Bleskový přestup sparťanského odchovance ze západu Čech se upekl rychleji, než nevětraný počítačový procesor. Během pozdního úterního večera se rozhodlo, že Petr Havelka posílí České Budějovice a hned následující den už měl být ubytován, zasazen do sestavy a uveden na led Budvar Arény. "Já jsem tušil, že z Plzně odejdu, protože jsem tam vůbec nehrál a de facto jsem sám požádal o výměnu. Plzeň mi dala na vybranou Budějovice nebo Ústí, já si vybral Budějovice, zdejší vedení mě kontaktovalo a dohodli jsme se na smlouvě," popisoval akci "kulový blesk" už v poklidu robustní útočník. Trenér Jandač ho neměl k dispozici ni na jediný trénink, tudíž Havelka putoval jen do čtvrté formace vedle sedmnáctiletého debutanta Hanzala a o rok staršího Mertla. "Dopadlo to nakonec tak, jak jsme si všichni přáli, takže jsem spokojený. S klukama jsme hráli skoro neustále v útočném pásmu, vypracovali jsme si i šance, kdy tu jednu jsem já naprosto tragicky zahodil," vzpomínal pětadvacetiletý forvard na situaci z 26. minuty, kdy nepřekonal bezmocně ležícího ex-spoluhráče ze Sparty Pöpperleho. "Za stavu 0:1 se takováhle šance prostě musí dát," sypal si popel na hlavu.

Nezůstalo však jen u lítosti, klíčový moment celého zápasu, totiž souboj za brankou ve 34. minutě, Havelka vyhrál, předložil náhru Kotaškovi a ten rozhodl. Situace se udála jen několik kroků od místa, kde Havelka před rokem a půl po zásahu současného spoluhráče Štrauba utrpěl vážné zranění. Jak zůstala tato událost v paměti mladého střelce? "Tyhle situace, kdy se stane faul u hrazení, na těch nese většinou vinu nejen faulující hráč, ale i ten faulovaný. Já jsem tu tehdy byl asi minutu a půl na ledě, takže už jsem nemohl, ještě jsem chtěl na poslední chvíli udržet pásmo, abych mohl vystřídat, a prostě se to takhle stalo. Nebyla to jen chyba Pepy, a to neříkám proto, že s ním teď hraju v jednom týmu," vzpomínal už s úsměvem Havelka, který tuto událost se svým novým spoluhráčem ještě ani nestihl probrat.

Jestli lze něco o Petru Havelkovi napsat, pak je to fakt, že jde o velikého smolaře. Celá jeho dosavadní kariéra je prošpikována úrazy a nemocemi. "Momentálně je všchno dobré. Loni jsem ale odehrál jen asi pět zápasů kvůli reakční artritidě, kterou mi lékaři našli. Léčení se navíc možná zbytečně protáhlo, protože třeba Martin Procházka, který měl to samé, naskočil na led o mnoho dříve, jelikož hned našel lékaře, který se tímto zabývá. Rok jsem ještě předtím musel vynechat kvůli špatně provedené operaci kolene a proto možná mají všichni v podvědomí, že trpím často zraněními, ale je to spíše shoda nepříznivých okolností," zakončil bývalý dorostenecký reprezentant výčet svých zdravotních lapálií. Snad se mu na jihu Čech budou podobné problémy zdaleka vyhýbat.

Jestli lze nějakého hráče v českobudějovickém dresu považovat za svátečního střelce, pak je jím Ivo Kotaška. Mladý obránce si své trefy povážlivě šetří a za HC ČB skóroval na den přesně po dvou letech! Naposledy prostřelil pardubického Barka 20.10.2002 při domácím vítězství 7:3. "Petr Havelka vybojoval puk za brankou, přihrál mi to před bránu, já vystřelil a dal gól," popisoval Kotaška svou branku jakoby takových dával na desítky. "Dlouho mi to tam nechtělo spadnout, třeba minule jsem trefil tyčku, ale naštěstí jsem konečně tu střeleckou smůlu protrhnul," radoval se skromný obránce. Ten se ani neobával, že by ho Petr Sailer honil se zápisným. "Nenene, archivace je po pěti letech a já už za muže gól dal, " bránil se s úsměvem hráč hrající s číslem 31.

Kotaška byl jedním z nejlepších hráčů loňské baráže, jako jeden z mála nechyboval a dohrál baráž s aktivním poměrem účasti na ledě, přesto byla jeho pozice po příchodu nového trenéra opět spíše nejistá. "Jsem rád, že teď si docela zahraju, protože z počátku jsem mnoho příležitostí nedostával. Budu se určitě snažit podávat stále dobré výkony, abych si místo v sestavě udržel," tvrdil obránce s odhodláním. Kotaška má většinou problémy zajistit si místo v základní sestavě po příchodu nového trenéra. Tradicí pak již bývá, že postupně lodivoda přesvědčí a nakonec obvykle hraje. Nad důvody se ale nechtěl raději dlouho pozastavovat. "Nevím proč to tak je a raději o tom ani nebudu spekulovat," usmíval se šťastný střelec, který nezapomněl pochválit středečního soupeře. "Oproti tomu prvnímu zápasu nás celkem překvapili. Napdali nás ve dvou a my neměli ani pořádně šanci rozehrát, naštěstí jsme ale dali dva góly a oni pouze jeden," nasadil důrazný bek na zápas prostou matematiku. "Jejich trenér je ze střídačky často nabádal, aby hráli tvrdě a nekompromisně a hra se jim dařila, ale na nás to podobně zkouší letos každý, takže nás to z míry ani moc nevyvedlo," uzavřel pozápasové hodnocení střelec rozdílové trefy.