27.02.2008, Tomáš Zetek

Josef Jandač: Role favorita se nezbavujeme

Č. B u d ě j o v i c e - Poté, co převzal českobudějovické mužstvo, vybojoval s ním postup do extraligy. Následující rok už válčil se svými ovečkami v play off. Po dvou semifinálových účastech logicky přichází na řadu myšlenka na finále. A nejen to. HC MOUNTFIELD vyhrál základní část a je považován za vážného favorita na zisk titulu. Ba za toho největšího. „My o té roli víme a nebráníme se jí,“ tvrdí sebevědomě trenér Jihočechů Josef Jandač. Povede se mu po více než padesáti letech dostat pohár k soutoku Malše s Vltavou?

Začneme trochu netradičně. Čtvrtfinále play off startuje 3. března. Říká vám něco tohle datum?
Ne.

Přesně před třemi lety balancovaly České Budějovice na hraně vyřazení z play off první ligy. V semifinále s Chomutovem jste prohrávali 1:2 na utkání a prodlužovalo se…
(rozvzpomene se) Jo, jasně.

V tom prodloužení dal gól Petr Havelka a zachránil naděje Jihočechů na návrat do extraligy. Vzpomene si na to ještě někdy?
Rozhodně. Na to se nezapomíná. Nemám v hlavě úplně přesně tohle datum, ale jinak tu sérii z hlavy nikdy nevymažu. Zrovna tohle utkání jsme dohrávali snad na pět beků a osm útočníků. Měli jsme plno zraněných.

Stačilo málo a byl konec. Celoroční úsilí by bylo jako mávnutím proutku zapomenuto…
To rozhodně. Vybavuji si přesně tu situaci. Soupeř byl v obranném pásmu na puku a já jsem řval ze střídačky na Standu Neckáře, že se za ním rozjíždí hráč. V tu chvíli Petr Havelka stáhnul vysokou přihrávku a rozjel se na branku. Přiznám se, že jsem pak ani ten gól neviděl, protože jsem křičel na Standu a všechno ostatní mi uniklo.

Pátý zápas série jste nakonec doma zvládli. Bylo to ale velké drama, které se opět rozhodovalo až v prodloužení…
Věřili jsme, že to zlomíme. Soupeř byl zdecimovaný zraněními. Nakonec se to ale povedlo až těsně před koncem prodloužení při přesilovce pět na tři.

Právě po sérii s Chomutovem jste vy osobně vypadal neskutečně unavený, pohublý, vyčerpaný. Od té doby už jste nikdy takovým dojmem nepůsobil. Dá se tedy říct, že jste poté už nezažil nic těžšího?
Takhle se to říct nedá, ale bylo to zlomové. My jsme museli, to bylo klíčové. Všichni jsme byli pod velkým tlakem a jestli já jsem vypadal strhaný, tak jsem nebyl sám. To bylo celé mužstvo. Kdybychom nezvládli návrat do extraligy, tak by se českobudějovický hokej dostal do obrovské krize.

Návrat se nakonec podařil. V letošní sezoně jste v podobné situaci jako tehdy. Také jdete do play off z prvního místa, ovšem o soutěž výše. Dají se oba ročníky srovnat?
Těžko. Jak říkám, tehdy se muselo. Kdyby se nepodařil návrat, byl by to průser. Když se letos nepovede uspět, tak to bude sportovní tragédie pro hráče, pro trenéry, pro fanoušky, všechny, kdo tímhle klubem žijí. Jenže to nebude tragédie, jaká by byla, kdyby se tehdy nepovedl návrat do extraligy.

Postup do nejvyšší soutěže, pak dvakrát semifinále. Analogickou posloupností z toho vychází pro letošek účast ve finále extraligy. To by byl opět další krůček k vrcholu, že?
Bylo by to zase posunutí dál, to je pravda. Vnitřní spokojenost po dlouhodobé části, která začíná letní přípravou a pokračuje základní částí, v nás je. Už to je krok výš. To, že se nám povedlo vyhrát, i když jen v dlouhodobé části. Ceníme si toho, ale teď už na to nejde myslet. Je před námi play off.

Do vyřazovacích bojů vstupujete z prvního místa, a tedy v roli favorita. Souhlasíte?
Vzhledem k umístění ano. Rozhodně o té roli víme a nezbavujeme se jí. Na druhou stranu víme, že je to role ošidná. Musíme do toho jít s pokorou a s respektem k soupeřům.

Důležitá bude i podpora fanoušků, že?
Rozhodně. Mohou přijít i chvíle, kdy se nám nebude tolik dařit a právě v ten moment musíme společně s fanoušky ukázat všem, že jsme jeden tým. Rvát se společně o vítězství a postup.

Kromě dovedností jednotlivých mužstev budou v play off klíčovým faktorem i přesné verdikty rozhodčích. Od letošní sezony jsou zařazovány pravidelné semináře, kde se scházejí sudí a trenéři. Je to dobré řešení?
Já myslím, že ano. Co se týče mě, tak já jsem se zúčastnil všech seminářů. Jedna stránka věci je to, co se tam probere, a druhá to, aby se všechno dodržovalo.

Co tedy bylo náplní těchto seminářů?
První byl někdy v prosinci a byl přínosný tím, že se tam měli sejít všichni rozhodčí a všichni trenéři. Rozhodčích tam bylo hodně, trenérů asi polovina. Přínos to mělo ten, že se tam bez emocí a v klidu rozebíraly různé situace, které jsou třeba chybně chápany z pohledu trenérů či hráčů.

To vypadá jako cesta k tomu, aby se konečně zlepšila úroveň rozhodčích a hlavně jejich komunikace s dalšími aktéry utkání…
Je to hlavně prolomení určitě bariéry. Je třeba vidět, že rozhodčí jsou taky jen lidé a musí se stejně jako hráči rozhodovat ve zlomcích vteřiny. Jde o to, aby se našla hranice, která se bude oboustranně a stále dodržovat.

Byl ještě další seminář, kromě toho vámi zmíněného?
Další byl nedávno a bylo to v podstatě shrnutí předešlých věcí. Tentokráte za povinné účasti všech extraligových trenérů. Tam se hodně poznatků zopakovalo a to je jen dobře. Jak říkám, jde teď hlavně o to, aby se tyhle věci dodržovaly.

S ohledem na hráče i snazší dýchání rozhodčích by asi bylo třeba hlavně sjednotit metr a pokusit se navést všechny sudí, aby jej dodržovali. Jak se říká, aby všichni pískali stejně. Je to tak?
Jasně. To se samozřejmě řešilo a ti rozhodčí ví, že by měli ctít stejný metr. Vybraly se tam určité sporné momenty a každý trenér na to měl říct názor, jak by to řešil. Sedm trenérů to vidělo tak, sedm jinak. To jsou třeba sporné momenty, ale pak jsou donebevolající verdikty, které musí čtrnáct trenérů označit stejně a přesto se pískají jinak. O to jde.

Pojďme ještě k vašemu mužstvu. V letošní sezoně, i přestože se dařilo, jste velice často sahal ke změnám v seskupení jednotlivých formací. Bylo to trénování různých variant sestavy na play off?
Já myslím, že jsem se sestavou nemíchal víc než třeba loni. Jde o to vycítit, kdy je třeba sáhnout do sestavy a kdy tomu nechat čas a trpělivost. Pokud nebyla v týmu nějaká větší marodka, tak šlo většinou o to, že jsme dodržovali posty a pouze jsme měnili hráče mezi formacemi. To je důležité.

Takže v podstatě jde o to vyzkoušet více variant pro případ, že se nebude dařit…
Když budeme hrát trvale v jedné sestavě a bude se dařit, tak je to hezké. Pak ale přijde období, kdy to nepůjde a v tu chvíli my máme už osvědčené jiné složení, které nám už dříve pomohlo dostat se zpět do formy.

Naší výhodou je bezesporu i to, že v klíčových momentech může nastoupit jakákoliv ze čtyř vyrovnaných pětek. Je to tak?
Jasně. Mužstvo je tak stavěné, ale nemyslím si, že bychom nedohrávali občas na tři nebo třeba i dvě pětky. To je momentální situace, kterou je třeba odhadnout s určitým citem a znalostí hráčů.

České Budějovice se zapojí do čtvrtfinálových bojů 5. března. Narazíte na vítěze duelu Kladno - Plzeň. Kdo by vám více vyhovoval?
Tohle je bez komentáře.

Tak přeci existují vzájemné bilance nebo váš osobní pocit, kdo svým stylem více vašemu celku vyhovuje, ne?
To ano, ale my si nevybíráme. Je nám to jedno, na koho narazíme. O tom ať spekulují fanoušci nebo novináři, ale ode mě nikdo nemůže čekat, že budu říkat, které mužstvo chceme a které ne.