09.02.2013, Petr Novotný

Vladimír Škoda: Návrat jsem si představoval jinak

Ten příměr v novinovém článku byl přesný. Nepřišel spasitel. Přišel hráč, který měl zvýšit konkurenci v útoku a gólovou produktivitu. Vladimír Škoda. Budějovický odchovanec zakončil kolečko, které trvalo zhruba deset let. V Českých Budějovicích vyrostl. Výraznější šanci zde nedostal a tak se stěhoval po hokejových štacích v Čechách i na Slovensku. Díky letošní výrazné gólové produktivitě si ho vyhlédl HC MOUNTFIELD, aby nahradil góly, které odešly s hráči z NHL. Jenže všechno jinak. Zranění ruky hráče vyřadilo ze hry hned po čtyřech zápasech. „Návrat jsem si představoval jinak, protože zranění se mi celkem vyhýbala,“ posteskl si devětadvacetiletý odchovanec českobudějovického hokeje.

V dresu Žiliny zažíval Vladimír Škoda nejlepší sezonu v kariéře

A jak jste si ho představoval?
Šel jsem sem s jedním. Trošku mi to připomínalo dobu, kdy jsem byl ve Vítkovicích. Ty tehdy taky byly na nepostupových příčkách a dotáhlo se to do play-off. To samé jsem chtěl udělat tady. Abych pomohl klukům svojí hrou, svým důrazem.

A z osobního hlediska asi navázat na působení v Žilině…
Chtěl jsem navázat na to, o co se v posledních letech snažím, dávat góly a pomoct týmu. V Liberci jsem měl dvě tutovky, ale není každý den posvícení. S Pardubicemi jsem se na zápas těšil, věřil jsem si, od začátku se mi hrálo dobře…pak ten faul. Když jsem se na to díval, myslím, že to byl od Vašíčka jasný faul, který zůstal nepotrestaný.

Jaká vůbec byla vaše aklimatizace na českou extraligu?
Sezonu v Žilině jsem měl dobrou. Bruslařsky i pohybově nemám problém. Na Slovensku se nebruslí méně. Jsou tam mladí kluci, kteří toho nabruslí hodně. To spíš se tam tolik nedodržují taktické pokyny. A tady je to trochu jiný. Kluci jsou takticky vyspělejší, každý si plní to, co má. Jeden za druhého zaskočí, hned se to vymění. Je tady možná i víc osobních soubojů.

Takže pro vás bylo a bude těžší navázat na střeleckou formu, kterou jste měl v průběhu tohoto ročníku na Slovensku?
Měl jsem v týmu trochu jinou roli. Byl jsem lídr, tam to na mě stálo. Když gól nedám já, pomalu ho nedá nikdo, a nebo jsem se vždycky snažil tým nějak odrazit a pak se chytili i ostatní kluci. Tady jsou starší a zkušenější hráči, já se zase můžu učit od nich. Ta role v budějovickém týmu je trošku jiná. Snažil jsem se adaptovat a aklimatizovat a samozřejmě jsem chtěl dávat góly.

Role se změnila, na mě to nestojí

Naskočil jste do útoku s Ladislavem Kohnem a Alešem Kotalíkem. S hráči s obrovskými zkušenostmi z NHL. Za koho jste je vůbec vyměnil?
V Žilině jsem hrál s Tiborem Vargou a s Michalem Kokavcem. Tady asi budou ta jména neznámá, i když Tibor Varga v českých soutěžích působil a hrál taky za Slovan. Mišo Kokavec zase má pět titulů na Slovensku. Taky to nebyli špatní hráči. Myslím si, že jsme si sedli a naše lajna Žilinu táhla.

Jak rozdílné úkoly jste tady dostal?
Tady jsem přišel jako nový to týmu, který byl nějak zaběhlý a musel jsem trochu rozkoukat. Neříkám, že to bylo lehký nebo těžký. Je to prostě jiný. Sezona je rozjetá, tabulka našlapaná, a proto jsem se snažil být vždycky tam, kde kluci jako Láďa Kohn nebo Aleš Kotalík potřebují, aby hráče měli. Myslím si, že jsme si vytvořili dost střeleckých pozic a možností a šance jsme měli. Škoda, že nám tam nepadlo víc gólů. Mě se s klukama hrálo super. Pak ale přišlo nějaký zranění Ládi Kohna, pak moje a ta lajna se nějak rozpustila.

Vracel jste se do Budějovic po deseti letech. Našel jste jiné hokejové Budějovice?
Už jsem tady zažil asi všechno. Byl jsem tu, když hala byla nová. Takže musím říct, že už je to všechno opotřebovaný, trochu zajetý po těch deseti letech. Nic se tady nezměnilo.

A jaký se vrátil Vladimír Škoda?
Odcházel jsem jako mladý hráč, který se chtěl prosadit. Bohužel tady byla éra, kdy jsme my mladí hráči nedostávali tolik šancí, protože se tu hrálo na ty starší. Bylo těžké se tu prosadit. A myslím si, že během těch deseti let jsem se každý rokem na sobě snažil pracovat, a pořád zlepšovat a každou sezonu jsem chtěl být lepší a lepší. Pořád jsem doufal v to, že se do české extraligy zpátky dostanu. Před pěti lety jsem v ní končil a odstartoval jsem takovou novou etapu na Slovensku, ale pracoval jsem na návratu neustále.

Jsou tu i hráči, se kterými jste tehdy hrával. Ne?
Znám hráče jako Šimánek, Mertl…jako ono jich tady zase tolik nezůstalo. Starší hráči jako Luboš Rob nebo Filip Turek už skončili. Každej už má jinou roli, novou práci.

Kariéru mi orámovaly výluky v NHL

V dresu HC České Budějovice toho Vladimír Škoda moc nenahrál. Přečtěte si o jeho konci na jihu Čech

Když jste odcházel, bylo to i proto, že místa v budějovickém útoku obsadili hráči z NHL při výluce. Teď jste zase díky konci výluky dostal šanci. To je zajímavé orámování kariéry, nemyslíte?
Je to tak. Tenkrát jsem se připravoval s týmem, když se měla hrát první liga. A rozhodlo se, že se mají zapojit kluci z NHL. Tím pádem už pro mě nezůstalo místo. Tenhle rok je druhá výluka a paradoxně mi to pomohlo. Najednou se uvolnila tři místa v útoku.

A bylo potřeba je zaplácnout.
Nechci říkat přímo zaplácnout. Jsou to jiní hráči, s většími zkušenostmi, protřelí NHL. Přišel jsem, abych nějak přispěl k dobrým výsledkům. Jsou to hráči s kterými jsem přes léto vždycky trénoval a snažil se od nich něco naučit. Jsou v centru dění, kde vznikají různé nové cviky a podobně a pak to přináší nám.

Co na návrat do Budějovic říkala rodina a známí?
Strašně lidí mi psalo, že je to super, že se přijdou podívat, že mi drží palce.

To povzbudí, ne?
Jasně. Člověk se jim chce ukázat a odvděčit za tu podporu. Ukázat, že hokej umí hrát.

V Žilině jste si vybudoval silnou pozici. Váhá člověk nad tím, jestli ji vyměnit za nejistou štaci v Budějovicích?
Byl jsem v Žilině tři roky, každý rok jsme tam předváděl maximum a jsem rád, že se povedlo přijít sem. Za odměnu. Nedělali mi problémy a pustili mě. Původně jsem měl jiné nabídky z Čech, ale nakonec to dopadlo takhle. Neváhal jsem.