12.01.2010, Miroslav Mayer

Michal Švihálek: Nejlepší zápas jsme hráli proti USA

Č. B u d ě j o v i c e - V současném kádru reprezentace do sedmnácti let má českobudějovický hokej silné zastoupení. Útočná trojice Rousek, Sedlák a Švihálek tvoří první útok tohoto reprezentačního výběru a daří se jí. Hlavně Michal Švihálek je velmi produktivní a v národním dresu sbírá body velmi svědomitě. Na turnaji v Kanadě dal dokonce hatrick Finsku. Reprezentační mužstvo nakonec skončilo na devátém místě. "Asi jsme měli na medaile. Výsledek neodpovídá tomu, jak jsme hráli."

Sezónu začal v týmu staršího dorostu. Od začátku se přetahoval se svým kolegou Lukášem Sedlákem o vedení v kanadském bodování soutěže. „Lukáš byl vlastně od začátku soutěže přede mnou. Později jsem ho o pár bodů předehnal, ale pak jsem dělal méně bodů než předtím a Lukáš mě přeskočil.“ Nakonec byl tedy úspěšnější reprezentační kolega. „ Nevím, čím to bylo, že jsem ke konci tolik nebodoval. Občas se to stává. Ono se to pohybuje ve vlnách jednou je člověk nahoře a někdy zase dole. Samozřejmě by bylo lepší, kdyby to bylo stále stejné, ale tak to nebývá,“ vysvětluje mladý útočník. Podobné poklesy formy by mohly vést třeba k tomu, že nepřijde nominace na reprezentační sraz. „Já mám strach vždycky, když má přijít pozvánka. Letos jsem klidnější něž loni, protože letos se mi v reprezentaci docela daří.“

Letos se příliš nedařilo juniorskému týmu a tak trenéři Kolda a Trummer přistoupili velice brzy k omlazování týmu a dávají šanci mladým hráčům. Jedním z nich je samozřejmě i Michal Švihálek. „Juniorská extraliga je rychlejší a hraje se více do těla, ale nebylo to o tolik moc těžší než dorostenecká extraliga. Určitě jsou lepší brankáři i obránci.“ Mladí nejen v mužstvu jsou, ale leží na nich i tíha zápasů, protože pravidelně nastupují v prvních dvou řadách. „To jsem určitě nečekal. Příjemně nás to překvapilo. Hrajeme v prvním dvou řadách a chodíme dokonce i na přesilovky. Ty zápasy v juniorech nás pak lépe připravili na reprezentační turnaj v Kanadě, hlavně co se týká hry do těla. Zvykli jsme si na to, že souboje se dohrávají a hráči mají větší stabilitu.“

Reprezentace do sedmnácti let letos hrála v Kanadě na neoficiálním mistrovství světa hráčů do sedmnácti let. Většina hráčů letěla poprvé na oceán a hrála na úzkých kluzištích. „Mě v Kanadě nejvíce překvapil americký tým. Ten byl ještě na úplně jiné úrovni než Kanaďané. Byli rychlejší, lepší, techničtější. Nečekal jsem, že by Američané mohli být až tak moc lepší.“ Hodně hráčům dělá problém hra na úzkém hřišti. Přeci jen je tu rozdíl. Střední pásma jsou menší a útočná naopak větší. „Pro mě to takový rozdíl není. Mě se na menších hřištích hraje lépe. Oslabení se špatně brání, ale přesilovka se hraje lépe.“ Kanada miluje hokej a na podobnou soutěž se určitě dobře připravila. „Turnaj byl zorganizovaný velice dobře. Jen na plakátech byla místo naší vlajky, vlajka Slovenska. To mě trochu překvapilo. Na zápasy chodilo hodně skautů a agentů. Jen k jídlu jsme měli pořád těstoviny.“ Slovenský tým hrál totiž na turnaji loni. V zámoří také bývá zvykem, že se před zápasem hrají hymny. „Hymnu nám hráli tu naši, ale na ledě byla vždy jen první pětka, takže jsme si to měli možnost párkrát vyzkoušet. Všichni tři hráči z českobudějovického týmu hráli spolu v první pětce. Něco podobného se dlouho nestalo. „Nám třem to určitě vyhovuje. Na ledě si umíme vyhovět a přihrát si. Hodně se tlačíme do zakončení.“

Tým nakonec skončil na devátém místě a to není určitě nic radostného. Přesto tentokrát výsledek úplně neodpovídal předvedenému výkonu. „Nejdříve jsme porazili výběr West, to měl být nejsilnější celek. Hráli jsme velice dobře. Pak jsme hráli proti USA a prohráli jsme těsně 2:3. Hráli jsme výborný hokej a trenér nás pochválil, že takový hokej od nás nikdy neviděl. Pak jsme se asi uspokojili, tak, jak to mají Češi v povaze, a ty zbývající zápasy to nebylo úplně ono.“ Českobudějovický útočník dal v posledním zápase dokonce tři branky a podíle se tak významně na porážce Finska. „Nejlepší zápas byl asi proti USA. Z toho zápasu, i když jsme ho prohráli, jsem měl asi největší radost. Byl to dobrý hokej.“ Trenéři nakonec hodnotili turnaj dobře. „ Říkali nám, že výsledek neodpovídá tomu, jak jsme hráli. Asi jsme měli na medaili a trochu jsme s tím počítali, že bychom jí mohli vyhrát. Trenéři zhodnotili celou akci dobře.

Další věc, na kterou si hráči museli zvykat byla určitě i divácká kulisa, kterou z našich stadiónů neznají. „Kromě zápasu s Finskem byly plné haly. Vešlo se tam dva a půl tisíce diváků. Pro mě je to příjemné. Někteří fandili i nám, pokud jsme nehráli proti Kanadě.“

Po skončení turnaje následovala strastiplná cesta zpět do vlasti. V Londýně se díky průtahům a počasí mužstvo nakonec zdrželo padesát hodin! „Cestovali jsme asi sedmdesát sedm hodin a z toho jsme padesát hodin byli na letišti v Londýně. Moc jsme nespali a bylo to docela fyzicky i psychicky náročné. Moc se mi to nelíbilo.“ Zdá se, že všechny strasti cesty se nakonec příznivě projevily na Michalově formě. Hned první zápas po návratu totiž vstřelil svůj první gól v juniorech. „Ten gól byl zajímavý. Puk se odrazil od mantinelu a brankář byl za bránou. Nebylo těžké to trefit. Schoval jsem si puk. Všechny puky za první branky si schovávám.“

Vrchol sezóny mají sedmnáctiletí hokejisté již letos za sebou. Naopak osmnáctku ještě mistrovství svět čeká. Může českobudějovický talent o něčem takovém přemýšlet? „ Určitě jsem o tom přemýšlel,je to pro mě malý sen pro letošní sezónu. Pokud by se dařilo v juniorech a byly by dobré reference od trenérů sedmnáctky tak by tam nějaká šance možná byla.“