07.02.2013, Petr Kaše

Na Židlického jsem koukal s otevřenou pusou, vzpomíná extraligový rekordman

České Budějovice - V průběhu letošní sezony překonal extraligový rekord v počtu odehraných utkání v nejvyšší soutěži. Řeč je o nejproduktivnějším obránci HC MOUNTFIELD Františku Ptáčkovi, který i přes svůj věk patří k největším oporám budějovických hokejistů. Sympatický zadák popisuje, jak to bylo s volbou nového kapitána, kdo na něj během výluky udělal největší dojem a také o jeho plánech do budoucna.

Františku, jak byste zatím zhodnotil právě probíhající sezonu?
Nezačali jsme dobře, pomalu jsme se škrábali nahoru, a byť jsme sem tam měli nějakou šňůru, tak na postavení v tabulce se to bohužel výrazně neprojevilo. Nicméně vše máme ve svých rukou, do konce zbývá ještě několik zápasů a my víme, že každý zápas a každý bod je pro nás nesmírně důležitý. Až se to na konci sečte, byl bych strašně rád, abych byl šťastný. To by znamenalo, že se nám podařilo dostat alespoň do předkola play off.

Vstup do nového ročníku se vám příliš nepovedl, což se negativně podepsalo i na vašich výkonech. Nyní to vypadá, že jste se již dostal do své obvyklé herní pohody?

František Ptáček

Vy jste před začátkem sezony přišel o kapitánské céčko, které po vás převzal Jiří Šimánek. Jak jste tuto změnu vnímal?
Již v minulosti jsem říkal, že mít kapitánské céčko je hezké na fotku, ale jinak to není záviděníhodná funkce. Je to přeci jenom velká zodpovědnost, která obnáší komunikaci mezi týmem a trenéry, mezi vedením a hráči, komunikaci s rozhodčími, bez céčka je to pro mne určitě jednodušší.

Jak jste se o této změně dozvěděl?
Před sezonou jsme měli v šatně tajné hlasování mezi hráči, kde jsme si zvolili Jirku Šimánka. Tuto volbu jsem samozřejmě respektoval a dál jsem to již neřešil.

Jaký je Jiří Šimánek kapitán?
Myslím si, že céčko je na správném místě. Jirka je místní, působí zde prakticky celou kariéru, lidé ho mají rádi a jeho zvolení bylo vlastně logickou volbou.

Před sezónou se udála také změna na postu hlavního trenéra, když Františka Výborného nahradil Peter Draisaitl. Jaké jsou největší rozdíly mezi oběma trenéry?
Oba dva jsou odlišní. V tom je nejenom sport, ale i život krásný, kdybychom byli všichni naklonovaní, byla by to asi nuda. Frantu znám prakticky od mých hokejových začátků. Potkávali jsme se, už když jsme proti sobě nastupovali s Davidem (syn trenéra Výborného – pozn. autora), poté mne dlouho trénoval ve Spartě a nakonec zde v Českých Budějovicích. Známe se tedy velmi dobře a jsme si blízcí. Peter trénuje v Čechách první sezonu a je na něm vidět, že má zase jiné hokejové návyky, než na co jsme u nás zvyklí. Myslím si, že jeho angažování znamená oživení nejen pro náš mančaft, ale i pro celou extraligu.

O výluce se toho již hodně namluvilo a napsalo. Přesto by mne zajímalo, který z hráčů působících v NHL na vás udělal největší dojem a kdo z nich se vám osobně nejhůře bránil?
Nejvíc mne zaujal určitě Marek Židlický, toho jsem sledoval s otevřenou pusou. Překvapilo mne, s jakým hrál přehledem, žabička doprava, žabička doleva, to se mi opravdu moc líbilo. Hodně nepříjemná byla pardubická dvojice Krejčí – Hemský, která se bránila opravdu těžko. Jarda Jágr zase dokazoval hlavně bodově, že je to šikovný hráč, ale přeci jenom ty roky na něm byly vidět. U něj je důležité nenechat ho nabrat rychlost, potom se zastavuje velmi těžko.

Existuje něco, co jste si ve vašem věku od hráčů z NHL mohl vzít?
Člověk se učí celý život, navíc v zámoří jsem nikdy nehrál. Na hráčích z NHL bylo vidět, že hrají výborně pozičně, především Andy (Andrew Ference – pozn. autora) hrál opravdu výborně. Snažil jsem si z toho alespoň něco málo odnést.

František Ptáček

Před letošní sezonou došlo k výrazné obměně hráčského kádru, ve kterém nyní nastupuje hned několik mladíků. Když byste měl říct jednoho, o kterém si myslíte, že má před sebou světlou budoucnost, kdo by to byl?
Máme tady hned několik hráčů, kteří už tak mladí nejsou, ale stále se mezi ně počítají. Nicméně mne se líbí Tomáš Rousek. Když to bude mít v hlavě srovnané, vydá se tou správnou cestou a budou se mu vyhýbat zranění, tak si myslím, že by to mohl být hráč, který by v budoucnu mohl táhnout, nechci říkat českobudějovický hokej, protože samozřejmě může přestoupit jinam, ale mohl by táhnout nějaký tým.

V posledních utkáních jste nejčastěji nastupoval ve dvojici s Tomášem Harantem, který se k mužstvu připojil teprve nedávno. Co říci na jeho adresu, jak do mužstva zapadl?
Tomáš je zkušený obránce, na kterém je vidět, že toho má již hodně za sebou. Navzájem si vyhovíme, což pomáhá nejen nám oběma, ale především celé pětce. Byť měl v minulosti nějaké zdravotní problémy a dlouho nehrál, tak je vidět, že pokud drží zdraví a člověk stíhá fyzicky, hokej se nezapomíná.

Jaké jsou vaše plány do další sezony, budete i nadále navyšovat rekord v počtu odehraných extraligových utkání?
Mám ještě smlouvu zde v Českých Budějovicích, počítám tedy s tím, že budu pokračovat tady.

A plány do budoucna? Už víte, co bude následovat po skončení hráčské kariéry?
Musím přiznat, že se na to již intenzivně připravuji. Pomalu, ale jistě se to blíží. Chtěl bych zůstat u hokeje, mluvil jsem o tom již s lidmi z vedení a na něčem jsme předběžně domluveni, ale všichni víme, že je to sport a zítra může být všechno jinak. Každopádně hokeji bych se chtěl věnovat i nadále.

Preferoval byste spíš trenérské řemeslo nebo raději práci některého z funkcionářů?
Zatím to vypadá na trenéřinu, uvidíme, co to přinese do budoucna.