30.04.2014, Michal Špírek

Krasobruslař Tomáš Verner: Jak hrajeme my, Budějčáci, tak fandím!

Letošní závodní sezóna byla pro chloubu českého krasobruslení tou poslední. Tomáš Verner se rozhodl v sedmadvaceti letech uzavřít svou bohatou sportovní kariéru, ke které nakročil právě na českobudějovickém ledě. Třikrát se zúčastnil olympijských her, dvanáctkrát mistrovství světa. Největší úspěch zaznamenal Verner v roce 2008, kdy se stal mistrem Evropy. Teď už je ve sportovním důchodu, chystá se dostudovat a začít jinou etapu života. Pro náš web se vyjádřil ke svému vztahu k hokeji.

Stíháte v nabitém programu ještě fandit a kontrolovat výsledky českobudějovického hokeje?
Nemůžu říct, že sleduji všechny zápasy. Sleduji ho ale tabulkově, jinak ani nemám šanci, protože jsem stále někde pryč. Je mi strašně líto těch sporů, které tu v létě proběhly, protože tím trpí jen sport samotný a jeho fanoušci.

Jak je vidět, tak Motoru palce držíte...
Moc mu teď přeju. Já jsem patriot, takže jakmile hraje Česká republika, nebo my, Budějčáci, tak jsem s nimi, to je úplně jasná věc! Jednou jsem tu dostal při závěru sezóny i dres se svým jménem, mám ho dodnes vystavený a jsem na něj pyšný. Snad budu mít šanci brzy se na hokej dostat.

Jaký vlastně máte vztah k hokeji, ke sportu jako takovému?
Na hokej se rád dívám, na olympiádě jsem při každé příležitosti šel navštívit zápasy českého nároďáku. Kolikrát jsem byl na NHL, tam je to zase úplně jiný svět, součást kultury, rychlá hra, show, rvačky. Hokej mám rád.

Vždy jste měl cestu zaměřenou na krasobruslení, nebo jste v mládí vybíral z více odvětví?
Mě baví všechny sporty, co vezmu do ruky, tak mi docela jde. Začínal jsem vlastně se čtyřmi sporty, atletika, krasobruslení, fotbal a karate. Z nich nakonec zůstalo jenom to krasobruslení, kterému jsem propadl. Skákat na ledě pro mě je něco tak krásného, že si to lidé nedokážou představit. Stejně hezké asi je pro hokejistu v zápase napálit puk a rozvlnit síť.

Zkusil jste si někdy aktivně hokej?
Kdybych měl výstroj, tak bych si ho s radostí šel tu a tam zahrát. Ale mám trochu problém, aby mi ty přihrávky od profíků nezlomily ruku. (úsměv) Kdysi jsme měli akci s názvem Souboj vládců ledu, kde jsem byl já, Martina Sáblíková a Petr Ton. S Petrem jsme šli na led dříve, rozbruslit se a trochu jsme si zahráli. A když mi prvně nahrál, brněly mě ruce ještě dlouho potom. Takže jsem rychle pochopil, že to není tak jednoduché, jak to vypadá.

Hokejisté ale musí nosit hokejku na opírání, tu vy nepotřebujete...
To je zase pravda. (smích) Já se třeba učil golfáka, nechápal jsem, proč mi to nelítá. Petr Ton mi připomenul, že by bylo dobré místo mlácení do ledu se občas opřít přímo do puku, párkrát jsem to zkusil a za chvíli to začalo jakž takž jít.

Máte nějakého oblíbeného hokejistu?
Kdysi se mě zeptal jeden známý kanadský komentátor, jaký je nebo byl můj nejoblíbenější hokejista v zámoří. A já bez rozmýšlení jasně vypálil, že Roman Turek. Trochu se tomu divil, ale já v tomhle jsem opravdu velký patriot, vždyť Roman je přece náš!

Jak se ten patriotismus ještě projevuje?
Tak například jsem se setkal s výborným italským fyzioterapeutem a on mi hned hlásil , že pracoval třeba s fotbalisty Pavlem Nedvědem nebo Karlem Poborským. A já hned, no Poborák, ten je od nás, to je náš kluk! Tohle já slyším rád, reference na rodáky. Takové ty nezávislé, kdy to není o tom, že by někdo chtěl někoho účelově vychválit. Z toho mám radost, opravdu jsem patriot a budu Jihočechem.

Procestoval jste celý svět, kde se vlastně cítíte doma?
Tady, v Borovanech. České Budějovice, jih Čech, to je prostě doma. Nechci říkat, že jsem nějaký velký světoběžník a že mi jsou Čechy malé, to určitě ne, ale teoreticky bych si mohl dneska sebrat kufry a ubytovat se v Austrálii, Americe, Kanadě, ve Švédsku, a budu tam spokojený. Ale doma, to jsou pro mě pořád jižní Čechy, to je věc, která se nikdy nezmění a přestože jsem byl skutečně skoro všude, tak se nejlépe cítím tady.

Dříve jsme uvedli: Herec Jiří Mádl: Já a Motor? Jsem jak Bruce Willis na čekačce!