Již poněkolikáté za sebou zůstala první útočná formace ve stínu druhého útoku, jež vede Josef Štraub. Tentokrát však tento fakt jistě nikomu z první pětky nevadil, natož Jiřímu Šimánkovi. „Hlavní je, že se vyhrálo," konstatoval suše Šimánek. Pozorný a náročný divák si jistě povšiml i pasáží, kdy poslední Havířov Jihočechy přihrával. Pravé křídlo prvního útoku o tom ví, ale, „Na to se historie neptá," směje se a doplňuje se, „My jsme se ze začátku trochu trápili, pak jsme naštěstí dali nějaké branky a ve třetí třetině jsme jen bránili ten výsledek. Je pravda, že jsme asi měli hrát trochu více aktivněji, protože kdybychom dostali ten gól dříve, bylo by to asi hodně zajímavé." Bránit výsledek proti poslednímu mužstvu tabulky se může zdát ubohé, avšak Šimánek má pro to vysvětlení, „Poučili jsme se ze zápasu s Libercem, kdy jsme vedli a stále jsme útočili, z čehož pramenily ty neuvěřitelné chyby. Teď jsme to chtěli zavřít spíše my a čekat na chyby Havířova," tvrdí a k předzápasové přípravě říká, „Na nástěnce jsme měli vylepenou tabulku posledních pěti kol, kde Havířov figuruje na čtvrtém místě. Vedle toho jsme si velkými písmeny napsali "NEPODCENIT", což se snad povedlo." Tématem dne bylo ale jednoznačně prohození střídaček domácích a hostů. Jestli je rozdíl útočit dvě třetiny proti tribuně plné odresovaných fanoušků, nebo proti červeným sedačkám si expresní střelec jihočeského týmu nijak neuvědomuje, „Když je člověk na ledě, tak moc neregistruje kam útočí, takže mě osobně je to jedno," říká Šimánek a dodává, „Vyhráli jsme, takže asi bychom u toho měli zůstat, ne?" prokazuje svou pověrčivost. Jestli někdo doplatil na výměnu střídaček, tak to byl kotel stojící na spodní severní tribuně. I k němu našel Šimánek pár slov, „Jak bych to zhodnotil? Nepískali, takže to bylo dobré..." pousmál se útočník českobudějovických a šel k hloučku stále stejných sběračů autogramů.

Za muže zápasu bychom mohli považovat obránce Daniela Babku, jehož bilance je - 2 góly, z nichž jeden vítězný a dva plusové body. „My jsme měli nějaké šance, leč se nám nepodařilo odskočit na 4:1 a ten jejich gól nás trochu znervóznil. Navíc na nich bylo vidět, že nemají co ztratit. Koneckonců potrápili všech pět soupeřů před tím a pro nás je tedy dvojnásobně důležité, že jsme vyhráli a nepokazili to," soudí o zápase urostlý zadák, který sám vstřelil dvě branky v utkání, „U té první branky jsem vystřelil už chvíli před tím, ale netrfil jsem, pak mi to Peťo vrátil, vystřelil jsem a někdo to asi tečoval do protipohybu Maříka. No a ten druhý...no, padl do prázdné," říká o svých gólech postavou velmi vysoký hokejista, jež narozdíl od Jirky Šimánka pocítil výměnu střídaček negativně, „Když se nedaří, tak se musí zkusit všechno, ale já jsem to vnímal dost, protože jsem už měl vžité, že střídačku máme dále od kotle a jednou se mi stalo, že jsem naháněl Havířováka, aby mě šěl vystřídat," připojuje Babka veselou historku, kterých si jinak při extraligových zápasech moc neužije. Play-off se kvapem blíží a českobudějovičtí se stále drží v elitní osmičce. To nejdůležitější však prý na červenobílé teprve čaká, „Po přestávce hrajeme v Plzni, to bude moc důležité. Může to být napínavé až do posledního kola, kdy jedeme do Litvínova, ten teď hraje zajímavě, uvidíme," hodnotí závěrečný finiš slovenský bek.

Radost z vítězství určitě pociťoval i obránce Michal Barinka, čekající stále na první extraligový gól. „Bylo to naprosto vydřené vítězství. Nechtěli jsme dostat první branku, což se bohužel stalo. Semkli jsme se a první část dotáhli do vítězného konce a to asi rozhodlo," připravil si zhodnocení zápasu mladý bek. I on si byl vědom chvílemi velmi matného výkonu svého týmu, „My jsme všichni chtěli moc vyhrát, udělat ty tři body a to nás možná občas svazovalo. No a pak to takhle vypadalo," usmíval se šťastný zadák, který viděl i jeden z klíčových momentů ve velkém vylučování soupeře, „Pomohlo nám to určitě v tom, že oni začali ztrácet síly a navíc jsme i jednu z těch přesilovek proměnili a ta nás odpíchla k tomu vítězství," poukazoval na důležitost početních převah. Sám Barinka v průběhu druhé třetiny dost často mizel ze základní sestavy, kde jej nahrazoval Rudolf Suchánek. Michal Barinka vše objasňuje, „Já s Vláďou Gýnou nechodíme na přesilovky, nebo na oslabení a chodí tam pouze tito čtyři beci (Babka, Jasečko, Slavík, Suchánek; pozn.aut.)." Podobně jako Jiří Šimánek považuje Barinka za nejdůležitější vítězství a ne výkon, jakým tří bodů Jihočeši dosáhli, „Já doufám, že nás to odrazí k tomu, abychom se do play-off dostali," tvrdí směle Barinka a tvrdí, že na zlepšování výkonů bude čas o reprezentační přestávce.

„To jsem vám to tam dneska pěkně nahrával, co?" pokřikoval směrem k budějovickým hráčům zjevně dobře naložený Michal Mařík. Jakmile se však přiblížil ke skupince novinářů, zvážněl, „Kdybych to měl srovnat s tím Třincem, tak to bylo jiné v tom, že jsem chytal od začátku. Bod by pro nás byl asi dneska lepší, ale jestli mám říct něco za sebe, tak jsem si super zachytal. Mám totiž rád zápasy, kdy na mě létá hodně střel," dával po zápase Michal Mařík vzpomenout například na televizní utkání s Vítkovicemi, kdy vychytal svůj první shootout sezony. Havířovský brankář si přeci jen musel po zápas postěžovat na rozhodčího, který udělal za prvních deset minut hry vyloučení v poměru 0:5, „Jsme rádi, že si toho všiml také někdo jiný než my, možná se mu to utkání nevyvedlo tak, jak by sám chtěl," bral vše Mařík s nadhledem, který se prezentoval nečekaně dobrou prací holí. Právě práce s hokejkou patřila vždy k Maříkovým slabším stránkám, „Jednou s tím musí člověk začít," rozesmál se na celé kolo a vzápětí věcně vysvětlil, „Já jsem nikdy nebyl žádný borec v rozehrávání, vím to o sobě, ale možná s těmi přibývajícími zkušenostmi se to zlepšuje," hledá zlepšení svého brankářského umění mezi fanoušky stále oblíbený "Mářa". Právě fanoušci byli okolo českobudějovického mužstva asi nejskloňovanější v posledních dnech a Michal Mařík, který po čtyři léta v Budějovicích chytal by mohl říct své, „Já chci jen říct, že tady vždy byl vynikající ten kotel. Vždy fandil a je škoda, že se k tomu nedokáží přidat i ostatní. Ta hala si zaslouží, aby byla nacpaná k prasknutí a aby se tu soupeř pořádně vařil," zakončuje Mařík, stále zjevně pohledem Jihočecha.