběrů, v A mužstvu Českých Budějovic neměl šanci. Rozhodl se pro odchod do zámoří poté, co byl v roce 1993 draftován Philadelphií.

Jedenáct let v Severní Americe ho zocelilo. Začínal totiž úplně od nuly. Tři roky se doslova protloukal na farmě v Hershey, kde jeho technická až cizelérská hokejová práce neměla zrovna živnou půdu. Naučil se anglicky, naučil se hrát tvrdě, ale ze všeho nejvíce se naučil profesionalitě. To všechno pak ještě prohloubil svým osmiletým působením v NHL, při němž si podmanil zejména fanoušky na slunné Floridě. Každý, kdo s tímto hráčem kdy hrál hokej, vám řekne, že většího profesionála by hledal těžko. A právě tento fakt ho možná přivedl do současné situace.

Vidět totiž Václava Prospala před tréninkem, během něj a po něm, to je v našich podmínkách něco zcela výjimečného. Do kabiny přichází téměř vždy první, první vstupuje i na led a prvním mužem mužstva je i při všech cvičeních během tréninkového procesu. Každá z bezpočtu akcí v tréninku, jíž se Prospal účastní, končí buď brankou, nebo zlostí na sebe sama. Ani ten poslední a nejzbytečnější nájezd na brankáře třeba i z juniorů tento hokejista nevypustí. Je posedlý vítězstvími. S porážkami nechce nic mít.

Po tréninku si přidává, nic neošidí a když vidí u kabiny čekající novináře nebo fanoušky, je vždy připraven se jim věnovat. Patří to přeci k jeho práci. A tohle je něco, čeho první liga dosyta využila, neřku-li zneužila. Po každém zápase totiž na Prospala čekal kordon novinářů. Znovu a znovu ho zástupci sedmé velmoci vystavovali opakujícím se dotazům, článek s jeho slovy chtěl otisknout každý plátek - od Kadaňských rozhledů až po Písek Herald Tribune. O dotazech na úroveň první ligy se mu muselo snad i zdát. Kdejaký "novinář" doma schraňuje kazetku ze svého diktafonu, na níž je jeho hlas spojen se záznamem hlasu "toho Prospala". Někdy šlo až o tragikomické situace. Přesto všechno se jihočeský bojovník vždy ochotně zastavil a s novináři vlídně pohovořil. Malým fandům se podepisoval, i když na něj už ostatní spoluhráči dávno čekali v autobuse, a to všechno bez jediného křivého slova. Zdá se vám to normální? V tom případě jste nikdy po nikom nežádali pozápasový rozhovor...

Jenže přišlo play-off. Vypjaté zápasy s Chomutovem připomínaly leccos, jen ne pohledný hokej, který mají fandové nejraději. Prospal rázem podle svých slov přibral 90 kilogramů tím, že se za ním neustále vozil přidělený hlídací pes. Potud vpořádku, bylo by sebevraždou nechat tohoto hráče bez přísného dohledu. Jenže je dohled a "dohled". Prospalovi se objektivně nedařilo tak, jako v základní části, trápil se spolu s celým mužstvem, ale... obrana jeho osoby nebyla rozhodně v mezích pravidel. To se samozřejmě stává, Jaromír Jágr by asi mohl vyprávět o tom, jak si na ledě potykal například neblahé paměti s Kreuzmannem nebo nedávno se Šmardou. Ale pokud je něco ku prospěchu ledního hokeje, tak je to ochrana takové hvězdy. Tu by měly zajistit dva faktory - přidělený spoluhráč (ochránce) a rozhodčí. První případ v našich podmínkách je nereálný, tresty pro zlé muže jsou natolik vysoké, že by taková ochrana byla kontraproduktivní. Zbývají rozhodčí.

Popišme si, kdo je to rozhodčí. Respektovaný, hokejově několik let vzdělávaný a po všech směrech autoritou oplývající profesionál v NHL versus... a jsme u toho. Kdo v Česku píská hokej? Nadšenci, kteří po práci seberou auto, naberou dva své kolegy a ve volném čase usměrňují profesionálně placené hráče nejrychlejší hry světa. Ano, i mezi těmito muži se najdou skvělí rozhodčí, jejichž vedení zápasu udělá z hokeje ten pravý a skvělý zážitek pro fanoušky. Jenže kolik takových arbitrů může v našem prostředí vyrůst? Vždyť vezměme si dokonce ještě lépe placené kolegy těchto mužů v kopané a přirovnejme. Šance na kompletně dobře sestavený sbor rozhodčích je i v extralize malá. A v tomto případě se pohybujeme ještě o patro níž.

Hráč zvyklý na to potkávat se na ledě s Billem McCrearym či Kerry Fraserem, tedy naprostou špičkou svého oboru, je najednou postaven před někoho, kdo byl zvyklý nanejvýš na to, že si vyslechl pískot strakonického zimního stadionu (nic proti Strakonicím), když poněkud sporně vyloučil třeba Martina Malkuse. A nebo náhodou nedošlo k ničemu závažnému a on mohl odjet domů bez propíchaných gum u auta. Při výluce v NHL u nás vznikla nerovnovážná situace. Rozhodčí v první lize nebyli připraveni chránit hvězdy typu Prospala a samozřejmě nemohou za to, že v soutěži jejich úrovně je najednou někdo jako Prospal. Prospal na druhou stranu nebyl zvyklý na poměry české první ligy. Někdo se musel přizpůsobit... jenže kdo by se správně měl přizpůsobovat? Profesionál Prospal nebo bankovní úředník z Hrušovan nad Jevišovkou?

Zdálo se, že se nakonec dospělo k jákemusi řešení, základní část prošla hvězdám z jihu celkem v pohodě, ale přišlo play-off. Ono pověstné play-off. Jihočeši jsou v útlumu, mají převahu, ale nemohou vstřelit branku. Obrana hvězd je ještě o 200% úpornější a všechno, co se předtím zdálo malicherné, je najednou obnaženo až na kost. "To nebyl faul?" ptá se asistent kapitána uvyklý přístupu z NHL. "Prosimtě, vždyť zakopl o modrou čáru," usmívá se na hvězdu rozhodčí a v duchu jistě dodává: "Teď je ti na houby, že máš titul mistra světa, viď, nemůžeš vůbec nic, hvězdo!" A onen faulovaný je s otřesem mozku odvážen do nemocnice. Nemožné říkáte? Ale kdepak... zainteresovaní se v tomto popisu zcela jistě poznají i beze jmen.

Je jen logickým vyústěním, že Prospal po vypjatém zápase a po takto potupných momentech odchází z kabiny velmi rozezlen. Ale kordon přítomných novinářů je tu opět a opět čeká na to, až Prospala odchytne a naplní své stránky jeho slovy. On opět neodmítne, jenže tentokrát je zranitelnější než kdykoli jindy. Rozhodčí mu leží v žaludku a hráč nesnášející porážky je na ně logicky naštvaný, i když oni nejsou zdaleka jedinou příčinou porážky. A pro lačné a po slávě toužící paparazzi neexistuje lepší situace. Jenže výpověď hokejisty po takovém utkání ani nemůže být objektivní. Jedině úplný flegmatik by přešel podobně vypjaté momenty s klidnou hlavou a nadhledem. Tím Prospal rozhodně není. Namluví toho dost, někdy až moc a své emoce v sobě nedusí. Kdejaký "novinář" si pak vybere ze šťavnaté výpovědi svou větičku, která prodá jeho článek. "Arogantní žebráci", to je terno!

Nadšencům z řad rozhodčích, jejichž duše je bez poskvrnky a svému poslání odevzdávají vše, se takové vyjádření logicky nelíbí. Protestují. Protestují samozřejmě i ti, jejichž ruce čisté nejsou, protože kdyby byli ticho, bylo by každému jasno. Své si přidají i oni nezávislí a ambiciózní novináři, jimž podobné potupení hvězdy mezi jejich kumpány jistě zvedlo reputaci. Odpovědnost se nakrásně hodí na toho dozajista hloupého hokejistu, dobře mu tak, ať pozná co je to rýt hubou v hlíně. Jenže pánové a dámy, takový výsledek má svého jasného jmenovatele - závist.

Prospal skutečně chybil a měl by svůj výrok minimálně vysvětlit, ale je on skutečně jediným viníkem propírané kauzy? Nechť si každý udělá obrázek sám, ale na základě faktů, které případ provází, ne jen na základě toho, co lze zjistit z druhé ruky. Avšak šance, že by se u nás kdokoli chytil za nos, je zcela na nule. Jednodušší je odsoudit "nafoukanou hvězdu" než špatný systém. Vždyť ani ti nejvyšší této republiky nemají dostatek cti na to, aby převzali odpovědnost za své činy. Jediné, co lze tedy udělat, aniž by to narušilo obecné zvyklosti, je - nechat Prospala hrát hokej. To umí ze všeho nejlépe a když mu to umožní všechny zainteresované strany, bude to i jim ku prospěchu.