Puk. Kotouč. Touš. Tím vším se označuje plochý váleček z vulkanizované pryže o průměru 7,6 centimetru a výšce 2,5 centimetru určený ke hraní ledního hokeje. Předchůdci tohoto sportu se před vznikem puku hrály například s dřevěnými destičkami či třeba i s kusem koňského trusu. Anebo s míčkem, a právě z něho se vyvinul puk: míček, který na ledě neplnil funkci optimálně, se seřízl a bylo zaděláno na kotouč. První zmínka o černé vulkanizované gumě určené k hraní hokeje pochází z roku 1876, kdy o puku napsal list Montreal Gazette. Hokejová výstroj prochází překotným vývojem, včetně hokejek či bruslí. Puk ale zůstává od svého počátku prakticky totožný...

O kotoučích s hospodářem Budějovic Jiřím Šrámkem

K povídání o pucích jsme opět využili toho nejpovolanějšího - hospodáře českobudějovického týmu Jiřího Šrámka. "Puky nám chodí vždy před sezónou. Jsou oficiální puky pro extraligu s potiskem a oddíly musí podle smlouvy zajistit to, aby se právě s těmito puky utkání hrála. Na European Trophy jsou zase jiné oficiální puky. Na každý zápas se dává deset puků ke trestoměřičům a s tímto počtem by se mělo vystačit. Ale stane se, že během zápasu musím zaběhnout pro další, někdy se jich prostě vyháže ven víc, někdy méně. Trénuje se s obyčejnými černými puky bez potisku," osvětluje kustod. A kolik puků tak profesionální klub za sezónu spotřebuje? Šrámek kroutí hlavou: "Nevím jak je to možné, ale my máme spotřebu asi dvanáct set puků za rok. Kdybychom byli na rybníku, tak to pochopím, ale takhle..."

Jestli Češi ve výrobě něčeho kralují, tak jsou to právě hokejové puky. "Třikrát jsem byl na mistrovství světa juniorů do osmnácti let, ale vždy jsem s sebou vezl puky z Čech," přikyvuje Šrámek. Nejznámější české puky vyrábí firma Gufex z Kateřinic na Vsetínsku. S puky této firmy vyhráli reprezentanti olympiádu v Naganu a od tohoto roku byly s českými kotouči odehrány prakticky všechny vrcholné turnaje.

Z čeho a jak se puk vlastně vyrábí vám ozřejmí video. Je třeba ještě ale zmínit jednu specialitku: Milan Nový ve své kariéře v rámci tréninku totiž dokonce střílel železnými puky, které mu dělal ve fabrice otec. "Střílel jsem do prken do míst, kde jsou díry v rozích branky a mezi betony," komentuje to jeden z nejlepších střelců historie. "Dnes kluci zvednou vleže 120 kilo, ale střelba zápěstím není o síle."

Součástí vybavení budějovického klubu jsou vedle pukometu (přístroje, který dle zvolené rychlosti metá kotouče na brankáře) právě i těžší puky. Ne železné, ale větší, než ty běžné. "Také je tu máme, oranžové puky, vyloženě na míchání, práci s pukem po ledě, kdy je tam větší odpor. Někteří trenéři zahrnují práci s těmito většími puky do běžného tréninku, kdy je využívají právě pro nějaké speciální cvičení pro zlepšení zpracování, přihrávek atd. Z týmu si těžší puk občas bere Kotalík či Ptáček. Na střely na bránu to není, zlámaly by se hokejky a gólmana tam nedostanete," uzavírá Jiří Šrámek. To potvrzuje i Aleš Kotalík a přidává: "Dělal jsem to hodně v Americe, přivezl jsem si jeden puk, který je těžší a občas na začátku tréninku při různých cvičeních se ho snažím používat. Protože regulérní puk ti pak samozřejmě připadá lehčí, je to i taková psychická pomoc."

Výroba puků

Nezapomeňte zhlédnout video o výrobě kotoučů, stojí to za to. Tušili jste, jak takový kotouč vzniká? Jestli ne, tak možná budete koukat... No jako puk.

Sbírání puků

Sami jste si toho určitě již všimli - puk se stane často cennou relikvií ze zápasu, hráči si kotouč schovají například za premiérový gól v extralize, v novém týmu, po vstřeleném hattricku či jen jako památku na nějaký důležitý zápas. Jak to má českobudějovický útočník Rudolf Červený? "Puky mám doma tři, po prvním gólu v juniorech, pak z juniorského nároďáku a z prvního gólu z extraligy. Nejvíce si cením asi toho puku ze Sparty, kde jsem dal první gól v extralize. Ale ani je nemám nijak vystavené." Jak je vidět, Červený nepatří k hráčům, kteří by kotouče brali ve velkém, ale u jiných hokejistů může nechávání si puků přerůst v pěknou sbírku.
Jednou z největších na světě se může pochlubit bývalý hokejista Ivan Padělek (21 000 puků!).

Když se ztratí puk...

Vraťte nám vítězný puk, znělo z Los Angeles
Posledním držitelem Stanley Cupu jsou Králové z Los Angeles, kteří porazili ve finále New Jersey. Jenomže po rozhodujícím zápase všem zmizel z očí puk, se kterým byl zápas dohráván. A nebyl k nalezení. Hned z toho byla aféra - Angeles chtěli puk do své síně slávy a pro své účely. A tak se hledal viník, jenž cenný artefakt z ledu sbalil. Pečlivě se zkoumaly videozáznamy a padl verdikt: má ho útočník soupeře Patrik Eliáš. Český útočník to dlouho popíral, ale pak podle svých slov vybalil výstroj z tašky a zmíněný puk z ní vypadl. Ihned ho zaslal do Los Angeles, kde ho teď jistě střeží jako oko v hlavě. Ale Eliáše teď budou mít v LA v lásce asi tak jako chilský předseda Klubu per a propisek českého prezidenta Klause...

Gólman Komety Trvaj jako magnet na puk
Tuto situaci budete mít asi v živé paměti: brankář Jiří Trvaj nemohl při zápase posledního play-off dostat puk ze své výstroje. "No, už jste si kruhy prohlédli, tak je vraťte, ať může produkce pokračovat," duchapřítomně komentovali situaci komentátoři České televize s narážkou na scénku z filmu Obecná škola.

---

v sérii článků jsme již uvedli:
1) Brankářské masky
2) Hokejky