Před startem letošního ročníku přišel ke kormidlu juniorky HC České Budějovice Milan Černý, do té doby služebně ve Spartě Praha. S týmem se sžil rychle, stejně jako s kolegy z realizačního týmu. Trio Černý – Červený – Šrámek slibovalo spolu se silným týmem nadějnou sezonu. Sedm úvodních zápasů tomu ale moc nenasvědčovalo a vypadalo to, že se bude opakovat historie, kdy junioři z jihočeské metropole dvakrát za sebou nepostoupili do play-off. S osmým kolem, utkáním v Litvínově, ve kterém zvítězila Černého eskadra 6:1, ale přišel zlom. Následovala totiž osmnácti zápasová série bez jediné porážky. “Pro utkání v Litvínově jsme trochu zjednodušili herní styl,“ konstatoval lakonicky kouč Černý v průběhu sezony. Chtě nechtě, museli trenéři přiznat, že předsezónní cíl, který skýtal postup do play-off, je nízký. “Trošku jsme si zvedli laťku. Chtěli jsme být do čtyřky,“ vzpomíná lodivod. Postupem času dokonce pošilhávalo jeho mužstvo po druhé příčce, jež zaručovala přímý postup do čtvrtfinále. Ta nakonec Jihočechům vinou zhoršených výsledků v závěru nadstavbové části těsně unikla.

Jelikož pánové ze svazu pravděpodobně velmi často neví, co s načatým večerem, zásobují mládežnické soutěže každoročními radikálními změnami v herním plánu. Jedna z mnoha se nevyhnula ani letošním vyřazovacím bojům dorostenecké a juniorské extraligy. Junioři českobudějovického HC se střetli v tzv. předkole play-off s Karlovými Vary. Západočeši obsadili poslední, šesté postupové místo. Série se hrála pouze na dva zápasy ve stylu vyřazovací části fotbalové Ligy mistrů. První utkání se hrálo v lázeňském městě. Jihočeši do něj vstoupili výborně a již v 5. minutě otevřel skóre David Kuchejda. “Chtěli jsme ve Varech trochu více bránit než nám je vlastní. Odehráli jsme dobrou první třetinu, což nás hodně povzbudilo,“ tvrdí Černý. Jeho ovečky však prošly na úvod prostředního dějství nevídanou minikrizí, která byla, jak se následně ukázalo, asi rozhodujícím faktem celé série. V rozmezí čtyř minut přišly tři inkasované branky. “Byla to pro nás velká rána. Dokonce jsme si museli vzít tajmaut, abychom zabrzdili soupeřův nápor,“ přemítá kouč. Ještě na konci téže třetiny dotáhl Jihočechy na dostřel Kamil Černý. “Za tuto branku jsme byli velmi rádi. Padla po vyhraném buly naší speciální formace,“ mnul si ruce kormidelník českobudějovické bárky. Utkání nakonec skončilo těsným vítězstvím Západočechů 3:2. “Možná jsme ten zápas odehráli trochu pasivně. Snažili jsme se praktikovat defenzivnější pojetí hry. Takto jsme ale moc často v sezoně nehráli,“ klopí zrak Černý, jehož volba souvisela s improvizací v sestavě.

Jihočeši tedy odjížděli domů s celkem přijatelným výsledkem. “Bylo to jen o gól, čímž byla série neustále otevřená. Mohlo to ve Varech dopadnout i hůř, takže jsme se pečlivě připravovali na odvetu a samozřejmě chtěli o ty dvě branky vyhrát,“ zdůraznil velké odhodlání svých svěřenců bývalý extraligový útočník. Ve druhém zápase se mužstva neustále přetahovala o gól. První třetina skončila jednobrankovým vedením domácích. Ve 38. minutě odskočili dokonce na dva góly díky Korbelovi. Na kapitánův úspěch však dokázali “Energetici“ záhy odpovědět. Zápas spěl do prodloužení, když dvě a půl minuty před vypršením šedesáté minuty doslova zmrazil Budvar Arénu Gasparik, jenž vyrovnal. Na tuto branku již Černého eskadra odpovědět nedokázala. “Je to škoda. Prakticky celý zápas jsme buďto postupovali, nebo by to šlo do prodloužení. Nakonec jsme však dostali před koncem branku, která přišla po naprosto zbytečném vyloučení. Z lavičky se mi nezdálo, že by se za to muselo vylučovat. O tom bych ale nerad spekuloval. Rozhodčí to posoudil tak, jak to posoudil a my to pochopitelně musíme respektovat,“ v žádném případě se nechce kouč vymlouvat na nepřízeň sudího.

Českobudějovickým juniorům tedy zazněla poslední siréna nečekaně brzy. Neoddiskutovatelným faktem byla skutečnost, že trenérský triumvirát neměl v nejtěžších bojích k dispozici kompletní celek. “Sezonu jsme začali na čtyři pětky a ne na šest, takže postupem času, když se nám zranili nebo odešli někteří hráči, se kádr zužoval,“ podotýká Černý. “Nechtěl bych, aby to znělo jako nějaká výmluva, ale citelně nám chyběl třeba Macháček s Mertlem, s nimiž by možná vypadal závěr sezony úplně jinak,“ dodává. Oba jmenovaní v průběhu ročníku odešli na výpomoc do nedalekého Jindřichova Hradce. Tam na ně čekalo play-off, a jak čas ukázal, také baráž o postup do první ligy. S dvěma mládežnickými reprezentanty působí u Vajgaru v současné době i gólman Anderle či útočník Mrkvička. Z A-týmu jsou to pak Květoň., Kolda či Kučera. Názor na takovéto rošády má lodivod osobitý. “Samozřejmě je to dobré jít pomoci klubu, s kterým jsme ve spolupráci. Já si ale nemyslím, že druhé liga je soutěže, v níž by se měl hráč v juniorském věku zdokonalit. Jsem přesvědčen, že to neprospívá hokejovému růstu takto mladých hráčů, kteří chtějí ještě někam růst. O reprezentantech to platí dvojnásob,“ má jasno velitel střídačky.

Jeho názor ale nemění nic na tom, že v závěrečné fázi rozhodně nebyl tým v takové síle, jaké by mohl být. “To ano. Nám se k tomu přidaly ještě nemoci a to je vždy velice nepříjemné,“ láteří Černý. Prakticky dvě třetiny sezony chyběl v sestavě Klíma, který laboruje se zraněným ramenem. Vondráček se ze stejného důvodu zapojil do přípravy až daleko po polovině odehraných zápasů. Přičteme-li k tomu také Martina Hanzala, jenž zaskakoval za zraněné v A-týmu, je to spolu s výpomocí zaslanou do Hradce pěkné řádka jmen. A co víc, většina z nich stojí rozhodně za zmínku. To ještě nepočítáme stabilní hráče “áčka“, kteří věkem spadají do juniorů. Jsou jimi Ján Mucha a Jan Chábera. Celý výčet zakončuje Milan Gulaš, kterého odvál vítr za Atlantik. “Jsou to drobnosti, ale když se to poskládá, tak to dá celkem podstatnou věc. Na konci za nás muselo hrát i několik dorostenců, kteří nemají s touto soutěží žádné zkušenosti,“ krčí rameny lodivod. I přese všechna úskalí vidí za půlroční prací velká pozitiva. “Tady se pracuje s mládeží odjakživa velice dobře. I to je jedna z věci, proč jsem rád, že zde mohu trénovat. To, že jsou tu hráči, o které je zájem v áčku, nebo jsou stabilně v reprezentaci je samozřejmě důkaz skvělé práce a já jsem rád, že se na ní můžu podílet. Kvůli těmto věcem se vychovávají hráči. Naše práce se neukáže jen tím, zda nyní vyhrajeme titul nebo budeme mít medaili, ale hlavně tím, jak se tito hráči uchytí ve velkém hokeji,“ tvrdí trenér českobudějovické juniorky Milan Černý a uzavírá: “Tomuhle týmu by ale rozhodně medaile slušela a každopádně bylo reálné ji získat.“