Diskusní fórum
Zaregistrujte se ZDARMA nebo využijte výhody PROFI registrace. Více čtěte níže.
06.06.2021, 12:31
03.06.2021, 22:49
Reakce na Haberman44: Tak to já si zas myslím že SUI jso...
Ty potřebuješ ty emoce
23.05.2021, 09:33
Reakce na Aleš=M=: Zemřel bývalý reprezentant Marek Tron...
22.05.2021, 22:23
Reakce na Haberman44: Nechtěl jsem, ale musím.
Slepice ...
14.05.2021, 16:24
Abdul: Měl bych hrát vedle Gulaše. V Rusku mi to po zranění dali vyžrat
Zkusil si KHL. Ovládl bodování slovenské ligy. V mládežnických kategoriích byl dominantní podobně jako vrstevník David Pastrňák. Od nové sezony zkusí Jindřich Abdul (25) prorazit v extralize. A nejspíš rovnou po boku Milana Gulaše! „Bavili jsme se s trenéry, že by mě viděli v útoku s ním,“ přiznává útočník, jenž se po štaci v Čerepovci upsal Českým Budějovicím.
V Severstalu stihl kvůli zranění jen dvanáct zápasů (3+2). Čtvrt roku byl vsetínský odchovanec Jindřich Abdul mimo hru kvůli zranění hlavy, následek unfair zákroku Justina Azeveda z Kazaně. Ten kluk má fakt pech. Před šesti lety po zásahu hokejkou v utkání juniorky Znojma málem oslepl na pravé oko, vidí na něj jen ze dvaceti procent. Loni na podzim mu další úder při zápase zkazil nadějně rozjetou premiérovou sezonu v KHL. „Asi jsem nějaký smolař. Nevím, jestli je to k smíchu nebo k pláči,“ povzdechne si posila Motoru v rozhovoru pro iSport Premium.
Už jste se zapojil do přípravy Českých Budějovic?
„Trénuju v Bratislavě, kde mám přítelkyni a usadil jsem se tu. Kousek od města se otevřelo nové centrum, je opravdu výborné. Jsem hrozně rád, že mi vedení Budějovic nakonec dovolilo, abych se připravoval individuálně. Když máte smlouvu na dvanáct měsíců, není to zrovna zvykem. Trenéři to nevidí úplně rádi. Myslím, že zvlášť trénuje jen Milan Gulaš, možná Lukáš Pech. Ostatní jsou pohromadě. Já jsem byl zatím v Budějovicích jen na otočku v první den přípravy. Podívat se, jak to tam vypadá, na bydlení, seznámit se s klukama. Měl jsem z toho moc dobré pocity.“
Takže jste kouče Modrého a Martince ve finále přesvědčil?
„Představil jsem jim svoji přípravu. Budu v Bratislavě chodit dvakrát, třikrát týdně i na led. To je taky velké plus. Viděli, že budu nachystaný hodně kvalitně. Tak to přehodnotili, za což jsem rád. Minulý rok jsem měl v tom centru pár tréninků a strašně se mi to líbilo. I Adam Liška, který hrál se mnou v Rusku, říkal, že se chce po mistrovství světa připojit. Stejně jako Pavol Skalický.“
Vaši sezonu v KHL hodně ovlivnilo zranění. Jaký z ní máte dojem?
„Vrátil jsem se v podstatě až na play off. Moje pozice se kvůli zranění strašně změnila. Poznal jsem mentalitu některých Rusů. Trenér (Andrej Razin) asi nebyl od začátku nadšený, že se poletím léčit do Česka. Když jsem se vrátil, dal mi to trošku vyžrat. Bylo to hrozně těžké. Paradoxně mě na posledním tréninku chválil, jako bychom byli nejlepší kamarádi. Mám z toho smíšené pocity. Doteď nevím, co si o něm mám myslet. Je to pro mě velká záhada. Přitom si mě do týmu vzal.“
Proč jste odletěl za doktory do Česka?
„Tři měsíce jsem ležel v Rusku zavřený v bytě a nikdo se mnou nic nedělal. Každý den jenom opakovali, že musíme počkat. A pak zase naopak, že musím jít hrát. Kdybych neodletěl, asi bych se tam léčil doteď. (úsměv) V Česku se mi doktoři věnovali jinak a pomohlo mi i psychicky. Mohl jsem se vrátit zpátky a dokončit sezonu.“
V sérii s Dynamem Moskva jste odehrál jen dva duely s bilancí 1+1. Proč ne víc?
„Když jsem se na tak dlouhou dobu zranil, potřeboval klub podepsat jiného cizince. Takže jsem pak byl šestý. Trenér mě postavil až na poslední dva zápasy a potom říkal, že toho trošku lituje. Údajně jsem hrál velmi dobře a měl mě tam prý dát dřív. To už jsem ale neřešil. Byl jsem nachystaný, že podepíšu Budějovice.“
Kdybyste zůstal fit, prosadil byste se výrazně víc?
„Určitě by to bylo jiné. Mohla z toho být pěkná sezona…V prvních zápasech jsem se hledal, ale potom jsem se dostal do tempa. Byl jsem v první lajně, hrál jsem všechno. Po zranění jsem cítil, že mě tam trenér už moc dávat nechce. Nestihl jsem pořádně ukázat, co ve mně je. O to víc mě teď těší, že to můžu předvést lidem v Česku.“
Už jste úplně fit?
„Nebudu říkat, že jsem stoprocentní. I proto jsem chtěl trénovat individuálně. Dávám se do kupy, aby byla v pořádku i hlava. Trenéři vědí, jak to se mnou bylo. Všechno jsme konzultovali.“
Jak vlastně došlo k dohodě s Motorem?
„Když jsem nevěděl, co bude v Rusku, pověřil jsem agenta Vláďu Vůjtka, aby začal řešit situaci v Česku. Po nějaké době psal, že mají zájem České Budějovice. Říkal, že to tam vypadá dobře. Zpočátku jsem k tomu byl skeptický.“
Chápu, podíval jste se na extraligovou tabulku.
„Jasně, ligu jsem sledoval. Pak jsem se spojil s novým trenérem Jaroslavem Modrým a asistentem Patrikem Martincem. Po rozhovoru s nimi jsem úplně změnil názor. Líbilo se mi, jak to tam chtějí dělat. Zároveň mi řekli, že do klubu přivedli Milana Gulaše, Lukáše Pecha. Už tehdy jsem věděl, že tým nebude hrát takovou roli jako v této sezoně. Je jasné, že s takovými hráči síla vzroste o hodně procent. Cítil jsem, že by to mohlo být super. Věřím, že si to sedne, jak má.“
Bavili jste se s trenéry o vaší roli v mužstvu? Berou vás jako bodového hráče?
Příspěvěk byl moc dlouhý a proto byl uříznut.
Zkusil si KHL. Ovládl bodování slovenské ligy. V mládežnických kategoriích byl dominantní podobně jako vrstevník David Pastrňák. Od nové sezony zkusí Jindřich Abdul (25) prorazit v extralize. A nejspíš rovnou po boku Milana Gulaše! „Bavili jsme se s trenéry, že by mě viděli v útoku s ním,“ přiznává útočník, jenž se po štaci v Čerepovci upsal Českým Budějovicím.
V Severstalu stihl kvůli zranění jen dvanáct zápasů (3+2). Čtvrt roku byl vsetínský odchovanec Jindřich Abdul mimo hru kvůli zranění hlavy, následek unfair zákroku Justina Azeveda z Kazaně. Ten kluk má fakt pech. Před šesti lety po zásahu hokejkou v utkání juniorky Znojma málem oslepl na pravé oko, vidí na něj jen ze dvaceti procent. Loni na podzim mu další úder při zápase zkazil nadějně rozjetou premiérovou sezonu v KHL. „Asi jsem nějaký smolař. Nevím, jestli je to k smíchu nebo k pláči,“ povzdechne si posila Motoru v rozhovoru pro iSport Premium.
Už jste se zapojil do přípravy Českých Budějovic?
„Trénuju v Bratislavě, kde mám přítelkyni a usadil jsem se tu. Kousek od města se otevřelo nové centrum, je opravdu výborné. Jsem hrozně rád, že mi vedení Budějovic nakonec dovolilo, abych se připravoval individuálně. Když máte smlouvu na dvanáct měsíců, není to zrovna zvykem. Trenéři to nevidí úplně rádi. Myslím, že zvlášť trénuje jen Milan Gulaš, možná Lukáš Pech. Ostatní jsou pohromadě. Já jsem byl zatím v Budějovicích jen na otočku v první den přípravy. Podívat se, jak to tam vypadá, na bydlení, seznámit se s klukama. Měl jsem z toho moc dobré pocity.“
Takže jste kouče Modrého a Martince ve finále přesvědčil?
„Představil jsem jim svoji přípravu. Budu v Bratislavě chodit dvakrát, třikrát týdně i na led. To je taky velké plus. Viděli, že budu nachystaný hodně kvalitně. Tak to přehodnotili, za což jsem rád. Minulý rok jsem měl v tom centru pár tréninků a strašně se mi to líbilo. I Adam Liška, který hrál se mnou v Rusku, říkal, že se chce po mistrovství světa připojit. Stejně jako Pavol Skalický.“
Vaši sezonu v KHL hodně ovlivnilo zranění. Jaký z ní máte dojem?
„Vrátil jsem se v podstatě až na play off. Moje pozice se kvůli zranění strašně změnila. Poznal jsem mentalitu některých Rusů. Trenér (Andrej Razin) asi nebyl od začátku nadšený, že se poletím léčit do Česka. Když jsem se vrátil, dal mi to trošku vyžrat. Bylo to hrozně těžké. Paradoxně mě na posledním tréninku chválil, jako bychom byli nejlepší kamarádi. Mám z toho smíšené pocity. Doteď nevím, co si o něm mám myslet. Je to pro mě velká záhada. Přitom si mě do týmu vzal.“
Proč jste odletěl za doktory do Česka?
„Tři měsíce jsem ležel v Rusku zavřený v bytě a nikdo se mnou nic nedělal. Každý den jenom opakovali, že musíme počkat. A pak zase naopak, že musím jít hrát. Kdybych neodletěl, asi bych se tam léčil doteď. (úsměv) V Česku se mi doktoři věnovali jinak a pomohlo mi i psychicky. Mohl jsem se vrátit zpátky a dokončit sezonu.“
V sérii s Dynamem Moskva jste odehrál jen dva duely s bilancí 1+1. Proč ne víc?
„Když jsem se na tak dlouhou dobu zranil, potřeboval klub podepsat jiného cizince. Takže jsem pak byl šestý. Trenér mě postavil až na poslední dva zápasy a potom říkal, že toho trošku lituje. Údajně jsem hrál velmi dobře a měl mě tam prý dát dřív. To už jsem ale neřešil. Byl jsem nachystaný, že podepíšu Budějovice.“
Kdybyste zůstal fit, prosadil byste se výrazně víc?
„Určitě by to bylo jiné. Mohla z toho být pěkná sezona…V prvních zápasech jsem se hledal, ale potom jsem se dostal do tempa. Byl jsem v první lajně, hrál jsem všechno. Po zranění jsem cítil, že mě tam trenér už moc dávat nechce. Nestihl jsem pořádně ukázat, co ve mně je. O to víc mě teď těší, že to můžu předvést lidem v Česku.“
Už jste úplně fit?
„Nebudu říkat, že jsem stoprocentní. I proto jsem chtěl trénovat individuálně. Dávám se do kupy, aby byla v pořádku i hlava. Trenéři vědí, jak to se mnou bylo. Všechno jsme konzultovali.“
Jak vlastně došlo k dohodě s Motorem?
„Když jsem nevěděl, co bude v Rusku, pověřil jsem agenta Vláďu Vůjtka, aby začal řešit situaci v Česku. Po nějaké době psal, že mají zájem České Budějovice. Říkal, že to tam vypadá dobře. Zpočátku jsem k tomu byl skeptický.“
Chápu, podíval jste se na extraligovou tabulku.
„Jasně, ligu jsem sledoval. Pak jsem se spojil s novým trenérem Jaroslavem Modrým a asistentem Patrikem Martincem. Po rozhovoru s nimi jsem úplně změnil názor. Líbilo se mi, jak to tam chtějí dělat. Zároveň mi řekli, že do klubu přivedli Milana Gulaše, Lukáše Pecha. Už tehdy jsem věděl, že tým nebude hrát takovou roli jako v této sezoně. Je jasné, že s takovými hráči síla vzroste o hodně procent. Cítil jsem, že by to mohlo být super. Věřím, že si to sedne, jak má.“
Bavili jste se s trenéry o vaší roli v mužstvu? Berou vás jako bodového hráče?
Příspěvěk byl moc dlouhý a proto byl uříznut.
11.05.2021, 14:49
Reakce na bustrew: Já poděkuji pro změnu redakci webu, z...
11.05.2021, 12:05
Reakce na Hic_sum: Díky! *2*...
Není zač chlapi. Stejně nemám co na práci. I mě dostihl covid a poslal na infekční s oboustranným zápalem plic. A to jsem byl úplně zdráv. Takže všechny články o =M= hltám mnohem víc….Tak Hrášku, čapej pořádně puky a do covidu se nesej
11.05.2021, 10:38
V Brně bych byl příliš na očích
Kdy vás poprvé zastihla nabídka Motoru?
„Abych nekecal… Myslím, že někdy v únoru kolem reprezentační přestávky. Každopádně tady ještě padal sníh. Důležité bylo, že v tu dobu se moje pozice neměnila k lepšímu, nic nenasvědčovalo tomu, že se to zlomí k lepšímu. Když jsem se pak vrátil po nemoci k týmu, došlo mi, že to je ještě horší. Začalo se to řešit a celé to vykrystalizovalo k tomu, že z Tappary odejdu.“
Rok před vypršením kontraktu. S rozvázáním nebyl problém?
„Myslím, že nebyl. Obě dvě strany nebyly spokojené se svými brankáři, takže to i díky tomu dospělo k finální dohodě.“
Pocházíte z Brna a po odchodu Karla Vejmelky do Arizony Kometa hledala novou jedničku. Pro vás ovšem už pozdě…
„Z Brna pocházím, je to můj domov, mám to tam moc rád, ale s tímhle nic nenaděláte. Upřímně, nejsem si jistý, zda by pro mě Brno bylo ideální štací. Byl bych asi až příliš na očích. A vzhledem k tomu, že za Kometu jsem nikdy nechytal, byla by to pro mě úplně nová štace bez vzpomínek na minulost.“
Jak dobře jste si na dálku popovídal s novým trenérem Jaroslavem Modrým?
„Pěkně jsme se pobavili. Pan Modrý je fajn chlap, úplně v pohodě, měli jsme skvělý rozhovor. Bylo znát, že jde o bývalého úspěšného hokejistu. Řekli jsme si, co od sebe navzájem čekáme.“
Co po vás Modrý žádá? Úspěšnost 95 procent a gólový průměr 1,8?
(usmívá se) „To jsme neřešili. Spíš jsme se chtěli navzájem poznat.“
Vyzvídal, proč vám tahle sezona nevyšla?
„Jasně. Já mu to řekl naprosto na rovinu. Jak to vidím já. Že jsem naflákal nějaké chyby já, ale že mi některé věci vadily i z druhé strany. Nebýt jich, mohlo to být po všech stránkách lepší. Samozřejmě ale, že největší chyba je vždycky ve vás, vy máte chytat co nejlíp. Takže pan Modrý všechno ví. Byl jsem naprosto upřímný.“
Naposledy jste v extralize válel za Liberec. Sehrálo to v roli v rozhodování pro Motor?
„To vůbec. Vzal jsem to čistě jako novou velkou výzvu, cítím, že celá organizace začíná v nové sezoně od nuly. S novým týmem, s novým cílem. Nechci říkat, že jde o restart, tak se holt vyvíjí hráčská kariéra. Někdy jste nahoře, jindy zase dole. Nejde být pořád jen na vrcholu.“
V sezoně jste za Tapparu jako dvojka odchytal pouhých 18 zápasů, to byste měl mít v Budějovicích v listopadu splněno…
„V to doufám. Většinou jsem v sezoně chytal valnou většinu zápasů, velká porce odchytaných utkání můj výkon vždycky zlepšovala, stabilizovala. Letos jsme se v Tappaře začali střídat po prvních dvou utkáních, což jsem nedokázal úplně dobře pobrat. Hlava to moc dobře nedávala, nechytil jsem za celou dobu zápasový rytmus. Nebylo to příjemné. Bude dělat vše pro to, aby to v Motoru bylo jiné.“
Liší se pro brankáře česká extraliga a finská Liiga?
„Je to jiné. Nejde o markantní rozdíly, ale za poslední roky se finská liga strašně změnila. Hraje tu obrovské množství mladých kluků, je to doslova lítaná. Dřív se tu těžce hrála zabezpečená obrana, defenzivní systém. Vše vycházelo z obrany. Najednou se to proměnilo ve frontální ofenzivu. U nás se víc taktizuje, je to malinko pomalejší, ale opravdu jen o malinko oproti Finsku. Na druhou stranu, hráči v extralize více používají chytrost, vyčůranost. Tady je to bum bum nahoru dolů. Často hotový blázinec. Hlavně letos. Co se kolikrát odehrávalo v našem obranném pásmu, to jsem nepobíral.“
V Budějovicích vás dostane na starost nový trenér gólmanů, otec Šimona Hrubce . Bude to změna po Akim Näykkim, s nímž jste si úplně nesedl?
„Těším se na spolupráci. Panu Hrubcovi jsem gratuloval poté, co Šimon vyhrál s Omskem Gagarinův pohár. Klobouk dolů, jak ho vychoval. Ale víte, co je paradoxní? S trenérem gólmanů Tappary jsem nakonec byl možná nejlepší kamarád v závěru sezony. Oba dva jsme věděli, že se blíží konec, asi jsme se na sebe chtěli víc usmívat než dřív. Možná jsme si zprvu nesedli jako lidi, ale jako trenér gólmanů je výborný.“
Kdy vás poprvé zastihla nabídka Motoru?
„Abych nekecal… Myslím, že někdy v únoru kolem reprezentační přestávky. Každopádně tady ještě padal sníh. Důležité bylo, že v tu dobu se moje pozice neměnila k lepšímu, nic nenasvědčovalo tomu, že se to zlomí k lepšímu. Když jsem se pak vrátil po nemoci k týmu, došlo mi, že to je ještě horší. Začalo se to řešit a celé to vykrystalizovalo k tomu, že z Tappary odejdu.“
Rok před vypršením kontraktu. S rozvázáním nebyl problém?
„Myslím, že nebyl. Obě dvě strany nebyly spokojené se svými brankáři, takže to i díky tomu dospělo k finální dohodě.“
Pocházíte z Brna a po odchodu Karla Vejmelky do Arizony Kometa hledala novou jedničku. Pro vás ovšem už pozdě…
„Z Brna pocházím, je to můj domov, mám to tam moc rád, ale s tímhle nic nenaděláte. Upřímně, nejsem si jistý, zda by pro mě Brno bylo ideální štací. Byl bych asi až příliš na očích. A vzhledem k tomu, že za Kometu jsem nikdy nechytal, byla by to pro mě úplně nová štace bez vzpomínek na minulost.“
Jak dobře jste si na dálku popovídal s novým trenérem Jaroslavem Modrým?
„Pěkně jsme se pobavili. Pan Modrý je fajn chlap, úplně v pohodě, měli jsme skvělý rozhovor. Bylo znát, že jde o bývalého úspěšného hokejistu. Řekli jsme si, co od sebe navzájem čekáme.“
Co po vás Modrý žádá? Úspěšnost 95 procent a gólový průměr 1,8?
(usmívá se) „To jsme neřešili. Spíš jsme se chtěli navzájem poznat.“
Vyzvídal, proč vám tahle sezona nevyšla?
„Jasně. Já mu to řekl naprosto na rovinu. Jak to vidím já. Že jsem naflákal nějaké chyby já, ale že mi některé věci vadily i z druhé strany. Nebýt jich, mohlo to být po všech stránkách lepší. Samozřejmě ale, že největší chyba je vždycky ve vás, vy máte chytat co nejlíp. Takže pan Modrý všechno ví. Byl jsem naprosto upřímný.“
Naposledy jste v extralize válel za Liberec. Sehrálo to v roli v rozhodování pro Motor?
„To vůbec. Vzal jsem to čistě jako novou velkou výzvu, cítím, že celá organizace začíná v nové sezoně od nuly. S novým týmem, s novým cílem. Nechci říkat, že jde o restart, tak se holt vyvíjí hráčská kariéra. Někdy jste nahoře, jindy zase dole. Nejde být pořád jen na vrcholu.“
V sezoně jste za Tapparu jako dvojka odchytal pouhých 18 zápasů, to byste měl mít v Budějovicích v listopadu splněno…
„V to doufám. Většinou jsem v sezoně chytal valnou většinu zápasů, velká porce odchytaných utkání můj výkon vždycky zlepšovala, stabilizovala. Letos jsme se v Tappaře začali střídat po prvních dvou utkáních, což jsem nedokázal úplně dobře pobrat. Hlava to moc dobře nedávala, nechytil jsem za celou dobu zápasový rytmus. Nebylo to příjemné. Bude dělat vše pro to, aby to v Motoru bylo jiné.“
Liší se pro brankáře česká extraliga a finská Liiga?
„Je to jiné. Nejde o markantní rozdíly, ale za poslední roky se finská liga strašně změnila. Hraje tu obrovské množství mladých kluků, je to doslova lítaná. Dřív se tu těžce hrála zabezpečená obrana, defenzivní systém. Vše vycházelo z obrany. Najednou se to proměnilo ve frontální ofenzivu. U nás se víc taktizuje, je to malinko pomalejší, ale opravdu jen o malinko oproti Finsku. Na druhou stranu, hráči v extralize více používají chytrost, vyčůranost. Tady je to bum bum nahoru dolů. Často hotový blázinec. Hlavně letos. Co se kolikrát odehrávalo v našem obranném pásmu, to jsem nepobíral.“
V Budějovicích vás dostane na starost nový trenér gólmanů, otec Šimona Hrubce . Bude to změna po Akim Näykkim, s nímž jste si úplně nesedl?
„Těším se na spolupráci. Panu Hrubcovi jsem gratuloval poté, co Šimon vyhrál s Omskem Gagarinův pohár. Klobouk dolů, jak ho vychoval. Ale víte, co je paradoxní? S trenérem gólmanů Tappary jsem nakonec byl možná nejlepší kamarád v závěru sezony. Oba dva jsme věděli, že se blíží konec, asi jsme se na sebe chtěli víc usmívat než dřív. Možná jsme si zprvu nesedli jako lidi, ale jako trenér gólmanů je výborný.“
11.05.2021, 10:37
Čekal na konec finské sezony, aby se vůbec poprvé mohl vyjádřit k tomu, co iSport.cz před časem avizoval. Dominik Hrachovina patří budějovickému Motoru. V Tampere se dohodl na rozvázání kontraktu, platného do konce příští sezony. „Strašně se těším!“ vzkazuje.
Na jihu Čech pekelně zbrojí. Do útoku bourák Milan Gulaš , čeká se na oficiální stvrzení Michala Vondrky , ve hře má být pořád angažmá Jiřího Novotného . A v brance má budějovický progres odšlápnout Dominik Hrachovina . „Někdy v únoru přišel první telefonát,“ vybavuje si 26letý brankář v rozhovoru pro iSport Premium.
Minulou středu jste prohráli s IFK Helsinky duel o bronz 1:7. Zakončili jste sezonu podle finských zvyků?
„Ano, bylo to podle finských zvyků. To stoprocentně. Ten večer ovšem probíhal zvláštně, porážka nás trochu poznamenala. Nebylo moc co slavit. Ale oslavili jsme to.“
Čím to, že se urodil takový výprask?
„To si moc vysvětlit nedovedu. Přál jsem si získat bronzovou placku, protože žádnou takovou doma nemám. Doufal jsem, že to kluci zvládnou a odehrajeme dobrý zápas. Nakonec z toho byla bramboračka. Nikdy předtím jsem takový zápas nechytal.“
Do klece jste šel zkraje druhé třetiny za stavu 0:6… S jakým plánem? Asi s žádným, že?
„Po pár minutách jsme dostali dva, tři góly, což se na výkonu kluků podepsalo. Byli pak takoví odevzdaní. Do branky se mi upřímně už moc nechtělo. Bylo pak jen otázkou času, zda dostaneme deset, nebo ne. Nakonec jsme ji neinkasovali, za což většina z nás byla hodně ráda. Já se nedotkl puku a už mi tam jeden dali. Naštěstí mě pak něco trefilo a nějak jsme to dohráli. Ale bylo to šílený. Kdo to viděl v televizi, musel kroutit hlavou a nechápat, na co se dívá. To se holt v hokeji občas stane. Shoda všelijakých blbých náhod. Navíc Jirka Smejkal od nás dostal trest pět a do konce za nic. Ale fakt za nic. Jako by se hrál florbal a ne hokej. Jsem rád, že to mám za sebou.“
Jak v Tappaře přijímáte čtvrtý flek?
„Z pohledu týmu o tak velké zklamání nejde, všechny mrzí, že není medaile, protože to je poprvé po osmi nebo devíti letech. To je škoda. Na druhou stranu, s ohledem na kvalitu letošního kádru jsme uhráli možná víc, než na co jsme papírově měli. Čtvrté místo není špatné. Pokud se váš klub desetkrát po sobě dostane do semifinále, není to špatná vizitka. Kdo to může říci?“
Zato pro vás osobně šlo o ročník, na který byste nejradši zapomněl…
„Pro mě osobně byla sezona velkým zklamáním. Těžko to někdy překousnu. Postupem času člověk zapomene, ale jsou určité věci, které se staly a které vás budou mrzet a bolet napořád. Ať už z mé nebo z druhé strany. Budu se snažit co nejrychleji zapomenout a připravit se co nejlíp na příští sezonu, která bude strašně důležitá.“
O to víc se těšíte do Českých Budějovic?
„Těším se moc. V Motoru se skládá vynikající mančaft. Přichází Milan Gulaš, Lukáš Pech, borci obrovského kalibru. Vypadá to velice dobře. Doufám, že si všechno sedne a nebudeme hrát druhé housle. Klub a město se svými skvělými fanoušky na spodek tabulky nepatří. Věřím, že divákům budeme dělat jen samou radost.“
Budějovičtí příznivci jsou velcí patrioti, kolem tří tisícovek nechce zpět své peníze za nevyužité permanentky, klubu to může přinést kolem 20 milionů na sanaci ztrát z minulé sezony. To už zní, že?
„Klobouk dolů. V Budějovicích jsem byl naposledy jako malé dítě, ale to neznamená, že nemám přehled, co se tam děje. Vím, jakou fanouškovskou základnu mají, co se dělo za mobilizaci poté, co klub musel před léty do první ligy. To je nádhera, co říkáte. V téhle složité době skvělé gesto. Ukazuje to, jak tamní lidé hokej žerou.“
Na jihu Čech pekelně zbrojí. Do útoku bourák Milan Gulaš , čeká se na oficiální stvrzení Michala Vondrky , ve hře má být pořád angažmá Jiřího Novotného . A v brance má budějovický progres odšlápnout Dominik Hrachovina . „Někdy v únoru přišel první telefonát,“ vybavuje si 26letý brankář v rozhovoru pro iSport Premium.
Minulou středu jste prohráli s IFK Helsinky duel o bronz 1:7. Zakončili jste sezonu podle finských zvyků?
„Ano, bylo to podle finských zvyků. To stoprocentně. Ten večer ovšem probíhal zvláštně, porážka nás trochu poznamenala. Nebylo moc co slavit. Ale oslavili jsme to.“
Čím to, že se urodil takový výprask?
„To si moc vysvětlit nedovedu. Přál jsem si získat bronzovou placku, protože žádnou takovou doma nemám. Doufal jsem, že to kluci zvládnou a odehrajeme dobrý zápas. Nakonec z toho byla bramboračka. Nikdy předtím jsem takový zápas nechytal.“
Do klece jste šel zkraje druhé třetiny za stavu 0:6… S jakým plánem? Asi s žádným, že?
„Po pár minutách jsme dostali dva, tři góly, což se na výkonu kluků podepsalo. Byli pak takoví odevzdaní. Do branky se mi upřímně už moc nechtělo. Bylo pak jen otázkou času, zda dostaneme deset, nebo ne. Nakonec jsme ji neinkasovali, za což většina z nás byla hodně ráda. Já se nedotkl puku a už mi tam jeden dali. Naštěstí mě pak něco trefilo a nějak jsme to dohráli. Ale bylo to šílený. Kdo to viděl v televizi, musel kroutit hlavou a nechápat, na co se dívá. To se holt v hokeji občas stane. Shoda všelijakých blbých náhod. Navíc Jirka Smejkal od nás dostal trest pět a do konce za nic. Ale fakt za nic. Jako by se hrál florbal a ne hokej. Jsem rád, že to mám za sebou.“
Jak v Tappaře přijímáte čtvrtý flek?
„Z pohledu týmu o tak velké zklamání nejde, všechny mrzí, že není medaile, protože to je poprvé po osmi nebo devíti letech. To je škoda. Na druhou stranu, s ohledem na kvalitu letošního kádru jsme uhráli možná víc, než na co jsme papírově měli. Čtvrté místo není špatné. Pokud se váš klub desetkrát po sobě dostane do semifinále, není to špatná vizitka. Kdo to může říci?“
Zato pro vás osobně šlo o ročník, na který byste nejradši zapomněl…
„Pro mě osobně byla sezona velkým zklamáním. Těžko to někdy překousnu. Postupem času člověk zapomene, ale jsou určité věci, které se staly a které vás budou mrzet a bolet napořád. Ať už z mé nebo z druhé strany. Budu se snažit co nejrychleji zapomenout a připravit se co nejlíp na příští sezonu, která bude strašně důležitá.“
O to víc se těšíte do Českých Budějovic?
„Těším se moc. V Motoru se skládá vynikající mančaft. Přichází Milan Gulaš, Lukáš Pech, borci obrovského kalibru. Vypadá to velice dobře. Doufám, že si všechno sedne a nebudeme hrát druhé housle. Klub a město se svými skvělými fanoušky na spodek tabulky nepatří. Věřím, že divákům budeme dělat jen samou radost.“
Budějovičtí příznivci jsou velcí patrioti, kolem tří tisícovek nechce zpět své peníze za nevyužité permanentky, klubu to může přinést kolem 20 milionů na sanaci ztrát z minulé sezony. To už zní, že?
„Klobouk dolů. V Budějovicích jsem byl naposledy jako malé dítě, ale to neznamená, že nemám přehled, co se tam děje. Vím, jakou fanouškovskou základnu mají, co se dělo za mobilizaci poté, co klub musel před léty do první ligy. To je nádhera, co říkáte. V téhle složité době skvělé gesto. Ukazuje to, jak tamní lidé hokej žerou.“
06.05.2021, 17:59
Reakce na lindemann: Pokud teda nechceš nějakýho ze Slov...
Ale někdy se to může podařit, to zase jo.
06.05.2021, 13:13
Reakce na tomas46: Určitě nic lámat nechci. Už jenom pro...
Ofenziva vypadá velmi slušně, Motor však musí zapracovat hlavně na defenzivě, která byla v uplynulém ročníku nejhorší ze všech. Celkem 207 obdržených branek značí průměr téměř čtyř gólů na zápas. Dál už v Budějovicích nepokračuje kapitán Pavel Pýcha, do zámoří se vydal Šimon Kubíček a skončili i Karel Plášil a René Vydarený. „Obranu je nutné prakticky přebudovat,“ uvědomuje si Martinec.
Náhrady jsou a další zřejmě ještě budou. Konkrétně další plzeňský navrátilec Roman Vráblík, karlovarský Petr Šenkeřík a poslední akvizice sparťanský bek Jan Piskáček. „Všichni jsou to už celkem zkušení hráči, kteří by měli navázat na své pozice v jejich předchozích týmech,“ nastiňuje.
Do branky Hrachovina
A na závěr klíčová pozice brankáře. Marek Čiliak přicházel jako hlavní hvězda, ale očekávání nesplnil ani zdaleka. I přes platnou smlouvu s ním klub řeší její ukončení a za slovenského gólmana už má náhradu.
Prvním brankářem by měl být Dominik Hrachovina, jenž se vrací z Finska, v Česku naposledy chytal v Liberci. „Bez výborného brankáře nemá tým šanci na úspěch. Loni klub nebyl spokojený s touto pozicí, proto jsme na to museli reagovat,“ doplňuje Martinec.
odkaz
06.05.2021, 01:14
Reakce na Jeníček: Martinec rychle adaptuje? *1*...
06.05.2021, 00:50
No a jestli se opravdu potvrdí Mižu, tak by ho mohl Guli vzít s sebou k Dominikovi Kodrasovi. Nevím tedy, jakou formu přípravy Mižu využívá, ale tohle by mohl být pro něj přínos. Mimochodem nedávno jsem viděl rozhovor s Dominikem v bombách k tyči a to je fakt borec. Kdo neviděl, doporučuji shlédnout (od času 40:28 )
odkaz
odkaz
06.05.2021, 00:28
Tým na papíře vypadá opravdu dobře. Trochu to chce ještě tu obranu, ale p.Martinec říká, že na té se bude ještě pravděpodobně posilovat. Pak ještě doufat, že se i trenérský tým rychle adaptuje na extraligu a bude přinášet dobrá rozhodnutí. Jedině =M=
05.05.2021, 12:03
Věříte, že se jednou dočkáte toho, co perfektně funguje ve Švédsku? Tedy propracovaný systém hokejové výchovy se vzdělávacím procesem?
„Snad to odpovědní lidé jednou pochopí a nastaví to podobně jako ve Švédsku, kde sportovní gymnázia fungují s hokejem v úžasné symbióze. Škola se dokáže přizpůsobit potřebám klubu a z druhé strany stejně tak. Vycházejí si navzájem vstříc, protože chtějí, vidí v tom smysl života. Tohle mi tady chybí. Ale do toho já nemůžu moc zabrušovat, to je na odpovědnosti a zásahu jiných. Mně jde jen o to, aby náš hokej co nejlíp fungoval a zároveň u kluků nešla škola úplně stranou. Ale já nemám kompetence, jako je má svaz. Jen dodám, že není nic snadnějšího než vyrazit do ciziny za inspirací. Ne za kopírováním, ale za poznáním něčeho jiného. Třeba nám pak dojde, v čem všem a proč zaostáváme za některými jinými zeměmi.“
Vsadit vše na hokejovou kartu je v českém prostředí strašný risk, že?
„Souhlasím. Víme, jak to je. Skončí trénink, mladí kluci mají jít do školy a řada z nich se na to vybodne. Přitom není tlak od trenérů, aby do školy šli. Jeden extraligový trenér nedávno prohlásil, že tam chodíme příliš často. Ten mě tedy rozesmál. Co to říká? Škola v sedmnácti, osmnácti letech musí mít stále přednost před hokejem. Ať jste sebevíc šikovnější. Za dva roky vám někdo urve koleno a co se základkou? Příklad Theodor Pištěk, talentovaný útočník. Před pěti roky šel hrát do švédského Örebra. Neskutečně se tam vypracoval. Dostal nabídku do áčka, skvělá příležitost zahrát si elitní evropskou soutěž. Ale zároveň dostal možnost odejít na univerzitu do Bostonu. NCAA, čtyři roky stipendia, parádní šance. Rozhodl se pro univerzitu, za mě udělal skvělé rozhodnutí. Ačkoli má před sebou zajímavou sportovní budoucnost a šanci okamžitě hrát velký hokej na super adrese, dal přednost vzdělání. Má hlavu na správném místě. Ale upřímně, takhle srovnaný to má z kluků málokdo. Musí je někdo vést. A především to musí být trenéři. Kvalitní, rozumní, chápaví.“
„Snad to odpovědní lidé jednou pochopí a nastaví to podobně jako ve Švédsku, kde sportovní gymnázia fungují s hokejem v úžasné symbióze. Škola se dokáže přizpůsobit potřebám klubu a z druhé strany stejně tak. Vycházejí si navzájem vstříc, protože chtějí, vidí v tom smysl života. Tohle mi tady chybí. Ale do toho já nemůžu moc zabrušovat, to je na odpovědnosti a zásahu jiných. Mně jde jen o to, aby náš hokej co nejlíp fungoval a zároveň u kluků nešla škola úplně stranou. Ale já nemám kompetence, jako je má svaz. Jen dodám, že není nic snadnějšího než vyrazit do ciziny za inspirací. Ne za kopírováním, ale za poznáním něčeho jiného. Třeba nám pak dojde, v čem všem a proč zaostáváme za některými jinými zeměmi.“
Vsadit vše na hokejovou kartu je v českém prostředí strašný risk, že?
„Souhlasím. Víme, jak to je. Skončí trénink, mladí kluci mají jít do školy a řada z nich se na to vybodne. Přitom není tlak od trenérů, aby do školy šli. Jeden extraligový trenér nedávno prohlásil, že tam chodíme příliš často. Ten mě tedy rozesmál. Co to říká? Škola v sedmnácti, osmnácti letech musí mít stále přednost před hokejem. Ať jste sebevíc šikovnější. Za dva roky vám někdo urve koleno a co se základkou? Příklad Theodor Pištěk, talentovaný útočník. Před pěti roky šel hrát do švédského Örebra. Neskutečně se tam vypracoval. Dostal nabídku do áčka, skvělá příležitost zahrát si elitní evropskou soutěž. Ale zároveň dostal možnost odejít na univerzitu do Bostonu. NCAA, čtyři roky stipendia, parádní šance. Rozhodl se pro univerzitu, za mě udělal skvělé rozhodnutí. Ačkoli má před sebou zajímavou sportovní budoucnost a šanci okamžitě hrát velký hokej na super adrese, dal přednost vzdělání. Má hlavu na správném místě. Ale upřímně, takhle srovnaný to má z kluků málokdo. Musí je někdo vést. A především to musí být trenéři. Kvalitní, rozumní, chápaví.“
05.05.2021, 12:03
Říkalo se, že za Kovářem půjdete do Švýcarska. Nebylo ve hře?
„Teď ne. Spíš dřív se něco řešilo. Rozhodnutí vrátit se do Budějovic ve mně zrálo delší dobu. Měl jsem to celkem jasně dané. Vzpomínky sehrály velkou roli. Příští ročník se padá, možná i dva týmy, čímž neříkám, že se to má týkat Motoru, ale vnitřní pocit mi říkal, že bych jim měl jít pomoct. Ano, obnášelo to rozvázání smlouvy, ale nepovažuju se za hráče, pro kterého by to byla běžná věc. Naopak obdivuju hokejisty, kteří jsou delší dobu spjatí s jedním klubem. Je to jeho důležitá vizitka. Dost to o něm vypovídá. Takové hráče mám rád.“
Předpokládám, že vaše role v Motoru se postupně rozroste. S tím souvisí i můj pohled, že vás hodně zajímá, jak je na tom budějovická mládež. Sledujete všechno, co se v klubu šustne?
„Samozřejmě. Pídím se po všem, co souvisí s klubem. Motor mi není lhostejný. Vychovali mě tu, odchovali, tak si říkám, kdo jiný by měl přijít než já, který v sobě pořád cítí dost energie a má touhu vrátit tým k úrodnějším časům. Srovnat to tady, stabilizovat, vytáhnout výš. S tím souvisí i práce s mládeží. V hokeji chci fungovat dál, studuji trenérskou licenci B. Chci být připravený.“
Vím, že vás pád českého hokeje dlouhodobě trápí. Kam postupně se myšlenkami ubíráte?
„Je pravda, že dění kolem toho pečlivě sleduju. Víc než dospělý hokej. Mládežnický je mnohem důležitější, je to naše budoucnost. Trošku se obávám, že jsme to pořád ještě úplně nepochopili. Teď jsem si udělal obrovskou radost. Rok jsem sháněl hokejový manuál, který dávají ve Švédsku všem profesionálním trenérům. Je v něm popsáno vše, co k výchově hráčů potřebujete. Doslova na podnose. Je tam všechno.“
Co všechno jsme tady nepochopili?
„Že malí kluci jsou alfou a omegou fungování všech profesionálních klubů v Česku. Možná to tolik neplatí pro Spartu nebo Třinec, ty nemají problém pořídit si hotové hráče. Ale ostatní musí žít z vlastního chovu, tvarovat si hráče k obrazu svému. V odchovancích leží klíč k dobrému fungování. Já vím, že chlapi tady nechtějí trénovat druhou, třetí, pátou třídu, protože je to nevděčná práce. Za pár korun strávíte na zimáku moře času, pro tu práci se musíte obětovat, jinak to nejde. Pokud ale chceme mít úspěšnou mládež a zajištěnou budoucnost chlapů, patřičné finance do toho musíme nalít. Za deset, patnáct let výchovy se vám to vrátí.“
Nakazila vás švédská škola ve Färjestadu, kde jste působil téměř čtyři roky?
„Jednoznačně. Ve všech hokejových třídách máte trenéry, kteří něco zažili, mají obrovské zkušenosti. Plus know-how a přístup. Není tajemstvím, že ve Švédsku se o všechny informace dělí, což je strašně důležité. Navzájem se všichni posouvají výš a dál. Mají jeden společný cíl a neberou se navzájem jako ostrou konkurenci. My tady dost často proti sobě bojujeme, až nezdravě. To nás moc neposune. Dřív byla i lepší atmosféra mezi rodiči hráčů. Jeden byl bohatý, druhý chudší, ale všichni navzájem přáli svým klukům. Při zápase si dali pivo, kafe, kecali spolu. Dnes? I rodiče hráčů z jednoho týmu se spolu nebaví, vidíte skupinky tátů a mamin, žárlí na své kluky. Rodiče sice chtějí pro kluka to nejlepší, ale klidně jeho spoluhráče před ním pomluví, ten se pak s ním nebaví. A tohle prostředí se na klucích podepisuje.“
„Teď ne. Spíš dřív se něco řešilo. Rozhodnutí vrátit se do Budějovic ve mně zrálo delší dobu. Měl jsem to celkem jasně dané. Vzpomínky sehrály velkou roli. Příští ročník se padá, možná i dva týmy, čímž neříkám, že se to má týkat Motoru, ale vnitřní pocit mi říkal, že bych jim měl jít pomoct. Ano, obnášelo to rozvázání smlouvy, ale nepovažuju se za hráče, pro kterého by to byla běžná věc. Naopak obdivuju hokejisty, kteří jsou delší dobu spjatí s jedním klubem. Je to jeho důležitá vizitka. Dost to o něm vypovídá. Takové hráče mám rád.“
Předpokládám, že vaše role v Motoru se postupně rozroste. S tím souvisí i můj pohled, že vás hodně zajímá, jak je na tom budějovická mládež. Sledujete všechno, co se v klubu šustne?
„Samozřejmě. Pídím se po všem, co souvisí s klubem. Motor mi není lhostejný. Vychovali mě tu, odchovali, tak si říkám, kdo jiný by měl přijít než já, který v sobě pořád cítí dost energie a má touhu vrátit tým k úrodnějším časům. Srovnat to tady, stabilizovat, vytáhnout výš. S tím souvisí i práce s mládeží. V hokeji chci fungovat dál, studuji trenérskou licenci B. Chci být připravený.“
Vím, že vás pád českého hokeje dlouhodobě trápí. Kam postupně se myšlenkami ubíráte?
„Je pravda, že dění kolem toho pečlivě sleduju. Víc než dospělý hokej. Mládežnický je mnohem důležitější, je to naše budoucnost. Trošku se obávám, že jsme to pořád ještě úplně nepochopili. Teď jsem si udělal obrovskou radost. Rok jsem sháněl hokejový manuál, který dávají ve Švédsku všem profesionálním trenérům. Je v něm popsáno vše, co k výchově hráčů potřebujete. Doslova na podnose. Je tam všechno.“
Co všechno jsme tady nepochopili?
„Že malí kluci jsou alfou a omegou fungování všech profesionálních klubů v Česku. Možná to tolik neplatí pro Spartu nebo Třinec, ty nemají problém pořídit si hotové hráče. Ale ostatní musí žít z vlastního chovu, tvarovat si hráče k obrazu svému. V odchovancích leží klíč k dobrému fungování. Já vím, že chlapi tady nechtějí trénovat druhou, třetí, pátou třídu, protože je to nevděčná práce. Za pár korun strávíte na zimáku moře času, pro tu práci se musíte obětovat, jinak to nejde. Pokud ale chceme mít úspěšnou mládež a zajištěnou budoucnost chlapů, patřičné finance do toho musíme nalít. Za deset, patnáct let výchovy se vám to vrátí.“
Nakazila vás švédská škola ve Färjestadu, kde jste působil téměř čtyři roky?
„Jednoznačně. Ve všech hokejových třídách máte trenéry, kteří něco zažili, mají obrovské zkušenosti. Plus know-how a přístup. Není tajemstvím, že ve Švédsku se o všechny informace dělí, což je strašně důležité. Navzájem se všichni posouvají výš a dál. Mají jeden společný cíl a neberou se navzájem jako ostrou konkurenci. My tady dost často proti sobě bojujeme, až nezdravě. To nás moc neposune. Dřív byla i lepší atmosféra mezi rodiči hráčů. Jeden byl bohatý, druhý chudší, ale všichni navzájem přáli svým klukům. Při zápase si dali pivo, kafe, kecali spolu. Dnes? I rodiče hráčů z jednoho týmu se spolu nebaví, vidíte skupinky tátů a mamin, žárlí na své kluky. Rodiče sice chtějí pro kluka to nejlepší, ale klidně jeho spoluhráče před ním pomluví, ten se pak s ním nebaví. A tohle prostředí se na klucích podepisuje.“
05.05.2021, 12:01
Ještě aby.
(usmívá se) „Víte, jak to je. Pokaždé se najde frustrát, který si musí ulevit v rámci internetové bubliny. Ozvalo se mi i plno lidí z Budějovic. Vím, že očekávání jsou velká, já je mám také. Je to fajn tlak. Je potřeba ho cítit, použít jako hnací motor a nenechat se jím srážet dolů. A když vám to chvíli nejde, o to víc je třeba to nakopnout.“
Z Plzně můžete odcházet s čistým svědomím, nebo ne? Málokterá akvizice se takhle povede. Jen ten konec v předkole s Olomoucí byl hořký...
„Hořký? Spíš bych řekl úplně na ho.vno. To si řekněme na rovinu. Takhle si to nikdo z nás nepředstavoval. Dva dny před play off jim dáme devítku a pak vy.hučíme ve třech zápasech… Přitom jsme Olomouc nepodcenili, vůbec ne. Nakonec to ale podtrhlo celou zvláštní sezonu, kdy jsme neměli stoupající výkonnost, mnohem víc to bylo nahoru dolů. Dva týdny jsme měli dobrý, na to navázal týden hrůzy. Nedokázali jsme si udržet herní pohodu po delší čas. Jeden hořký týden s Olomoucí se podepsal na obrazu sezony. Možná jsme nebyli dostatečně zkušení, Olomouc přesně ví, jak play-off hrát, ti kluci tam jsou dlouho pospolu. Přejeli nás úplně perfektně, musím uznat. Naše elitní lajna měla rozhodovat zápasy a k ničemu se nedostala. Fakt hráli skvěle. I proti Spartě si pak vedli výborně, drželi se moc dobře.“
Přál jste si lepší rozlučku, že?
„Právě proto říkám, že ten konec byl na ho.vno. Chtěl jsem odejít s dobrým pocitem, místo toho přišla kaňka, která mě hrozně štvala.“
Za svoji plzeňskou éru jste posbíral hromadu individuálních trofejí, ale týmovou nikoli. Nejblíže jste byl na jaře 2019, s Plzní jste rozjeli semifinále dvěma výhrami v Třinci. A padli v sedmém. Oceláři brali titul. Pořád to bolí?
„Tohle mě bude mrzet do konce života. Nekecám. Měli jsme to fantasticky rozjetý, vůbec celá sezona byla výborná. Na první dva roky v Plzni budu strašně rád vzpomínat. To byl mančaft, který klapal se vším všudy. Emil Kristek to nahoře perfektně nastavil, Plznička šlapala. Super kádr a i atmosféra. Dařilo se nám i v Lize mistrů. V půlce sezony se k nám připojil Kovka (Jan Kovář) a já si hokej neskutečně užíval. Neskutečně.“
Vedle Kováře to byl trochu jiný Milan Gulaš, viďte? Roli režiséra držel on.
„Je to tak. Musel jsem trochu pozměnit styl, Kovka je nesmírně kreativní hráč, tvoří hru pro ostatní. Vedle něj jsem se nesnažil být tolik na puku, spíš jsem si hledal střelecké pozice. Fakt úžasný období. Až na to semifinále… Odjížděli jsme z Třince 2:0 a nedotáhli to. Vím, že to plno kluků štve dodnes. Věřím, že kdybychom Třinečáky šmikli, titul bychom dotáhli. Ale to jsou jen kdyby. Každopádně je to škoda. Při každém setkání s Kovkou se na sérii s Třincem stočí řeč. Vždycky. To samé s Láďou Čihákem. Můžeme se bavit o čemkoli, pokaždé skončíme u téhle série. Doteď víme, že jsme ji měli vyhrát.“
(usmívá se) „Víte, jak to je. Pokaždé se najde frustrát, který si musí ulevit v rámci internetové bubliny. Ozvalo se mi i plno lidí z Budějovic. Vím, že očekávání jsou velká, já je mám také. Je to fajn tlak. Je potřeba ho cítit, použít jako hnací motor a nenechat se jím srážet dolů. A když vám to chvíli nejde, o to víc je třeba to nakopnout.“
Z Plzně můžete odcházet s čistým svědomím, nebo ne? Málokterá akvizice se takhle povede. Jen ten konec v předkole s Olomoucí byl hořký...
„Hořký? Spíš bych řekl úplně na ho.vno. To si řekněme na rovinu. Takhle si to nikdo z nás nepředstavoval. Dva dny před play off jim dáme devítku a pak vy.hučíme ve třech zápasech… Přitom jsme Olomouc nepodcenili, vůbec ne. Nakonec to ale podtrhlo celou zvláštní sezonu, kdy jsme neměli stoupající výkonnost, mnohem víc to bylo nahoru dolů. Dva týdny jsme měli dobrý, na to navázal týden hrůzy. Nedokázali jsme si udržet herní pohodu po delší čas. Jeden hořký týden s Olomoucí se podepsal na obrazu sezony. Možná jsme nebyli dostatečně zkušení, Olomouc přesně ví, jak play-off hrát, ti kluci tam jsou dlouho pospolu. Přejeli nás úplně perfektně, musím uznat. Naše elitní lajna měla rozhodovat zápasy a k ničemu se nedostala. Fakt hráli skvěle. I proti Spartě si pak vedli výborně, drželi se moc dobře.“
Přál jste si lepší rozlučku, že?
„Právě proto říkám, že ten konec byl na ho.vno. Chtěl jsem odejít s dobrým pocitem, místo toho přišla kaňka, která mě hrozně štvala.“
Za svoji plzeňskou éru jste posbíral hromadu individuálních trofejí, ale týmovou nikoli. Nejblíže jste byl na jaře 2019, s Plzní jste rozjeli semifinále dvěma výhrami v Třinci. A padli v sedmém. Oceláři brali titul. Pořád to bolí?
„Tohle mě bude mrzet do konce života. Nekecám. Měli jsme to fantasticky rozjetý, vůbec celá sezona byla výborná. Na první dva roky v Plzni budu strašně rád vzpomínat. To byl mančaft, který klapal se vším všudy. Emil Kristek to nahoře perfektně nastavil, Plznička šlapala. Super kádr a i atmosféra. Dařilo se nám i v Lize mistrů. V půlce sezony se k nám připojil Kovka (Jan Kovář) a já si hokej neskutečně užíval. Neskutečně.“
Vedle Kováře to byl trochu jiný Milan Gulaš, viďte? Roli režiséra držel on.
„Je to tak. Musel jsem trochu pozměnit styl, Kovka je nesmírně kreativní hráč, tvoří hru pro ostatní. Vedle něj jsem se nesnažil být tolik na puku, spíš jsem si hledal střelecké pozice. Fakt úžasný období. Až na to semifinále… Odjížděli jsme z Třince 2:0 a nedotáhli to. Vím, že to plno kluků štve dodnes. Věřím, že kdybychom Třinečáky šmikli, titul bychom dotáhli. Ale to jsou jen kdyby. Každopádně je to škoda. Při každém setkání s Kovkou se na sérii s Třincem stočí řeč. Vždycky. To samé s Láďou Čihákem. Můžeme se bavit o čemkoli, pokaždé skončíme u téhle série. Doteď víme, že jsme ji měli vyhrát.“
05.05.2021, 11:43
Jak se vám hrálo v plzeňském dresu proti Motoru? A štvalo vás jako pyšného Jihočecha, že se tým potácel dole bez šance na vzestup tabulkou?
„Paradoxem je, že jsme ze čtyř zápasů měli s Budějicemi třikrát prohrát. Motor nad námi vedl, my to všechno otáčeli až v posledních minutách. Daň za nezkušenost, za premiérovou účast v extralize po dlouhé době. Spousta kluků hrála soutěž poprvé. Abyste mohli být v naší lize úspěšní, zkušenost kádru je zásadním aspektem. Všude po Evropě tomu tak není, u nás pořád ano. V posledních deseti, patnácti minutách utkání zkušenosti rozhodují. A je to i o přístupu, o zblokování střely, vrhnout se proti ní po hlavě. V tom je klíč. Jít si za výhrou všemi dostupnými prostředky. Nechat tam absolutně všechno, dohrávat všechny souboje. To je další klišé, ale bez toho se zvlášť ve vyrovnaných zápasech neobejdete.“
Detaily, které se nasčítají a dělají rozdíl.
„Ano. Upřímně, mně nepřísluší komentovat minulou budějovickou sezonu, ale zrovna tyhle detaily tomu podle mě chyběly a byl to důvod, proč se těsné zápasy ztrácely. O tom, co říkám, musíme být všichni přesvědčeni a dělat všechno, co se má i na tréninku. Od toho všechno vychází. Návyky si zautomatizujete a převádíte je o to lehčeji do zápasů.“
Jak na vás reagují lidé ve městě? Děkují za návrat?
„Tak ono bylo delší dobu veřejným tajemstvím, že sem mám namířeno. Někdy na přelomu roku se o tom poprvé napsalo a postupně to krystalizovalo. V tom nevidím nejmenší problém. Proč by mělo být tajné, že se v průběhu sezony hráč domluvil jinde na příštím angažmá?“
Souhlasím. Přece to neznamená, že se na konec sezony vykašlete.
„V tom jsme specifičtí. Taková je naše nátura. Podívejte se třeba do Švýcarska. Tam se dohody oznámí ve chvíli, kdy se uzavřou. V prosinci borec podepíše jinde, klub to veřejně oznámí a nastává fáze děkování, gratulování k ještě lepší adrese. Škoda že tohle tady nedokážeme pochopit. Nějaký rok jsem odehrál venku, tak vím, jak to vnímají tam. Úplně v pohodě. To u nás se hráči začíná nakládat, že se na svůj tým vybodl a podobně. A pominu fakt, že vás někteří lidi solí, aniž by věděli, že hrajete se zraněným kolenem a podobně. Člověka to zamrzí. Tak to tady holt máme.“
A co tedy místní?
„Cítím, že v Budějovicích jsou rádi. Když se před pár dny oficiálně oznámilo, že sem jdu, s plzeňskými fanoušky jsem se rozloučil prostřednictvím sociálních sítí. Bohužel to jinak ani nešlo, což mě dost mrzí. Za ty roky jsme si vybudovali hezký vztah. Moc mě potěšilo, že reakce na můj odchod byly vesměs hezké, na vyloženě negativní komentář jsem nenarazil.“
„Paradoxem je, že jsme ze čtyř zápasů měli s Budějicemi třikrát prohrát. Motor nad námi vedl, my to všechno otáčeli až v posledních minutách. Daň za nezkušenost, za premiérovou účast v extralize po dlouhé době. Spousta kluků hrála soutěž poprvé. Abyste mohli být v naší lize úspěšní, zkušenost kádru je zásadním aspektem. Všude po Evropě tomu tak není, u nás pořád ano. V posledních deseti, patnácti minutách utkání zkušenosti rozhodují. A je to i o přístupu, o zblokování střely, vrhnout se proti ní po hlavě. V tom je klíč. Jít si za výhrou všemi dostupnými prostředky. Nechat tam absolutně všechno, dohrávat všechny souboje. To je další klišé, ale bez toho se zvlášť ve vyrovnaných zápasech neobejdete.“
Detaily, které se nasčítají a dělají rozdíl.
„Ano. Upřímně, mně nepřísluší komentovat minulou budějovickou sezonu, ale zrovna tyhle detaily tomu podle mě chyběly a byl to důvod, proč se těsné zápasy ztrácely. O tom, co říkám, musíme být všichni přesvědčeni a dělat všechno, co se má i na tréninku. Od toho všechno vychází. Návyky si zautomatizujete a převádíte je o to lehčeji do zápasů.“
Jak na vás reagují lidé ve městě? Děkují za návrat?
„Tak ono bylo delší dobu veřejným tajemstvím, že sem mám namířeno. Někdy na přelomu roku se o tom poprvé napsalo a postupně to krystalizovalo. V tom nevidím nejmenší problém. Proč by mělo být tajné, že se v průběhu sezony hráč domluvil jinde na příštím angažmá?“
Souhlasím. Přece to neznamená, že se na konec sezony vykašlete.
„V tom jsme specifičtí. Taková je naše nátura. Podívejte se třeba do Švýcarska. Tam se dohody oznámí ve chvíli, kdy se uzavřou. V prosinci borec podepíše jinde, klub to veřejně oznámí a nastává fáze děkování, gratulování k ještě lepší adrese. Škoda že tohle tady nedokážeme pochopit. Nějaký rok jsem odehrál venku, tak vím, jak to vnímají tam. Úplně v pohodě. To u nás se hráči začíná nakládat, že se na svůj tým vybodl a podobně. A pominu fakt, že vás někteří lidi solí, aniž by věděli, že hrajete se zraněným kolenem a podobně. Člověka to zamrzí. Tak to tady holt máme.“
A co tedy místní?
„Cítím, že v Budějovicích jsou rádi. Když se před pár dny oficiálně oznámilo, že sem jdu, s plzeňskými fanoušky jsem se rozloučil prostřednictvím sociálních sítí. Bohužel to jinak ani nešlo, což mě dost mrzí. Za ty roky jsme si vybudovali hezký vztah. Moc mě potěšilo, že reakce na můj odchod byly vesměs hezké, na vyloženě negativní komentář jsem nenarazil.“
05.05.2021, 11:43
Které z posil byste vypíchl?
„Jsem rád za každého hráče, který do toho půjde s námi. Moc mě ale těší, že Motor podepsal Lukáše Pecha, kreativního centra, velmi zkušeného borce. Pecháček bude skvělý lídr. Nejen on samozřejmě. A ještě třeba někdo přijde. Za sebe říkám, že můžeme udělat velký úspěch. Nevidím důvod, proč ne. Uděláme pro to maximum.“
Čekalo se, zda s sebou do kufru nezabalíte i Tomáše Mertla. Bylo to ve hře, ne?
(usmívá se) „S Mertlíkem jsme se o tom bavili denně. Jako Budějovičáci jsme v plzeňské kabině seděli vedle sebe. Řešili jsme to. Mertlík věděl, že do Motoru půjde Roman Vráblík, a měl informace, co plánuju já. Nejlíp by vám asi odpověděl on, jak to viděl. Co vím, Plzeň by ho nepustila. Je pod smlouvou, navíc byl v poslední sezoně dlouho zraněný. To se pak na věc díváte tak, že jste půl roku někde placený, přitom out, takže cítíte potřebu to klubu vrátit. Věc charakteru.“
Do nové sezony daleko, nicméně vidíte se v útoku vedle Lukáše Pecha?
„Přemýšlí se nad tím. Trenéři mají svoji vizi, jak vstoupit do sezony. Pechy si vyhoví s každým, všichni víme, jak je šikovný na puku, jaké šance umí připravit. Určitě je to jedna z alternativ. Za mě je to dobrá volba, ale to je otázka na trenéry. Zásadní bude vstoupit do sezony s pokorou, protože bude extrémně náročná. Ale vedle pokory musíme mít i zdravé sebevědomí. Nevidím důvod se pasovat rovnou do role týmu mimo špičku, když víme, jak špičkové hráče máme. Plus skvělé fanoušky a dobré zázemí.“
Po posledním chmurném ročníku však musíte myslet spíš na postupné kroky, nebo ne?
„Co bylo, bylo. Už to nevrátíme. Můžeme se z toho jen poučit. Nechci se moc dívat dozadu. Začali jsme novou etapu, do hlav nás všech musíme narvat vítěznou náturu. To je strašně důležitý. Být nastavený tak, že chci vyhrát každý zápas. Nechat na ledě všechno, bojovat jeden za druhého. Pak se dá vyhrávat, jinak ne. Znám to takhle z Plzně. Měli jsme mladý úzký kádr a dařilo se nám. Jde to! Jen tomu musíte věřit, být pozitivní. Nemít v hlavě, že si dnes jdu zahrát. Ne. Vyhrát! Tohle si mezi sebou tady musíme vybudovat. Na nás starších je ukázat mladším směr.“
Jako bych slyšel nového kouče Jaroslava Modrého…
„Je to tak. Chceme to tady vybláznit. Hráče, kabinu, fanoušky. Je to klišé, ale divák je šestý hráč. Teď jsme si vyzkoušeli pravý opak, hrát před prázdnými tribunami. Něco tak hrozného už nechci zažít. Zvlášť tady. Vracím se po devíti letech a chci si to užít naplno, co to jde. S klukama z týmu a s diváky na jedné lodi.“
„Jsem rád za každého hráče, který do toho půjde s námi. Moc mě ale těší, že Motor podepsal Lukáše Pecha, kreativního centra, velmi zkušeného borce. Pecháček bude skvělý lídr. Nejen on samozřejmě. A ještě třeba někdo přijde. Za sebe říkám, že můžeme udělat velký úspěch. Nevidím důvod, proč ne. Uděláme pro to maximum.“
Čekalo se, zda s sebou do kufru nezabalíte i Tomáše Mertla. Bylo to ve hře, ne?
(usmívá se) „S Mertlíkem jsme se o tom bavili denně. Jako Budějovičáci jsme v plzeňské kabině seděli vedle sebe. Řešili jsme to. Mertlík věděl, že do Motoru půjde Roman Vráblík, a měl informace, co plánuju já. Nejlíp by vám asi odpověděl on, jak to viděl. Co vím, Plzeň by ho nepustila. Je pod smlouvou, navíc byl v poslední sezoně dlouho zraněný. To se pak na věc díváte tak, že jste půl roku někde placený, přitom out, takže cítíte potřebu to klubu vrátit. Věc charakteru.“
Do nové sezony daleko, nicméně vidíte se v útoku vedle Lukáše Pecha?
„Přemýšlí se nad tím. Trenéři mají svoji vizi, jak vstoupit do sezony. Pechy si vyhoví s každým, všichni víme, jak je šikovný na puku, jaké šance umí připravit. Určitě je to jedna z alternativ. Za mě je to dobrá volba, ale to je otázka na trenéry. Zásadní bude vstoupit do sezony s pokorou, protože bude extrémně náročná. Ale vedle pokory musíme mít i zdravé sebevědomí. Nevidím důvod se pasovat rovnou do role týmu mimo špičku, když víme, jak špičkové hráče máme. Plus skvělé fanoušky a dobré zázemí.“
Po posledním chmurném ročníku však musíte myslet spíš na postupné kroky, nebo ne?
„Co bylo, bylo. Už to nevrátíme. Můžeme se z toho jen poučit. Nechci se moc dívat dozadu. Začali jsme novou etapu, do hlav nás všech musíme narvat vítěznou náturu. To je strašně důležitý. Být nastavený tak, že chci vyhrát každý zápas. Nechat na ledě všechno, bojovat jeden za druhého. Pak se dá vyhrávat, jinak ne. Znám to takhle z Plzně. Měli jsme mladý úzký kádr a dařilo se nám. Jde to! Jen tomu musíte věřit, být pozitivní. Nemít v hlavě, že si dnes jdu zahrát. Ne. Vyhrát! Tohle si mezi sebou tady musíme vybudovat. Na nás starších je ukázat mladším směr.“
Jako bych slyšel nového kouče Jaroslava Modrého…
„Je to tak. Chceme to tady vybláznit. Hráče, kabinu, fanoušky. Je to klišé, ale divák je šestý hráč. Teď jsme si vyzkoušeli pravý opak, hrát před prázdnými tribunami. Něco tak hrozného už nechci zažít. Zvlášť tady. Vracím se po devíti letech a chci si to užít naplno, co to jde. S klukama z týmu a s diváky na jedné lodi.“
05.05.2021, 11:42
Františka Antonína Gerstnera 7, České Budějovice. Tak zní současná adresa Milana Gulaše. Explzeňský bourák se v pondělí ráno vydal na první sraz nového týmu a po něm pro Sport vyhlásil, na co se mohou místní těšit. „Já a další zkušení kluci chceme ostatní nakazit vítěznou mentalitou. Nevidím důvod, proč bychom nemohli hrát nahoře,“ pravil pětatřicetiletý nejproduktivnější hráč extraligy posledních sezon.
Zkraje března si v Motoru oddechli, když bylo po všem. Konec trápení. Návrat mezi elitu z první ligy, kterou rok předtím zdecimovali, hodně bolel. „Už se nechci dívat dozadu. Chci to tady zbláznit,“ plánuje Milan Gulaš. Myslí to sakra vážně, na to vemte jed.
Jak je doma po devíti letech?
„Pro mě je to skvělá věc. Jsem rád, že se kluby mezi sebou domluvily. V minulé sezoně jsem zašel za plzeňským vedením se svým názorem a pak už to bylo de facto na Plzni s Budějovicemi, zda se dohodnou. Oběma klubům se zaslouží poděkovat, že došly ke zdárnému konci a já se mohl vrátit domů.“
Až tady budete po třech letech hodnotit svoji misi, nebo její první díl, o jakých úspěších byste chtěl mluvit? Pro co sem jdete?
„Znáte mě dlouho, víte, jaký jsem. Nastavený jsem pořád stejně. Každý sportovec chce vyhrávat. Všechno, co jde. Vzpomínám si na první roky v budějovickém áčku, hrával se tu skvělý hokej. Bývalo vyprodáno, mančaft hrál na špici, bojoval v semifinále play off. Mým jasným cílem je tyhle časy vrátit. Hokej hrajeme pro fanoušky. Naši jsou skvělí, zaslouží si vidět svůj tým nahoře. Tohle mě žene dopředu, hodně na to myslím. Zbláznit to tady. A moc se na to těším.“
Kádr se rodí zajímavě, co říkáte?
„Souhlasím. Přišli vesměs zkušení hráči, kteří vědí, jak vyhrávat, o čem je hokej. Mají vítěznou mentalitu, což je strašně důležité. Nebude to stát jen na mně, tým se bude moci opřít o víc lídrů. Jasně že se nemusí pokaždé dařit, ráno se probudíte a víte, že den bude stát za prd, to občas přijde na každého. Základ je se s tím porvat.“
Zkraje března si v Motoru oddechli, když bylo po všem. Konec trápení. Návrat mezi elitu z první ligy, kterou rok předtím zdecimovali, hodně bolel. „Už se nechci dívat dozadu. Chci to tady zbláznit,“ plánuje Milan Gulaš. Myslí to sakra vážně, na to vemte jed.
Jak je doma po devíti letech?
„Pro mě je to skvělá věc. Jsem rád, že se kluby mezi sebou domluvily. V minulé sezoně jsem zašel za plzeňským vedením se svým názorem a pak už to bylo de facto na Plzni s Budějovicemi, zda se dohodnou. Oběma klubům se zaslouží poděkovat, že došly ke zdárnému konci a já se mohl vrátit domů.“
Až tady budete po třech letech hodnotit svoji misi, nebo její první díl, o jakých úspěších byste chtěl mluvit? Pro co sem jdete?
„Znáte mě dlouho, víte, jaký jsem. Nastavený jsem pořád stejně. Každý sportovec chce vyhrávat. Všechno, co jde. Vzpomínám si na první roky v budějovickém áčku, hrával se tu skvělý hokej. Bývalo vyprodáno, mančaft hrál na špici, bojoval v semifinále play off. Mým jasným cílem je tyhle časy vrátit. Hokej hrajeme pro fanoušky. Naši jsou skvělí, zaslouží si vidět svůj tým nahoře. Tohle mě žene dopředu, hodně na to myslím. Zbláznit to tady. A moc se na to těším.“
Kádr se rodí zajímavě, co říkáte?
„Souhlasím. Přišli vesměs zkušení hráči, kteří vědí, jak vyhrávat, o čem je hokej. Mají vítěznou mentalitu, což je strašně důležité. Nebude to stát jen na mně, tým se bude moci opřít o víc lídrů. Jasně že se nemusí pokaždé dařit, ráno se probudíte a víte, že den bude stát za prd, to občas přijde na každého. Základ je se s tím porvat.“
03.05.2021, 18:45
Tak kolik nadělíme té Kanadě? Petr říká, že na ně má recept. No tak snad to klapne
02.05.2021, 09:51
To je zase klasika. Vysoký sebevědomí, pak nášup od Rusů, čtvrtfinále proti Kanadě = konec. Pak hodnocení, že jsme proti Kanadě hráli mnohem lépe a že jsme jí místy dost zatápěli. Chybělo trochu toho štěstíčka.
30.04.2021, 17:55
17:53 – Abdul a Motor?
Jindřich Abdul, v letošní sezoně útočník Čerepovce, by se mohl stát další výraznou posilou Českých Budějovic.
17:34 – Totter novým trenérem Prostějova?
Podle Prostějovského večerníku se stane novým koučem Jestřábů Aleš Totter, naposledy asistent Václava Prospala v Českých Budějovicích.
Jindřich Abdul, v letošní sezoně útočník Čerepovce, by se mohl stát další výraznou posilou Českých Budějovic.
17:34 – Totter novým trenérem Prostějova?
Podle Prostějovského večerníku se stane novým koučem Jestřábů Aleš Totter, naposledy asistent Václava Prospala v Českých Budějovicích.
29.04.2021, 22:15
Reakce na Hic_sum: Zkusím hodit dvojtip do pléna: nepřij...
Spekulovalo se o možném příchodu Marka Mazance, za České Budějovice ale nakonec nejspíš bude chytat Dominik Hrachovina. Když naposledy působil v Liberci, stal se nejlepším gólmanem soutěže.
29.04.2021, 19:56
Reakce na Phil-the-Thrill: Na twitteru plánované posily:...
27.04.2021, 08:35
Hotovo, vyřízeno. Milan Gulaš opouští Plzeň. Už řadu týdnů je veřejným tajemstvím, že 35letý útočník podniká comeback do Českých Budějovic. V posledních dnech se řešilo vzájemné vyrovnání obou klubů, neboť extraligová ikona měla na západě Čech platný kontrakt do jara 2022. „Mohu potvrdit, že Milan v Plzni končí,“ reagoval sportovní manažer Tomáš Vlasák. V článku iSport Premium zjistíte, kolik za něho Indiáni dostanou peněz, a také vám představíme novou švédskou posilu, která by ze severu nemusela být poslední.
Na jihu Čech plánují svoji klíčovou přestupovou pecku oznámit zřejmě až první květnový den. Takový je v extralize obyčej. Smlouvy jsou datovány k 30. dubnu, byť přestupové transakce se řeší už od ledna, někdy i dříve, a o změnách pracovních adres je v zákulisí známo dávno dopředu. Někdy samozřejmě i později. Gulašův případ se ocitl někde mezi.
Už je to nějaký čas, co se uznávaný produktivní střelec a pracant rozhodl, že signovanou dohodu s indiány míní utnout rok před jejím koncem. V Plzni dal najevo, že ho to táhne domů.
„Když za mnou Guli během sezony přišel s tím, že by se chtěl vrátit, dohodli jsme se, že mu bránit nebudeme. Nemyslím to vůbec zle, ale neměli jsme v úmyslu držet hráče, který projevil přání hrát jinde. Osobně jsem si nedokázal představit opak. A podle mě ani Milan. Vypadal, že je pevně rozhodnutý. S Gulim tedy dál nepočítáme. Další informace jsou už na někom jiném,“ řekl Sportu sportovní manažer Plzně Tomáš Vlasák.
Vykoupení podle informací Sportu má nového zaměstnavatele přijít zhruba na 2,2 milionu korun.
O borce, který za Škodovku válel poslední čtyři sezony, projevovala interes i řada zahraničních klubů, včetně švýcarských. Ale Milan Gulaš měl jasno. Dom! Plzni začne doslova a do písmene nová éra.
Po Gulašovi. Jak asi bude vypadat?
„Zatím nikdo neví, co to s námi udělá,“ netají Vlasák. „Ale jednou by to stejně přišlo, když ne letos, tak za rok, za dva. Musíme na to umět zareagovat. Věřím, že mančaft, který se tu dal a pořád ještě dává dohromady, bude dobrý a Milana nahradíme,“ věří sportovní manažer a nově i asistent koučů Miloše Říhy a Václava Baďoučka.
Gulaš zvládl během čtyř ročníků v Plzni nabrat skvělých 278 bodů v 225 utkáních, v tomto směru po něm zbude kráter. „Svým způsobem se tu dlouho spoléhalo na to, že když na ledě dojde na problém, Guli nás z něj vytáhne,“ přikyvuje Vlasák. „Kolikrát to tak platilo, teď za to budou muset vzít jiní.“
Z nedávných pohovorů vyplynulo, že nástupci se najdou. „Věřím, že toho budou schopni. Kluci s tím počítají. Třeba Tomáš Mertl, na kterém to bude hodně stát. Z dalších Petr Kodýtek, Pavel Musil nebo Peter Čerešňák. Tyhle typy to musí vzít nejen na ledě, ale i v kabině. Bude zapotřebí, aby měly vliv na mužstvo. Už to nebude o tom, že jeden hráč z osmdesáti procent táhne tým, ale bude to rozložené na více hráčů.“
Díky Gulašovi, ovšem samozřejmě nejen díky jemu, Plzeň patřila mezi české top týmy, ačkoli rozpočtově byla níže než řada výsledkově horších konkurentů. Vlasák má však pořád před očima play off sezony 2018/19, kdy cítil, že Západočeši mohou skočit do finále. „Mohli jsme to dotáhnout dál. V semifinále jsme vedli nad Třincem 2:0 na zápasy, byla velká šance projít dál. Tam to mohlo dopadnout ještě o chlup líp,“ vzpomíná.
Teď musí složit do kupy armádu, která předchozí velmi slušné výsledky zopakuje nebo dokonce předčí. „Ze sezony mám určitý respekt, ale věřím tomu, že potřebnou sílu mít budeme a znovu budeme konkurenceschopní,“ vytýčil si Tomáš Vlasák.
Indiáni ve švédských barvách
Na západě Čech mívají na zahraniční akvizice dobrý čuch. Podle zdrojů Sportu se nyní dívají detailně do skandinávských vod. Z bohatých švédských zásob by se do extraligy měl vydat Gustaf Thorell, 31letý produktivní centr z druholigové Karlskogy.
Thorell je někdejším dvojnásobným mistrem světa do osmnácti let, elitní švédskou ligu ochutnal v sezoně 2016/17 v dresu Brynäs a mateřského Färjestadu. V této sezoně zapsal 47 bodů (14+33) ve 40 utkáních.
„Můžu potvrdit, že posily hledáme i na severu,“ řekl k tomu sportovní manažer indiánů Tomáš Vlasák. Thorell by nemusel být jedinou čerstvou posilou ze Švédska, hledá se mu parťák do letadla.
Jak už dříve Sport informoval, Plzni se podařila domluvit přestupová pecka v podobě angažování střelce Michala Bulíře, jenž dokončuje velmi plodné období v Liberci a zahrál si i za Magnitogorsk v KHL.
Po odchodu brankáře Dominika Frodla do Pardubic si klub zajistil služby Miroslava Svobody, přicházejícího z Vítkovic. Odtud má dorazit i další navrátilec Jan Schleiss.
Na jihu Čech plánují svoji klíčovou přestupovou pecku oznámit zřejmě až první květnový den. Takový je v extralize obyčej. Smlouvy jsou datovány k 30. dubnu, byť přestupové transakce se řeší už od ledna, někdy i dříve, a o změnách pracovních adres je v zákulisí známo dávno dopředu. Někdy samozřejmě i později. Gulašův případ se ocitl někde mezi.
Už je to nějaký čas, co se uznávaný produktivní střelec a pracant rozhodl, že signovanou dohodu s indiány míní utnout rok před jejím koncem. V Plzni dal najevo, že ho to táhne domů.
„Když za mnou Guli během sezony přišel s tím, že by se chtěl vrátit, dohodli jsme se, že mu bránit nebudeme. Nemyslím to vůbec zle, ale neměli jsme v úmyslu držet hráče, který projevil přání hrát jinde. Osobně jsem si nedokázal představit opak. A podle mě ani Milan. Vypadal, že je pevně rozhodnutý. S Gulim tedy dál nepočítáme. Další informace jsou už na někom jiném,“ řekl Sportu sportovní manažer Plzně Tomáš Vlasák.
Vykoupení podle informací Sportu má nového zaměstnavatele přijít zhruba na 2,2 milionu korun.
O borce, který za Škodovku válel poslední čtyři sezony, projevovala interes i řada zahraničních klubů, včetně švýcarských. Ale Milan Gulaš měl jasno. Dom! Plzni začne doslova a do písmene nová éra.
Po Gulašovi. Jak asi bude vypadat?
„Zatím nikdo neví, co to s námi udělá,“ netají Vlasák. „Ale jednou by to stejně přišlo, když ne letos, tak za rok, za dva. Musíme na to umět zareagovat. Věřím, že mančaft, který se tu dal a pořád ještě dává dohromady, bude dobrý a Milana nahradíme,“ věří sportovní manažer a nově i asistent koučů Miloše Říhy a Václava Baďoučka.
Gulaš zvládl během čtyř ročníků v Plzni nabrat skvělých 278 bodů v 225 utkáních, v tomto směru po něm zbude kráter. „Svým způsobem se tu dlouho spoléhalo na to, že když na ledě dojde na problém, Guli nás z něj vytáhne,“ přikyvuje Vlasák. „Kolikrát to tak platilo, teď za to budou muset vzít jiní.“
Z nedávných pohovorů vyplynulo, že nástupci se najdou. „Věřím, že toho budou schopni. Kluci s tím počítají. Třeba Tomáš Mertl, na kterém to bude hodně stát. Z dalších Petr Kodýtek, Pavel Musil nebo Peter Čerešňák. Tyhle typy to musí vzít nejen na ledě, ale i v kabině. Bude zapotřebí, aby měly vliv na mužstvo. Už to nebude o tom, že jeden hráč z osmdesáti procent táhne tým, ale bude to rozložené na více hráčů.“
Díky Gulašovi, ovšem samozřejmě nejen díky jemu, Plzeň patřila mezi české top týmy, ačkoli rozpočtově byla níže než řada výsledkově horších konkurentů. Vlasák má však pořád před očima play off sezony 2018/19, kdy cítil, že Západočeši mohou skočit do finále. „Mohli jsme to dotáhnout dál. V semifinále jsme vedli nad Třincem 2:0 na zápasy, byla velká šance projít dál. Tam to mohlo dopadnout ještě o chlup líp,“ vzpomíná.
Teď musí složit do kupy armádu, která předchozí velmi slušné výsledky zopakuje nebo dokonce předčí. „Ze sezony mám určitý respekt, ale věřím tomu, že potřebnou sílu mít budeme a znovu budeme konkurenceschopní,“ vytýčil si Tomáš Vlasák.
Indiáni ve švédských barvách
Na západě Čech mívají na zahraniční akvizice dobrý čuch. Podle zdrojů Sportu se nyní dívají detailně do skandinávských vod. Z bohatých švédských zásob by se do extraligy měl vydat Gustaf Thorell, 31letý produktivní centr z druholigové Karlskogy.
Thorell je někdejším dvojnásobným mistrem světa do osmnácti let, elitní švédskou ligu ochutnal v sezoně 2016/17 v dresu Brynäs a mateřského Färjestadu. V této sezoně zapsal 47 bodů (14+33) ve 40 utkáních.
„Můžu potvrdit, že posily hledáme i na severu,“ řekl k tomu sportovní manažer indiánů Tomáš Vlasák. Thorell by nemusel být jedinou čerstvou posilou ze Švédska, hledá se mu parťák do letadla.
Jak už dříve Sport informoval, Plzni se podařila domluvit přestupová pecka v podobě angažování střelce Michala Bulíře, jenž dokončuje velmi plodné období v Liberci a zahrál si i za Magnitogorsk v KHL.
Po odchodu brankáře Dominika Frodla do Pardubic si klub zajistil služby Miroslava Svobody, přicházejícího z Vítkovic. Odtud má dorazit i další navrátilec Jan Schleiss.
19.04.2021, 20:57
Reakce na kerschlic00: Se chlapci zapomněli v autobuse, ...
12.04.2021, 21:45
Když se covid loni objevil, myslel jste si nejdřív, že to je rýmička?
Já ne. Nejsem i.diot. Vidím, že lidi umírají. Když pak slyším toho blba z Finska Hrachovinu (český hokejový brankář, který covid zlehčuje), to je prostě hlupák.
20.03.2021, 19:42
Reakce na kerschlic00: Jsem si ani nevšiml, že jsme ho t...
18.03.2021, 22:10
Reakce na jabadu: Jo přesně.
V Liberci slušnej mač....
16.03.2021, 09:09
Pokračování
Během extraligové odstávky zvažoval náhradní řešení v zahraničí. Naposledy ho lákal švýcarský Zug. S Janem Kovářem válel už v Plzni, tohle spojení vypadalo báječně. S ohledem na rodinu to však padlo.
Gulaš má s Plzní titul z roku 2013, jenže přímo u triumfu nebyl, koncem základní části vyrazil do Magnitogorsku v KHL. Ve Švédsku byl s Färjestadem druhý, v extralize pak nejvýš třetí. Před každým play off cítil obzvláštní motivaci, toužil po titulu. „Možná tolik chci, protože jsem pohár nikdy nezvedl nad hlavu,“ přiznal před začátkem série s Olomoucí.
Plzeň se ocitla mimo šachovnici dřív, než by kdo čekal. O Gulaše údajně zavadila taky Sparta, která má nejvyšší ambice, stejně jako on. Jiné zdroje však námluvy popřely s tím, že zájem nebyl ani z jedné strany. Pokud by tedy nevyskočilo ještě něco dalšího, Gulašův návrat k jihočeským kořenům v tom všem dává největší logiku.
Překlenovací sezona Motoru po postupu mezi elitu dopadla všelijak. Pádu se však České Budějovice bát nemusely a v příštím ročníku jistě chtějí hrát důstojnější roli. Při shánění posil verbovaly snad všechny slavné rodáky. Gulaš řekl, že chce domů. Vrátí se do rodné chalupy, ale určitě ne proto, aby v bačkorách doklepal čas do důchodu. Má svůj věk, v domácím prostředí může chytit další mízu.
Zádrhel ovšem mohl být v odstupném. Gulaš je ještě na příští sezonu pod smlouvou v Plzni, takže pokud by odešel, nebude vykoupen za tabulkovou hodnotu. Kluby by se musely dohodnout. Podle zdrojů Sportu by mohl být volný za 2,5 milionu korun.
Loučení bez fanfár
Gulaš sám přiznal, že poslední sezona byla divná. Hrálo se před prázdnými tribunami a on patří k hokejistům, jež dokáže nabíjet řev tribun a plní ochozy. Měl zdravotní potíže, ze stejných důvodů přišel na dlouho o dvorního centra Tomáše Mertla. Spoluhráči se vedle něj střídali jak na stráži. Byl tím, kdo by měl pomáhat druhým, sám se však neměl často o koho opřít a možná ještě víc spoléhal hlavně sám na sebe.
Zhostil se role mentora, současně měl obhajovat pozici nejlepšího hráče extraligy. Víc přihrával a prošel obdobím, kdy nedal dvanáct zápasů gól. Lidi mu v diskusích nakládali, jak vyčichl a je mimo. To ho pochopitelně taky štvalo a užíralo. Mluvil o týmu, ale na ledě se dál cítil vůdcem, i když někdy nedominoval jako dřív a na dálku se stal lovnou zvěří i pro fanoušky.
Pro zranění vynechal pět zápasů. Taky proto o čtrnáct branek a dvacet bodů zaostal za předchozí životní sezonou, kdy nasypal 35 gólů a se 76 body předvedl třetí nejlepší výkon v historii extraligy. Na Martina Růžičku a Richarda Krále nedosáhl, ale sklonit se před ním museli Pavel Patera nebo Roman Červenka. Navíc vytvořil nový rekord, skóroval v deseti utkáních po sobě. Tentokrát byl s 21 trefami znovu nejlepším střelcem mužstva a s 56 body třetí v celé soutěži.
Potom přišel náraz v play off. První útok v celé sérii nula bodů a minus tři, ale to nebyl jediný důvod, proč Olomouc s Plzní tak vyběhla. Gulaš chtěl vždycky vyhrát. Je poslední, komu by se dalo podsouvat, že mohl být myšlenkami i jinde, byť červíček zavrtá, aniž by člověk sám tušil. Když mu to nešlo, občas kopal kolem sebe. Tentokrát mluvil o naštvání a myslel to upřímně.
Loučí se bez fanfár, ne jak by si přál. Jeho body a hra však budou Plzni hodně chybět.
Během extraligové odstávky zvažoval náhradní řešení v zahraničí. Naposledy ho lákal švýcarský Zug. S Janem Kovářem válel už v Plzni, tohle spojení vypadalo báječně. S ohledem na rodinu to však padlo.
Gulaš má s Plzní titul z roku 2013, jenže přímo u triumfu nebyl, koncem základní části vyrazil do Magnitogorsku v KHL. Ve Švédsku byl s Färjestadem druhý, v extralize pak nejvýš třetí. Před každým play off cítil obzvláštní motivaci, toužil po titulu. „Možná tolik chci, protože jsem pohár nikdy nezvedl nad hlavu,“ přiznal před začátkem série s Olomoucí.
Plzeň se ocitla mimo šachovnici dřív, než by kdo čekal. O Gulaše údajně zavadila taky Sparta, která má nejvyšší ambice, stejně jako on. Jiné zdroje však námluvy popřely s tím, že zájem nebyl ani z jedné strany. Pokud by tedy nevyskočilo ještě něco dalšího, Gulašův návrat k jihočeským kořenům v tom všem dává největší logiku.
Překlenovací sezona Motoru po postupu mezi elitu dopadla všelijak. Pádu se však České Budějovice bát nemusely a v příštím ročníku jistě chtějí hrát důstojnější roli. Při shánění posil verbovaly snad všechny slavné rodáky. Gulaš řekl, že chce domů. Vrátí se do rodné chalupy, ale určitě ne proto, aby v bačkorách doklepal čas do důchodu. Má svůj věk, v domácím prostředí může chytit další mízu.
Zádrhel ovšem mohl být v odstupném. Gulaš je ještě na příští sezonu pod smlouvou v Plzni, takže pokud by odešel, nebude vykoupen za tabulkovou hodnotu. Kluby by se musely dohodnout. Podle zdrojů Sportu by mohl být volný za 2,5 milionu korun.
Loučení bez fanfár
Gulaš sám přiznal, že poslední sezona byla divná. Hrálo se před prázdnými tribunami a on patří k hokejistům, jež dokáže nabíjet řev tribun a plní ochozy. Měl zdravotní potíže, ze stejných důvodů přišel na dlouho o dvorního centra Tomáše Mertla. Spoluhráči se vedle něj střídali jak na stráži. Byl tím, kdo by měl pomáhat druhým, sám se však neměl často o koho opřít a možná ještě víc spoléhal hlavně sám na sebe.
Zhostil se role mentora, současně měl obhajovat pozici nejlepšího hráče extraligy. Víc přihrával a prošel obdobím, kdy nedal dvanáct zápasů gól. Lidi mu v diskusích nakládali, jak vyčichl a je mimo. To ho pochopitelně taky štvalo a užíralo. Mluvil o týmu, ale na ledě se dál cítil vůdcem, i když někdy nedominoval jako dřív a na dálku se stal lovnou zvěří i pro fanoušky.
Pro zranění vynechal pět zápasů. Taky proto o čtrnáct branek a dvacet bodů zaostal za předchozí životní sezonou, kdy nasypal 35 gólů a se 76 body předvedl třetí nejlepší výkon v historii extraligy. Na Martina Růžičku a Richarda Krále nedosáhl, ale sklonit se před ním museli Pavel Patera nebo Roman Červenka. Navíc vytvořil nový rekord, skóroval v deseti utkáních po sobě. Tentokrát byl s 21 trefami znovu nejlepším střelcem mužstva a s 56 body třetí v celé soutěži.
Potom přišel náraz v play off. První útok v celé sérii nula bodů a minus tři, ale to nebyl jediný důvod, proč Olomouc s Plzní tak vyběhla. Gulaš chtěl vždycky vyhrát. Je poslední, komu by se dalo podsouvat, že mohl být myšlenkami i jinde, byť červíček zavrtá, aniž by člověk sám tušil. Když mu to nešlo, občas kopal kolem sebe. Tentokrát mluvil o naštvání a myslel to upřímně.
Loučí se bez fanfár, ne jak by si přál. Jeho body a hra však budou Plzni hodně chybět.
14.03.2021, 16:42
13.03.2021, 09:54
Atmosféra v kabině musela logicky houstnout. Měl jste k některým hráčům blíž a k jiným dál?
„Každý trenér má své koně. S některými si rozumíte víc, s jinými míň. Na někoho sázíte víc, na někoho míň. Ale měl jsem pod sebou kluky, kteří to se mnou vydrželi celé tři roky. A dávali to. Poznali mě v klidu, v emocích, dozvěděli se, jaký jsem kouč. Věřím tomu, že spousta z nich pochopila, o co mi jde. A že porážky bytostně nesnáším. Tohle jsem jim v kostce chtěl předat. Posunout se navzájem dál.“
Cítíte na sobě, že vám tahle sezona ukázala i vaše slabá místa? Na čem musíte zapracovat, v čem se posunout dál.
„Určitě, ukázala mi toho spoustu. Nesnášel jsem to vůbec dobře, to na mně asi bylo vidět. Dá se polemizovat nad některými vyjádřeními. Na druhou stranu já jsem prostě takovej. Byl jsem takovej jako hráč, jsem takovej jako trenér. Někomu to může vyhovovat, jinému ne. Sebereflexe ale ještě přijde… hodně dlouho se budu koukat do toho zrcadla. Udělal jsem všechno? Jak to, že jsem z těch hráčů nedostal víc? Je to otázka na tělo, je na místě. Řeknu vám ale, že před sezonou jsem prostě těm klukům věřil. Budu přemýšlet o spoustě věcí, na mně bude, co všechno si z toho vezmu. Stojím si ale za tím, že kdybychom s mým skvělým realizačním týmem zůstali, další rok by vypadal úplně jinak.“
Nevzal vám poslední rok trochu chuť do hokeje?
„To určitě ne. Už teď se těším, až si zapnu v televizi NHL. I tohle vás posouvá, zlepšujete se. Jaký je trend, kam se hokej posouvá, čeho jsou na ledě ti hráči schopní. Během sezony byla ale spoustu okamžiků, kdy to bylo ubíjející a frustrující. Kdy jsem věděl, že přešlapujeme na místě a nám všem se nedařilo odlepit se z toho místa. Na pauzu se ale strašně moc těším, to jo.“
Víte, jak dlouhá bude?
„Nevím. Vím ale, že hokej natolik miluju, že mi po nějaké době začne chybět. Těším se, až budu jezdit s dcerou na tenisové turnaje, pojedeme na výlet, prostě budeme spolu. Hokej budu mít v srdci i v hlavě. Na druhou stranu mám ale vnitřní pnutí, jestli se k trénování ještě někdy vůbec vrátím. Jestli mě to prostě doma nebude bavit víc a nevydám se jinou cestou. Může to nastat, na to teď ale nedokážu odpovědět. Když jsme měli po šestém kole na kontě dva body, ve Sportu jste o nás napsali, že jsme Popelka se dvěma oříšky. To bylo vcelku vtipné (úsměv), ale v tu chvíli se to hezky nečetlo. Chybět mi to nebude, ale beru to jako součást svojí cesty. Uvidíme, kam mě dál zavede.“
„Každý trenér má své koně. S některými si rozumíte víc, s jinými míň. Na někoho sázíte víc, na někoho míň. Ale měl jsem pod sebou kluky, kteří to se mnou vydrželi celé tři roky. A dávali to. Poznali mě v klidu, v emocích, dozvěděli se, jaký jsem kouč. Věřím tomu, že spousta z nich pochopila, o co mi jde. A že porážky bytostně nesnáším. Tohle jsem jim v kostce chtěl předat. Posunout se navzájem dál.“
Cítíte na sobě, že vám tahle sezona ukázala i vaše slabá místa? Na čem musíte zapracovat, v čem se posunout dál.
„Určitě, ukázala mi toho spoustu. Nesnášel jsem to vůbec dobře, to na mně asi bylo vidět. Dá se polemizovat nad některými vyjádřeními. Na druhou stranu já jsem prostě takovej. Byl jsem takovej jako hráč, jsem takovej jako trenér. Někomu to může vyhovovat, jinému ne. Sebereflexe ale ještě přijde… hodně dlouho se budu koukat do toho zrcadla. Udělal jsem všechno? Jak to, že jsem z těch hráčů nedostal víc? Je to otázka na tělo, je na místě. Řeknu vám ale, že před sezonou jsem prostě těm klukům věřil. Budu přemýšlet o spoustě věcí, na mně bude, co všechno si z toho vezmu. Stojím si ale za tím, že kdybychom s mým skvělým realizačním týmem zůstali, další rok by vypadal úplně jinak.“
Nevzal vám poslední rok trochu chuť do hokeje?
„To určitě ne. Už teď se těším, až si zapnu v televizi NHL. I tohle vás posouvá, zlepšujete se. Jaký je trend, kam se hokej posouvá, čeho jsou na ledě ti hráči schopní. Během sezony byla ale spoustu okamžiků, kdy to bylo ubíjející a frustrující. Kdy jsem věděl, že přešlapujeme na místě a nám všem se nedařilo odlepit se z toho místa. Na pauzu se ale strašně moc těším, to jo.“
Víte, jak dlouhá bude?
„Nevím. Vím ale, že hokej natolik miluju, že mi po nějaké době začne chybět. Těším se, až budu jezdit s dcerou na tenisové turnaje, pojedeme na výlet, prostě budeme spolu. Hokej budu mít v srdci i v hlavě. Na druhou stranu mám ale vnitřní pnutí, jestli se k trénování ještě někdy vůbec vrátím. Jestli mě to prostě doma nebude bavit víc a nevydám se jinou cestou. Může to nastat, na to teď ale nedokážu odpovědět. Když jsme měli po šestém kole na kontě dva body, ve Sportu jste o nás napsali, že jsme Popelka se dvěma oříšky. To bylo vcelku vtipné (úsměv), ale v tu chvíli se to hezky nečetlo. Chybět mi to nebude, ale beru to jako součást svojí cesty. Uvidíme, kam mě dál zavede.“
13.03.2021, 09:53
A souhlasíte, že upřímnost, byť někdy drsná, český hokej postrádá?
„Takovou upřímnost jsem potřeboval slyšet od vedení. Ale doslechl jsem se to pokaždé jen zprostředkovaně. Od lidí, kteří mi to samozřejmě rádi řekli. Občas jsem od vedení slyšel nepříjemné věci, ale ne pokaždé. Tahle sezona byla velkou školou života. Poznáte, jak fungují mezilidské vztahy, když se nedaří. Udělal jsem si krásný obrázek. Někteří u mě skončili. A ještě k vaší otázce. Uvedu příklad Romana Přikryla, který měl v sezoně problémy s produktivitou. Když se ho můj asistent Aleš Totter zeptal, zda se mnou měl problém, protože jsem na něj byl tvrdej, odpověděl, že ne. Řekl, že se s tím potýkal první rok, ale že věděl, že jsem férový, že šanci ode mě vždycky dostane. Povím to ještě jinak. Kdyby hráči poznali práci Vládi Růžičky, půlka týmu by pro něj nemohla hrát. Nedala by to. Jsme v profesionálním hokeji. Je to příjemné prostředí? No, není. Já sám chodil jako hráč domů a plakal jsem z toho, jak na mě John Tortorella řval. Musíte se nad tím umět zamyslet. Kouč z vás chce udělat lepšího hráče, vyndat z vás to nejlepší. Aby tým vyhrával. A pokud to někdo neunáší, je měkkej, ať hokej nehraje. Nezlobte se na mě. Ve fabrice to bude mít snazší?“
Nenapadlo vás během sezony jít vůči šéfům do ultimáta? S tím, že když nebude po vašem a nepřijdou posily, půjdete od válu?
„To by byl příliš jednoduchý odchod od problému. Musíte pracovat s týmem, který máte k dispozici. Z části jsem si ho vybral já sám. Na jedné debatě s fanoušky padla jedna důležitá otázka. Zda předsezonní očekávání nebyla až moc nabubřelá. A já na to: A pročpak? Já chci vyhrát každý zápas, s touto filozofií chci a budu pracovat. Komu je výsledek jedno, nemůže být v mém týmu! Chtěli jsme být minimálně v předkole play off.“
„Takovou upřímnost jsem potřeboval slyšet od vedení. Ale doslechl jsem se to pokaždé jen zprostředkovaně. Od lidí, kteří mi to samozřejmě rádi řekli. Občas jsem od vedení slyšel nepříjemné věci, ale ne pokaždé. Tahle sezona byla velkou školou života. Poznáte, jak fungují mezilidské vztahy, když se nedaří. Udělal jsem si krásný obrázek. Někteří u mě skončili. A ještě k vaší otázce. Uvedu příklad Romana Přikryla, který měl v sezoně problémy s produktivitou. Když se ho můj asistent Aleš Totter zeptal, zda se mnou měl problém, protože jsem na něj byl tvrdej, odpověděl, že ne. Řekl, že se s tím potýkal první rok, ale že věděl, že jsem férový, že šanci ode mě vždycky dostane. Povím to ještě jinak. Kdyby hráči poznali práci Vládi Růžičky, půlka týmu by pro něj nemohla hrát. Nedala by to. Jsme v profesionálním hokeji. Je to příjemné prostředí? No, není. Já sám chodil jako hráč domů a plakal jsem z toho, jak na mě John Tortorella řval. Musíte se nad tím umět zamyslet. Kouč z vás chce udělat lepšího hráče, vyndat z vás to nejlepší. Aby tým vyhrával. A pokud to někdo neunáší, je měkkej, ať hokej nehraje. Nezlobte se na mě. Ve fabrice to bude mít snazší?“
Nenapadlo vás během sezony jít vůči šéfům do ultimáta? S tím, že když nebude po vašem a nepřijdou posily, půjdete od válu?
„To by byl příliš jednoduchý odchod od problému. Musíte pracovat s týmem, který máte k dispozici. Z části jsem si ho vybral já sám. Na jedné debatě s fanoušky padla jedna důležitá otázka. Zda předsezonní očekávání nebyla až moc nabubřelá. A já na to: A pročpak? Já chci vyhrát každý zápas, s touto filozofií chci a budu pracovat. Komu je výsledek jedno, nemůže být v mém týmu! Chtěli jsme být minimálně v předkole play off.“
13.03.2021, 09:53
Gólman není v týmu od toho, aby se kolem něj chodilo po špičkách. A jestli to nedává, pak nemá v profesionálním sportu co pohledávat. Nemůžeme dostávat góly z rolby, to prostě ne. Na poslední zápas sezony s Třincem jsem řešil, koho dát do brány. Šel tam Marek Čiliak a ten proti Třinci odchytal jeden z nejlepších zápasů sezony. Jakoby to z něj všechno spadlo, chytal úplně jinak než v sezoně.“
S čím jste se vy dva rozloučili na mítinku po sezoně?
„V pohodě. S Čilem jsme během sezony řešily různé situace. Vadila mi jedna věc. V jeden moment se mi přiznal, že se tomu poddal. A to jsem mu vyčetl. To by neměl. Na druhou stranu, jeho sezona byla dost rozháraná covidem, byl snad čtyřikrát v karanténě. Dá se polemizovat o tlaku. Ale… Co je to tlak? Největší rozhodnutí padlo na svazu v tom směru, že se nepadá. Co by nás mělo nervovat? Snad chceme všichni vyhrávat, být nejlepší. Očekával jsem od něj, že z prvních deseti zápasů nám on sám vyhraje tři. Že bude zdí. Od gólmana, co vychytal dvakrát titul Kometě, bych to očekával. Mára je chytrý kluk a ví, že jeho sezona stála za prd. Jeho nejhorší v kariéře. Je to dobrej kluk do kabiny, fajn spoluhráč. V tom problém nebyl.“
A v čem tedy?
„On sám si musí najít příčinu, proč mu to nešlo. Třeba já jsem byl tou příčinou, třeba mu tým nepomohl. Ale všechno jsou spojené nádoby. Nicméně já věřím, že bude lepší. Zda má v sobě hrdost, ctižádost a pýchu, nemůže si nechat takhle pokazit renomé. Nechat to být. Sere mě, že mu nevyšla zrovna tahle sezona. Poslední sezona mého realizačního týmu. Ale vrátit se o rok zpět, vyberu si ho znovu. Z těch, co mi byli loni nabídnuti, byl jasně nejlepší. Uvidíme, zda si ho Motor ponechá dál.“
Už loni v létě jste mluvil o potřebě být v hokeji brutálně pravdivý a upřímný. Nepoznal jste, že je to problém v českém prostředí? Že řada hráčů neunáší adresnou kritiku?
„Možná si to někteří hráči mysleli. Jestli s tím měl někdo problém… Všem jsem říkal, že moje dveře jsou otevřené, přijďte si o tom popovídat. Třeba Zdeněk Doležal. Tři roky jsem na něm hledal kdejakou mouchu. Protože jsem věděl, že to v něm je a že potřebuje nakopnout, dostat to ze sebe. Šel jsem po něm. A zlepšil se tak, že nejspíš půjde do jednoho známého klubu (do Sparty). Přišel za mnou a povídá: Já snad neznám nikoho, kdo by mě posílal do pr.dele a díval se mi u toho do očí.“
S čím jste se vy dva rozloučili na mítinku po sezoně?
„V pohodě. S Čilem jsme během sezony řešily různé situace. Vadila mi jedna věc. V jeden moment se mi přiznal, že se tomu poddal. A to jsem mu vyčetl. To by neměl. Na druhou stranu, jeho sezona byla dost rozháraná covidem, byl snad čtyřikrát v karanténě. Dá se polemizovat o tlaku. Ale… Co je to tlak? Největší rozhodnutí padlo na svazu v tom směru, že se nepadá. Co by nás mělo nervovat? Snad chceme všichni vyhrávat, být nejlepší. Očekával jsem od něj, že z prvních deseti zápasů nám on sám vyhraje tři. Že bude zdí. Od gólmana, co vychytal dvakrát titul Kometě, bych to očekával. Mára je chytrý kluk a ví, že jeho sezona stála za prd. Jeho nejhorší v kariéře. Je to dobrej kluk do kabiny, fajn spoluhráč. V tom problém nebyl.“
A v čem tedy?
„On sám si musí najít příčinu, proč mu to nešlo. Třeba já jsem byl tou příčinou, třeba mu tým nepomohl. Ale všechno jsou spojené nádoby. Nicméně já věřím, že bude lepší. Zda má v sobě hrdost, ctižádost a pýchu, nemůže si nechat takhle pokazit renomé. Nechat to být. Sere mě, že mu nevyšla zrovna tahle sezona. Poslední sezona mého realizačního týmu. Ale vrátit se o rok zpět, vyberu si ho znovu. Z těch, co mi byli loni nabídnuti, byl jasně nejlepší. Uvidíme, zda si ho Motor ponechá dál.“
Už loni v létě jste mluvil o potřebě být v hokeji brutálně pravdivý a upřímný. Nepoznal jste, že je to problém v českém prostředí? Že řada hráčů neunáší adresnou kritiku?
„Možná si to někteří hráči mysleli. Jestli s tím měl někdo problém… Všem jsem říkal, že moje dveře jsou otevřené, přijďte si o tom popovídat. Třeba Zdeněk Doležal. Tři roky jsem na něm hledal kdejakou mouchu. Protože jsem věděl, že to v něm je a že potřebuje nakopnout, dostat to ze sebe. Šel jsem po něm. A zlepšil se tak, že nejspíš půjde do jednoho známého klubu (do Sparty). Přišel za mnou a povídá: Já snad neznám nikoho, kdo by mě posílal do pr.dele a díval se mi u toho do očí.“
13.03.2021, 09:49
Co jste o sobě slyšel?
„Tohle bych nerad ventiloval, má to zůstat v té místnosti. Já vím, že by bylo pikantní, hlavně fanoušci Motoru by to chtěli vědět, ale to já nevyndám. Možná v létě, až se s Bednou potkám někde na tenise. Třeba si u piva vyříkáme daleko víc věcí, než jsme si řekli v kanceláři před dalšími členy vedení. Každopádně, vzájemná komunikace vázla. Ať už mojí chybou nebo na straně GM. Ale nebyla dostačující k tomu, abychom pro organizaci udělali to nejlepší a sezona byla úspěšnější.“
Navenek to tak působilo…
„Za výsledky jsem z velké části odpovědný já. Jsem na střídačce, jsem s klukama každý den. Ale stojím si za tím, že jakmile se jim sáhlo na platy, tak pro obrat v sezoně se tím pádem přestalo dělat. Takhle to myslím vycítili i hráči. Ale zároveň jsem se jim omluvil za to, že jsem oznámení o konci podal tak brzy. Vedení jsem řekl, že od svého stylu práce a herního systému neustoupím. A když to uznají za vhodné, ať mě vyndají. Tu pravomoc měli. Donesly se mi k tomu různé zvěsti a informace. Jsem si však naprosto jistý, že by reputace klubu vzrostla, kdyby se na průběh sezony reagovalo. Víc, než se ve skutečnosti stalo. Klidně i příchodem nového trenéra. Minimálně tím naznačíte, že vám osud týmu a sezony není jedno.“
Na to poukazoval také majitel Madety Milan Teplý, kterému se nelíbilo, že klub patřičně nejedná při rostoucím počtu porážek.
„Ano. Asi to má dost do činění s českou náturou. Nejsem přesvědčený, že jsme ochotni dojít až na samou hranici chtění vyhrávat. Dát tomu úplně všechno. Ono je krásné prohrát z 58 zápasů čtyři v základní hrací době, jako se nám to přihodilo v minulém ročníku v první lize. To umí zpracovat každý. Ale teprve v krizi poznáte, kdo má koule. Opravdové koule. Proto opakuju, že jsme s tím v sezoně měli pracovat víc. O Vánocích jsem tu už nemusel být. Jako člověk se sebereflexí bych to absolutně chápal.“
Už jste to nakousnul, jak velký dopad na chod kabiny mělo snižování mezd hráčů? A neměl jste dojem, že se prostředky schovávají až na nový ročník, který je sestupový?
„Má pozice je trenér. Nebyl jsem sportovním manažerem. Ten má k dispozici budget, s nímž může pracovat na tvorbě týmu. Po dobu tří let jsem tu při pořizování hráčů měl poradní hlas. V poslední sezoně se stalo jedinkrát, že sem přišel hráč, o němž jsem nevěděl. Ale to už se vědělo, že tu budu končit. Zda tu peníze byly, nebo ne, to je otázka na Standu Bednaříka. V mých očích tu je však dost sponzorů a hodně lidí, kteří chtěli vědět, proč se nám nedaří, kde je problém, zda tomu mohou pomoci. Každý chce být přece spojovaný s vítězi a neotáčet noviny nebo tablet vzhůru nohama, aby se mi líbil pohled na tabulku. Snaha s tím něco dělat zkrátka mohla být větší. Ale beru to i na sebe, mohl jsem za zavřenými dveřmi na vedení víc útočit, být důraznější.“
Takže?
„Když je potřeba, majitel obvykle navyšuje základní jmění firmy, nebo přináší kapitál, aby se s tím dalo něco dělat. Upřímně, naše hráče kromě Čendy Pýchy na výměnu nikdo nechtěl. Jen díky poslání Allena do Boleslavi jsme ušetřili na platu a získali Míru Formana ze Sparty. Zastávám názor, že každý klub by měl mít jednoho silného vlastníka, dominantního hráče na trhu, kde se pohybuje. Který je ochotný investovat ve složitější době s tím, že časem se mu investice vrátí. Kluci tu zachránili hokej před pár lety, ale asi potřebným kapitálem nedisponují. To říkám s veškerým respektem vůči nim. Ale podívejte se na Pardubice. Přišel silný majitel, aby zachránil extraligu. Koupil Michala Vondrku a možná jen díky tomu Dynamo hraje nejvyšší soutěž. A kde dnes je? Povedl se jim tah s novými trenéry, útočník Camara, pořídili si Nakládala, Kousala, Zohornu a jsou rázem černým koněm play off, co může hrát o finále.“
Od Čiliaka jsem čekal, že bude zdí
Měli podle vás hráči od vedení přesné informace, jak je to s finančním zázemím a možnostmi Motoru?
„To si právě nemyslím. I tady drhla komunikace. Říkám Bednovi, ať se sebere, přijde do kabiny a řekne hráčům natvrdo, jaká je situace. Že jsme tedy na suchu, že se to nezlepší do konce sezony, ať nečekají nějakou pomoc. Že je prioritou zůstat zdravým klubem, kde peníze chodí včas. A takhle upřímný a otevřený být i k veřejnosti. Pochopili by to. A nepsat na klubový web, že bez rozdílových hráčů to příští rok nepůjde… Tohle se má říci nejprve klukům do očí.“
V závěru sezony jste se neudržel a v jednom rozhovoru po utkání se Spartou (2:7) prohlásil, že by ve vaší brance mohl být pytel brambor a vyšlo by to nastejno. Emoce, chápeme. Vzal byste to dnes zpět?
„Každý tým potřebuje mít dobrého gólmana. Bez něj nejste nic. Ten zápas se zlomil ve druhé třetině, kdy jsme dostali tři góly a byť mám Honzu Strmeně rád, tři góly z prvních čtyř šly za ním. Ten mančaft to věděl. Nestalo se nám to prvně. Ať mě za to klidně odsoudí, nenávidí a pranýřují. Je mi to fuk. Jestliže mám být tvrdý na hráče, potřebuju save. Gólman není / Příspěvěk byl moc dlouhý a proto byl uříznut.
„Tohle bych nerad ventiloval, má to zůstat v té místnosti. Já vím, že by bylo pikantní, hlavně fanoušci Motoru by to chtěli vědět, ale to já nevyndám. Možná v létě, až se s Bednou potkám někde na tenise. Třeba si u piva vyříkáme daleko víc věcí, než jsme si řekli v kanceláři před dalšími členy vedení. Každopádně, vzájemná komunikace vázla. Ať už mojí chybou nebo na straně GM. Ale nebyla dostačující k tomu, abychom pro organizaci udělali to nejlepší a sezona byla úspěšnější.“
Navenek to tak působilo…
„Za výsledky jsem z velké části odpovědný já. Jsem na střídačce, jsem s klukama každý den. Ale stojím si za tím, že jakmile se jim sáhlo na platy, tak pro obrat v sezoně se tím pádem přestalo dělat. Takhle to myslím vycítili i hráči. Ale zároveň jsem se jim omluvil za to, že jsem oznámení o konci podal tak brzy. Vedení jsem řekl, že od svého stylu práce a herního systému neustoupím. A když to uznají za vhodné, ať mě vyndají. Tu pravomoc měli. Donesly se mi k tomu různé zvěsti a informace. Jsem si však naprosto jistý, že by reputace klubu vzrostla, kdyby se na průběh sezony reagovalo. Víc, než se ve skutečnosti stalo. Klidně i příchodem nového trenéra. Minimálně tím naznačíte, že vám osud týmu a sezony není jedno.“
Na to poukazoval také majitel Madety Milan Teplý, kterému se nelíbilo, že klub patřičně nejedná při rostoucím počtu porážek.
„Ano. Asi to má dost do činění s českou náturou. Nejsem přesvědčený, že jsme ochotni dojít až na samou hranici chtění vyhrávat. Dát tomu úplně všechno. Ono je krásné prohrát z 58 zápasů čtyři v základní hrací době, jako se nám to přihodilo v minulém ročníku v první lize. To umí zpracovat každý. Ale teprve v krizi poznáte, kdo má koule. Opravdové koule. Proto opakuju, že jsme s tím v sezoně měli pracovat víc. O Vánocích jsem tu už nemusel být. Jako člověk se sebereflexí bych to absolutně chápal.“
Už jste to nakousnul, jak velký dopad na chod kabiny mělo snižování mezd hráčů? A neměl jste dojem, že se prostředky schovávají až na nový ročník, který je sestupový?
„Má pozice je trenér. Nebyl jsem sportovním manažerem. Ten má k dispozici budget, s nímž může pracovat na tvorbě týmu. Po dobu tří let jsem tu při pořizování hráčů měl poradní hlas. V poslední sezoně se stalo jedinkrát, že sem přišel hráč, o němž jsem nevěděl. Ale to už se vědělo, že tu budu končit. Zda tu peníze byly, nebo ne, to je otázka na Standu Bednaříka. V mých očích tu je však dost sponzorů a hodně lidí, kteří chtěli vědět, proč se nám nedaří, kde je problém, zda tomu mohou pomoci. Každý chce být přece spojovaný s vítězi a neotáčet noviny nebo tablet vzhůru nohama, aby se mi líbil pohled na tabulku. Snaha s tím něco dělat zkrátka mohla být větší. Ale beru to i na sebe, mohl jsem za zavřenými dveřmi na vedení víc útočit, být důraznější.“
Takže?
„Když je potřeba, majitel obvykle navyšuje základní jmění firmy, nebo přináší kapitál, aby se s tím dalo něco dělat. Upřímně, naše hráče kromě Čendy Pýchy na výměnu nikdo nechtěl. Jen díky poslání Allena do Boleslavi jsme ušetřili na platu a získali Míru Formana ze Sparty. Zastávám názor, že každý klub by měl mít jednoho silného vlastníka, dominantního hráče na trhu, kde se pohybuje. Který je ochotný investovat ve složitější době s tím, že časem se mu investice vrátí. Kluci tu zachránili hokej před pár lety, ale asi potřebným kapitálem nedisponují. To říkám s veškerým respektem vůči nim. Ale podívejte se na Pardubice. Přišel silný majitel, aby zachránil extraligu. Koupil Michala Vondrku a možná jen díky tomu Dynamo hraje nejvyšší soutěž. A kde dnes je? Povedl se jim tah s novými trenéry, útočník Camara, pořídili si Nakládala, Kousala, Zohornu a jsou rázem černým koněm play off, co může hrát o finále.“
Od Čiliaka jsem čekal, že bude zdí
Měli podle vás hráči od vedení přesné informace, jak je to s finančním zázemím a možnostmi Motoru?
„To si právě nemyslím. I tady drhla komunikace. Říkám Bednovi, ať se sebere, přijde do kabiny a řekne hráčům natvrdo, jaká je situace. Že jsme tedy na suchu, že se to nezlepší do konce sezony, ať nečekají nějakou pomoc. Že je prioritou zůstat zdravým klubem, kde peníze chodí včas. A takhle upřímný a otevřený být i k veřejnosti. Pochopili by to. A nepsat na klubový web, že bez rozdílových hráčů to příští rok nepůjde… Tohle se má říci nejprve klukům do očí.“
V závěru sezony jste se neudržel a v jednom rozhovoru po utkání se Spartou (2:7) prohlásil, že by ve vaší brance mohl být pytel brambor a vyšlo by to nastejno. Emoce, chápeme. Vzal byste to dnes zpět?
„Každý tým potřebuje mít dobrého gólmana. Bez něj nejste nic. Ten zápas se zlomil ve druhé třetině, kdy jsme dostali tři góly a byť mám Honzu Strmeně rád, tři góly z prvních čtyř šly za ním. Ten mančaft to věděl. Nestalo se nám to prvně. Ať mě za to klidně odsoudí, nenávidí a pranýřují. Je mi to fuk. Jestliže mám být tvrdý na hráče, potřebuju save. Gólman není / Příspěvěk byl moc dlouhý a proto byl uříznut.
13.03.2021, 09:47
Pokračování
Kdy vám došlo, že tenhle mančaft nemá na extraligu?
„Na předsezonní tiskovce jsme si řekli, že tomu dáme deset zápasů. Hodně jsme o tom debatovali s asistentem Alešem Totterem. Shodli jsme se na tom, že nejvíc nám ublížilo, že jsme si před rokem nezahráli play off. Šli bychom na Třebíč, ta byla neskutečně rozjetá. Prověřila by nás. My jsme celou sezonu neviděli hráče pod tlakem. Co kdybychom prohráli doma jeden zápas a pak jeli do Třebíče s nějakým tlakem? Tam byste poznali charakter hráčů. Neměli jsme možnost poznat je v těžkých zápasech, byl by to pak důležitý ukazatel pro stavbu extraligového kádru.“
Navíc jste ani dlouho nevěděli, jakou soutěž budete další ročník vůbec hrát.
„To je přesné a hrozně důležité. Nemusíme si nalhávat, jak to tady chodí. O našem postupu se u stolu rozhodlo někdy v polovině března, jenže v té době už jsou prostě všichni hráči, kteří za něco stojí, na další rok rozebraní. Jsou podepsaní jinde. Pravidla jsou taková, že se to zveřejňuje až prvního května. Tak to chodí, ale můžu vám říct, že tohle je věc, která mi strašně vadí. Proto jsme dali možnost suverénnímu prvoligovému kádru posunout se o level výš. Chtěli jsme to jen doplnit na určitých místech.“
Třeba na pozici gólmanské jedničky.
„Přišel Marek Čiliak. Zpátky do Pardubic šel z hostování Milan Klouček. Že pak přišel ještě Jirka Patera, to byl bonus navíc, který se ale projevil neskutečně dobře. Přivedli jsme pár dalších hráčů z první ligy, k tomu dva extraligové hokejisty. Marek chytal KHL, vychytal dva extraligové tituly. Když jsme koukali na situaci na trhu, kdo je volný, připadal by v úvahu a měl by zájem, jeho jméno nám vyšlo nejlíp. Dneska už víme, že sezona jak nám, tak Márovi nedopadla vůbec dobře.“
Indrák? Nelíbil se mi jeho herní projev
Druhým extraligovým hráčem, kterého jste přivedli, byl Miroslav Indrák, ten ale odehrál jen šest zápasů.
„Musím říct, že pro mě byl velkým zklamáním. Nemůžu říct, že by měl špatnou povahu, že byl špatnej kluk. Od samého začátku se mi ale nelíbil jeho herní projev, hrál takový chodecký hokej. Doufal jsem, že bude střelec, tím se ale nestal. Rychle se pak zranil, vyhodil si rameno, šel na operaci. S vedením se rozhodl na rozvázání smlouvy a tuším, že je už zpátky v Plzni.“
I když sezona od prvního kola nabrala špatný směr, nic se u vás nedělo. Kromě Miroslava Formana jste pak nikoho pořádného nepřivedli. Proč?
„Měl jsem být daleko tvrdší, řešit to. Být tvrdší vůči vedení, chtít striktně posily. Tenhle mančaft to neuhrával, tak to bohužel bylo. Létala tady různá jména. Na jedné straně je představa trenéra, na druhé ekonomická situace klubu. Nejvíc mě na tom mrzí to, že když jsem v prosinci ohlásil, že po sezoně končím, hodil se do toho bílý ručník. Konec. Klukům se sebraly peníze, řeklo se, že to tu jen tak dobrnkáme. Měli jsme být féroví, měli jsme to říct našim fanouškům: ‚Nezlobte se, ale nikdo sem nepřijde, nemáme peníze.‘ Já jsem potřeboval přivést hráče, kteří by nám pomohli, bohužel jsem ale nebyl vyslyšený.“
Nebylo zpětně tak brzké oznámení vašeho konce střelou vedle? Hráči to mohli vnímat jako známku určité rezignace.
„Takhle jsem to vůbec nevnímal. Řekl jsem klukům, že nemám čas na prohry, že potřebuju začít vyhrávat. Že si přeju, abychom do toho dali všechno. Že nevypustíme jediný trénink, jediný zápas, protože tady po sezoně končím. Řekl jsem jim, že mi strašně chybí rodina. Šel jsem do Motoru na dva roky, třetí byl nad plán. Pevně věřím, že to nebyla chyba. Je to ale férová otázka, protože někdo to tak cítit mohl. Manažer Standa Bednařík to věděl od léta. Z hlediska rodiny to prostě nešlo.“
Otevřeně jste do médií během sezony říkal, že chcete posily. Vedení je však nedodalo. Vyslechl jste si třeba právě od Stanislava Bednaříka, ať tohle neříkáte?
„Ne, řekl mi to až ve čtvrtek, kdy jsme spolu měli nějaké finální povídání. K sobě do kanceláře mě pozvali jednou s tím, že se jim nelíbí styl naší hry. Bylo to někdy na přelomu roku. Naznačili mi určité ultimátum. Já jsem jim řekl, že jestli se jim něco nelíbí, ať mě klidně vyndají, ale já sám od sebe prostě neskončím. V některých chvílích by to pro mě bylo vysvobození, to přiznávám. Ale odejít? Položit to? To je jednoduchá cesta ven z problému, takový nejsem. Když se vyhrává, je to super. Musíte si ale projít i špatným obdobím.“
Rozešli jste se s vedením v dobrém?
„Jsem odsud, s klukama se budu potkávat, dál budu chodit na zimák. Tým přebírá můj kamarád, bývalý spoluhráč Jarda Modrý. Budeme v kontaktu, totéž platí i o lidech, pro které jsem doteď pracoval. Podali jsme si ruku, ale přiznávám, že ta debata nebyla příjemná. Nebylo mi příjemné, co jsem o sobě slyšel, určitě ale nebylo ani jim příjemné, co jsem jim řekl.“
Co jste o sobě slyšel?
„Tohle bych nerad ventiloval, má to zůstat v té místnosti. Já vím, že by bylo pikantní, hlavně fanoušci Motoru by to ch / Příspěvěk byl moc dlouhý a proto byl uříznut.
Kdy vám došlo, že tenhle mančaft nemá na extraligu?
„Na předsezonní tiskovce jsme si řekli, že tomu dáme deset zápasů. Hodně jsme o tom debatovali s asistentem Alešem Totterem. Shodli jsme se na tom, že nejvíc nám ublížilo, že jsme si před rokem nezahráli play off. Šli bychom na Třebíč, ta byla neskutečně rozjetá. Prověřila by nás. My jsme celou sezonu neviděli hráče pod tlakem. Co kdybychom prohráli doma jeden zápas a pak jeli do Třebíče s nějakým tlakem? Tam byste poznali charakter hráčů. Neměli jsme možnost poznat je v těžkých zápasech, byl by to pak důležitý ukazatel pro stavbu extraligového kádru.“
Navíc jste ani dlouho nevěděli, jakou soutěž budete další ročník vůbec hrát.
„To je přesné a hrozně důležité. Nemusíme si nalhávat, jak to tady chodí. O našem postupu se u stolu rozhodlo někdy v polovině března, jenže v té době už jsou prostě všichni hráči, kteří za něco stojí, na další rok rozebraní. Jsou podepsaní jinde. Pravidla jsou taková, že se to zveřejňuje až prvního května. Tak to chodí, ale můžu vám říct, že tohle je věc, která mi strašně vadí. Proto jsme dali možnost suverénnímu prvoligovému kádru posunout se o level výš. Chtěli jsme to jen doplnit na určitých místech.“
Třeba na pozici gólmanské jedničky.
„Přišel Marek Čiliak. Zpátky do Pardubic šel z hostování Milan Klouček. Že pak přišel ještě Jirka Patera, to byl bonus navíc, který se ale projevil neskutečně dobře. Přivedli jsme pár dalších hráčů z první ligy, k tomu dva extraligové hokejisty. Marek chytal KHL, vychytal dva extraligové tituly. Když jsme koukali na situaci na trhu, kdo je volný, připadal by v úvahu a měl by zájem, jeho jméno nám vyšlo nejlíp. Dneska už víme, že sezona jak nám, tak Márovi nedopadla vůbec dobře.“
Indrák? Nelíbil se mi jeho herní projev
Druhým extraligovým hráčem, kterého jste přivedli, byl Miroslav Indrák, ten ale odehrál jen šest zápasů.
„Musím říct, že pro mě byl velkým zklamáním. Nemůžu říct, že by měl špatnou povahu, že byl špatnej kluk. Od samého začátku se mi ale nelíbil jeho herní projev, hrál takový chodecký hokej. Doufal jsem, že bude střelec, tím se ale nestal. Rychle se pak zranil, vyhodil si rameno, šel na operaci. S vedením se rozhodl na rozvázání smlouvy a tuším, že je už zpátky v Plzni.“
I když sezona od prvního kola nabrala špatný směr, nic se u vás nedělo. Kromě Miroslava Formana jste pak nikoho pořádného nepřivedli. Proč?
„Měl jsem být daleko tvrdší, řešit to. Být tvrdší vůči vedení, chtít striktně posily. Tenhle mančaft to neuhrával, tak to bohužel bylo. Létala tady různá jména. Na jedné straně je představa trenéra, na druhé ekonomická situace klubu. Nejvíc mě na tom mrzí to, že když jsem v prosinci ohlásil, že po sezoně končím, hodil se do toho bílý ručník. Konec. Klukům se sebraly peníze, řeklo se, že to tu jen tak dobrnkáme. Měli jsme být féroví, měli jsme to říct našim fanouškům: ‚Nezlobte se, ale nikdo sem nepřijde, nemáme peníze.‘ Já jsem potřeboval přivést hráče, kteří by nám pomohli, bohužel jsem ale nebyl vyslyšený.“
Nebylo zpětně tak brzké oznámení vašeho konce střelou vedle? Hráči to mohli vnímat jako známku určité rezignace.
„Takhle jsem to vůbec nevnímal. Řekl jsem klukům, že nemám čas na prohry, že potřebuju začít vyhrávat. Že si přeju, abychom do toho dali všechno. Že nevypustíme jediný trénink, jediný zápas, protože tady po sezoně končím. Řekl jsem jim, že mi strašně chybí rodina. Šel jsem do Motoru na dva roky, třetí byl nad plán. Pevně věřím, že to nebyla chyba. Je to ale férová otázka, protože někdo to tak cítit mohl. Manažer Standa Bednařík to věděl od léta. Z hlediska rodiny to prostě nešlo.“
Otevřeně jste do médií během sezony říkal, že chcete posily. Vedení je však nedodalo. Vyslechl jste si třeba právě od Stanislava Bednaříka, ať tohle neříkáte?
„Ne, řekl mi to až ve čtvrtek, kdy jsme spolu měli nějaké finální povídání. K sobě do kanceláře mě pozvali jednou s tím, že se jim nelíbí styl naší hry. Bylo to někdy na přelomu roku. Naznačili mi určité ultimátum. Já jsem jim řekl, že jestli se jim něco nelíbí, ať mě klidně vyndají, ale já sám od sebe prostě neskončím. V některých chvílích by to pro mě bylo vysvobození, to přiznávám. Ale odejít? Položit to? To je jednoduchá cesta ven z problému, takový nejsem. Když se vyhrává, je to super. Musíte si ale projít i špatným obdobím.“
Rozešli jste se s vedením v dobrém?
„Jsem odsud, s klukama se budu potkávat, dál budu chodit na zimák. Tým přebírá můj kamarád, bývalý spoluhráč Jarda Modrý. Budeme v kontaktu, totéž platí i o lidech, pro které jsem doteď pracoval. Podali jsme si ruku, ale přiznávám, že ta debata nebyla příjemná. Nebylo mi příjemné, co jsem o sobě slyšel, určitě ale nebylo ani jim příjemné, co jsem jim řekl.“
Co jste o sobě slyšel?
„Tohle bych nerad ventiloval, má to zůstat v té místnosti. Já vím, že by bylo pikantní, hlavně fanoušci Motoru by to ch / Příspěvěk byl moc dlouhý a proto byl uříznut.
12.03.2021, 08:22
Motor lanaří zkušeného centra. Vytvoří Novotný dvojici s Gulašem?
Dobří holubi se vracejí na jih Čech. Vášnivá fanouškovská obec dychtící po vzestupu Motoru může směle doufat v důkladné zabezpečení kádru pro příští extraligový ročník. Informace iSport Premium hovoří o velmi detailních a dobře se vyvíjejících jednáních s další akvizicí. Nese jméno Jiří Novotný. „S Budějovicemi jsem v kontaktu, nebudu tvrdit, že ne,“ reaguje ze Švýcarska 37letý centr. Podrobnosti najdete v zamčené části článku.
Ano, mistr světa z roku 2010 a letitý příslušník scén v NHL a KHL netají pohnutky k návratu na rodnou hroudu. Jiří Novotný s hokejem procestoval svět, momentálně dohrává ročník za Ambri-Piotta, kde mu také končí kontrakt. Co dál? Směr vede na český jih.
V Budějovicích hodlají za škaredou sezonou nakreslit hodně tlustou čáru. Extraliga zůstala v jejich držení, což je asi jediné pozitivum nepovedeného období, jež Motor přikovalo na poslední figuru tabulky, navíc s velmi nevzhledným účtem 33 bodů.
Blízká budoucnost vyhlíží mnohem růžověji. Zatím na papíře. Jde ovšem o velmi interesantní základy. A zkušený pardál Novotný má být jedním z jejich pilířů. Za extraligovou oponou se hovoří o prakticky hotové ústní dohodě. „S Budějovicemi jsem v kontaktu, to mohu potvrdit. Nebudu tvrdit, že ne. Bavil jsem se s novým trenérem Jardou Modrým, probírali jsme spolupráci,“ přiznal vyhlášený centr, který by se do elitní české soutěže plnohodnotně vracel po dlouhých 19 letech. Tehdy v létě 2002 jako talentovaný teenager opouštěl budějovický celek a vydával se probít skrz zámořskou džungli v Rochesteru na pódium NHL.
Naposledy se Novotný mihl v extralize zkraje sezony 2018/19, kdy si v plzeňském dresu střihl dva mistráky, poté vycestoval za štací do Ambri, kde za modrobílé hraje doteď. Jako asistent kapitána v desátém týmu z dvanáctičlenné NLA a s celkovou bilancí 97 utkání, 8 gólů a 31 bodů.
Až „dokope“ aktuální sezonu, potvrdí další směřování své dlouhé aktivní dráhy. Jisté je, že buď zvolí České Budějovice, anebo uzavře bohatou a úspěšnou kariéru. „Rozhodovat se budu až později. Určitě nemíním pokračovat ve Švýcarsku. Pokud si někde zahraju, tak jedině za Motor. Zdraví je v pohodě, drží, tak uvidíme…“
Novotný jako centr s univerzálními hokejovými schopnostmi a vynikajícím charakterem by nově se rodící motorové armádě vydatně pomohl, o tom není diskuze. Svojí povahou by dokázal spojit kabinu, táhnout ji do vyšších sfér. A samo sebou že z pozice centra by mohl tvořit brilantní akce pro… jistě, pro Milana Gulaše.
O předpokládaném comebacku nejjasnější extraligové hvězdy posledních let do Budvar arény deník Sport už dříve informoval. Novotného návrat by na resuscitační misi dal tuplované razítko.
Sedmatřicetiletý kmet má už každopádně jasno v tom, kam povede své kroky po vrcholové kariéře. Zůstane u hokeje, a to ve velmi těsné blízkosti. Novotný se stane hráčským zástupcem, v předstihu si opatřil licenci nutnou k působení na švýcarském marketu.
„Koukám, že se to šíří rychle,“ pousmál se držitel tří medailí ze světových šampionátů.
Dobří holubi se vracejí na jih Čech. Vášnivá fanouškovská obec dychtící po vzestupu Motoru může směle doufat v důkladné zabezpečení kádru pro příští extraligový ročník. Informace iSport Premium hovoří o velmi detailních a dobře se vyvíjejících jednáních s další akvizicí. Nese jméno Jiří Novotný. „S Budějovicemi jsem v kontaktu, nebudu tvrdit, že ne,“ reaguje ze Švýcarska 37letý centr. Podrobnosti najdete v zamčené části článku.
Ano, mistr světa z roku 2010 a letitý příslušník scén v NHL a KHL netají pohnutky k návratu na rodnou hroudu. Jiří Novotný s hokejem procestoval svět, momentálně dohrává ročník za Ambri-Piotta, kde mu také končí kontrakt. Co dál? Směr vede na český jih.
V Budějovicích hodlají za škaredou sezonou nakreslit hodně tlustou čáru. Extraliga zůstala v jejich držení, což je asi jediné pozitivum nepovedeného období, jež Motor přikovalo na poslední figuru tabulky, navíc s velmi nevzhledným účtem 33 bodů.
Blízká budoucnost vyhlíží mnohem růžověji. Zatím na papíře. Jde ovšem o velmi interesantní základy. A zkušený pardál Novotný má být jedním z jejich pilířů. Za extraligovou oponou se hovoří o prakticky hotové ústní dohodě. „S Budějovicemi jsem v kontaktu, to mohu potvrdit. Nebudu tvrdit, že ne. Bavil jsem se s novým trenérem Jardou Modrým, probírali jsme spolupráci,“ přiznal vyhlášený centr, který by se do elitní české soutěže plnohodnotně vracel po dlouhých 19 letech. Tehdy v létě 2002 jako talentovaný teenager opouštěl budějovický celek a vydával se probít skrz zámořskou džungli v Rochesteru na pódium NHL.
Naposledy se Novotný mihl v extralize zkraje sezony 2018/19, kdy si v plzeňském dresu střihl dva mistráky, poté vycestoval za štací do Ambri, kde za modrobílé hraje doteď. Jako asistent kapitána v desátém týmu z dvanáctičlenné NLA a s celkovou bilancí 97 utkání, 8 gólů a 31 bodů.
Až „dokope“ aktuální sezonu, potvrdí další směřování své dlouhé aktivní dráhy. Jisté je, že buď zvolí České Budějovice, anebo uzavře bohatou a úspěšnou kariéru. „Rozhodovat se budu až později. Určitě nemíním pokračovat ve Švýcarsku. Pokud si někde zahraju, tak jedině za Motor. Zdraví je v pohodě, drží, tak uvidíme…“
Novotný jako centr s univerzálními hokejovými schopnostmi a vynikajícím charakterem by nově se rodící motorové armádě vydatně pomohl, o tom není diskuze. Svojí povahou by dokázal spojit kabinu, táhnout ji do vyšších sfér. A samo sebou že z pozice centra by mohl tvořit brilantní akce pro… jistě, pro Milana Gulaše.
O předpokládaném comebacku nejjasnější extraligové hvězdy posledních let do Budvar arény deník Sport už dříve informoval. Novotného návrat by na resuscitační misi dal tuplované razítko.
Sedmatřicetiletý kmet má už každopádně jasno v tom, kam povede své kroky po vrcholové kariéře. Zůstane u hokeje, a to ve velmi těsné blízkosti. Novotný se stane hráčským zástupcem, v předstihu si opatřil licenci nutnou k působení na švýcarském marketu.
„Koukám, že se to šíří rychle,“ pousmál se držitel tří medailí ze světových šampionátů.
09.03.2021, 08:57
KOMENTÁŘ MIROSLAVA HORÁKA | Když loni na jaře sestupovalo Kladno z extraligy, u jeho bodového konta svítila cifra 60. Rok poté poslední příčku bezpečně obsadil Motor, s poloviční porcí odměny za hokejové výkony. Jde o výstižný fakt velmi nepovedeného ročníku v podání tamního osazenstva a pádu z euforických výšin na tvrdou zem.
Ironií osudu a za přispění koronavirové tísně Budějovice mezi elitou zůstávají. Je na místě úleva? Možná. Je na místě víra, že nový kouč ze stadionu vyžene všechny chmury a vše se v dobré obrátí? Nikoli. Pokud na všech klubových úrovních nenajedou na stejnou vlnu, příští jaro budou na led kapat prvoligové slzy.
O Václavu Prospalovi jako o trenérovi si můžeme myslet leccos. Kariéru pořád začíná, nestydí se za to. Učí se tvarovat kabinu, prochází si krizemi, které nesčetněkrát zažíval jako hráč, nyní však poznává, že z druhé strany je to jiné a vyžadující zcela odlišný přístup. Občas doplácí na to, že hokeji dává všechno. Veškeré emoce a srdce. Občas se nekontroluje, pořád těžko chápe, že to, co zvládal na ledě levou zadní, většina jeho svěřenců nedokáže předvést. A podle toho se musí chovat. Také proto občas ujel. Hledá potřebný balanc.
Nikdo mu však nemůže vyčíst absolutní zápal pro věc. Vášeň. Snahu udělat pro lepší budoucnost týmu maximum. Nenechat se zlomit, porazit.
A tady právě těžce narazil. Na nepřístupné nadřízené, kteří mu odmítali doplnit kádr posilami. Ještě ve chvíli, kdy se útěk z poslední příčky dal podniknout. Vyčítající výraz v Prospalových očích po nedělní partii s Třincem byl výmluvný. Tady se to zkrátka nepotkalo.
Výraz rezignace na výsledky byl z kanceláří i směrem navenek až příliš patrný. Mimochodem na něj poukazoval i významný sponzor, jenž dlí dokonce v názvu klubu a ročně posílá na hokej přes deset milionů. Prospal se s tímto postojem nedokázal smířit. Jistě, domácí trh je omezený, nabízel spíš jen výměny. A koho dát z Motoru jako protihodnotu, že?
Každopádně už na startu končící sezony se poukazovalo na risk nechávat prvoligový kádr prakticky beze změny. Bez vyztužení a potřebných investic na vyšší level. Finance na to musely být, sami fanoušci během postupového ročníku dodali do rozpočtu desítky milionů korun. Kam se poděly? V zákulisí se často skloňovala „strategie“ pošetřit výnos na následující ročník, po němž se bude padat. S tím, že pokud přetrvá zákaz vstupu kvůli covidu, může se mluvit o jisté logice. Byť hodně kontroverzní.
Teď už se Motor musí ukázat, vytáhnout karty. Není na co čekat. Pořád platí klobouk dolů za způsob, jakým stylem se oprášila někdejší značka, vystavěná doslova od nuly po přemístění extraligové licence do Hradce Králové. Dost tomu však pomohli místní oddaní příznivci, kteří v šestitisícových davech na tribunách spolurežírovali klubové zmrtvýchvstání. A ti si zaslouží jiné zacházení se sportovní složkou, než bylo k vidění v ročníku 2020/21. Avizovaný nástup Milana Gulaše by mohl být potřebným vykopávákem.
I přes škaredý propadák Václav Prospal může vyrazit domů do Tampy s hlavou nahoře. Misi splnil, vrátil Motor do extraligy, byť ve finále s úřední asistencí. Na to se však historie ptát nebude.
Nyní přichází éra Jaroslava Modrého. Jaká bude? Jeden tip na úvod: být vůči šéfům striktní. Buď po mém, nebo beze mě. Ať je rychle jasno.
Ironií osudu a za přispění koronavirové tísně Budějovice mezi elitou zůstávají. Je na místě úleva? Možná. Je na místě víra, že nový kouč ze stadionu vyžene všechny chmury a vše se v dobré obrátí? Nikoli. Pokud na všech klubových úrovních nenajedou na stejnou vlnu, příští jaro budou na led kapat prvoligové slzy.
O Václavu Prospalovi jako o trenérovi si můžeme myslet leccos. Kariéru pořád začíná, nestydí se za to. Učí se tvarovat kabinu, prochází si krizemi, které nesčetněkrát zažíval jako hráč, nyní však poznává, že z druhé strany je to jiné a vyžadující zcela odlišný přístup. Občas doplácí na to, že hokeji dává všechno. Veškeré emoce a srdce. Občas se nekontroluje, pořád těžko chápe, že to, co zvládal na ledě levou zadní, většina jeho svěřenců nedokáže předvést. A podle toho se musí chovat. Také proto občas ujel. Hledá potřebný balanc.
Nikdo mu však nemůže vyčíst absolutní zápal pro věc. Vášeň. Snahu udělat pro lepší budoucnost týmu maximum. Nenechat se zlomit, porazit.
A tady právě těžce narazil. Na nepřístupné nadřízené, kteří mu odmítali doplnit kádr posilami. Ještě ve chvíli, kdy se útěk z poslední příčky dal podniknout. Vyčítající výraz v Prospalových očích po nedělní partii s Třincem byl výmluvný. Tady se to zkrátka nepotkalo.
Výraz rezignace na výsledky byl z kanceláří i směrem navenek až příliš patrný. Mimochodem na něj poukazoval i významný sponzor, jenž dlí dokonce v názvu klubu a ročně posílá na hokej přes deset milionů. Prospal se s tímto postojem nedokázal smířit. Jistě, domácí trh je omezený, nabízel spíš jen výměny. A koho dát z Motoru jako protihodnotu, že?
Každopádně už na startu končící sezony se poukazovalo na risk nechávat prvoligový kádr prakticky beze změny. Bez vyztužení a potřebných investic na vyšší level. Finance na to musely být, sami fanoušci během postupového ročníku dodali do rozpočtu desítky milionů korun. Kam se poděly? V zákulisí se často skloňovala „strategie“ pošetřit výnos na následující ročník, po němž se bude padat. S tím, že pokud přetrvá zákaz vstupu kvůli covidu, může se mluvit o jisté logice. Byť hodně kontroverzní.
Teď už se Motor musí ukázat, vytáhnout karty. Není na co čekat. Pořád platí klobouk dolů za způsob, jakým stylem se oprášila někdejší značka, vystavěná doslova od nuly po přemístění extraligové licence do Hradce Králové. Dost tomu však pomohli místní oddaní příznivci, kteří v šestitisícových davech na tribunách spolurežírovali klubové zmrtvýchvstání. A ti si zaslouží jiné zacházení se sportovní složkou, než bylo k vidění v ročníku 2020/21. Avizovaný nástup Milana Gulaše by mohl být potřebným vykopávákem.
I přes škaredý propadák Václav Prospal může vyrazit domů do Tampy s hlavou nahoře. Misi splnil, vrátil Motor do extraligy, byť ve finále s úřední asistencí. Na to se však historie ptát nebude.
Nyní přichází éra Jaroslava Modrého. Jaká bude? Jeden tip na úvod: být vůči šéfům striktní. Buď po mém, nebo beze mě. Ať je rychle jasno.
08.03.2021, 08:09
Pětadvacetiletý obránce Pýcha je blízko angažmá v Mladé Boleslavi, kde by měl svůj potenciál rozvinout ještě více než na jihu Čech. Tady v předchozí prvoligové sezoně explodoval bilancí 60 bodů (13+47) a 41 kladnými body v 57 utkáních, v celkovém bodování Chance ligy skončil pátý. Další bek v pořadí produktivity? Ve čtvrté desítce čtyřicetibodový Patrik Husák z Poruby. Než zkraje února Pýcha podstoupil operaci ramene, vykázal pěkných 26 bodů ve 37 soubojích.
Pýcha to má i v hlavě srovnané, to by si jinak nevybral z řady nabídek tu boleslavskou. U Pýchy se nejprve mluvilo o nástupu do Sparty, ale podle zdrojů iSport.cz se kreativní bek nakonec rozhodl pro Bruslaře. Tedy pro klub, který je vyhlášený progresivitou svých hráčů. Pokud Pýcha vezme osud do svých rukou a v boleslavské fabrice se nechá správně vést, středočeský celek pro něj bude odrazovým prknem do ciziny.
Pýcha to má i v hlavě srovnané, to by si jinak nevybral z řady nabídek tu boleslavskou. U Pýchy se nejprve mluvilo o nástupu do Sparty, ale podle zdrojů iSport.cz se kreativní bek nakonec rozhodl pro Bruslaře. Tedy pro klub, který je vyhlášený progresivitou svých hráčů. Pokud Pýcha vezme osud do svých rukou a v boleslavské fabrice se nechá správně vést, středočeský celek pro něj bude odrazovým prknem do ciziny.
08.03.2021, 07:37
Nebezpečný pravák Doležal by měl zaplnit jedno z řady volných ofenzivních míst, které se nejspíš po sezoně ve Spartě vytvoří. Do Litvínova mají namířeno Andrej Kudrna s Matúšem Sukeľem, ruská KHL dychtí mj. po Vladimíru Sobotkovi a Davidu Tomáškovi. V zákulisí se hovoří o dalších transferech.
08.03.2021, 07:11
Reakce na Matahar: Placené, ale nadpis asi stačí
https:...
07.03.2021, 19:52
Reakce na mcdavid: Sice jsem se těšil, že bude konec, al...
Zaregistrujte si své uživatelské jméno a nikdo se za vás již na fóru nebude vydávat! Základní registrace je zdarma.
Jsou diskuse vaším denním chlebem? Pořiďte si profi-registraci s vlastní ikonkou, prohledáváním dalšími službami. To vše jen za jednu SMS! více o profi registraci.
- Chcete-li udělat nový řádek, stačí zařádkovat enterem, netřeba používat html tagy.
- Děkujeme, že se zde na fóru budete chovat jako slušní lidé.
Redakce si vyhrazuje právo ve výjimečných případech smazat vulgární, urážlivé nebo nesmyslné příspěvky.
Potřebovali bychom minimálně osmdesátiprocentní proočkovanost, i kvůli rychlosti šíření této varianty. Jelikož ale takové číslo nedosáhneme, na podzim nás čekají restriktivní opatření. Jaké konkrétně vláda zavede, nevím, ale roušky v interiérech a zákazy velkých akcí určitě očekávat můžeme,“ míní Pačes.
odkaz