Ještě před samotným “zápasem“ přišlo na řadu focení celého mužstva i s realizačním týmem, při němž si přišel na své nejeden fanoušek, který zamířil do Budvar Arény s fotoaparátem. Několik nadšenců vtrhlo na led a posbíralo spolu s cennými zážitky i několik autogramů. Po krátké přestávce již zkřížili své hole nad středovým bodem Václav Prospal v bílém dresu a Martin Štrba v dresu červeném. Puk mezi jejich hokejky vhodil hlavní rozhodčí, jenž měl stejně jako jeho dva kolegové na zádech nápis “žebrák“.

Již od úvodního odrazu kotouče o led či hůl některého z hráčů bylo jasně patrné, že jde nejvíce o show pro diváky, při níž se očividně bavili i samotní hráči. Atmosféra v Budvar Aréně byla nejprve poněkud ponurá až komorní. Když se ale do čestné lože potichu proplížili trumpetisté z Vimperka a rozezvučeli své nádobíčko, bylo všem jasné, že tohle je ta pravá tečka za vydařeným ročníkem. Muzikanti, kteří hnali diváky i hráče na steč závěrem celým sezony, nezklamali ani při jejím zakončení. Krom toho, že dávali na obdiv svůj nesporný um, měnili velmi často své útočiště na stadionu, a hudba tak zněla neustále z jiného kouta arény. Atmosféra byla na velikonoční pondělí vskutku výborná. Dokladem toho byla i mexická vlna, jež objela ochozy více než desetkrát. Každý z přihlížejících hltal plnými doušky akce mimo jiné i zámořských hvězd, které mohl vidět v Budvar Aréně na dlouhý čas možná naposledy.

Oba celky se předháněly v pohledných kombinacích a šance střídala šanci ne jedné či druhé straně. V brankovišti “bílých“ se objevil gólman Calgary Flames Roman Turek, na opačné straně byl pod maskou schován usměvavý obličej Jana Chábery. Právě tento mladík předváděl prakticky po dobu celého utkání vysoce efektivní zákroky. Potěšil oko diváka při nájezdech Havelky, Štrauba či prezidenta klubu Jaroslava Davida, který nastoupil v prvním útoku s věhlasnou dvojicí Prospal – Dvořák. Právě tyto dva hráče by měl pravděpodobně svého času na starost bývalý českobudějovický obránce František Joun, nyní generální manažer klubu zpod Černé věže. Ten za svého aktivního působení na ledě vynikal zarputilostí a bojovností. Nejeden hvězdný útočník se proti němu bál vyjet k souboji.

Těsně po přestávce také tento bek rozpoutal hromadnou bitku, když zápasnickým chvatem složil jednoho z protihráčů. U branky Jana Chábery se okamžitě strhla vřava, z níž dokázali nejdéle bojovat Stanislav Neckář a Andrew Ference. Vzájemný souboj nakonec vyzněl nerozhodně, ale určitě se bylo nač dívat. Oba sokové zahodili rukavice i helmy a po vzájemném vysvléknutí z dresů si dokonce kanadský obránce odložil i ochrannou vestu. Něco okolo dvoutisícovky diváků pochopitelně tuto “bitku“ kvitovalo s bouřlivým povděkem. Vše skončilo přátelským poplácáním a hodně širokými úsměvy na tvářích obou bojovníků. “Kdybychom se spolu měli natvrdo poprat v NHL, tak bychom si to asi oba rozmysleli a spíše se jen pošťouchli,“ prohlásil po akci tradičně dobře naložený Stanislav Neckář.

Ačkoli v pondělním utkání nešlo o výsledek, nechtěl žádný z celků prohrát. Každý z hráčů se chtěl blýsknout nějakou povedenou akcí. Jeden z nejhezčích momentů předvedl Angel Krstev, který si zpoza Cháberovy klece holí vyhodil kotouč, jenž po hbitém objetí svatyně baseballovým úderem dopravil do sítě. Branek padlo mnoho a jedna byla hezčí než druhá. Jelikož se hrálo hlavně pro dobrou náladu, nenašel se ani nikdo, kdo by zapisoval střelce gólů. Necelé dvě minuty před koncem vtrhli na led všichni hráči, a k vidění tak bylo v akci na najednou asi třicet hráčů. Za této situace prokázal svůj smysl pro humor zejména Roman Turek, který v nestřeženém okamžiku vysadil svou branku a dovezl si jí do rohu kluziště, kde byl připraven čelit atakům soupeřů. Ti byli zprvu hodně překvapení, když se přiřítili do brankoviště a neměli kam vsítit další gól. Červeným se povedlo docílit branky, až když Luboš Rob zkušeně ukradl Turkovi jeho svatyni.

Pozadu nezůstal na druhé straně ani Jan Chábera, který svou klec přitiskl k mantinelu, takže do ní nešel dopravit kotouč vůbec. Ukazatel skóre se nakonec zastavil na výsledku 12:12, jenž byl symbolickým rozuzlením českobudějovické taškařice, která skýtala dva dvacetiminutové poločasy. Mezi ně se vešly přestávkové nájezdy, v nichž vynikli oba brankáři. Jedinou trefu obstaral již v první sérii v červeném dresu mazáckým tahákem František Joun. Když Cháberu nepřekonal při svém nájezdu ani Roman Turek, bylo rozhodnuto. Po utkání došlo i na tradiční autogramiádu a opětovné focení s hrdiny, kteří vrátili tým HC České Budějovice tam, kam podle všech expertů patří, do extraligy.

SESTAVY OBOU CELKŮ:

"Č E R V E N Í"

Brankář: Jan Chábera.
Obránci: Vladimír Gýna, Petr Gřegořek, Stanislav Neckář, František Joun (generální manažer HC ČB), Josef Jindra, Dr. Zdeněk Vodička (lékař mužstva).
Útočníci: Petr Sailer, Martin Štrba, ing. Michal Hošek (zástupce realizačního týmu), Luboš Rob, Kamil Brabenec, Radoslav Kropáč, Václav Pletka, Jiří Šimánek.
Trenér: Milan Kupka.
Masér: Petr Prášek.
Vedoucí mužstva: Rudolf Aggermann.

"B Í L Í"

Brankář: Roman Turek
Obránci: Radek Martínek, Andrew Ference, Petr Jančařík, Angel Vrstev, Ivo Kotaška.
Útočníci: Radek Dvořák, Václav Prospal, ing. Jaroslav David (prezident klubu HC ČB), Štěpán Hřebejk, Josef Štraub, Jiří Stehlík (primář českobudějovické ortopedie), Petr Havelka, Jiří Boček (ředitel Budějovického Budvaru).
Trenér: Mgr. Josef Jandač.
Masér: Pavel Vlašic.
Vedoucí mužstva: Vladimír Plánička.

FAKTA:

Červení - Bílí 12:12 (4:4).

Branky: HC České Budějovice a hosté.
Rozhodčí: žebrák I - žebrák II, žebrák III.
Vyloučení: 0:0.
Diváků: 2142.
Nejlepší hráči: všichni.