10.04.2008, Antonín Vansa

Změna na postu kouče - Jandače střídá Bokroš!

Č e s k é   B u d ě j o v i c e - Otázka trenérů loni třetího celku hokejové O₂ extraligy HC MOUNTFIELD je definitivně vyřešena. Současná trenérská dvojice Josef Jandač - Milan Černý u týmu končí, nahradí je nově sestavené duo Ernest Bokroš - Jan Tlačil. Oba trenéry jmenovalo představenstvo klubu na své schůzi. Jandač mužstvo opouští po čtyřech letech, Černý působil ve funkci asistenta rok. Ernest Bokroš loni vedl postupně Zlín s Vítkovicemi, Jan Tlačil ve Švýcarsku koučoval mužstvo Ambri-Piotta.

Ernest Bokroš (hlavní trenér)

Mnoho koučů se nemůže pochlubit takovým portfoliem. Jeden titul coby hráč, další dva tituly ve slovenské extralize jako trenér, titul se Zlínem v roce 2004 a prvenství na světovém šampionátu 2002 ve Švédsku. To je stručná vizitka nového trenéra českobudějovického HC MOUNTFIELD Ernesta Bokroše. Narodil se 25. srpna 1959 v severomoravské Karviné. Přitom mnoho nechybělo a vůbec se z něj úspěšný hokejista a poté také úspěšný trenér vůbec stát nemusel. V pěti letech se hlásil do fotbalové přípravky, ale kvůli přetlaku malých fotbalistů na něj nezbylo místo. Místo kopaček tedy obul brusle a vedl si o moc lépe.

V osmdesátých letech se stal oporou zadních řad slovenské Dukly Trenčín, která tehdy z pozice armádního klubu patřila k elitě československé hokejové scény. Během svého působení v Trenčíně Bokroš odehrál řadu solidních sezon, ale dlouho se zdálo, že na skutečně velké vítězství ve své kariéře nedosáhne. Blízko byl v roce 1989, kdy Duklu zastavily až ve finálové sérii Pardubice, stejná situace se opakovala i v následujícím ročníku, kdy Trenčín ve finále porazila pražská Sparta.

Bokroš se dvěma získanými stříbrnými medailemi Trenčín opustil a v jednatřiceti letech odešel do druholigového německého Kaufberenu. Odehrál výbornou sezonu, v pětatřiceti zápasech si připsal celkem jedenačtyřicet kanadských bodů a celkem jednoznačně vyhrál klubové bodování obránců. Přeci jen se však ještě na rok do Trenčína vrátil, aby se dočkal vysněného titulu. Dukla v čele s fenomenálním střelcem Žigmundem Pálffym s přehledem vyhrála východní skupinu základní části, ve čtvrtfinále zvládla těžkou pětizápasovou sérii s Kladnem, v semifinále pak přejela finalistu sezony 1990 / 1991 z Litvínova a ve finále přetlačila i překvapení vyřazovacích bojů z Plzně.

Kromě něj se z titulu radovali například i pozdější hvězdy kanadsko-americké NHL Róbert Švehla, Žigmund Pálffy, Róbert Petrovický, někdejší českobudějovičtí hokejisté Jaroslav Brabec s Milanem Nedomou, gólman Zlína Igor Murín, který později pomohl Bokrošova k titulu v roce 2004, či současný liberecký kouč Dušan Gregor.

Triumfem na československé scéně také ukončil aktivní hráčskou kariéru a plynule přešel k trenérskému řemeslu. Příležitost mu dal logicky Trenčín, který sháněl vhodného kandidáta na post kouče juniorky.

A Bokroš svou trenérskou kariéru odstartoval skvěle. Hned v první sezoně vyhrál juniorský titul, stejný kousek se mu podařil i v následujících dvou sezonách. Úspěchy ve třech po sobě jdoucích letech mu otevřely dveře do nejvyšší soutěže. Hned ve své premiérové sezoně 1995 / 1996 u seniorského mužstva Dukly Trenčín získal stříbrnou medaili.

Možná nejdůležitější krok ve své trenérské kariéře udělal v prosinci roku 1996, kdy odešel z nového působiště ve Zlovenu a nechal se zlákat nabídkou z nejzvučnějšího slovenského klubu - ze Slovanu Bratislava. Mužstvo pod jeho vedením vybojovalo vítězství v základní části, úvodními dvěma koly vyřazovacích bojů prošlo bez zaváhání a ve finále Bokroš dokončil sladkou jízdu výhrou nad dvojnásobným mistrem z Košic.

Triumf ve slovenské extralize si posléze zopakoval ještě jednou, když v roce 2001 přivedl na samotný vrchol hokejisty Zvolenu. Za osm let ve slovenské extralize získal celkem dva tituly, čtyřikrát skončil na druhém místě a jednou vybojoval bronzovou medaili. S výjimkou jediného roku nikdy neopouštěl sezonu bez cenného kovu na hrudi.

K tomu byl navíc v pozici asistenta u historického stříbra slovenského národního týmu v Petrohradu 2000 a o dva roky později se spolu s kolegou Jánem Filcem dočkal i vítězství na mistrovství světa. Slovenský celek se jej dočkal po finálovém vítězství nad Ruskem ve švédském Goteborgu 2002.

Na jaře roku 2003 opustil slovenskou extraligu a přijal nabídku zlínského generálního manažera Zdeňka Venery, aby se ujal trénování zlínského HC Hamé. Bokroš s týmem, který jen sezonu předtím skončil na předposlední příčce extraligy, dokázal prakticky nemožné. Během několika týdnů vtiskl týmu novou tvář, hru postavil na důsledné a bezchybné hře v obraně a důkladně propracovaný systém nakonec přivedl zlínské hokejisty až k finálovému vítězství nad Slavií Praha a k vůbec prvnímu titulu v historii klubu a k účasti na Super Six v Petrohradě, kde mezi sebou bojovalo šest mistrů nejprestižnějších evropských klubových soutěží.

Úspěch dokázal zopakovat ještě v roce následujícím, když se zlínští hokejisté opět dostali až do finálové bitvy, ale tam nad jejich síly byly Pardubice. V letech 2006 a 2007 pak jeho svěřenci už nedokázali překročit čtvrtfinálovou bránu. Dvakrát po sobě je zastavila později mistrovská Sparta. Úspěšné období na Valašsku Bokroš z vlastní iniciativy ukončil v polovině loňské sezony, kdy chtěl dát svým odchodem skomírajícímu celku novou motivaci. Zároveň po několika dnech přijal výzvu z Vítkovic, aby zachránil špatně rozjetou sezonu a dostal papírově silný tým do play-off.

Přes očividné výsledkové zlepšení svůj úkol splnit nedokázal, Vítkovice se mezi deset nejlepších nevešly a vedení klubu Bokrošovi nepředložilo nabídku na prodloužení smlouvy. Od 1. května 2008 se Ernest Bokroš oficiálně ujme vedení českobudějovického HC MOUNTFIELD.

V československé reprezentaci odehrál Ernest Bokroš celkem dvacet utkání a dvě branky. Debutoval 6. září 1983 v Pardubicích zápasem se Sovětským Svazem, první branku dal 10. dubna 1985 v utkání proti NDR, které Československo vyhrálo jasně 12:3. Blízko byl účasti na šampionátu v Praze 1985, z nominace trenéra Luďka Bukače však nakonec na poslední chvíli vypadl.

(platnost: květen 2007)

Jan Tlačil (II. trenér)

V českobudějovickém hokeji rozhodně není žádný nováček. Právě v dresu místního Motoru vstoupil v osmdesátých letech do nejvyšší soutěže. Řadu let vedl juniorské týmy, v jedné sezoně si dokonce vyzkoušel i místo na lavičce prvního mužstva. Jan Tlačil se do Českých Budějovic vrací po pěti letech a spolu s trenérem Ernestem Bokrošem se pokusí dovést tým HC MOUNTFIELD k vysněnému titulu v extralize.

Narodil se 26. května 1959 v Třeboni, kde také dělal své první hokejové krůčky. Přes místní Jiskru se v žákovském věku přesunul do Českých Budějovic, kde se koncentrovali nejtalentovanější hokejisté z jižních Čech. Prošel mladším i starším dorostem, ale před odchodem na vojnu do prvního mužstva nenakoukl. V průběhu základní vojenské služby nastupoval za Duklu Hodonín, několik utkání odehrál za Jihlavu, mihl se i v Písku, kde měla své domácí prostředí Dukla Jihlava B.

Do kádru Motoru České Budějovice se dostal poprvé na prahu sezony 1980 / 1981. Díky tvrdé letní dřině praktikoval fyzicky nesmírně náročný hokej a rychle se zabydlel v základní sestavě. Hned ve svém prvním roce mezi českobudějovickými seniory se radoval ze zisku stříbrné medaile, v roce 1988 s týmem vyhrál základní část, ale ve čtvrtfinále Jihočeši ztroskotali na překvapení soutěže z Kladna. Pro Tlačila čtvrtfinálovým vyřazením také angažmá v Českých Budějovic skončilo a na další dva roky se přesunul do pražské Sparty.

V dresu s písmenem S na prsou odehrál dvě velmi slušné sezony, v nichž nastoupil téměř ke stovce utkání, dal jedenadvacet branek a v roce 1990 získal po finálovém vítězství nad Trenčínem i mistrovský titul. Tím však jeho účinkování v nejvyšší soutěži skončilo. V jednatřiceti letech ligovou scénu opustil a odešel do rakouského KSV Kapfenberg.

Po dalším roce odešel do Francie, ale byl to skutečně jen dozvuk jeho aktivní kariéry. V roce 1991 se ujal trénování francouzského klubu BHC Besancon, kde s roční přestávkou v týmu Ice Epinal vydržel celkem šest let. Nijak se však netajil chutí vrátit se domů. Dočkal se před sezonou 1997 / 1998, kdy od tehdejšího generálního manažera Mojmíra Šatavy dostal důvěru k vedení juniorského celku. Tlačil si vedl dobře. V klubové hierarchii prakticky neustále stoupal. Začal jako asistent u juniorů, dva roky pak z pozice hlavního kouče vedl dorost, který v sezoně 1998 / 1999 dokonce vyhrál republikový přebor a sezonu 2000 / 2001 začal jako hlavní trenér juniorů.

Jenže špatný úvod sezony v podání A-týmu, který provázela před startem ročníku 2000 / 2001 velká očekávání, situaci změnil. Jaroslav Liška s Jaroslavem Pařízkem byli po první čtvrtině extraligy odvoláni a na jejich místa byl dosazen právě Jan Tlačil s Jaroslavem Pouzarem. Tým tahali ze spodních pater a zdálo se, že svou úlohu zvládnou na výbornou. V jeden moment se českobudějovický tým ocitl dokonce na čtvrtém místě. Křivka úspěchů však od dvaačtyřicátého kola znovu začala klesat, týmu nepomohlo ani to, že se Jan Tlačil posunul na pozici hlavního kouče, a nakonec skončil za hranicí play-off.

Tlačil se vrátil k práci u juniorů, v sezoně 2001 / 2002 tým dostal až do finálové bitvy proti Pardubicím, ale na nejcennější kov nedosáhl. Tím jeho práce u českobudějovického hokeje na čas skončila a odešel do Švýcarska. Širší hokejové veřejnosti sešel na čas z očí, upozornil na sebe až loni v létě, kdy jako první český trenér v historii dostal šanci v nejvyšší švýcarské hokejové soutěži a ujal se týmu Ambri-Piotta. Mužstvo ale nesplnilo očekávání, bojovalo o záchranu, kterou nakonec vyválčilo. Jan Tlačil však nabídku na pokračování u mužstva nedostal.

Bez angažmá nakonec dlouho nezůstal. Za svého kolegu si jej vybral nově příchozí trenér českobudějovického HC MOUNTFIELD Ernest Bokroš.

(platnost: květen 2007)