Vězení místo hokeje

Sezona 1950-51 byla v mnohém unikátní. Po té předchozí byl totiž ve zinscenovaném komunistickém procesu vsazen do vězení téměř celý reprezentační tým, kterému režim zakázal obhajobu titulu mistrů světa na MS v Londýně. Vězení postihlo i českobudějovické hokejisty - brankáře Zlatka Červeného, obránce Antonína Španingera a útočníka Jiřího Macelise. To byly citelné ztráty, ale ještě horší zasáhly LTC Praha (přejmenované na ZSJ OD Praha), to přišlo o nejlepší české hokejisty Modrého, Jirku, Konopáska, Bubníka, Roziňáka či Hainého. Do Sparty, která v té sezoně jedinkrát v historii nehrála nejvyšší soutěž, odešel nakonec i ten vůbec nejlepší tehdejší hokejista - Vladimír Zábrodský. Silné zůstaly moravské celky, jejich reprezentanti měli štěstí, protože se nezúčastnili akce, při které byla většina hráčů pozatýkána. O titul tak usilovaly Vítkovice, brněnské Královo Pole i vojenské ATK Praha s nejlepšími československými vojáky-hokejisty.

Jihočeši v čele, brankář v armádě

České Budějovice začaly sezonu velmi dobře. Porazily Vítkovice, vyhrály v Olomouci s Prostějovem, pak sice klopýtly nečekaně doma s Pardubicemi, ale následovaly výhry s Královým Polem a ATK. Sezona probíhala nadmíru dobře, ve vyrovnané osmičlenné lize se Jihočeši stále drželi na předních příčkách, a to až do konce ledna. Tehdy opět zasáhla komunistická moc. Českobudějovický brankář Karel Kroupa, který chytal v životní formě a měl pozvánku do reprezentace, byl jako záložák odvelen ke službě do armády, protože po komunistických čistkách byl v armádním sboru velký podstav. Vzhledem k tomu, že Červený byl ve vězení, rázem neměli Jihočeši brankáře, jen dva osmnáctileté mladíky zcela bez zkušeností - Jiřího Koloucha a Jana Vodičku.

Vyhráli titul a šli domů večeřet

Šanci v lize dostal tehdy naprosto neostřílený pozdější reprezentant a pětinásobný mistr naší země Jiří Kolouch. Ale měl to těžké. Nezkušený mladík dostal 7 gólů od ATK, 3 od Králova Pole, a 6 od OD (LTC) Praha. Z těchto tří zápasů získali Jihočeši jediný bod a titul se zdál ztracený. Jenže podivné výsledky ostatních týmů, kdy zachraňující se Prostějov třeba zničil o titul hrající Královo Pole 10:1 a Vítkovice 7:3, daly Jihočechům ještě jednu šanci. Všechny zápasy ligy už byly dohrané, 6. března zbývala dohrávka Budějovice - Bratislava. Pokud by domácí vyhráli, měli by titul. Bratislava ještě mohla skončit třetí. Po první třetině domácí prohrávali 0:1, po dvou třetinách byl stav 2:2. Ale ta poslední rozhodla. Po brankách Františka Mizery (2), Jana Lidrala, Čeňka Píchy a jedné vlastní bratislavského Fábryho vyhráli Jihočeši 5:3 a stali se mistry Československa! Fenomenální, obrovský úspěch chlapců, kteří do jednoho začínali na rybnících a řekách! Pohledem doby ale nic extra. Utkání bylo sehráno v rámci "Turnaje o pohár míru", který se ale jinak nevydařil, a tak se i kvůli tomu žádná velká sláva nekonala. Po zápase nikdo nepořídil fotku šampionů, hráči nedostali žádný pohár, zakřičeli si před 5000 diváky jako po každém jiném vítězství a rozjeli se domů na večeři.



Až po sezoně si pro mistrovský pohár přijel kapitán František Mizera (zcela vlevo) s tajemníkem oddílu Janem Tesařem (po hráčově levici) do Tyršova domu v Praze. Trofej se pak na dlouhá léta ztratila, až v roce 2003 ji objevil Jaroslav Pouzar v depozitáři českobudějovické sokolovny

Pícha, Mizera a spol. přepsali historii

Ale skvělý výkon docenila historie později. Famózní byl v ročníku Čeněk Pícha, který ve 14 duelech vstřelil neskutečných 24 branek a byl nejlepším střelcem ligy. Pouze v předposledním kole nedal gól, jinak se trefil v každém zápase. Jeho dvorním nahrávačem a neoficiálním trenérem byl další mistr světa z roku 1949 František Mizera, střelec 7 gólů. V útoku je doplňoval ještě třináctigólový Vintíř Němec. Ve druhém útoku se střídali další velmi solidní borci - nejstarší hráč mužstva třiačtyřicetiletý Leopold Vávra (6 gólů), budoucí reprezentant Karel Bílek (2 góly) a solidní ligoví hráči Václav Kalista (2 góly) a Miroslav Pešek (1 gól). Několik zápasů sehrál i tehdy jedenadvacetiletý mladíček Karel Oberleitner, jediný dodnes žijící borec z mistrovského kádru.

V obraně hrál prim další mistr světa z roku 1949 František Vacovský (3 góly), kterého doplňovali velezkušení tvrďáci Roman Charypar (1 gól) a Stanislav Pícha, či poctivý Vladislav Mizera. Kometou ročníku byl nováček Jan Lidral (2 góly), který patřil mezi nejlepší obránce celé ligy a brzy to dotáhl do reprezentace. V brance, jak si můžete přečíst výše, chytali Karel Kroupa a po jeho odvelení Jiří Kolouch. Mužstvo vedl místo dlouholeté duše mužstva Václava Pilouška, před sezonou nuceně odeslaného budovat venkov, dosazený funkcionář Jan Kališ, který ale do hokeje nemluvil a působil spíše jako jakýsi vedoucí mužstva. Podrobně si (nejen o této sezoně) můžete počíst v knize Ladislava Lhoty Českobudějovické zlato, stříbro, bronz.

Budeme zase černo-oranžoví

Heroické výkony tehdejších mistrů je třeba neustále připomínat. Jak už víte, nemáme žádnou fotku mistrovského celku. Ta u článku je o dva roky mladší, kdy Českobudějovičtí získali ligový bronz. Až před několika lety se podařilo získat jednu unikátní fotografii ze sezony 1950-51, kde Jihočeši oblékají pruhované dresy, které jsme připomínali při výročním utkání k 90 letům klubu. Ale kmenovými dresy mistrovského SKP České Budějovice byly zejména ty černo-oranžové, které vidíte na dobové kolorované fotografii. A právě v těch se 3. března představí současní hráči proti Spartě. Je třeba velmi poděkovat všem partnerům, kteří umožnili odehrát utkání bez reklam na dresech. Jmenovitě jde o společnosti MADETA, ČEZ, Energie AG, OIG Power, FCC environment, Kappa a všichni partneři BPA. Velký dík patří i městu České Budějovice a Jihočeskému kraji. Vážíme si vaší úcty ke klubové historii! Nenechte si tenhle zápas rozhodně ujít alespoň on-line. A určitě si nezapomeňte zakoupit něco ze speciální RETRO KOLEKCE v našem fanshopu.