Mohutný křik se ozýval z českobudějovické kabiny krátce po skončení pátého zápasu. Fotografové, kteří se hrnuli zachytit radost postoupivšího mužstva, byli vystaveni spršce šampaňského. Zatímco si hokejisté HC České Budějovice vychutnávali vítězné doutníky, z rádia se ozýval hit Amerika od německé kapely Rammstein, aby následně hardrockovou skupinu nahradili talismani úspěšných baráží - “vimperští trubači“. České Budějovice se po roce, stráveném v první hokejové lize, vrací do nejvyšší soutěže. Zatímco v březnu 2004 seděl v šatně Horáckého zimního stadionu útočník Štěpán Hřebejk se svěšenou hlavou, po roce zažil úplně opačné pocity. „Asi si ještě pořádně neuvědomuji, co se nám povedlo. Byl to cíl, kvůli kterému jsme celý rok makali a teď se nám to podařilo dotáhnout do konce. Je to super,“ liboval si drobný forvard. „Teď se cítím skvěle, že jsme postoupili do extraligy, ale to, jakou cestu jsme museli podstoupit a jak cenný triumf to je, to docením až postupem času,“ připomněl.
Druhou vyhranou baráž si na své konto připsal obránce bulharského původu Angel Krstev. Muž, který na ledě budí respekt už jen svým uhrančivým pohledem, v šatně hýřil dobrou náladou. Téměř neustále popichoval svého kamaráda Mojmíra Musila, své si od něj vyslechl i kouč Josef Jandač. „Je to výborné. Budějovice prostě musí mít extraligu. Ale pocity popsat neumím. Člověk si to musí prožít, aby to pochopil,“ usmíval se urostlý bek, který vybojoval postup do extraligy už při tažení Bílých Tygrů Liberec v březnu 2002. Tehdy na liberecký celek nestačilo Kladno a prohrálo 1 - 4 na zápasy. „Nedá se to srovnat. My jsme teď museli, zatímco s Libercem jsme jen chtěli překvapit. Liberec nebylo mužstvo plné slavných jmen. Jak jsem říkal, teď to bylo moc těžké, protože jsme museli. Naštěstí jsme se dostali do takové euforie, že na nás Jihlava nestačila,“ řekl jeden z nejlepších českobudějovických beků v hodnocení +/- bodů.
Dvakrát uspěl v baráži o nejvyšší hokejovou soutěž i brankář Roman Turek. Zatímco na jaře roku 1992 porazil HC České Budějovice slovenskou Nitru, v roce 2005 vyřadil z extraligy Duklu Jihlava. Ačkoliv obě série Turek odchytal jako první brankář, na třináct let starý boj s Nitrou vzpomínal jen těžko. „Už si tu první vyhranou baráž ani nevybavuji. Byl jsem tehdy v úplně jiné pozici. Jedničku jsem dělal prvním rokem a ten tlak na mojí osobu nebyl takový. Zato letos na nás byl celou sezónu vyvíjený velký tlak a jsem moc rád, že se nám podařilo postoupit,“ radoval se vytáhlý brankář, který tak do své sbírky získal další cenný triumf. Turek je například mistrem světa z Vídně 1996, v roce 1999 získal s Dallasem Stars slavný Stanley cup, když kryl záda kanadskému brankáři Edu Belfourovi. „Je to všechno úplně o něčem jiném. Tady celou sezónou procházíte jako favorit a každý proti vám nemá co ztratit. To samé platí i v play-off. Není to jednoduché, protože tlak na mužstvo je fakt obrovský,“ uvedl Turek.

Páté utkání série se rozjelo podle tradičního scénáře. Dukla se do tempa dostávala hodně pomalu, a byli to Jihočeši, kteří poprvé rozvlnili síť za soupeřovým brankářem. Dezorientovaného Masalskise poprvé překonal v 16. minutě dorážkou z kruhu bek Radek Martínek. Za inkasovanou branku si však jihlavští hokejisté opět mohli sami, když v úvodu předvedli několik zbytečných faulů. Jednoznačně nejhloupější zákrok předvedl Roman Hlouch, když ve vlastním oslabení v 15. minutě masíroval Radoslava Kropáče tak dlouho, až sudí Smeták musel zdvihnout paži a poslat Jihlavu na šestadevadesát vteřin do tří. Po šestatřiceti sekundách výhodu využil právě Martínek. „Vím, jak se museli cítit. To samé jsme zažívali loni. Věděli jsme, že když čtvrtý zápas nevyhrajeme, sestoupíme. Je to strašně svazující a možná to úvod utkání ovlivnilo,“ vysvětloval špatný start jihlavského mužstva Hřebejk. Přesto se po zápase Jihlavští znovu nemohli zbavit pocity křivdy. Ladislav Lubina, kterého si vyžádala masa reportérů před šatnami, spílal sudím Mikulovi a Smetákovi. Znovu podpořil svá slova o tom, že celá baráž se odehrála podle předem připraveného scénáře. Nejvíce mu vadilo, že České Budějovice znovu získaly vedení ve dvojnásobné početní výhodě. „Mně už je teď úplně jedno, co Jihlava říká. Pro mě je nejdůležitější, že jsme baráž vyhráli a budeme hrát extraligu,“ mávl rukou nad výroky jihlavského matadora Hřebejk, na jehož hlavu se po čtvrtém barážovém utkání snesla kritika kouče Dukly Richarda Fardy. Ten českobudějovickému štírkovi vyčítal, že se příliš ochotně kácí při souboji s protihráčem k ledu.

V polovině utkání vedli Jihočeši už 3:0. Nejprve přetavil geniální myšlenku Václava Prospala v druhý gól útočník Václav Pletka a za tři minuty se do nájezdu dvou hráčů na jediného beka dostali Šimánek a Štrba. Druhý jmenovaný připravil Šimánkovi takovou palebnou pozici, že Masalskis zaregistroval kotouč až v síti. „V tu chvíli jsem poprvé uvěřil tomu, že by to mělo vyjít. Hráli jsme skvěle a měli jsme je na lopatě,“ konstatoval centr druhého útoku Martin Štrba. Jenže komplikace na sebe nenechaly dlouho čekat. Ve 32. minutě se při přesilovce na okamžik objevil před Turkem osamocený bek Punčochář a střelou pod horní tyčku snížil na 1:3. „Škoda, že jsme si to zdramatizovali. Zbytečně jsme je pustili do zápasu. Ale už je to pryč. Důležité je, že jsme zpět,“ mávl rukou Štrba. „Já jsem taky věřil. Když v takovém zápase vedete 3:1, je to stejné jako vedení o šest gólů. Věděl jsem, že pokud neuděláme skutečně hrubé chyby, nemůžeme dva góly dostat. Na to máme příliš zkušený mančaft,“ nepřipouštěl si sebemenší problémy z Liberce zapůjčený bek Krstev.

Jenže ve 47. minutě bylo pro Jihočechy ještě hůře. Nejprve nezakončil dostatečně důrazně do téměř odkryté klece Roman Hlouch, ale o chvíli později českobudějovičtí obránci nedokázali odpálit kotouč z vlastní třetiny a tak jej bekhendem napálil pod horní tyčku útočník Michal Jeslínek. Nepomohly ani protesty kapitána Václava Prospala, který reklamoval faul zkušeného Ladislava Lubiny na Václava Pletku. Právě ten mohl puk vyhodit z pásma těsně předtím, než Jeslínek skóroval. „Vůbec jsem nebyl ovlivněný tím, že rozhodčí něco nezapískal. Zamotal se puk našemu obránci pod nohy a odrazil se přímo k jihlavskému hráči. Ten to trefil pod víko. Na střelu jsem se soustředil, ale neměl jsem na ní,“ suše popsal brankovou situaci gólman Calgary Flames Roman Turek. „Bylo to zbytečné. Něco jsme si řekli v kabině a stejně jsme udělali chybu a dostali jsme kontaktní gól. Na chvilku jsme se klepali,“ přiznal Štrba, který dal definitivně zapomenout na loňský neúspěch týmu v barážové sérii.
Jihlava se díky snížení na 2:3 dostala na koně. Úspěšný střelec Jeslínek jezdil před domácím kotlem a mohutnými gesty vyzýval k výraznější podpoře. Ihned po skončení přestávky pro čištění ledu Jihlava znovu vtrhla do útočného pásma a během minuty zaměstnala Turka čtyřmi ostrými ranami. Stoicky klidný gólman však všechny pokusy pochytal. „V takovou chvíli není čas na nějaké přemýšlení. Člověk se musí soustředit jen na hru. Ale je pravda, že jsme se dostali v prvních dvanácti minutách třetí třetiny pod tlak,“ vzpomínal na horké chvilky před vlastním brankovištěm Turek. „Každému určitě v hlavě problesknou obavy z toho, co by se mohlo stát. Jelo by se k šestému zápasu do Českých Budějovic a série by byla nadále otevřená. Ale oklepali jsme se a udělali jsme všechno pro to, abychom vyhráli,“ zdůraznil Štěpán Hřebejk. „Dvouminutovka po snížení, to byl rozhodující moment zápasu. Bylo nesmírně důležité, že jsme neinkasovali branku. Skvěle nás podržel Eda Turek a to rozhodlo,“ doplnil Martin Štrba.

Závěr Jihočeši sehráli parádně. Jihlavské střelce drželi hodně daleko od brankáře Turka, past ve středním pásmu sklapla, kdykoliv se k ní přiblížil hokejista v červenožlutém dresu. Navíc deset vteřin před koncem pojistil českobudějovický postup útočník Václav Prospal, který dovezl do branky přihrávku Radka Dvořáka. Úplný konec se dohrál jen z povinnosti v haldě odpadků. „V závěru bylo vidět, že musí. Po snížení na 2:3 ještě měli relativně dost času, ale ten jim ubýval. My jsme se nikam nehrnuli. Čekali jsme na závěrečnou sirénu,“ usmíval se obránce Krstev. „Spoluhráče musím pochválit za celou sezónu. Ne jenom za posledních deset minut pátého zápasu. Tlak na nás byl veliký a museli jsme s ním procházet celý ročník,“ těšil se z postupu do extraligy gólman s dlouholetými reprezentačními zkušenostmi.

Kromě samotných hráčů si návrat do nejvyšší soutěže užívali i fanoušci. Vidina postupu nalákala na Horácký zimní stadion zhruba tisícovku příznivců českobudějovického klubu. Ti se s podporou vimperských trubačů postarali o výbornou atmosféru a po zaznění závěrečného klaksonu se vyhrnuli na hrací plochu. „Jsou to super pocity. Něco podobného jsem zažíval už při postupu s Libercem,“ chválil českobudějovické příznivce Krstev. „Podle mě jsme v sérii nehráli ani jeden zápas venku. Lidé byli perfektní a pro nás to byla velikánská podpora. Cením si toho, že se nezalekli nějakých výhrůžek a pomohli nám k postupu. Je to i jejich zásluha,“ připomněl Martin Štrba výrok útočníka Dukly Aleše Padělka, který nabádal jihlavské příznivce na oficiálních stránkách jihlavského oddílu k fyzickému útoku na českobudějovické fanoušky.

Návrat do Českých Budějovic byl hodně triumfální. Na náměstí Přemysla Otakara II., kde předtím probíhal přímý přenos pátého zápasu, čekaly zhruba ve 23.00 hodin na autobus s hokejisty zhruba čtyři tisícovky fanoušků. „Hoši, tohle je českobudějovický Nagano!,“ vykřikoval kouč Josef Jandač, který už získal v baráži skalp druhého protivníka. V roce 2002 sebral na čas extraligu Kladnu, v sobotu Jihlavě. Sobotní noc v jihočeské metropoli se prostě nesla ve znamení velké hokejové párty. „Bude to bouřlivá oslava. Ale jsem poučený z Liberce. Tam jsem byl za dvě hodiny cantare a nic jsem z toho neměl. Dneska se do toho zkusím dostat pomaleji,“ hlásil zjevně dobře naložený Angel Krstev, který se jako první vyšplhal na střech autobusu, aby se pozdravil s rozjařenými příznivci HC České Budějovice. Méně konkrétní byl v popisování plánu oslav útočník Martin Štrba. „Bude to každopádně bouřlivé,“ říkal spokojeně. „Na oslavy se určitě těším. Celý rok jsme kvůli něčemu dřeli a teď jsme to dokázali. Musíme to oslavit,“ burcoval dvaadvacetiletý útočník Štěpán Hřebejk.