11.06.2015, Miroslav Mayer

Český reportér Zdeněk Matějovský zásobuje hokejovými záběry šest evropských zemí

ČESKÉ BUDĚJOVICE — Myslíte si, že ve finále letošního ročníku Stanley Cupu nemají jižní Čechy zastoupení? To byste se mýlili. Sice ho neuvidíte na ledě, ale v zákulisí je ho všude plno a pilně zásobuje svými postřehy a záběry televize nejen v České republice. Pro znalce zámořské soutěže už určitě není neznámé jméno Zdeněk Matějovský.

V zahraničí má Česká republika nejednu zajímavou osobnost. Reportér Zdeněk Matějovský se od roku 1995 pohybuje ve sportovním zákulisí Severní Ameriky a připravuje reportáže nejen ze světa hokeje pro nejrůznější evropské stanice - od ruských, švýcarských nebo finských, až po české stanice Nova a Nova sport.

Jeho cesta k profesi reportéra a kameramana ovšem nebyla jednoduchá. Rodák z jihočeské Sedlice toužil od mládí po cestování , čemuž minulý režim nepřál. Matějovskému nezbývalo nic jiného, než v roce 1980 emigrovat. “Už od patnácti let jsem přemýšlel, že by se mi líbilo vyrazit do světa. Nakonec jsem odešel skoro v jednadvaceti letech. Někdo mi poradil, že když se letí na Kubu, tak má letadlo mezipřistání v Montrealu a je možnost tam zůstat,“ vysvětluje Zdeněk Matějovský. Nakonec se mu povedlo právě popsaným způsobem díky mezipřistání v Kanadě opustit Československo. “Bylo nás víc. Kanadská vláda se o nás hned postarala a mohli jsme začít normálně žít a zařadit se do společnosti,” dodal na adresu své nové vlasti.

Začátky v nové zemi ale nebyly vůbec lehké. „Každý, kdo emigroval, vždy začínal tím, že myje nádobí. Neuměl jsem jazyk a nemohl jsem dělat nic jiného. Pak jsem sehnal práci v německé hospodě, protože jsem uměl trochu německy. Tam jsem začal v kuchyni a pak jsem se dopracoval na číšníka a vydělával docela dost peněz,“ popisuje začátky své kariéry Matějovský. Po čtyřech letech práce se mu povedlo začít si plnit svá přání a podnikl cestu po střední Americe. Za další rok se dostal i poprvé zpět do Evropy. “Přijel jsem do Německa na Šumavu a koukal jsem se odtud do Čech. Říkal jsem si, že je to tak blízko a že bych rád zašel s kamarády na pivo,“ vzpomíná Matějovský.

Do Čech se podíval poprvé těsně před revolucí. „Byl jsem tu asi od srpna 1989, vízum mi tehdy končilo shodou okolností 18. listopadu. Když se to v Československu začalo měnit, odjel jsem do Německa, tam si jej na konzuáltu prodloužil a jel jsem zpět, abych byl u toho,“ popisuje shodu historických náhod Matějovský.

V Čechách však nezůstal, jeho domovem se stalo kanadské město Montreal. Do rodného města se však vracel pravidelně a při jedné z návštěv se seznámil se svojí budoucí ženou. Žijí spolu již dvacet let a mají spolu dceru Lauru. „Teď jezdíme po světě všichni. Dceři je patnáct a už byla v jižní Americe, v Evropě a v Karibiku v Austrálii. Cestování nás hrozně baví a pro dceru je to normální věc, být často na jiném místě.“

Jeho cesta za současnou profesí začala v roce 1995. „Hokej mě zajímal odjakživa. Ale až jsem potkal jednoho novináře, začal jsem se o tuhle práci trochu víc zajímat. Bavilo mě psaní a tak jsem si řekl, že bych to zkusil. Jenže nevěřil jsem, že by to někdo otiskl,“ směje se Matějovský. Hned první článek mu však zveřejnili a tím se začaly životní osudy českého rodáka měnit. “První článek jsem napsal o přestupu brankáře Patricka Roye z Montrealu do Colorada. Za něj přišel do Canadiens Martin Ručinský a od té doby mám stále v Montrealu v týmu nějakého Čecha,“ vzpomíná na své novinářské začátky Zdeněk Matějovský.

Logickým krokem pak bylo, že mu v novinářské výbavě přibyla kamera. „Od patnácti let jsem měl osmimilimetrovou kameru a měl jsem k filmování a focení vztah. V roce 1997 jsem byl v Čechách a viděl jsem v televizi pořad Power-play o NHL. Tam byly záběry ze hry, góly a rvačky, ale chyběl tam jakýkoli rozhovor. Mě napadlo, že bych mohl nabídnout Nově, že bych pro ni dělal v Kanadě rozhovory s hráči,“ popisuje svůj nápad český reportér. Jeho myšlenka se ujala a od té doby jeho záběry a reportáže sledují tisíce diváků. “V začátcích jsem točil na kazetu a tu jsem posílal letadlem do Prahy. Ta reportáž se mohla vysílat až dva dny potom, co jsem ji natočil,” vysvětluje Matějovský. V současné době se všechny záběry pochopitelně již posílají přes internet.

Právě využití moderní techniky, ale také znalost jazyků pomohla Matějovskému k práci i pro televize z dalších zemí. „Pro Novu jsem pracoval na Světovém poháru 2004 v Torontu. Vedle mě byli Rusové a koukali na mě, co dělám. Pak mě potkali na letišti, když jsem stříhal reportáž a byli z toho celý pryč,“ říká kameraman. „Vzali si ode mě telefonní číslo a tím začala naše spolupráce,“ dodal s tím, že v současné době se jeho záběry vysílají v šesti evropských zemí. „Po zápase NHL často hovořím postupně s hráči několika národností, což kanadští novináři nechápou. Koukají na mě a kroutí hlavou. Nejprve mluvím s Čechem, pak třeba s Rusem nebo s Němcem. Jsem pro ně trochu exot,“ směje se Matějovský.

Jeho touha po cestování jej zavedla v mládí do světa, a jeho současná profese je cestování plná. “Je to opravdu hodně cestování, někdy až moc. Mám jeden rekord, kdy jsem byl na zápase v Bostonu a hned po něm jsem letěl pět tisíc kilometrů na druhou stranu Ameriky do San Jose. Tam se hrál odpoledne zápas, natočil jsem záběry a hned potom se zase vracel do Bostonu. Ale stejně vždycky s manželkou plánujeme, kam pojedeme v létě na dovolenou,“ pokračuje s úsměvem ve své povídání sympatický reportér.

Letošní play-off Stanley Cupu prožívá opravdu naplno. Doslova neví, kde mu hlava stojí. „Vzhledem k tomu, že dělám obě konference, mám jen v play-off letos nalétáno skoro 50 000 kilometrů.“ To je určitě pořádné porce času stráveného v letadle. Přestože v nejlepší hokejové soutěži světa viděl hodně zápasů, za nejlepší považuje vždy sedmé zápasy v sériích play-off. „Letos to ovšem nebylo úplně ono, protože Rangers v sedmém zápase s Tampou jakoby už neměli síly. Takže můžu říct, že finále mezi Tampou a Chicagem je skvělé a druhý a třetí zápas série považuji za možná nejlepší hokeje, které jsem letos viděl,“ říká jihočeský rodák na letišti v Chicagu, kdy čeká na svůj let do Tampy na další zápas finále.

Po náročné sezóně už se těší, až si odpočine o dovolené v rodné Sedlici a v Praze. „Těšíme se všichni a hlavně dcera, která má jižní Čechy hrozně ráda. Narodila se sice v Kanadě, ale mluví česky tak, že to nikdo nepozná. Já si letní volna opravdu užívám po všech těch cestách, stadiónech, letištích a tisících lidí je to balzám na nervy. Sednu si s kamarády u pivka a pobavíme se. Už se těším,“ dodává český novinář působící v NHL.

Znak finále vyrobený z písku.