05.12.2012, Petr Lundák

Moment zápasu: Mezi tři tyče se zase vrátil Jakub Kovář!

Č. B u d ě j o v i c e - Jedna rána za druhou prší na bránu. Po Budvar aréně se ve středu dopoledne prohání jen pětice hokejistů HC MOUNTFIELD s trenérem Bělohlavem, ostatní dostali volno. Ale ne Jakub Kovář, ten dohání téměř tři měsíce, kdy vypadl ze zápasového rytmu vinou zranění pravé ruky. Než jsme zapnuli diktafon k tomuto rozhovoru, dal si na zápěstí led a pohodlně se ještě v betonech usadil. Pak už jen navrátilec do sestavy jen ochotně odpovídal na dotazy, nejen o svém návratu do sestavy.

Jakube, jaké to pro vás bylo se znovu postavit do brány v ostrém zápase? Chyběl jste skoro dva a půl měsíce.
Bylo to zvláštní... Ještě den před zápasem jsem byl v klidu, ale už včera (v úterý 4. 12. - poznámka) ráno jsem začínal být dost nervozní. Hlavně z toho důvodu, že jsem přes dva měsíce nechytal a trénoval jsem jen týden, takže nevěděl jsem, co od toho mám vůbec čekat. Bál jsem se, jestli to vůbec zvládnu!

Ale obstál jste, ne?
Postupem času snad ano. Musím říci, že mi hodně pomohl začátek zápasu, kdy na mě šlo pár lehčích střel, které mi pomohly. A pak tam byla ještě první velká šance Litvínova, a tu se mi také podařilo zvládnout. Od té doby už to bylo dobré, najel jsem na svou vlnu a chytil jsem sebevědomí.

Litvínov vás ale asi zase tolik neprověřil, zápas jim nevyšel.
Oni neodehráli dobrý zápas, ale pořád tam bylo nějakých třicet střel. Ale, kdyby tam jakákoliv z nich spadla, zápas by vypadal úplně jinak. Sice náš výkon vypadal dost jednoznačně, ale kdyby dali gól v první třetině, asi by utkání dopadlo úplně opačně. Ale my jsme odehráli výborný zápas, Litvínov zase ten horší.

Měl jste na dosah nulu, ale ke konci vám puk propadl. Mrzí vás to hodně?
Jasně, že to mrzí! To už prostě tak mám... Kdybych spočítal, o kolik nul jsem přišel v posledních pěti minutách, tak budu minimálně na deseti. Ale aspoň takto šetřím našemu klubu peníze (usměje se).

Jak na tom byla vaše ruka při zápase, bolela?
Při zápase vůbec, měl jsem z toho docela dobrý pocit. Ale až pak po utkání, když jsem sundal rukavice, tak se začala ozývat. Ale věřím, že to bude dobré.

Sledoval jste při vaší absenci kolegu a spoluhráče Pavla Kantora?
Samozřejmě, to byl můj nejsledovanější hráč (směje se, protože Pavel Kantor zrovna přišel do kabiny).

A co byste řekl k jeho výkonu?
Musíme počkat, až odejde za dveře (a oba se začnou smát od ucha k uchu). Ale vážně! Já jsem pro Pavla nepřipravil úplně jednoduchou pozici. Něco jiného by bylo, kdybych se zranil v půlce sezony na pár zápasů, ale nechat ho takto naskočit do extraligy, to vůbec nebylo jednoduché. Řekl bych, že to vidělo podobně celé mužstvo, také začátek sezony také podle toho trochu vypadal. Ale s přibývajícím časem bylo vidět, že se všichni klucí včetně Pavla oklepali. Pak už chytil dobré sebevědomí, začal si více věřit a přicházeli výborné výsledky. Zaplať pánbůh, že nás dostal tam, kde jsme teď.

Určitě tedy bude na co navazovat?
Já musím navazovat hlavně sám na sebe. Tady jde spíš o to, že ten kluk opravdu neměl lehkou pozici, ale porval se s tím dobře.

Už jste se bavili s trenéry, jak se budete s Pavlem střídat nebo jestli budete zase vy chytat celý zbytek sezony?
O tomhle jsme se vůbec ještě nebavili. Strašně těžko se na to odpovídá. Za prvé záleží na tom, jak budu zdravotně vypadat, jakou budu mít výkonnost a potom další věcí jsou výsledky. Těžko teď můžu říci, že tři zápasy budu chytat já a tři Pavel, to nejde dopředu nalajnovat. Já teď samozřejmě po dvou a půl měsících bez hokeje asi těžko zvládnu všechny zápasy do konce sezony, i kdyby se mi dařilo. To prostě ukáže až čas.

Po vzoru Jardy Jágra jste založil svůj oficiální facebookovský profil, to byl přímo váš nápad?
Nebyl to přímo můj nápad, ale přivedli mne na to lidé z okolí budějckého hokeje. Protože se k nim často dostávali dost zkreslené informace a už mi to nadělalo docela i problémy. K lidem se dostávají moje názory na něco, které jsem ale v životě z pusy nevypustil. Jakmile bude něco, co stojí lidem za to říct, tak jim to přes Facebook řeknu tak, jak to je. Aby se po městě a okolí neříkalo něco, co není pravdivé.