03.03.2007, Tomáš Zetek

Roman Turek: Konečně stálo štěstí na mojí straně

Č. B u d ě j o v i c e - Tomáš Vlasák sice nebyl na ledě, ale paradoxně asi rozhodl nájezdy sobotního utkání. Kdyby totiž ve slávistickém dresu působil, možná by se rozvzpomněl na loňské úspěchy v penaltové loterii proti českobudějovickému soupeři a rozhodl by duel. Nestalo se tak a klíčem k úspěchu domácích byla nakonec jediná trefa Petra Sailera. „Zápasy budou vyrovnané a k podobnému závěru může dojít kdykoliv,“ zafilozofovala početné skupině novinářů po prvním duelu série opora Jihočechů Roman Turek.

Čtvrtfinálová série mezi MOUTFIELDEM a pražskou Slavii se rozběhla a hned první utkání rozhodovaly až samostatné nájezdy. Počítal jste s tím, že by tohle rozuzlení mohlo přijít hned v sobotním duelu?
Nečekal jsem, že to přijde hned první zápas, ale pochopitelně podvědomě se s tím musí počítat. Zápasy budou vyrovnané a k podobnému závěru může dojít kdykoliv.

V loňském ročníku jste proti Slavii odehráli celkem devět utkání, další čtyři letos v základní části. Pomohla vám při nájezdech znalost soupeře?
Člověk si to ani tak neuvědomuje. Soupeřův hráč může udělat třikrát tu samou věc a počtvrté se při nájezdu zachová jinak, takže na nějaké zkušenosti se soupeřem v tomhle ohledu nejde koukat.

V nájezdech jste tým podržel, ale velké chvíle jste měl už v předešlém průběhu utkání. Dokonce za vámi dvakrát zazvonila tyčka. A potřetí to bylo při nájezdu Červenky…
Měl jsem určitě štěstí. První tyčka cinkla po blafáku ze strany a druhá byla čistá. Při nájezdech také. Konečně ale stálo štěstí na mojí straně.

Vůbec nejtěžší zákrok jste si připsal ve druhé třetině proti Josefu Beránkovi, při jehož zakončení už jste takřka bezmocně ležel v brankovišti a hostujícímu útočníkovi zbývalo jen trefit poloprázdnou klec….
Čekal jsem hodně dlouho, než Pepa vystřelí. On potáhl puk kolem mne při kličce a položil si mě. Potom to ještě táhl dál kolem čáry a až pak vystřelil. Bylo štěstí, že jsem vleže ještě zvedl nohy a on mě trefil do betonů.

Penaltovou loterii nakonec rozhodla jediná branka. Dal ji ale až v páté sérii Petr Sailer. Elitní střelci, jako třeba Viktor Hübl, selhali…
Je vidět, že zodpovědnost na sebe umí vzít i někdo jiný. Potvrdilo se, že Viktor není jediný, kdo umí penalty, což je rozhodně dobře.

Do utkání jste vstoupili bleskovým gólem a vytvořili jste si i několik dalších šancí. Postupem času se ale obraz hry obracel. Souhlasíte?
Trochu možná ano. Ve druhé třetině jsme byli o něco slabší, ale potom už se to zase vyrovnalo a v prodloužení jsme měli více ze hry a blíž k tomu, abychom dali gól.

Jak jste již zmínil, hlavně ve druhé třetině byli hosté lepším týmem. Proč se tomu tak dělo?
Někdy jsme se dostávali zbytečně pod tlak vlastními chybami. Soupeř se dobře držel na puku a to je právě situace, kterou výborně zvládá. Když je třeba v naší třetině zmatek, tak oni dokáží rychle kombinovat a zakončit.

Prakticky nikdo z vás neskrýval nadšení, že po dlouhé pauze budete konečně hrát. Podepsalo se na vás třeba to jedenáctidenní zápasové volno?
Já myslím, že ano. První zápas po takhle dlouhé přestávce je vždycky těžký a čeká se, jak se týmu podaří dostat do hry. Nemohli jsme se chvilkami dostat do tempa, byly tam trochu i nepřesnosti. Myslím si, že to bylo zaviněno právě tou pauzou. Podařilo se nám ale vyhrát a doufáme, že další zápas už budeme hrát uvolněněji.

Tweet