Jenže, než se na soutoku Malše a Vltavy postavil stadion s umělou ledovou plochou, hokej se samozřejmě v Budějovicích hrál už dávno před tím. Kromě zamrzlých řek a rybníků se také hrálo například na místě dnešního Mercury centra či na vodou polévaných tenisových kurtech na dnešním Palackého náměstí. Po vzniku nového klubu A.C. Stadion (spojení Slovanu a Viktorie) v roce 1928 našli hokejisté útočiště na dnešním slepém rameni u Sokolského ostrova. A právě, kde se v dnešní době v hostinci U Tří sedláků jí a pije, chodili kdysi hokejisté do šaten.

1946: Zimní stadion je na světě!

Podíváme se ale už dál proti proudu řeky Vltavy, k parku Háječek. Ještě před druhou světovou válkou měli členové A.C. Stadion vize, že si právě tam postaví vlastní plácek s umělým ledem. To se povedlo až rok po skončení války, tedy v roce 1946. Málokdo ví, že na stavbu stadionu tehdy dělníci použili 900 kubíků sutin ze zbořené židovské synagogy, která do roku 1942 stávala přes ulici.
Slavnostní otevření se konalo v neděli 27. října 1946. V úvodním zápase prohrál domácí Stadion s reprezentací ČSR 2:8. Podle pamětníků si cestu diváci na nový zimní stadion našli hodně rychle. Na hokej se do Háječku chodilo po tisících a kdo přišel pozdě, měl smůlu.
České Budějovice se tak mohou pyšnit třetím nejstarším zimním stadionem s uměle chlazenou ledovou plochou v Československu. První byla samozřejmě pražská Štvanice, po ní následovala Bratislava a nakonec zmíněný budějovický Háječek.

1957: Hoří!!!

Pohroma! Jinak se nedá nazvat nešťastná událost u února roku 1957. Celý stadion totiž zachválily plameny tak rychle, že někteří hokejistě stačili jen tak tak utéci do bezpečí. I když se na místo okamžitě sjeli hasiči, vojáci a další lidé, ze stadionu zbyly jen očouzené zdi mrazíren a sprch. Kanceláře, dvě třetiny jižní tribuny, hokejové vybavení či rozhlasová kabina, to všechno lehlo popelem!
Hned po požáru se našla řada lidí i společností, které pro Slavoj sbírali peníze na obnovu chodu klubu i stadionu. Zanedlouho se začalo s opravou stadionu veškerými silami. Na dřevěný hokejový stánek v knize Velký příběh českobudějovického hokeje vzpomínal tehdejší junior Josef Trhlín. „Tribuny byly pouze ke stání, mezerami mezi jednotlivými stupni propadávaly kotouče. Po sezoně jsme si vždycky s klukama navlékli staré tepláky, prolezli duté prostory a nasbírali nejméně tři kýble puků a spoustu drobných mincí,“ říkal Trhlín s tím, že tribuna u továrny Hardtmuth snad byla pro tři tisíce divádků, na protější straně u mrazíren byly nad ochozy dvě kukaně a vedle nich časomíra.

1966: Led je už pod střechou!

Až do podzimu roku 1965 hrál Slavoj a později i Motor pořád pod otevřeným nebem. A nutno uznat, že v těchto časech byly výkony hokejistů hodně špatné. Ke konci roku pak mohli hráči pri zápasech i trénincích pozorovat stavbu střechy svého zimáku. Nový zastřešený stadion se dočkal slavnostního zahájení, ale ne hokejovým zápasem. Konalo se zde totiž volejbalové mistrovství světa, které vyhráli reprezentanti ČSSR. Hokejisté Motoru vyjeli na krytý led až začátkem září 1966.
„Tak úplně starou, dřevěnou vyhořelou halu si samozřejmě nepamatuji. Ale jako malý kluk jsem chodil hrávat na zimák, který ještě nebyl zakrytý, ale už to byl ten betonový ovál. V té době bylo vše k stání. Pak se stadion zakryl,“ vzpomíná si na svá dětská léta dnes téměř šedesátiletý Jaroslav Pouzar, který patří mezi ikony nejen budějovického hokeje. „Pamatuji se, že vždycky, když jsme šli na trénink, tak jsme museli nejprve led odšornovat a až potom jsme začali hrát. To bylo docela srandovní,“ usmál se Pouzar, který v těchto dnech zahájil zkušební provoz svého zimního stadionu.
Od roku 1975 do roku 1979 se v rámci tak zvané „akci Z“ stavěla i druhá krytá ledová plocha hned vedle hlavního stadionu. Kvůli plechu, kterým je celá stavba oplášťována, jí nikdo neřekne jinak, než plechovka.

2000 – 2002: Budvar aréna a povodně

Rekonstrukce zimního stadionu, či arény, jak jí známe dnes, začala v srpnu roku 2000. Investorem byla samotná radnice a podle původních plánů měla generální přestavba stadionu vyjít na více než 235 milionů korun. Nakonec se ukázalo, že město v následujících letech muselo přidat ještě další desítky milionů korun, aby se například lépe zabezpečilo chladírenské zařízení. Na to kritici poukazovali už při samotné stavbě, že se chlazení mělo kompletně vybudovat nové, než opravovat staré zařízení. Podobné hlasy uslyšíte i dnes v souvislosti s celou stavbou moderní arény! V době, kdy se dělníci proháněli na ploše Budvar arény, hráli hokejisté HC České Budějovice své zápasy na různých místech v Jihočeském kraji, třeba v Táboře či v Českém Krumlově.
Po návratu do Budějovic nejen na hráče čekal úplně nový stánek. Obě plochy spojila obrovská střecha a podzemní tunel, přibyly šatny a naopak zase nadobro zmizel legendární bufet v plechovce či prostory VIP. Novináři našli svou novou lávku s vlastním vchodem od mrazíren. Ty pak časem také vzaly za své.
Zdá se, že zimní stadion v Háječku je snad zakletý. Tak jako požár v roce 1957, tak i další přírodní živel se podespal na chodu Budvar arény. Ničivé povodně v srpnu 2002! Například tréninková druhá plocha, tady bylo sedmdesát centimetrů vody a bahna. Ze spojovacícho krčku nezbylo téměř nic, musely pryč i čerstvé obklady či nábytek. Na obnově haly se podíleli i samotní hokejisté. Ostrý hokejový život se u řeky Vltavy opět rozjel 4. října 2002, kdy na jih Čech přijela Plzeň. Dlužno dodat, že hosté vyhráli v poměru 3:1 a prodalo se 5830 vstupenek.

Zdroj: kniha Velký příběh českobudějovického hokeje od Ladislava Lhoty
Foto: archiv L. Lhoty