Diskusní fórum

Mě tam stejně nejvíc rajcuje MiroŽbiro odkaz

Je jasné , že se zobalo , zobe a bude zobat. Moc bych to na V a Z nedělil . Pokud by to tak bylo , tak by musela být zcela jasná dominance východu již před revolucemi , a to nebyla. Bohužel se tak děje i nyní , jen jsou lepší metody na zakrytí dopingu . Čas od času to někdo zpětně odskáče , ale to je jen vrchol ledovce. Osobně jsem se s dopingem setkal , bylo to v osmdesátých letech.

Relativne koukatelnej (na to, ze je to cesky) film na tohle tema odkaz odkaz

Tak nepsal jsem vůbec o tobě, ale zakejhal jsi hezky

Kohy, pokud si to dobře pamatuji, tak Emil Brzóska byl za pašování dopingu snad i odsouzený a zavřený.

Asi si pleteš diskusní platformy. Čtu to tady celkem poctivě a žádného milovníka Ruska, který každý odchod do KHL nadšeně vítá jako novou formu disentu, jsem si nevšiml. S námi, kteří jsme nad věcí a chechtáme se vám, kterým s každým odchodem do KHL nebo podezřením, že nějaký sponzor pracuje s ruským kapitálem, právě ta cévka rupe, si to laskavě nepleť.

Kdysi jsem o tom dělal reportáž do Střepin. Viděl jsem i nějaké odtajněné dokumenty, kde jsou důkazy o mimosoutěžních odběrech oněch exponovaných, kteří na základě nich nejeli na některé závody, protože by tam neprošli. A nejlepší věty mi k tomu řekli dva lidi.

Remigius Machura, sám přistižený při dopingu: "Jsem rád, že tu ti doktoři byli a kontrolovali to, jinak by se někteří ufetovali k smrti."

Emil Brzóska, trenér Oty Zaremby: "Já vám říkám, že načisto se dá tak maximálně jezdit na dámským kole kolem přegrady."

Takže tak

Počkej, nedopouštěj se unáhlených závěrů. Zeptejme se radši soudruhů z Kradce, jak doping vlastně funguje, z jaké části to byly právě zakázané stimulanty, které je dovedly ke stříbrným medailím...

doping nefunguje tak, že sportovec sedí na gauči a najednou to přijde samo

doping funguje tak, že pomáhá tělu zvládnout zátěž, kterou by normálně vůbec nemělo šanci dát

takže ty extrémní tréninky jsou spíš důkaz, než protiargument.

Já myslím, že o tom třeba nemusela vědět. Cílem každýho atleta je zlepšit si osobák, ten její nikdo 40 let nedal. Jasně, není to žádný důkaz, je snadné někoho nepodloženě nařknout, ale tu pochybnost to u mne zkrátka vyvolává. Navíc ten rekord tuším padnul v jejím pokročilém atletickém věku, do té doby tuctový atlet. Ano, dávky v tomto období musely být neskutečné, jinak si to pro sebe vysvětlit nedokážu.

Tak samozřejmě, můžeme si myslet, že se s tehdejší životosprávou (kdy vrcholoví sportovci běžně jedli svíčkovou, snídali rohlíky a večeřeli bůček), výbavou (nesedící tretry s kovovými hřeby) a podmínkami obecně (škvára) daly běhat časy, které se nedaří zaběhnout atletkám, které mají k dispozici špičkové dietology, trenéry, vybavení a běhají na površích, které pomáhají s odrazem a rychlostí obecně.

Nicméně realita bude asi úplně jinde. Zvlášť v tom kontextu, že to běhala v době, kdy se zobalo prostě prakticky všude a především ve východním bloku.

Poslední věc - rekordy v jiných disciplínách, kde nestačí "jen" správně dopovat, se kontinuálně hýbou dopředu. Typicky třeba desetiboj. Proč se asi zrovna ženská 800 jako jediná ze všech běhů takhle zasekla?

Napsal bych i něco o tom, že rusáci jsou dopingová velmoc, která neustále lže a podvádí dodnes a zcela systémově, ale to by tu některým milovníkům ruska, kteří nadšeně vítají každý odchod do KHL jako nějakou novou formu disentu, mohla rupnout cévka. Takže to nenapíšu.

Moc děkuju!

Myslíš, že ho brala?

Jsem na to zvědavej, přeju si samozřejmě aby to vyšlo a Simonovi se tu dařilo a byl jedním z důležitých hráčů týmu. Samozřejmě že tyhle návraty po nějakých problémech jsou vždy buď a nebo, ale pokud si to poradně srovnal v hlavě, tak proč zrovna jemu by se nemohl provést návrat k profi kariéře. Furt si ho pamatuju na MS 2015, jak tam hrál jako velká naděje českého hokeje. Navíc si teda myslím, že jeho smlouva nebude úplně nejvyšší, takže i když tu podepíše a nebude se mu dařit, tak si myslím, že by nás to nemuselo bolet tolik, jako když se loni nedařilo Doležalovi. Držím mu palce

A mohla je absolvovat IMHo díky dopingu. Kdyby ho nebrala ona ani ostatní v té době, asi by ale taky byla nejlepší. Jen by její rekordy nejspíš nevydržely dodnes.

Kratochvílová měla neskutečné tréninkové dávky. Takový druhý Zátopek na kratší tratě.

Pneumatiku dotáhla až na nejvousatější ( čtyřicetiletý ) atletický rekord. Jestli věří tomu, že byla ( spolu s Helčou ) od té doby nejpracovitější v tréninku ze všech atletek světa, je to její věc. Já třeba věřím tomu, že i ta nejvíc trénující mladá holka bude hezčí teď nežli za čtyřicet let. U Helči s Jarmilou je to přesně naopak, ale opět, může to být můj subjektivní pocit a stát se navíc může opravu cokoliv. Co se Simona týče, vtip, že sháníme kila do útoku byl sice dobrej, ale do průšvihu může spadnout každý, jestli má k vyhrabání se z něho napomoci Motor, proč ne. Co můžeme ztratit? Za dalšího hotového rozdílového asi zatím utrácet nechceme, tak se nám případně do budoucna pouze zúží lokální výběr. Když to naopak vyjde, tak budeme mít minimálně letos toho rozdílového hráče relativně zalevno ( dle těch slov o zkoušce a obrazového materiálu bych něco takového očekával ) Za mne dobrý tah, utratit koruny není umění, vychovat/znovunastartovat je větší kumšt, je dobře, že si sportovní úsek v tomhle věří.

+ Když jste v posledním ročníku NHL z Pittsburghu odešel do Anaheimu, hokej vás nenaplňoval?
„Ale jo, hokej mě pořád bavil. I když tehdy už jsem třeba nekoukal tolik na highlighty ostatních zápasů jako do té doby. Ve druhé půlce sezony jsem byl spíš rád, že odehrávám vlastní zápasy, a na sledování ostatních jsem už neměl moc náladu. Ale tahle chuť se mi zase vrátila.“

Využíváte mentální kouče, zkusil jste psychology. Je těžké se odhodlat k pomoci zvenčí?
„Je to jako skok do neznáma. Nevíte, co můžete čekat. Ale nakonec mě to naučilo docela dost věcí, nejvíc z toho mi asi dala copingová strategie.“

Což je strategie zvládání stresu.
„Učí vás to vypořádat se se situacemi, kdy vám není dobře a máte třeba i úzkosti. Dává vám to návod, jak se chovat v konkrétních situacích, v kolektivu a podobně. Jsem rád, že jsem to zkusil, někam mě to posunulo.“

Existuje nějaká obecná rada?
„Asi to omílané, že si máte užít co nejvíc svého počínání. Toho, co děláte. Ano, hokej je sice práce, u které je hodně tlaku a očekávání, ale pořád je to hlavně zábava. Něco, co děláme odmala a co nás baví.“

U části veřejnosti vaše jméno zarezonovalo poté, co jste před dvěma roky opustil národní tým během MS kvůli incidentu s Filipem Hronkem. Máte to v hlavě dávno zaparkované?
„Myslím, že tohle už bylo probrané, vyjadřoval jsem se v tom smyslu, že šlo o důsledek nashromážděného tlaku v dané sezoně NHL. Některé věci jsem tenkrát nevyřešil ideálně. V tu chvíli mi přišlo jako nejlepší řešení opustit tým, dát si pauzu. Byl jsem rád ale i za těch pár zápasů.“

Prošlo vám v posledních měsících hlavou, zda vůbec chcete s hokejem pokračovat?
„Jo. Těžko se mi to připouštělo, ale nastala chvíle, kdy jsem se na to tak díval. Stoprocentně. Hokej jsem vypouštěl z hlavy. Byť jsem si nechtěl připouštět možnost, že bych s ním skončil, bylo to tam. Ale moji blízcí mi pomohli, usnadnili mi moji pozici, můj stav a po nějakém čase jsem měl jasno, že chci pokračovat. Za to jim patří dík.“

Jak daleko se díváte do budoucna? Bliká vám někde vzadu třeba zahraničí?
„Snažím se co nejvíc žít přítomností, momentálně mi jde o to co nejlíp zapadnout sem ke klukům do Motoru a být co nejlíp připravený na tréninky. Beru to den po dni.“

Jsem si jistý, že ho v dresu Motoru uvidíme
OČIMA KOUČE: Ladislav Čihák, trenér Banes Motoru České Budějovice

„Dominik je kvalitní a nadstandardní hráč. Znám ho ze Sparty už jako kluka, byl odmala hodně šikovný, byť byl o hlavu menší než ostatní, patřil k nejlepším. Dobře se s ním pracovalo. To samé v Plzni, v jeho poslední sezoně před odchodem do NHL. Odehrál skvělý ročník, byl excelentní. Po kariéře v NHL se vrátil, s pukem stále umí. S jeho přístupem jsem maximálně spokojený.

Protože znám jeho kvality a možnosti, jsem naprosto přesvědčený, že nám v sezoně může pomoci. Jsme si toho vědomi my trenéři i sám Dominik, který na sobě maká neskutečně. Jsem za to moc rád. Co se fyzičky týká, ještě něco tomu schází, ale to platí obecně o každém hráči. Někdo potřebuje kondici přikrmovat víc, někdo míň. Zrovna Dominik je silově velmi dobře připravený.

Všichni tu chceme to nejlepší pro tým a spolupráce s Dominikem je doposud skvělá. Jsem si jistý, že ho při startu extraligy uvidíme v dresu Motoru, že ho naši fanoušci budou mít rádi a on tu bude předvádět svůj skvělý hokej.“

eč jeho těla během tréninku dává zřetelný vzkaz: Na minulost chci zapomenout, teď jsem tady, abych se vrátil! Silnější fyzicky i mentálně. Dominik Simon po nepovedené štaci ve Spartě a pauze chystá comeback. „Stoprocentně,“ odpoví bez váhání na otázku, zda chce působit v Motoru.

Do loňského jara patřil mezi nevelký počet českých vyslanců v NHL, čili k tomu nejlepšímu, co zdejší hokej mohl světu nabídnout. To je pryč. Nádoba se naplnila, možná i přetekla, Dominik Simon potřeboval na čas zmizet z jeviště, kde musíte dnes a denně vykazovat maximální připravenost. Hlava to přestala dávat. Už je líp a teď se 28letý ofenzivní univerzál vrací. I když teď v Budějovicích jedou dvě fáze denně, přidává si navíc. A sbírá kotouče do kýble s nejmladšími.

Kdy naposledy jste sbíral puky po tréninku?
„Nó… Nějaký pátek to už bude, ale kdy naposledy? Asi při mistrovství světa 2015. Nebo na farmě jako mladej, takže nějakých šest, sedm let zpátky. Samozřejmě, že mi to vůbec nevadí.“

Svým způsobem to lze brát jako návrat k začátkům?
„Jo, to je hezky řečeno. Snažím se co nejvíc trénovat a přidávat si. Měl jsem totiž opožděnější nástup do přípravy.“

Hned dva lidi z týmu či kolem něj mi řekli zhruba toto: pokud se dostanete do pohody, budete perfektní posilou Motoru. Vidíte to podobně?
„Určitě. Chci se dostat do co nejlepší fyzické kondice a být v dobrém mentálním stavu. Hlavně, abych byl v klidu. Věřím, že lidi kolem a celkově zdejší prostředí tomu hodně napomůže. Opravdu hodně se na to tady těším a budu se snažit být oporou týmu.“

Jak daleko pocitově od toho jste?
„Cítím se fajn. Měl jsem chvíli na to srovnat si hlavu a myšlenky v ní. Z Budějovic jsem cítil velký zájem, přišlo mi, že by to pro mě mohla být ta správná nová adresa. Táhlo mě to sem nejvíc. Vynasnažím se udělat tým a zůstat tu.“

Máte tedy jasně dané, že tu chcete v půlce září navléct dres Motoru a naskočit do mistráku?
„Jednoznačně. Stoprocentně.“

Co tomu tedy zatím chybí?
„Víte, beru to tady den po dni, trénink od tréninku. Snažím se zabydlet v týmu, postupně se víc a víc poznat s kluky z kabiny. Asimilovat se tu. Musím poděkovat, že se tu ke mně všichni chovají fajn, cítím se tu moc příjemně. Užívám si to.“

Jak velkou roli ve vašem příchodu sehrál kouč Ladislav Čihák, s nímž se znáte z dřívějška?
„Určitě velkou. Hokejový svět je ale malý, takže tu znám spoustu kluků z reprezentace ať už ze seniorské, nebo z dřívějších juniorských kategorií. Třeba s Dominikem Hrachovinou se znám už od dvacítek, s Pecháčkem (Lukášem Pechem) ze Sparty, s Milanem Gulašem i z mistrovství světa. V každé kabině se to rychle promíchá. Hlavně Guli mi je hodně k ruce a nápomocný. Za to mu moc děkuju a nejen jemu. Je jen na mně, jak sem zapadnu. Já věřím, že to klapne.“

O jižních Čechách se říká, že tu život plyne trochu pomaleji než jinde a že tu sálá pohoda. Ale to asi všude oproti Praze, že?
„Něco na tom určitě může být. Tvrdí se, že je to tu víc na pohodu než kdekoli jinde, zatím to tak na mě i trochu působí. Asi i proto jsem si říkal, že by mi zdejší prostředí mohlo vyhovovat a nemuselo by mě tu nic rozptylovat.“

Sparta vás loni brala jako velikou posilu. Aby ne. Ale i když jste toho měl už hodně za sebou, načasování téhle štace nebylo asi ideální, co říkáte?
„Asi tak. I když jsem prostředí Sparty dobře znal a dodnes jsem vděčný, že mě od mých deseti let vychovávala, tak hrát za áčko je prostě náročné. Vždycky se tam točí hodně peněz, cíle jsou nejvyšší. Musíte se nacházet v dobrém rozpoložení, abyste mohl podávat odpovídající výkony. Na Spartu se chce každý vytáhnout a hecnout, každý jde proti vám naplno. I když jsem si to svým způsobem užíval, poznal jsem, že není snadné mít ten status opory týmu, od níž se hodně očekává.“

Co se tlaku týká, může to být obdobné s prací u Penguins?
„Ohledně tlaku je to podobné.“

Jak se nyní cítíte na ledě?
„Těší mě, že tu jsou parádní tréninky. To jsem poznal od prvního dne. Musíte mít slušnou kondici, abyste všechno stíhal… (usmívá se) Snažím se, co to jde a jít všechno naplno.“

Měl jste už v sobě velkou chuť do pořádné práce?
„Měl. Poslední sezona v NHL (2021/22) pro mě byla náročná, body nepřicházely jako dřív. Nenaskakovalo mi to, jak bych si přál, a bral si to trochu víc k srdci, než jsem měl. Na to konto jsem se vrátil do Česka. Nějakou dobu jsem se s tím vypořádával, ale už se cítím dobře a natěšený.“

Poznal jste sám na sobě, jak těžké je někdy zůstat nad věcí, pokud vše nejde podle představ?
„Jasně. Musíte si to umět srovnat v hlavě. Hokej je krásná věc, když jsem na ledě, cítím se uvolněně, jen někdy jsou náročnější věci okolo.“

Když jste v posledním ročníku NHL z Pittsburghu odešel do Anaheimu, hokej vás nenaplňoval?
„Ale jo, hokej mě pořád bavil. I když tehdy už jsem t / Příspěvěk byl moc dlouhý a proto byl uříznut.

Neměl bys to celé?